ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.131.2012:21
sp. zn. 4 Ads 131/2012 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: F. O., zast. Mgr.
Stanislavem Králíkem, advokátem, se sídlem Masarykovo náměstí 22, Hodonín, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2012, č. j. 41 Ad 45/2012
- 6,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Stanislavu Králíkovi se p ř i z n á v á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 1573 Kč, která mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady
právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 11. 2012, č. j. 41 Ad 45/2012 - 6, odmítl návrh
na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 32 Ca 214/96. V odůvodnění
tohoto usnesení soud uvedl, že rozsudkem ze dne 5. 2. 1999, č. j. 32 Ca 214/96 - 55, bylo
potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 4. 4. 1996, č. X. Soud předeslal, že žalovaná je správním
orgánem a její rozhodnutí jsou přezkoumatelná soudy ve správním soudnictví. Návrh na obnovu
řízení ve správním soudnictví, podaný za účinnosti zákona č. 150/2002 Sb., soud ní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), mohl být jedině návrhem podle §111 a násl.
s. ř. s., nikoliv návrhem podle občanského soudního řádu. Obnova řízení je podle §114 odst. 1
s. ř. s. přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu
a ve věcech politických stran a politických hnutí. Ve věci žaloby proti rozhodnutí správního
orgánu je tudíž přípustnost obnovy řízení vyloučena; to platí i tehdy, pokud se navrhovatel
domáhá obnovy řízení, které bylo vedeno a skončeno podle části páté občanského soudního řádu
před účinností s. ř. s.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost
a namítal, že nemohl napadnout rozhodnutí podle zákonů, které v době řízení neexistovaly,
a uplatnit důkazy (o účasti na rehabilitaci), které mu soud nedoručil. Skutečnost, že tento veřejný
důkaz žalovaná nezjistila a nerozhodla o něm, je nepochybně zásahem podle §114 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel dále uvedl, že „se domáhá podle žalobní legitimace v §65 s. ř. s. uložení žalované ČSSZ
o jí doloženém důkazu vydat rozhodnutí dle úřední povinnosti ...“.
Žalovaná svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila.
Usnesením ze dne 8. 1. 2013, č. j. 4 Ads 131/2012 - 15, Nejvyšší správní soud ustanovil
zástupcem stěžovatele Mgr. Stanislava Králíka, advokáta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, „[j]e-li kasační stížností napadeno
usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydá ní nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem. “ (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní
soud proto považoval za důvod kasační stížnosti důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §114 odst. 1 s. ř. s. obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení
a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran a politických hnutí.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
Návrh stěžovatele na obnovu řízení směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 5. 2. 1999, č. j. 32 Ca 214/96 - 55, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne
4. 4. 1996, č. X, ve věci starobního důchodu. Stěžovatel se tedy domáhal obnovy ř ízení, jehož
předmětem bylo přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, nikoliv ochrana před zásahem
správního orgánu nebo věc politických stran a politických hnutí.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu „rozhodnutí soudu vydané podle části
páté občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, je rozhodnutím ve správním soudnictví, bez
ohledu na to, zda šlo o rozhodnutí v řízení o žalobě nebo o opravném prostředku, či zda se jednalo o rozhodnutí
správního orgánu ve veřejnoprávní či soukromoprávní věci. Proti takovému rozhodnutí není přípustná obnova
řízení ani podle ustanovení §114 odst. 1 s. ř. s.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 11. 2003, č. j. 2 As 7/2003 - 42, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu pod č. 275/2004, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal, že v projednávané věci byl
návrh na obnovu řízení nepřípustný a krajský soud rozhodl správně, pokud tento návrh odmítl.
K jednotlivým námitkám stěžovatele Nejvyšší správní soud připomíná, že návrh
na obnovu řízení byl předán k doručení krajskému soudu dne 24. 9. 2012. Řízení o takovém
návrhu proto musí být vedeno podle procesního předpisu platného a účinného v této době,
tj. podle s. ř. s. Není přitom podstatné, že tento předpis nebyl účinný v době vydání rozhodnutí
napadeného návrhem na obnovu řízení.
Předmětem řízení u krajského soudu, jehož obnovy se stěžovatel domáhal, nebyl tvrzený
nezákonný zásah žalované, ale její rozhodnutí ze dne 4. 4. 1996. Stě žovatelem namítaný domnělý
zásah ze strany žalované tak nemůže mít za následek přípustnost obnovy řízení. Zmíněný zásah
nebyl ani předmětem řízení ukončeného napadeným usnesením, proto se jím Nejvyšší správní
soud blíže nezabýval.
Tvrzení stěžovatele, že „se domáhá podle žalobní legitimace v §65 s. ř. s. uložení žalované ČSSZ
o jí doloženém důkazu vydat rozhodnutí dle úřední povinnosti ...“ , shledal Nejvyšší správní soud zcela
irelevantním pro posouzení přípustnosti obnovy řízení. Na okraj doplňuje, že stěžovateli nic
nebrání v tom, aby podal k žalované novou žádost a zmíněný důkaz uplatnil.
Nejvyšší správní soud shrnuje, že nezjistil nezákonnost napadeného usnesení, a proto
podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. kasační stížnost žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 20. 11. 2012, č. j. 41 Ad 45/2012 - 6, zamítl jako nedůvodnou.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 a 2 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení úspěšný a úspěšné žalované náhrada nákladů řízení
nepřísluší ze zákona. Proto Nejvyšší správní soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odměna soudem ustanovenému zástupci stěžovatele byla stanovena podle vyhlášky
Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2013. Zástupce
stěžovatele učinil v řízení o kasační stížnosti jeden úkon právní služby podle §11 odst. 1 písm. b)
advokátního tarifu, za který mu náleží odměna ve výši 1.000 Kč podle §9 odst. 2 a §7
advokátního tarifu a režijní paušál podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Zástupce
stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměna
zvyšuje o částku odpovídající této dani, která činí 21 % z částky 1.300 Kč, tj. 273 Kč. Zástupci
stěžovatele bude vyplacena částka 1.573 Kč z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele, který je osvobozen
od soudních poplatků, nese stát (srov. §35 odst. 8 a §60 odst. 4 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu