ECLI:CZ:NSS:2020:4.ADS.434.2019:37
sp. zn. 4 Ads 434/2019 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D. a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: O.
Ch., zast. Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem, sídlem Masarykova 31, Brno, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované
ze dne 24. 4. 2018, č. j. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze
dne 30. 9. 2019, č. j. 34 Ad 8/2018 - 84,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení a jeho předcházející průběh
[1] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále též jen „rozhodnutí žalované“) zamítla
námitky žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne
10. 1. 2018, č. j. X (dále též jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“). Rozhodnutím
správního orgánu prvního stupně byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění
podmínek uvedených v §38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též
jen „zákon o důchodovém pojištění“). Důvodem zamítnutí žádosti bylo zjištění, že žalobce, který
byl uznán invalidním pro invaliditu III. stupně, v rozhodném období nesplnil podmínku získání
potřebné doby pojištění dle §40 zákona o důchodovém pojištění.
[2] Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem (dále též jen „napadený rozsudek“)
zamítl žalobu jako nedůvodnou. Předmětem sporu nebyla invalidita žalobce jako taková,
nýbrž splnění zákonem požadované podmínky získání potřebné doby pojištění ke dni vzniku
invalidity. Zdravotní stav žalobce byl ke dni 21. 2. 2015 shledán dlouhodobě nepříznivý
s poklesem pracovní schopnosti žalobce nejméně o 70 %, což odpovídá invaliditě III. stupně
podle §39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Při posouzení nároku na invalidní
důchod však bylo nutno zohlednit též zákonný požadavek, jenž pro vznik nároku na výplatu
invalidního důchodu zakotvil vedle předepsané míry poklesu pracovní schopnosti také podmínku
získání potřebné doby pojištění odstupňované v závislosti na věku pojištěnce (§38 zákona
o důchodovém pojištění).
[3] Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil podmínku získání potřebné doby
pojištění v rozhodném období pro vznik nároku na invalidní důchod. Splnění podmínky
potřebné doby pojištění bylo zkoumáno s ohledem na věk žalobce v prvním rozhodném období
od 21. 2. 2005 do 20. 2. 2015, tj. z posledních deseti let před vznikem invalidity, kdy žalobce
musel získat 5 let pojištění [§40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění], což žalobce
nesplnil (získal jen 2 roky a 82 dny), a rovněž ve druhém rozhodném období od 21. 2. 1995
do 20. 2. 2015, tj. z posledních dvaceti let před vznikem invalidity, kdy žalobce musel získat 10 let
pojištění (§40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění), což žalobce rovněž nesplnil (získal
jen 7 let a 125 dnů).
[4] K namítané nesprávnosti stanovení data vzniku invalidity, jež mělo rozhodný význam
na posouzení věci (datum vzniku závažného onemocnění), krajský soud vyžádal zpracování
posudku Posudkovou komisí MPSV ČR; tento posudek ze dne 8. 1. 2019 a posudek
jej doplňující, tj. posudek ze dne 18. 6. 2019, provedl krajský soud v řízení jako důkaz.
Tyto posudky, které potvrdily skutkový stav zjištěný v předcházejícím správním řízení, soud
vyhodnotil jako úplné a přesvědčivé. Na případ žalobce nebylo podle krajského soudu možné
aplikovat §42 zákona o důchodovém pojištění, neboť u žalobce nebyl dosud prokázán vznik
invalidity před dosažením 18 let věku.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti navrhl, aby byl napadený rozsudek
zrušen a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení. Má za to, že napadený rozsudek
je nepřezkoumatelný, a že soud se nevypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi,
s jeho žalobními tvrzeními a důkazními návrhy.
[6] Stěžovatel uvedl, že v řízení došlo k nesprávnému zjištění data vzniku jeho invalidity, je-li
v posudcích uveden vznik invalidity ke dni 21. 2. 2015. K tomuto datu však nedošlo k žádné
události, se kterou by bylo možno vznik invalidity spojovat, pouze k vypracování znaleckého
posudku z oboru [obsahuje citlivé údaje]. Stěžovatel je invalidní od narození, a to z toho důvodu,
že [obsahuje citlivé údaje] je vadou vrozenou, neurovývojovou. Z toho vyplývá skutečnost,
že se na stěžovatele vztahuje §42 zákona o důchodovém pojištění, neboť ke vzniku invalidity
došlo před dosažením 18 let věku. Toto zákonné ustanovení však nebylo při rozhodování
o žádosti použito, ačkoli být použito mělo, což je zásadní vadou napadeného rozhodnutí.
[7] Z důvodu invalidity je stěžovatel vyloučen z možnosti přípravy na zaměstnání
i samotného zaměstnávání, a tedy není schopen splnit podmínku doby účasti na důchodovém
pojištění. Zdravotní postižení stěžovatele rovněž limituje v rozhodování i ve spolupráci
se státními orgány a i z tohoto důvodu nebyl stěžovatel veden po delší dobu na Úřadu práce.
Ze stejného důvodu je stěžovatel vyloučen z možnosti přípravy na budoucí zaměstnání
i ze samotného zaměstnávání, pročež není schopen splnit podmínku doby účasti na důchodovém
pojištění. Stěžovatel nikdy neuzavřel pracovní poměr, neboť není schopen takový poměr uzavřít
ani jej následně vykonávat. Absolvoval pouze krátkodobé brigády v dělnických profesích nebo
v rámci školní praxe. V rámci poruchy autistického spektra trpí stěžovatel těžkou poruchou,
přičemž toto zdravotní postižení trvale ovlivňuje jeho pracovní schopnost.
[8] Stěžovatel nebyl schopen soustavné přípravy na zaměstnání. Vysoké školy navštěvoval,
avšak ve většině případů za doprovodu matky, a vždy bez úspěchu, neboť žádné studium nikdy
nedokončil. Pouhé „docházení“ do školy nelze považovat za soustavnou přípravu na zaměstnání.
Stěžovatel navštěvoval s drobnými přestávkami různé vysoké školy po dobu 25 let, což svědčí
o skutečnosti, že není schopen soustavné přípravy na zaměstnání a současně i o tom,
že obsedantně lpí na zažitých rituálech, kterými jsou i návštěvy lékařské fakulty. Tyto skutečnosti
nevzala žalovaná ani soud v úvahu.
[9] Během studia (od ZŠ) stěžovatel potřeboval doprovod do školy (matka či spolužák) a dále
výpomoc při studiu. Nenavázal vazby se spolužáky, vždy byl vnímán jako podivínský.
Jeho „podivínské“ chování bylo i příčinou udělení ředitelské důtky na ZŠ. Skutečnost,
že stěžovatel vypomáhal s pracemi na vinicích, není pro posouzení invalidity nikterak stěžejní.
Jednalo se toliko o výpomoc, a to na základě pokynů a pod vedením některého člena rodiny,
zejména matky, nejednalo se o práci, která by zajišťovala významnější finanční zdroj. Navíc
i v době, ve které tyto práce byly vykonávány, stěžovatel „studoval“ některou střední či vysokou
školu. Nejednalo se tedy o celodenní práce, což žalovaná ani soud nevzaly v potaz.
[10] Postup ČSSZ i soudu se jeví jako přehnaně formalistický. S ohledem na stanovisko
žalované se stěžovatel nikoliv vlastním zaviněním dostal do situace, kdy v případě, že nebude
uznán invalidním nejpozději od své plnoletosti, nikdy nesplní podmínku potřebné doby pojištění,
neboť z ekonomických důvodů není schopen si sám hradit pojistné a nemůže si opatřit finanční
prostředky vlastní prací z důvodu invalidity III. stupně.
[11] Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že žalovaná ani krajský soud neprovedly řádné šetření
ke zjištění trvání jeho nepříznivého zdravotního stavu. Z tohoto důvodu nebylo možné
zpochybnit posouzení naplnění podmínky dle §38 zákona o důchodovém pojištění, tj. získání
potřebné doby pojištění, resp. zpochybnit, že k invaliditě stěžovatele došlo před jeho 18. rokem
věku. U stěžovatele jde totiž o nepříznivý zdravotní stav od narození a nic na tom nemění
skutečnost, že stěžovatel (ani jeho okolí) svůj zdravotní stav neřešil. Projevy tohoto onemocnění
se u stěžovatele výrazně projevovaly od dospívání, kdy se začal osamostatňovat a vymaňovat
z péče nejbližší rodiny, která mu poskytovala masivní podporu. Ostatně ani žalovaná ani soud
nevyřešily beze zbytku otázku, zda se u stěžovatele jedná o postupně získávaný, anebo trvalý
(vrozený) zdravotní stav. Nevyřešení této otázky je pak značným nedostatkem vypracovaných
znaleckých posudků. Důkaznímu návrhu stěžovatele na vypracování znaleckého posudku
však nebylo vyhověno, čímž byla porušena zásada rovnosti stran a zasaženo právo stěžovatele
na spravedlivý proces.
[12] Stěžovatel vytýká žalované i krajskému soudu, že se řádně nevypořádaly s jeho důkazní
nouzí, ačkoliv tuto námitku stěžovatel opakovaně vznášel a z důvodu důkazní nouze navrhoval
provést důkaz svědeckými výpověďmi, kterými mělo být zjištěno, jak se stěžovatel projevoval
od útlého věku do současnosti, jaké byly projevy chování atd. Takto získané informace pak mohly
být podkladem pro znalecké posouzení zdravotního stavu na základě zjištěných projevů
osobnosti stěžovatele a na základě popisu jeho jednání od útlého věku do současnosti.
[13] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se napadený rozsudek dostatečně
vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi, které stěžovatel namítal. Po shrnutí relevantních
zákonných ustanovení žalovaná uvedla, že v rámci přezkumného řízení soudního byl zdravotní
stav stěžovatele posouzen v jeho přítomnosti za účasti [obsahuje citlivé údaje] jako člena komise,
kterým byl stěžovatel vyšetřen se závěry, že se jedná o [obsahuje citlivé údaje] se středně těžkým
až těžším stupněm postižení. Stěžovatel je aktuálně zcela neschopen jakéhokoliv pracovního
zařazení, což ale nutně neznamená, že tomu tak muselo být vždy v minulosti. V dřívější době
před datem 21. 2. 2015 nebyly ve zdravotní dokumentaci stěžovatele žádné záznamy ani zmínky
o jeho [obsahuje citlivé údaje] poruše či zdravotních potíží. Dle dostupné zdravotní dokumentace
je u stěžovatele popsán poprvé zdravotní stav až v roce 2015, kdy teprve k datu 21. 2. 2015
bylo možné stanovit dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav verifikovaný odborným lékařem
v [obsahuje citlivé údaje] znaleckém posudku ze dne 9. 3. 2016, vypracovaném MUDr. Petrem
Nedomou pro potřeby Policie ČR (opakované přestupky při jízdě automobilem),
v němž stanovuje, [obsahuje citlivé údaje]. V dostupné dokumentaci následně až po dospělost
není založeno žádné další [obsahuje citlivé údaje] vyšetření, první je až z roku 2015. Stěžovatel
nikdy pravidelně nebral a nebere žádné léky z [obsahuje citlivé údaje] indikace. První kontakt
s [obsahuje citlivé údaje] měl až v roce 2016, kdy byl hospitalizován v [obsahuje citlivé údaje].
[14] K námitkám stěžovatele žalovaná uvedla, že za invalidní se považuje osoba, jejíž pracovní
schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %.
Nelze hovořit o invaliditě u dětí (od narození), neboť podle právního řádu České republiky děti
pracovat nemohou. Posouzení zdravotního stavu a poklesu pracovní schopnosti osob
před 18. rokem věku je prováděno ve smyslu ustanovení §42 zákona o důchodovém pojištění.
Podle názoru žalované nejsou v případě stěžovatele podmínky ustanovení §42 zákona
o důchodovém pojištění splněny, zejména vznik invalidity třetího stupně před 18. rokem věku.
Z pracovní anamnézy stěžovatele vyplývá, že byl schopen před 18. rokem věku absolvovat
základní školu a zahájit studium na gymnáziu, které absolvoval s vyznamenáním. Osobní list
důchodového pojištění ze dne 12. 1. 2018, který je součástí napadeného rozhodnutí, jednoznačně
vypovídá o tom, že stěžovatel byl před dosažením 18. roku věku a i po jeho dosažení, účasten
na důchodovém pojištění. Na základě těchto posudkově významných skutečností vyplývá,
že o invaliditu třetího stupně před 18. rokem věku (nejméně do roku 1991, 1992) se nemohlo
jednat. Poté stěžovatel začal studovat na vysoké škole, postupně vystřídal tři vysoké školy,
z nichž ani jednu nedokončil a není známo, zda ze zdravotních či jiných důvodů.
III. Posouzení kasační stížnosti
[15] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[16] Kasační stížnost není důvodná.
[17] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku; ostatně takovou vadou je povinen se zabývat z úřední povinnosti. Z odůvodnění
napadeného rozsudku je zřejmé, z jakého skutkového stavu krajský soud vyšel, jak vyhodnotil
pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Rozsudek
je srozumitelný a je řádně odůvodněn (k obsahu tohoto odůvodnění viz níže). Nutno
podotknout, že nesouhlas stěžovatele s odůvodněním a závěry napadeného rozsudku
nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013 - 30, či ze dne 29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010 - 163).
Nepřezkoumatelnost totiž není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak
podrobně by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu
znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze
dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016 - 24, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017 - 35). Takovou
překážku, resp. vadu napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud neshledal, a proto mohl
v mezích dalších kasačních námitek přistoupit k jeho přezkumu.
[18] Těžištěm sporu je posouzení data vzniku invalidity stěžovatele, který se vzhledem
ke svému zdravotnímu postižení domáhá aplikace ustanovení §42 odst. 1 zákona o důchodovém
pojištění, neboť ke dni data vzniku invalidity třetího stupně nesplnil zákonnou podmínku získání
potřebné doby pojištění. Přitom poukazuje zejména na to, že Aspergerovým syndromem trpěl
už od narození, a že jeho studium na střední škole a vysokých školách fakticky nelze považovat
za soustavnou přípravu k pracovnímu uplatnění.
[19] Podle §42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že na invalidní důchod
pro invaliditu třetího stupně má nárok též osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, má trvalý pobyt na území
České republiky a je invalidní pro invaliditu třetího stupně, jestliže tato invalidita vznikla před dosažením 18 let
věku a tato osoba nebyla účastna pojištění pro potřebnou dobu (§40). Za invaliditu třetího stupně se pro účely
věty první považuje též takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které má za následek
neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění.
[20] Nejvyšší správní soud s odkazem na ustálenou judikaturu uvádí, že posouzení invalidity
pro rozhodnutí správního orgánu o nároku na invalidní důchod, včetně data vzniku invalidity,
je závislé především na odborném lékařském posouzení. Jak uvedl již krajský soud v napadeném
rozsudku, při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku,
neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2
s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem
rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných
pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku
mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá
pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 - 43, nebo rozsudek ze dne
19. června 2013, č. j. 3 Ads 70/2012 – 14).
[21] Jak Nejvyšší správní soud rovněž uvedl již dříve, invalidita vzniká od okamžiku,
kdy lze zdravotní stav pojištěnce považovat za dlouhodobě nepříznivý v důsledku nemoci
či úrazu. Ke vzniku invalidity dochází tehdy, jestliže je zřejmé, že zdravotní postižení je trvalé
a zlepšení zdravotního stavu nelze očekávat. Konstantní judikatura se rovněž shoduje v tom,
že datum vzniku invalidity je objektivně existujícím stavem, a nelze ho proto stanovit na základě
nahodilých skutečností, jakými v konkrétním případě mohou být např. hospitalizace, datum
lékařského vyšetření, datum podání žádosti o invalidní důchod, datum skončení výplaty
nemocenského, je-li podle zdravotních změn a vyšetření možné spolehlivě usoudit, ke kterému
datu invalidita skutečně vznikla. Pokud nelze datum invalidity stanovit alespoň s vysokou
pravděpodobností, např. vznikala-li invalidita postupně, je třeba tuto skutečnost blíže zdůvodnit
a uvést den, kdy již byla její existence nepochybná (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 7. 2012, č. j. 6 Ads 31/2012 – 15, ze dne 25. 2. 2011, č. j. 4 Ads 118/2010 - 174,
či ze dne 19. 8. 2004, č. j. 3 Ads 6/2004 - 47, č. 404/2004 Sb. NSS). Přitom platí, že při určování
poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky
funkčních vyšetření (§39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění).
[22] Vznik invalidity byl v případě stěžovatele určen na den 21. 2. 2015,
kdy byl ve zdravotnické dokumentaci stěžovatele poprvé obsažen závěr o jeho [obsahuje citlivé
údaje] diagnóze (znalecký posudek z oboru [obsahuje citlivé údaje] MUDr. Petra Nedomy).
Před tímto datem nejsou dokumentovány žádné nálezy, zprávy či skutečnosti o [obsahuje citlivé
údaje] problémech stěžovatele. Krajský soud se podrobně vypořádal se stejnou námitkou
stěžovatele tak, že nejprve podrobně shrnul závěry znaleckého posudku i jeho doplnění (zejména
body 40 – 48) a následně sám reagoval na žalobní argumentaci (bod 49). Nejvyšší správní soud
po pečlivém posouzení věci dospěl k závěru, že den vzniku invalidity stěžovatele byl stanoven
v souladu se shora odkazovanou judikaturou, a že veškeré námitky stěžovatele byly v napadeném
rozsudku řádně vypořádány.
[23] Stěžovatel konstantě tvrdí, že [obsahuje citlivé údaje] je vadou vrozenou. Tato skutečnost
nebyla v průběhu předcházejícího řízení rozporována, nicméně jak vyplývá z odborných
posudků, tato diagnóza ještě bez dalšího neznamená, že stěžovatel byl od narození invalidní
ve smyslu §42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění (tj. pro invaliditu třetího stupně). V rámci
obecného popisu této diagnózy se v posudku ze dne 8. 1. 2019 uvádí, že lidé trpící [obsahuje
citlivé údaje] „jsou schopni vykonávat činnosti bez zvýšeného kontaktu a nutnosti jednání s dalšími osobami,
např. vykonávat IT činnosti – programátor, tvorba webových stránek a naopak nejsou schopni vykonávat činnosti,
kde se frekventně mění situace a podmínky, řídit pracovní kolektivy, sjednávat obchody či smlouvy. Tíže projevů
u [obsahuje citlivé údaje] kolísá u různých osob od postižení lehkého po těžké, což se pochopitelně projevuje
v osobním i pracovním životě. I když jde o vrozené postižení, tíže projevů se mohou v průběhu života měnit
a mohou se přidružovat jako u zdravých osob i další duševní patologie“. Z citovaného je tedy dostatečně
seznatelné, že tato diagnóza, byť se jedná o vrozené postižení, automaticky nemůže vést k závěru,
že stěžovatel trpí invaliditou třetího stupně od narození, resp. že byl již od narození omezen
v tělesných, smyslových či duševních schopnostech natolik, že to mělo za následek neschopnost
soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění.
[24] V posudku ze dne 8. 1. 2019 jsou zároveň zachyceny zjištěné údaje o duševním stavu
stěžovatele v dětství a dospívání, zachyceno je též jeho vzdělávání v tomto období: [obsahuje
citlivé údaje].
[25] Vzhledem k absenci důkazů, že by stěžovatel ještě před dosažením 18 let věku byl
postižen invaliditou třetího stupně, bylo nutno akceptovat stanovené datum vzniku invalidity
třetího stupně u stěžovatele (21. 2. 2015), neboť v tento den, tj. v den zpracování prvního
známého posudku na duševní stav stěžovatele byla existence invalidity stěžovatele nepochybná.
Tato skutečnost vyplývá z posudku ze dne 8. 1. 2019, přičemž posudková komise své závěry
ohledně stanoveného data vzniku invalidity u stěžovatele potvrdila (neexistence přesvědčivých
důkazů z doby před 21. 2. 2015) a k námitkám stěžovatele (zejména tvrzení, že pokud stěžovatel
studoval na VŠ, nejednalo se v jeho případě o „soustavnou přípravu k pracovnímu uplatnění“)
v doplněném posudku ze dne 18. 6. 2019 dále rozvedla: [obsahuje citlivé údaje].
[26] Z citovaného obecného popisu diagnózy [obsahuje citlivé údaje], jakož i ze skutečnosti,
že stěžovatel byl schopen absolvovat základní školu i střední školu (gymnázium), nelze učinit
závěr, že stěžovatel již v období před 18. rokem života nebyl schopen soustavné přípravy
k pracovnímu uplatnění. Rovněž následné (byť) neúspěšné studium na několika vysokých školách
(jež mu v zákonem vymezeném rozsahu bylo započteno jako náhradní doba pojištění) o takovém
závěru nesvědčí. Ze skutečnosti, že stěžovatel nedokončil studium na žádné vysoké škole,
ani ve spojení s tvrzením, že jej do školy doprovázela jeho matka, či s tvrzením, že stěžovatel
obsedantně lpěl na návštěvách lékařské fakulty, nelze považovat za skutečnost, která by mohla
přesvědčivě odůvodnit vznik invalidity třetího stupně stěžovatele před stanoveným datem. Stejně
tak tvrzení, že stěžovatel nebyl schopen si před stanoveným datem invalidity zajistit významnější
finanční zdroje (pomáhal matce na vinici), resp. že tyto příležitostné práce vykonával při studiu,
k takovému závěru vést nemůže.
[27] Jakkoli Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že invalidita třetího stupně mohla
u stěžovatele existovat již před datem stanoveným posudkovou komisí (21. 2. 2015),
z tohoto období chybí o stěžovateli jakékoliv lékařské záznamy, a proto nelze takovou možnost
postavit na jisto. Posudková komise tedy nemohla invaliditu před 18. rokem života stěžovatele
posoudit a nemohla ji určit ani s vysokou pravděpodobností. Za rozhodné tak bylo nutno
považovat datum prvního dostupného posudku z oboru [obsahuje citlivé údaje].
[28] Stěžovatel dále namítal, že v jeho případě došlo k nedostatečnému zjištění skutkového
stavu a že se krajský soud řádně nevypořádal s jeho důkazní nouzí. K tomu Nejvyšší správní soud
uvádí, že na postup v řízení před žalovanou se vztahuje správní řád, kdy obecně platí,
že podklady pro vydání rozhodnutí má (za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti) opatřit správní orgán (§50 odst. 2, §3 s. ř.). Zároveň však platí, že účastníci řízení
jsou povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu
veškerou potřebnou součinnost (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 2. 2012, č. j. 3 Ads 168/2011 – 54).
[29] Posudková komise měla k dispozici podklady z dostupných zdrojů a stěžovatel měl
dostatečný prostor k tomu, aby navrhl případné doplnění těchto podkladů. Stěžovatel tak učinil
(kromě návrhu na znalecké posudky též návrhem na výslech svědků z okruhu svého života,
kteří by se mohli vyjádřit k projevům jeho nemoci v dřívějším období (tyto osoby stěžovatel blíže
specifikoval). Krajský soud tyto důkazní návrhy zamítl pro nadbytečnost, neboť výpověďmi
těchto svědků by nebylo možné prokázat spornou skutečnost, tedy stěžovatelem tvrzené dřívější
datum vzniku invalidity, což ke každému z navrhovaných svědků ještě rozvedl. Jak uvedl,
uvedené osoby „by jako laici maximálně mohly vyslovit nějaké pochybnosti o zdraví žalobce v určitém období
nebo případně popsat nějaké komplikace při komunikaci. I vzhledem k osobám svědků by však bylo velice
obtížné či spíše nemožné těmito výpověďmi prokázat existenci duševního onemocnění u žalobce v dřívějším období,
tj. před 21. 2. 2015“. Posouzení zdravotního stavu stěžovatele před stanoveným datem invalidity
by i dle Nejvyššího správního soudu nebylo možné dovodit z výslechu navržených svědků,
jimiž měly být osoby (bez specializovaných odborných znalostí), jež stěžovatele znaly (sestra
stěžovatele, spolužák ze základní a střední školy, soused) a krajský soud správně vyhodnotil,
že posun v této otázce by nepřineslo ani zpracování dalšího znaleckého posudku
soudem ustanoveného znalce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003,
č. j. 2 Ads 9/2003-50).
[30] Nejvyšší správní soud má za to, že se krajský soud řádně vypořádal s návrhy stěžovatele
na doplnění dokazování, přičemž srozumitelně a logicky odůvodnil, proč dokazování ukončil.
Pokud stěžovatel k období před stanoveným datem invalidity uváděl, že dříve problémy měl,
avšak neřešil je a k lékaři či k [obsahuje citlivé údaje] nechodil, nelze než konstatovat, že nebylo
přesvědčivě prokázáno, že by se stěžovatel stal invalidním ve smyslu §42 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění před stanoveným datem. Jinými slovy, pokud z období před 18. rokem
života stěžovatele, resp. z období před stanoveným datem invalidity stěžovatele, chybí jakékoliv
relevantní lékařské záznamy, jež by svědčily o dřívějším vzniku invalidity, nemůže být o této
skutečnosti učiněn kvalifikovaný závěr.
[31] V takovém případě nelze důkazní nouzi přičítat na vrub žalované, potažmo státu,
resp. vykládat ji ve prospěch stěžovatele. I v tomto řízení totiž platí, že stěžovatel jako žadatel
o invalidní důchod byl povinen označit důkazy na podporu svých tvrzení (§52 s. ř.), a byl tedy
povinen prokázat, co sám tvrdí, pokud má správní orgán z jeho tvrzení vycházet (viz rozsudek
NSS ze dne 16. 5. 2019, č. j. 5 Ads 24/2018 - 39). Nejvyšší správní soud tedy považuje zdravotní
stav stěžovatele na základě provedeného dokazování (v řízení před správním orgánem,
doplněného důkazy v řízení před krajským soudem) za komplexně posouzený, neboť tak bylo
učiněno na základě veškeré dostupné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem
stěžovatelem uváděným tvrzením.
IV. Závěr a náklady řízení
[32] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[33] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení správní orgán nemá právo
na náhradu nákladů řízení mj. ve věcech důchodového pojištění, což je případ právě posuzované
věci.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu