ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1692.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1692/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. P. H., zastoupeného JUDr. E. V., proti žalované I., a. s. zastoupené Mgr. S. N., advokátem o částku 310.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 324/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2005, č. j. 35 Co 428/2005-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. E. V., advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 3. března 2005, č. j. 26 C 324/2003-48, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 310.000,- Kč s 10 % úrokem od 16. 1. 2001 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. prosince 2005, č. j. 35 Co 428/2005-78, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 310.000,- Kč s 8 % úroky z prodlení od 9. 3. 2001 do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení potvrdil, změnil jej tak, že žalobu o zaplacení 10 % úroku z prodlení z částky 310.000,- Kč od 16. 1. 2001 do 8. 3. 2001 a 2 % úroku z této částky od 9. 3. 2001 do zaplacení zamítl. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání, kterým žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění platném před 1. dubnem 2005 (dále jen „o. s. ř.“), a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). O rozhodnutí zásadního právního významu jde přitom tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam, tedy byla pro rozhodnutí určující. Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně splňovat podmínku, že má po právní stránce zásadní význam i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, tedy s obecným dopadem na případy obdobné povahy (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod označením C 23/1 a C 71/1).
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum je otevřen pouze pro posouzení otázek právních, ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (§241a odst. 3 o. s. ř.), je zcela vyloučeno, a proto je dovolací soud povinen převzít skutkový stav zjištěný odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak byl dovolatelem obsahově konkretizován. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel ve svém dovolání označil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Vzhledem k řečenému je z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. irelevantní výtka žalované, že odvolací soud zatížil řízení vadami tím, že rozsudek soudu prvního stupně, jehož nepřezkoumatelnost namítala, nezrušil, dále tím, že nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který ji nepoučil podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a konečně tím, že nesplnil svou poučovací povinnost ve smyslu §118a o. s. ř., jež mu vznikla v souvislosti se změnou právního posouzení věci. V důsledku těchto pochybení bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Dovolací soud neměl možnost se touto námitkou, podřaditelnou dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., zabývat. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží totiž ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. jen v případě, je-li dovolání přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). I kdyby tvrzené vady řízení byly dány, na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá (nejde bezprostředně o výklad procesního předpisu, tedy o spor o procesní právo); otázka těchto vad nemůže tudíž splňovat kritéria ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Žalovaná sice dále v dovolání avizovala dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., avšak z obsahu dovolacích námitek vyplývá, že její výtky směřující proti závěru odvolacího soudu, že žalobci vzniklo právo na plnění z účastníky ústně uzavřené nepojmenované smlouvy (§51 obč. zák.), jsou založeny na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud tento právní závěr založil. Žalovaná konkrétně namítla, že se účastníci ústně nedohodli tak, že žalobci zaplatí 310.000,- Kč, jestliže do 15. 1. 2001 vyklidí nebytové prostory, a že ani jeden z účastníků netvrdil, že uzavřeli dohodu v jiné formě než v písemné „dohodě o narovnání“. Odvolacímu soudu dále vytkla nesprávnost závěru, že listina označená jako dohoda o narovnání obsahuje její projev vůle, kterým potvrzuje, že účastníci uzavřeli ústně dohodu s určením jejich vzájemných práv a povinností (tj. namítla nesprávnost výkladu projevu vůle obsaženého v uvedené listině a způsobu hodnocení tohoto listinného důkazu). Uvedené výhrady lze podřadit jedině nezpůsobilému dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť nejsou námitkami právními, nýbrž skutkovými, jimiž žalovaná polemizuje se správností skutkových závěrů odvolacího soudu. Jestliže je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které žalovaná tvrdila, musel by návazně dospět k odlišnému (správnému) právnímu posouzení věci, a sice že se žalobcem neuzavřela ústně inominátní smlouvu podle §51 obč. zák., z níž jí vznikla povinnost zaplatit mu 310.000,- Kč za to, když nebytové prostory vyklidí ve sjednané lhůtě.
Žalované nelze přisvědčit, zpochybňuje-li prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. platnost uzavřené nepojmenované smlouvy poukazem na důsledky bezdůvodného obohacení z neplatného právního úkonu ve smyslu §457 obč. zák. Přehlíží, že u nepojmenovaných smluv určují obsah smlouvy sami její účastníci, kteří si upraví vzájemná práva a povinnosti, jež tvoří obsah smlouvy, která je právním důvodem jejich vzniku. Teprve není-li v určité otázce účastníky nic smluveno, použijí se na závazkový právní vztah vzniklý z nepojmenované smlouvy analogicky ta zákonná ustanovení, která upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem nejbližší. Vztah mezi účastníky nepojmenované smlouvy se tedy řídí především tím, co bylo ve smlouvě ujednáno. Jestliže odvolací soud svůj závěr, že účastníci uzavřeli platně nepojmenovanou smlouvu, dovodil ze skutkových zjištění, že žalovaná se zavázala žalobci zaplatit sjednanou částku za to, že vyklidí nebytové prostory v dohodnuté lhůtě, není jeho právní posouzení v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud správně vzal v úvahu princip privátní autonomie vůle stran v občanskoprávní oblasti, zejména při vzniku jejich závazků a správně uzavřel, že nepojmenovaná smlouva svým obsahem a účelem neodporuje zákonu.
Protože dovolání nemůže být přípustné ani proti nákladovému výroku (srovnej rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky ve výši 7.500,- Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před 1. 9. 2006), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění před 1. 9. 2006).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat u soudu návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. října 2008
JUDr.Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu