ECLI:CZ:NSS:2019:4.AFS.62.2019:40
sp. zn. 4 Afs 62/2019 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: SVEDEN TRADE s.r.o.,
IČ: 24254002, se sídlem Sokolská 1605/66, Praha 2, zast. Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem,
se sídlem Postupice 58, okr. Benešov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2015,
č. j. 24091/15/5300-22444-711887, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 9 Af 77/2015 - 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání rozhodnutí
žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž byla zamítnuta jeho odvolání
a potvrzena 4 rozhodnutí Finančního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 18. 3. 2015,
č. j. 6610157/14/2002-52521-110499, č. j. 6607512/14/2002-52521-110499, č. j.
6610193/14/2002-52521-110499 a č. j. 6610232/14/2002-52521-110499. Uvedenými
prvostupňovými rozhodnutími byla zamítnuta odvolání žalobce a zastavena odvolací řízení ve
věcech platebních výměrů na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců srpen, září,
říjen a listopad roku 2012.
[2] Žalobce namítal, že jeho jednatel, pan Robert Lis, žije ve Švédsku, a proto k zastupování
žalobce v daňovém řízení udělil plnou moc P. V. Tomu však pracovnice správního orgánu I.
stupně tuto plnou moc neuznala a místo toho nadiktovala správné znění plné moci. Protože
jednatel žalobce byl v zahraničí, zmocněnec podepsal nadiktované znění plné moci za jednatele
daňového subjektu. Jednatel žalobce se tedy mylně domníval, že zastoupení probíhá na základě
jím podepsané plné moci a v rozsahu, který byl v této plné moci vymezen. Žalobce také namítal,
že žalovaný postupoval nesprávně, když neprovedl důkaz znaleckým posudkem k ověření
skutečnosti, že podpis na plné moci není podpis jednatele žalobce Roberta Lisa.
[3] Městský soud žalobu označeným rozsudkem zamítl. Vzal za nesporné, že platební výměry
byly doručeny žalobci uplynutím odběrní lhůty podle §47 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb.,
daňového řádu, s datem doručení 13. 6. 2014. Až dne 18. 11. 2014 podal žalobce prostřednictvím
svého právního zástupce proti platebním výměrům odvolání. V souzené věci tedy bylo nutno
posoudit, zda správce daně doručoval platební výměry v souladu s ustanoveními daňového řádu
o zastupování a doručování v daňovém řízení.
[4] V protokolu o zahájení daňové kontroly ze dne 31. 10. 2013 u správce daně, tj. v době
po předložení plné moci ze dne 5. 8. 2013, je zaznamenáno, že k tomuto místnímu šetření
se dostavil Robert Lis jako jednatel žalobkyně s vědomím zmocněného zástupce pana P. V. a
vypovídal k deklarovaným obchodům. Protokol byl schválen a podepsán přítomnými bez
připomínek. Z korespondence v časovém období do 21. 8. 2013, tj. do předložení plné moci ze
dne 5. 8. 2013 je patrné jednání mezi správcem daně a jednatelem žalobce (korespondence ze dne
30. a 31. 7. 2013 ohledně prodloužení doby k předložení důkazních prostředků). Uvedené svědčí
o tom, že účinky plné moci ze dne 5. 8. 2013 jednatel žalobce nezpochybnil, a pokud má nyní za
to, že měl tehdy na vědomí plnou moc ze dne 23. 1. 2013, je toto tvrzení s ohledem na neustálý
kontakt jednatele žalobce s P. V. a doručování písemností správce daně jednateli v době do 21. 8.
2013 nevěrohodné.
[5] Ve spise nemá oporu ani tvrzení žalobce, že podpis na plné moci ze dne 5. 8. 2013
není podpisem Roberta Lise a to z důvodu zjevné odlišnosti od jeho podpisu na ostatních
písemnostech jednatele založených u správce daně. Jednatel žalobce se na písemnostech ve spisu
podepisuje buď jménem spolu s příjmením nebo jen příjmením (např. na první plné moci pro A.
K. nebo na žádosti o prodloužení doby k předložení důkazních prostředků ze dne 30. 7. 2013).
Podpis na plné moci ze dne 5. 8. 2013 je tvořen jen příjmením jednatele „Lis“ v rukopise,
přičemž podoba tohoto rukopisu je shodná s rukopisem jednatele na jiných písemnostech v
daňovém spisu. Nevzniká tedy nejmenší důvod pochybovat o autenticitě podpisu a o platnosti
plné moci ze dne 5. 8. 2013.
[6] Městský soud nakonec konstatoval, že znalecké ověření podpisu přichází v úvahu
jen při zjevných, případně jinak opodstatněných pochybnostech o jejich pravosti. V souzené věci
však důvodné pochybnosti ohledně podpisu jednatele na plné moci ze dne 5. 8. 2013 nevznikly
a z důvodu jejich nápadné obdoby či shody ani vzniknout nemohly.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[7] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
[8] Stěžovatel namítá, že dle §28 odst. 1 daňového řádu je zmocnitel povinen vymezit rozsah
zmocnění tak, aby bylo zřejmé, k jakým úkonům se plná moc vztahuje. Dle §41 odst. 1 daňového
řádu se pak zástupci doručuje pouze v rozsahu jeho oprávnění k zastupování. Je tedy zřejmé,
že rozsah zmocnění může být omezen tak, že nebude doručování písemností zahrnovat.
Stěžovatel udělil panu P. V. plnou moc, která se nevztahovala na doručování písemností ze strany
správce daně. S touto plnou mocí se P. V. v období před 8. 8. 2013 dostavil ke správci daně, ale
ze strany správce daně nebyla tato plná moc uznána. Naopak bylo panu P. V. ze strany
pracovnice správce daně sděleno, jak by měl obsah plné moc vypadat. Pan P. V. následně dle
poučení pracovnice správce daně sepsal generální plnou moc, kterou jménem jednatele
stěžovatele sám podepsal. Jednatel stěžovatele ani objektivně uvedenou plnou moc nemohl dne 5.
8. 2013 podepsat, neboť se v uvedenou dobu nenacházel v Praze, jak je uvedeno v předmětné
plné moci, ale v zahraničí.
[9] Stěžovatel o výše uvedených skutečnostech nevěděl, a po celou dobu, až do nahlédnutí
do spisu novým zmocněncem, byl přesvědčen, že je panem P. V. zastupován pouze v omezeném
rozsahu na základě plné moci, kterou správce daně nepřijal, a tedy ani nezaložil do spisu.
Samotná skutečnost, že jednatel stěžovatele měl kontakt s panem P. V., je poté nerozhodná,
neboť pan P. V. je bratrancem jednatele stěžovatele, a tedy jejich osobní kontakt nelze považovat
za neobvyklý. Stěžovatel přitom zdůrazňuje, že se v řízení nebránil tím, že by byl zastoupen
panem P. V. na základě plné moci ze dne 23. 1. 2013. Stěžovatel namítal, že byl zastoupen na
základě pozdější plné moci, kterou správce daně od pana P. V. vůbec nepřijal a o níž ani
nevyhotovil žádný zápis, jako tomu bylo v případě plné moci ze dne 23. 1. 2013.
[10] Stěžovatel však má za to, že rozhodné pro tuto věc je pouze posouzení otázky platnosti
plné moci ze dne 5. 8. 2013. Stěžovatel zdůrazňuje, že jakmile se dozvěděl o existenci této plné
moci, uvědomil správce daně o tom, že tuto plnou moc jednatel stěžovatele nikdy nepodepsal.
Tuto námitku pak stěžovatel vznáší konstantně v průběhu celého řízení. Stěžovatel si je vědom
toho, že správce daně není povinen ověřovat podpisy na založených plných mocích, nicméně
v situaci, kdy účastník řízení sporoval pravost podpisu na uvedené plné moci, měl povinnost
se posouzením otázky pravostí podpisu na předmětné plné moci zabývat. Tím spíše za situace,
kdy stěžovatel upozorňoval na zjevné odlišnosti mezi podpisem jednatele stěžovatele a podpisem
uvedeným v plné moci ze dne 5. 8. 2013, a kdy tyto odlišnosti jsou na první pohled zřejmé.
[11] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, že podpis jednatele stěžovatele
na jiných listinách a na plné moci ze dne 5. 8. 2013 je shodný. Jak je zjevné z plné moci ze dne
4. 5. 2015, z plné moci udělené paní A. K. či z plné moci udělené pro toto řízení o kasační
stížnosti, jednatel stěžovatele se podepisuje celým jménem, přičemž podpis příjmení jednatele
stěžovatele se od podpisu uvedeného na plné moci ze dne 5. 8. 2013 zjevně odlišuje. Stěžovatel
měl a nadále má za to, že rozdílnost uvedených podpisů je zřejmá na první pohled, nicméně pro
případ, že by se městský soud s tímto názorem neztotožnil, navrhl vyhotovení znaleckého
posudku ke zjištění pravosti podpisu stěžovatele na plné moci ze dne 5. 8. 2013 a výslech pana P.
V. Krajský soud tyto důkazy neprovedl a pouze si sám předmětné podpisy porovnal, načež
dospěl k závěru o shodnosti uvedených podpisů. Takový postup je však zjevně nesprávný.
[12] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že pokud je v daňovém řízení
daňový subjekt zastoupen, písemnosti se podle §41 odst. 1 daňového řádu doručují pouze
zástupci, přičemž daňový řád neumožňuje doručování zástupci vyloučit. Už s ohledem
na to podle žalovaného námitky stěžovatele nemohou být důvodné.
[13] K námitkám uplatněným v kasační stížnosti ve vztahu k neprovedení navrhovaného
znaleckého posudku z oboru písmoznalectví k ověření pravosti či nepravosti podpisu jednatele
na plné moci ze dne 5. 8. 2013, žalovaný odkazuje na rozsudek městského soudu, se kterým
se ztotožňuje.
III. Posouzení kasační stížnosti
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Podle §41 odst. 1 daňového řádu platí, že [m]á-li osoba, které je písemnost doručována, zástupce,
doručují se písemnosti pouze tomuto zástupci, a to v rozsahu jeho oprávnění k zastupování.
[17] Stěžovatel namítá, že udělil panu P. V. plnou moc, která se nevztahovala na doručování
písemností ze strany správce daně. Tato plná moc ale nebyla správcem daně uznána a pan P. V.
následně dle poučení pracovnice správce daně sepsal generální plnou moc, kterou jménem
jednatele stěžovatele sám podepsal. Jednatel stěžovatele objektivně uvedenou plnou moc nemohl
dne 5. 8. 2013 podepsat, neboť se v uvedenou dobu nenacházel v Praze, jak je uvedeno v
předmětné plné moci, ale v zahraničí. Stěžovatel o výše uvedených skutečnostech nevěděl, a po
celou dobu, až do nahlédnutí do spisu novým zmocněncem, byl přesvědčen, že je panem P. V.
zastupován pouze v omezeném rozsahu na základě plné moci, kterou správce daně nepřijal, a
tedy ani nezaložil do spisu.
[18] Stěžejní je zde námitka stěžovatele, že plná moc ze dne 5. 8. 2013 nebyla podepsána
jednatelem stěžovatele, nýbrž P. V.
[19] Podle judikatury Nejvyššího správního soudu lze úspěšně zpochybnit pravost podpisu
a domoci se jeho posouzení znalcem, když účastník řízení předloží relevantní tvrzení, která
jsou způsobilá pravost podpisu zpochybnit tím, že nabízejí věrohodné vysvětlení, proč se nejedná
o pravý podpis (viz rozsudky NSS ze dne 29. 11. 2007, č. j. 1 Afs 7/2007 - 359, a ze dne
20. 6. 2012, č. j. 5 As 38/2011 - 177).
[20] Stěžovatel předně namítal, že údajný podpis jednatele stěžovatele Roberta Lise na plné
moci ze dne 5. 8. 2013 se liší od jeho standardního podpisu na jiných listinách ve spise. Nejvyšší
správní soud se však ztotožňuje s posouzením této otázky městským soudem, který konstatoval,
že podpis jednatele stěžovatele se objevuje na listinách ve spise ve dvou variantách, z nichž jedna
je tvořena celým jménem a příjmením, a druhá jen příjmením. Druhá varianta se ve spise
vyskytuje na plné moci ze dne 5. 8. 2013 a žádosti o prodloužení lhůty k předložení důkazních
prostředků ze dne 30. 7. 2013 a je doplněna otiskem razítka stěžovatele. V obou variantách
je přitom rukopisná podoba příjmení jednatele shodná. Podoba podpisu tedy pochybnosti o jeho
autenticitě nevyvolává.
[21] Za této situace by musel stěžovatel prokázat jinou skutečnost, která by pravost podpisu
byla způsobilá zpochybnit. Stěžovatel uváděl, že jednatel Robert Lis byl v době, kdy měla být plná
moc podepsána, v zahraničí, a nikoliv v Praze, jak je uvedeno na plné moci. Tuto skutečnost
však nijak neprokázal, ačkoliv právě ona by mohla o pravosti podpisu na plné moci vyvolat
legitimní pochybnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 4. 2006, č. j. 2 Afs 158/2005 - 82).
[22] Celou verzi vzniku plné moci ze dne 5. 8. 2013 prezentovanou stěžovatelem, tj. že se P. V.
v období před 8. 8. 2013 dostavil ke správci daně s plnou mocí, která nebyla správcem daně
uznána (a nejednalo se přitom o plnou moc ze dne 23. 1. 2013, ale o pozdější plnou moc), plnou
moc sám zpracoval podle instrukcí pracovnice správce daně a následně i podepsal, je přitom
třeba považovat za nevěrohodnou.
[23] Ve správním spise předně není žádný záznam o jednání se správcem daně v době
mezi 23. 1. 2013 a 21. 8. 2013, na kterém by se P. V. neúspěšně prokazoval plnou mocí udělenou
stěžovatelem. Stěžovatel sám tuto plnou moc ve správním řízení ani v řízení před krajským
soudem nepředložil a neuvedl nic konkrétního k jejímu obsahu, dataci, ani okolnostem vystavení.
[24] Plná moc ze dne 5. 8. 2013 má potom zcela standardní obsah, je vyhotovena na počítači
a správci daně byla předložena až dne 21. 8. 2013, tj. s dostatečným časovým odstupem
na to, aby mohla být jednatelem stěžovatele zaslána ze zahraničí poštou nebo alespoň
v naskenované podobě. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by byla vyhotovena jakýmkoliv
nestandardním způsobem.
[25] Nevěrohodnost tvrzení stěžovatele vyplývá také z toho, že podle úředního záznamu
ze dne 8. 8. 2013 se měl pan V. tohoto dne dostavit s plnou mocí k předložení
důkazních prostředků na základě výzev k odstranění pochybností doručených stěžovateli
dne 18. 7. a 19. 7. 2013, ale telefonicky se omluvil, že se právě vrátil ze zahraničí a nemá dosud
veškeré doklady. Náhradní termín byl stanoven na 22. 8. 2013. Ve spise jsou také žádosti
o prodloužení lhůty k předložení důkazních prostředků ze dne 30. 7. 2013, které žádají lhůtu
prodloužit do 9. 8. 2013 z důvodu dovolené účetní.
[26] Plná moc ze dne 5. 8. 2013 tedy byla zjevně vystavena v souvislosti s jednáním u správce
daně plánovaným původně na 8. 8. 2013 k předložení důkazních prostředků na základě výzev
k odstranění pochybností doručených stěžovateli dne 18. 7. a 19. 7. 2013. S ohledem na úřední
záznam ze dne 8. 8. 2013 není konání žádného jednání v době bezprostředně předcházející
tomuto datu logické, jelikož pan P. V. byl v zahraničí a dle vlastního tvrzení neměl dosud veškeré
doklady k dispozici, přičemž stěžovatel dne 30. 7. 2013 žádal o prodloužení lhůty k předložení
dokladů. Žádné jiné jednání v době mezi 23. 1. 2013 a 21. 8. 2013, během kterého by měla být
správcem daně plná moc odmítnuta, ze spisu není patrné a stěžovatel sám vůbec neuvedl, o jaké
jednání by se mělo jednat.
[27] Všechny tyto skutečnosti činí verzi předestřenou stěžovatelem nevěrohodnou, nelogickou,
a v rozporu se skutečnostmi vyplývajícími ze spisu. Spíše se jeví pravděpodobné, že následné
zpochybňování platnosti plné moci z 5. 8. 2013 je účelové a stěžovatel se pokouší tímto
způsobem zvrátit negativní následky vyplývající ze skutečnosti, že jeho zmocněnec si platební
výměry během jejich doručování řádně nepřevzal, a byly tak doručeny fikcí.
[28] Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje s městským soudem, že o autenticitě podpisu
a o platnosti plné moci ze dne 5. 8. 2013 nevznikla pochybnost. V postupu správce daně, který
v souladu s §41 odst. 1 daňového řádu doručoval písemnosti zástupci stěžovatele na základě plné
moci ze dne 5. 8. 2013, proto nelze spatřovat žádné pochybení.
[29] Zároveň je třeba shledat nedůvodnou námitku, že žalovaný a městský soud měli provést
důkaz znaleckým posudkem k ověření autenticity podpisu na plné moci ze dne 5. 8. 2013, jelikož
stěžovatel pravost podpisu na této plné moci relevantním způsobem nezpochybnil. Nejvyšší
správní soud také poukazuje na to, že stěžovatel v řízení před správním orgánem i v řízení
před městským soudem navrhoval prosté porovnání podpisů, a pokud by porovnání
nepostačovalo, vyhotovení znaleckého posudku. Jak vyplývá z výše uvedeného, prosté porovnání
podpisů při absenci jiných objektivních pochybností nevyvrací pravost podpisu jednatele
stěžovatele na plné moci ze dne 5. 8. 2013. Postup soudu byl tedy zcela v souladu s návrhem
stěžovatele s tou výjimkou, že soud dospěl k odlišnému závěru, než stěžovatel očekával.
[30] Městský soud se sice výslovně nevyjádřil k návrhu na provedení důkazu výslechem P. V.,
nicméně z jeho podrobného vypořádání namítané odlišnosti podpisu na plné moci ze dne 5. 8.
2013 od jiných podpisů jednatele stěžovatele je třeba dovodit, že provedení tohoto důkazu
nepovažoval za potřebné. Tato skutečnost proto v posuzovaném případě nevede k nezákonnosti
rozsudku městského soudu.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[31] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[32] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení se mu proto
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. května 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu