ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.207.2015:107
sp. zn. 4 As 207/2015 - 107
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce:
Globus ČR, k. s., IČ: 63473291, se sídlem Kostelecká 822/75, Praha 9, zast. Mgr. Davidem
Padyšákem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, proti žalované:
Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát , se sídlem Květná 15,
Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
28. 7. 2015, č. j. 29 A 29/2013 - 231,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasač ní
stížnosti celkem 4.114 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám
zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 17. 4. 2013, č. j. BL915-4/83/9/2012-SŘ, zamítla odvolání
žalobce a potvrdila rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Brně
(dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 23. 5. 2012, č. j. BN789-8/032/7/2012-SŘ.
Správní orgán prvního stupně tímto rozhodnutím uložil žalobci pokutu dle §17 odst. 3 písm. b)
zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých
souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách“), ve výši 250.000 Kč za spáchání správního
deliktu v §17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách. Zároveň žalobci u ložil dle §3 odst. 4
písm. b) zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně
některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o Státní zemědělské a potravinářské inspekci“),
povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši 9.752 Kč a dále povinnost uhradit
náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč. Žalobce měl spáchat tento správní delikt
tím, že uváděl do oběhu potraviny: (i) MED HORSKÝ, 250 g, šarže L.21.12.13, med s podílem
medu ze zemí ES a ze zemí mimo ES, včetně směsi medu z regionů s tropickým klimatem,
výrobce JSG med a. s.; a (ii) MED AKÁTOVÝ, 250 g, šarže L.29.11.13, med květový -akátový,
směs medů ze zemí ES a ze zemí mimo ES, včetně směsi medu z regionů s tropickým klimatem,
výrobce JSG med a. s., pročež pro přítomnost cizích amyláz tyto medy nevyhovovaly definici
medu v §7 písm. a) vyhlášky č. 76/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro přírodní sladidla,
med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony.
Správní orgán prvního stupně měl na základě laboratorního rozboru za prokázané, že došlo
k falšování medu přidáním cizí látky a cizího enzymu, a tedy byly uvedené potraviny označeny
klamavě jako med, čímž žalobce porušil povinnost stanovenou v čl. 16 nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky
potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající
se bezpečnosti potravin.
[2] Dne 17. 6. 2013 podal žalobce žalobu proti rozhodnutí žalovaného.
[3] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 7. 2015, č. j. 29 A 29/2013 - 231, zrušil
rozhodnutí žalovaného a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Krajský
soud neshledal důvodnou námitku nesrozumitelnosti rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně týkající se nepřesnosti překladu, kterou napravil v rámci zásady dvojinstančnosti řízení
žalovaný. Krajský soud se s žalovaným ztotožnil v závěru, že nebylo rozhodující, zda se cizí
enzym do medu dostal přidáním cizích amyláz nebo invertovaného cukrového sirupu ani o jaké
cizí enzymy se jednalo.
[4] Krajský soud se dále zabýval otázkou, zda byl správný předpoklad správních orgánů,
že med přirozeně obsahuje pouze ? -amylázu a ß-amyláza a ?-amyláza jsou pro med cizí enzymy.
Vyčetl správnímu orgánu prvního stupně určitou nepřesnost formulací, kdy nebylo zřejmé,
zda ß/?-amyláza je enzym jeden nebo dva; vzhledem k vysvětlení žalovaného a znalostem
žalobce však výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zůstal dostatečně srozumitelný.
Krajský soud rovněž uvedl, že rozlišení medu typu Metcalfa nebylo v projednávané věci
podstatné s ohledem na překročení i mírnějších limitů ß/? -amylázy. K námitce ohledně
zákonnosti provedených rozborů odkázal na čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 882/2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících
se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat, podle
nějž správní orgány přenesly určité úkoly na laboratoř Intertek , která fungovala dle čl. 12
citovaného nařízení v souladu s příslušnými normami. Krajský soud dále nepřihlédl k námitkám
uvedeným v replice ze dne 26. 11. 2013 ohledně nedostatku jmenování laboratoře Intertek,
protože s ohledem na zásadu koncentrace byly podány opožděně.
[5] Krajský soud se ale neztotožnil s názorem žalovaného, že při použití akreditované metody
nevzniká pochybnost o tom, zda se jedná o jediné měření nebo měření opakované.
Ani nepřisvědčil závěru, že s ohledem na výjimku v §11 ods t. 3 vyhlášky č. 211/2004 Sb.
a aplikační přednost unijních předpisů neměla laboratoř Intertek povinnost provádět souběžné
měření. Aby bylo možné aplikovat jiný postup dle §11 odst. 3 věty první in fine vyhlášky
č. 211/2004 Sb., musel by být zakotven v právním předpise, což se neprokázalo. A dále
skutečnost, že laboratoř postupovala podle normy EN ISO/IEC 17025 sama o sobě nemůže
prokázat, že při provádění kontrolní analýzy v daném případě byly požadavky v §11 odst. 3 a 4
vyhlášky č. 211/2004 Sb. ze strany laboratoře skutečně dodrženy.
[6] Žalovaný se sice krajskému soudu snažil dodržení §11 odst. 4 vyhlášky č. 211/2004 Sb.
doložit v průběhu soudního řízení tím, že předložil vyjádření laboratoře Intertek, ze kterého
má vyplývat, že laboratoř opakované měření provedla, ale nedostatky podkladů rozhodnutí a jeho
odůvodnění nelze dodatečně zhojit v soudním řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008 - 71). Aby mohly být příslušné protokoly využity jako
řádný podklad rozhodnutí, mělo z nich být zřejmé, zda podmínky v §11 odst. 3 a 4 vyhlášky
č. 211/2004 Sb. byly naplněny. Krajský soud tuto vadu shledal za natolik podstatnou, že mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud ale naopak konstatoval,
že byl naplněn požadavek v §11 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 211/2004 Sb. tím, že byl dostatečně
identifikován výrobce.
[7] Ohledně parametru ß-amylázy a různých tvrzení žalobce a žalovaného dospěl krajský
soud k závěru, že přirozený výskyt ß -amylázy v medu byl a je stále předmětem zkoumání. Krajský
soud se proto neztotožnil se žalovaným, že lze z doložených publikací dospět k jednoznačnému
závěru, že enzym ß -amylázy nemůže být přirozenou součástí medu. Krajský soud proto
s ohledem na zásadu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch podezřelého) a skutečnost,
že prokázání správního deliktu je součástí důkazního břemene správního orgánu, dospěl k závěru,
že se správním orgánům nepodařilo prokázat, že by za současného stavu vědeckého poznání
byl přirozený výskyt enzymu ß -amylázy v medu vyloučen. Krajský soud se přitom ztotožnil
i s názorem Krajského soudu v Hradci Králové v rozsudku č. j. 30 A 29/2014 - 93. Uvedené
závěry vztáhnul krajský soud i na parametr delta d13C (max.) a jeho přirozený rozptyl hodnot
+/- 2,1 ‰, protože se rovněž jednalo o jednu z vědeckých teorií, která dosud nebyla všeobecně
přijata.
[8] Závěrem krajský soud podotkl, že správní orgány jsou oprávněny kontrolovat bezpečnost
a jakost potravin či zda nedochází ke klamání spotřebitele. Ačkoli mohou využívat i nové
doposud nepoužívané metody a sledovat dosud nesledovaná kritéria potravin, pro účely
správního trestání musí vycházet z nezpochybnitelných závěrů odborného zkoumání.
II.
Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[9] Kasační stížností podanou dne 11. 9. 2015 napadla žalovaná (dále též „stěžovatelka“)
nadepsaný rozsudek krajského soudu. Stěžovatelka je toho názoru, že již ve svém rozhodnutí,
shromáždila dostatečné podklady o tom, že přirozený výskyt enzymu ß -amylázy je v medu
vyloučen. Odkazuje přitom především na stranu 12 uvedeného rozhodnutí, kde cituje publikace
M. Stadelneierové a K.-G. Bernera Proteine des Bienenhonigs VII. Eigenschaften und Herkunft
der Honigamylase (Proteiny včelích medů VII: Vlastnosti a původ amylázy v medu), Časopis pro výzkum
potravin 185, str. 196-166; a S. Babacana a A. G. Randa Purification of Amylase from Honey (Purifikace
amylázy z medu), Journal of Food Science, 2005, Volume 70, Issue 6 c413-418.
[10] Krajský soud dále obdržel vyjádření pana Lutze Elfleina, Dr. rer. Nat, ředitele
a vědeckého ředitele laboratoře Intertek Food Services Brémy, ze dne 16. 6. 201 5, které předložil
v reakci na zaslaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2015,
č. j. 30 A 29/2014 - 93. I z tohoto vyjádření a odkazů na novější relevantní vědecké publikace
jednoznačně plyne, že přírodním typem diastázy v medu je ?-amyláza. Publikace, na které
Dr. Elflein odkazuje, identifikují diastázu v medu jako ?-amylázu a prokazují její odlišnost od ß-
amylázy. Stěžovatelka přitom odkazuje na publikace Purifikace amylázy z medu; Nagai a kol. Alhpa-
Amylase from Persimmon Honey: Purification and Characterization (Alfa–amyláza z tomelového medu:
Purifikace a charakterizace), Int. Journal of Food Properties, 2009, svazek 12, vydání 3, 512- 521);
a L. Persano-Oddo, Apidologie, 1999, svazek 30, vydání 1, s. 57 – 65. Přírodní diastázu (? -amylázu)
přidávají do medu včely v sekretu hltanových žláz a gen pro ß -amylázu včel produkujících med
nebyl prokázán [Ohasni a kol, Expression of amylase and glucose oxidase in the hypopharyngeal gland with
an age-dependent role change of the worker honeybee (apis mellifera L.) (Exprese amylázy a glukózooxidázy
v hypofaryngální žláze v závislosti na změně role dělnice včely medonosné (Apis mell ifera L.) podle věku,
European Journal of Biochemistry, 1999, svazek 265, vydání 1, 127 – 133].
[11] Stěžovatelka dále odkazuje na vyjádření Dr. Elfleina, který uvádí, že nektar a medovice,
stejně jako pyl, nejsou zdrojem amylázy v medu. Zmiňovaný informační systém BRENDA
představuje přitom hlavní sbírku dat o enzymatických fu nkcích a vlastnictví enzymu
pro vědeckou komunitu. Skutečnost, že pro enzym ß -amyláza a ? -amyláza není jako tkáňový
zdroj uveden med a jako organismus včela medonosná, pak stěžovatelka dokládá na dalších
článcích. Literaturu uváděnou žalobcem pak stěžovatelka považuje s ohledem na novější
publikace již za překonanou. Od konce 90. let minulého století lze tedy považovat za vědecky
prokázané, že se diastáza v medu skládá výhradně z ?-amylázy. Krajský soud proto nevzal
dostatečně v úvahu vyjádření Dr. Elfleina, když pouze převzal závěry Krajského soudu v Hradci
Králové, který ale toto vyjádření neměl k dispozici. Stěžovatelka dále odkazuje i na publikaci
Veterinární a farmaceutické univerzity Brno Chemie potravin a chemické laboratorní metody. Praktická
cvičení z roku 2004 od autorek Prof. MVDr. Le nky Vorlové, Ph.D., MVDr. Michaely
Králové, Ph.D., RNDr. Ivany Borkovcové, Ph.D. a Mgr. Romany Kostrohounové, Ph.D.
Z uvedeného stěžovatelka dovozuje, že med přirozeně obsahuje pouze enzym ? -amylázu, nikoli
enzymy ß-amylázu a/nebo ?-amylázu.
[12] Stěžovatelka pro ilustraci doplňuje, že na základě Doporučení Komise č. C(2015) 1558
final ze dne 12. 3. 2015 probíhají aktuálně v rámci Evropské unie koordinované kontroly, které
jsou zaměřené také na falšování medu. Z používané metody Phadebas vyplývá premisa, že nen í
známo, že by se v medu přirozeně vyskytovala ß - nebo ?-amyláza. Stěžovatelka poukazuje
ohledně falšování medu i na shodné závěry norského dozorového orgánu Norwegian Food
Safety Authority – informaci ze dne 13. 8. 2014, č. 14- 756. Své závěry pak uzavírá
tím, že k výskytu ß- a/nebo ?-amylázy v medu může dojít v zásadě buď úmyslným přidáním
invertního cukrového sirupu, nebo komerčně dostupných uvedených enzymů. V obou případech
se přitom jedná o falšování medu s ohledem na §7 písm. a) vyhlášky č. 76/2003 Sb.
[13] Stěžovatelka rovněž namítá, že krajský soud výslovně konstatoval, že použité metody
laboratoře Intertek byly v daném případě použity v souladu s právními předpisy. Stěžovatelka
považuje rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný, pokud krajský soud n a jednu stranu
konstatoval, že metody PM_DE01 115 a PM DE01_094 byly použ ity správně, ale zároveň
dospěl k závěru, že stěžovatelka dostatečně neprokázala vědecký názor, že se ß -amyláza
v medu přirozeně nevyskytuje a ve vztahu k míře přirozeného rozptylu hodnot ukazatele delta
d13C +/-2,1 ‰ nebyl stěžovatelkou podložen relevantní odborný podklad.
[14] Ohledně parametru delta d13C stěžovatelka odkazuje na kvalifikaci Dr. Lutze Elfleina
a jím vydanou publikaci, která byla podrobena oponentskému řízení vědeckými autoritami,
protože byla vydána v časopise Apidologie. Dále odkazuje i na další studie, které potvrzují,
že pro autentické vzorky medů by maximální rozdíl hodnot ?13C mezi všemi komponenty
měl být nižší než 2,09 ‰. Stěžovatelka přitom nemá důvod zpochybňovat výsledky laboratoře
Intertek také vzhledem k tomu, že i další orgány dozoru Evropské unie využívají tuto laboratoř
k provádění rozboru vzorků medu odebraných při úředních kontrolách. V rámci zmíněného
koordinovaného kontrolního plánu je Komisí doporučeno použití metody EA/LC-IRMS
pro stanovení C3/C4 cukrů. Součástí je i seznam odborných publikací, které stěžovatelka cituje
a jež stvrzují předestřené odborné poznatky. Stěžovatelka p roto nesouhlasí s krajský soudem,
že vycházela pouze z teorie Dr. Lutze Elfleina.
[15] V otázce porušení §11 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 211/2004 Sb. stěžovatelka uvedla,
že laboratoř Intertek vykonává svojí činnost podle požadavků normy EN ISO/IEC 17025, které
jsou závazné dle čl. 12 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004
o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv
a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat. Stěžovatelka
se k požadavku na opakované vyšetření vyjádřil a na str. 20 svého rozhodnutí. Podle čl. 11
odst. 3 citovaného nařízení musí být metody analýzy použité v rámci úředních kontrol
pokud možno charakterizovány pomocí kritérií stanovených v příloze III., mezi něž patří
i opakovatelnost. Opakovatelnost jako vlastnost metody je zahrnuta do rozšířené nejistoty měření
a povinnosti mít stanovenou nejistotu měření dané akreditované zkoušky vyplývá z normy
EN ISO/IEC 17025. Právě podle této normy laboratoř Intertek postupovala. Pokud laboratoř
použije akreditovanou metodu, nevzniká pochybnost o tom, zda se jedná o jediné měření nebo
měření opakované, protože je z podstaty dané metody vždy opakované. Ze sdělení Dr. Lutze
Elfleina ze dne 4. 9. 2013 vyplývá, že u předmětných potravin byla provedena vždy dvě nezávislá
měření, protože standardním postupem laboratoře Intertek je provést dvě nezávislá měření
v případě, pokud je výsledek prvního měření nevyhovující. Přitom u obou potravin byla
provedena dvě měření.
[16] K požadavku souběžného stanovení stěžovatelka dodala, že z vyhlášky č. 211/2004 Sb.
nijak nevyplývá, že protokol o výsledku laboratorní zkoušky musí výslovně popisovat výsledky
nejméně dvou souběžných stanovení. Ustanovení §11 odst. 3 vyhlášky č . 211/2004 Sb. pouze
stanoví, že výsledek zkoušky musí být průměrem nejméně dvou souběžných stanovení . Nařízení
č. 882/2004, které harmonizuje úřední kontroly v rámci Evropské unie a jež má aplikační
přednost před tuzemskou vyhláškou, tento požadavek nestanovuje, a proto nebyla laboratoř
Intertek povinna ve smyslu citované vyhlášky povinna k provádění souběžných měření.
Stěžovatelka tento závěr demonstruje i na znění §11 odst. 3 vyhlášky č. 211/2004 Sb. ,
které připouští výjimku, ve spojení s §3 odst. 4 pí sm. b), resp. §3 o dst. 3 písm. b) zákona
o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Přitom jedinou podmínkou zákona o Státní
zemědělské a potravinářské inspekci je dodržení podmínek pro provoz laboratoří stanovený
v EN ISO/IEC 17025 a obdobný požadavek v čl. 12 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 882/2004,
které má přednost před tuzemskou vyhláškou. Stěžovatelka dále dodává, že i při aplikaci
citovaného ustanovení vyhlášky by se na výsledném nevyhovujícím zjištění nic nezměnilo.
Rozhodující bylo, zda byl enzym ß- a/nebo ?-amyláza jednoznačně přítomen a to bylo u obou
posuzovaných medů prokázáno.
[17] Stěžovatelka zároveň dokládá, že souběžné měření by nemělo vliv na výsledek, a tedy
na zákonnost rozhodnutí. Výsledek prvního měření činil u medu horského 19,45 jednotek/kg
a u medu akátového 42,62 jednotek/kg. Pokud by bylo, hypoteticky, provedeno souběžné měření
s výsledkem nižším, než je tolerance 5 jednotek/kg, např. 1 jednotka/kg, pak by v souladu
s §11 odst. 3 vyhlášky č. 211/2004 Sb., podle níž je výsledek zkoušky průměrem výsledků
nejméně dvou souběžných stanoven, není-li stanoveno jinak, musela laboratoř dojít k výsledku
v průměru 10,22 jednotek/kg u medu horského a 21,81 jednotek/kg u medu akátového, přičemž
by již v prvním případě byla minimálně dvojnásobně překročena tolerance 5 jednotek/kg.
Ověření výsledku zkoušky bylo dostatečně zajištěno opakováním zkoušky, které bylo
prokazatelně provedeno. Stěžovatelka proto nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že došlo
k porušení §11 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 211/2004 Sb. Informace o souběžném a opakovaném
měření pak není ve smyslu citovaných ustanovení povinnou náležitostí, která by musela
být v protokolu o zkoušce obsažena.
[18] Stěžovatelka závěrem namítá nesrozumitelnost rozsudku krajského soudu, který zrušil
toliko rozhodnutí stěžovatele, ale v bodech 99 a 118 proklamoval zrušení i rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně. To způsobuje rozpor mezi výrokem a odůvodněním napadeného
rozsudku. Zároveň je zřejmé, že krajský soud převzal závěry Krajského soudu v Hradci Králové,
aniž by se věcí řádně zabýval.
[19] Žalobce ve vyjádření ze dne 15. 10. 2015 uvádí, že podaná kasační stížnost je nepřípustná,
neboť její skutečné důvody neodpovídají důvodům vyjmenovaným v §103 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Tvrzené nesprávné posouzení právní
otázky krajským soudem zůstává v rovině proklamace a oproti závěru stěžovatele je rozsudek
krajského soudu odůvodněn velice podrobně a pečlivě. Postup stěžovatele, který polemizuje
se závěry krajského soudu ohledně toho, že nebylo prokázáno, že ß -amyláza není medu vlastní
látka nebo že přirozený med vykazuje určitý maximální rozptyl hodnot ukazatele ?13C, nen í
přípustný a činí kasační stížnost nedůvodnou. V rozporu pak nejsou závěry krajského soudu,
že metody rozboru vyhovovaly požadavkům čl. 11 nařízení (ES) č. 882/2004, a přesto soud
dovodil, že stěžovatelka nedostatečně prokázala jí zastávaný vědecký názor. Stěžovatelka sice
pořídila důkazní prostředky v souladu se zákonem, nicméně nebyla schopna na jejich základě
dojít k původně zamýšleným právním a skutkovým závěrům.
[20] Žalobce se dále domnívá, že tvrzení žalovaného stran věcného základu sporu jsou v řízení
o kasační stížnosti neprojednatelné, neboť tyto otázky měly být předmětem správního řízení
vedeného žalovaným, popř. v řízení o správní žalobě. Žalobce pak uvádí, že práce Purifikace
amylázy z medu je zaměřena na popis hlavní amylázy v medu, která je sice podle autorů ?-amyláza,
ale k přítomnosti ß -amylázy se autoři nevyjádřili. Práce Purification of Amylase from Honey z roku
1990 pak potvrzuje, že v současnosti jsou stále relevantní teorie, podle nichž amylázy v medu
pochází i z pylu či nektaru rostlin. V citaci prací autorů Nagai a kol. a dále Ohashi a kol. s rovněž
hovoří o ? -amyláze, ale jejich předmětem nebyla ß-amyláza. Ani žádná z dalších uváděných prací
stěžovatelkou pak neobsahuje jednoznačné tvrzení, že ß -amyláza se v medu přirozeně
nevyskytuje. Názor, že diastatická složka medu vykazuje jak ?-amylázovou, tak ß -amylázovou
aktivitu byl publikován ještě nejméně v roce 2000.
[21] Žalobce také poukazuje na to, že citace z publikace Advances in Food Research z roku 1978
jsou vytrženy z kontextu a nelze z nich vyvodit závěr, že se ß -amyláza v medu přirozeně
nenachází. Přitom útržek článku citovaný stěžovatelkou se ve skutečnosti zabývá měřením
čerstvosti medu. Ohledně rozptylu hodnot ukazatele ?13C žalobce odkazuje na již dříve uvedené
autority. Stěžovatelka však ani nyní nereaguje na vědecké práce, které na svou podporu uvedl
v předchozích řízeních žalobce. Nevhodnost zkoumání rozptylu hodnot ukazatele ?13C k určení
pravosti medu přitom vyplývá i z dopisu ze dne 6. 5. 2013, který žalobci zaslala na jeho žádost
paní G. B., vědecká pracovnice laboratoře Quality Services International GmbH a toho času
předsedkyně Mezinárodní komise pro med. Krajský soud proto dospěl ke správnému závěru,
že se žalovanému nepodařilo dle zásad správního řízení prokázat, že se uplatní vědecký názor
žalovaného, a tedy že se žalobce dopustil správního deliktu.
[22] V otázce nezákonnosti rozborů provedených v rozporu s vyhláškou č. 211/2004 Sb.
žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2009,
č. j. 4 Ads 163/2008-49, že užití rozboru, který byl pořízen v rozporu s §11 odst. 3 a 4 uvedené
vyhlášky, jako podkladu správního rozhodnutí způsobuje nezákonnost takového rozhodnutí.
Stejně tak žalobce odmítá konstrukci žalovaného, že porušením požadavku na opakované
stanovení nemohlo fakticky dojít k chybnému stanovení měřených parametrů, protože výsledky
zjištěné při prvním měření byly již samy o sobě tak vysoké, že výsled ek opakované zkoušky nebyl
již s to závěry laboratoře změnit. Opakovaná zkouška představuje zcela nové měření, které
je samo o sobě výsledkem dvojího souběžného měření. Stěžovatelka proto nevyvrátila závěr
krajského soudu, že nedodržení požadavků vyhlášky č. 211/2004 Sb. způsobilo nezákonnost
jejího rozhodnutí.
III.
Posouzení kasační stížnosti
[23] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 zákona s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť
stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
a stěžovatelka je zastoupena zaměstnancem s příslušným vzděláním (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[24] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasačn í stížnosti a jejím doplnění. Neshledal
přitom vady podle ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel p řihlédnout z úřední
povinnosti. Stěžovatel podal kasační stížnost z důvodu nesprávného posouzení právní otázky
krajským soudem [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[25] Kasační stížnost není důvodná.
[26] Nejvyšší správní soud v předloženém případě shledal (vedle namítané
nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu) dvě skupiny námitek. První otázka
spočívá v posouzení, zda správní orgány dostatečně doložily premisu, že přítomnost ß -amylázy
a/nebo ?-amylázy v medu není přirozená a že pro nefalšovaný med by maximální rozdíl hodnot
?13C měl být nižší než 2,09 ‰. Druhá otázka spočívá v posouzení, zda měly být při prováděných
měřeních ve smyslu §11 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 211/2004 Sb. dodrženy požadavky na způsob
provádění kontrolních rozborů medu.
[27] Nejvyšší správní soud v nyní posuzovaném případě vycházel z rozsudku zdejšího soudu
ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 95/2015 - 55, ve věci Penny Market, s. r. o., v něm se zabýval
skutkově podobným případem.
III. a)
Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu
[28] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností rozsudku
krajského soudu [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], protože absence této zásadní vady rozsudku
je podmínkou pro věcný přezkum dalších kasačních námitek (viz například rozsudek zdejšího
soudu ze dne 8. 3. 2005, č. j. 3 As 6/2004 - 105, č. 617/2005 Sb. NSS, všechna rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na: www.nssoud.cz). Stěžovatelka spatřuje
nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu v tom, že krajský soud na jednu stranu dovodil,
že metody PM_DE01 115 a PM_DE01 094 byly použity správně, ale na druhou stranu
konstatoval, že stěžovatelka nedostatečně prokázala vědecký názor, že se ß -amyláza v medu
přirozeně nevyskytuje a ve vztahu k míře přirozeného rozptylu hodnot ukazatele ?13C +/- 2,1 ‰
stěžovatelka nedoložila relevantní odborný podklad. Zároveň spatřuje nesrozumitelnost
rozhodnutí krajského soudu v tom, že krajský soud v bodech 99 a 118 svého rozhodnutí
proklamuje zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, ačkoli krajský soud ve výroku
zrušil pouze rozhodnutí stěžovatelky. Krajský soud v Brně tak převzal závěry Krajského soudu
v Hradci Králové, aniž by se věcí řádně zabýval.
[29] Nejvyšší správní soud uvádí, že správnost použití určitých metod a prokázání vědeck é
teorie jsou dvě různé otázky, jejichž odlišné závěry nezpůsobují rozpornost napadeného
rozsudku. Zatímco metoda je v tomto případě určitý postup, jak zjistit složení medu, prokázání
tvrzených vědeckých teorií bylo předpokladem k tomu, aby bylo možné ze zjištěného složení
medu dospět k závěru, zda je pravý či nikoli.
[30] V otázce rozporného výroku a odůvodnění zdejší soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013 - 25. Nejvyšší správní soud
v něm konstatoval, že rozsudek je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost dle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., pokud z něj nelze jednoznačně dovodit, jakým právním názorem je správní orgán
po zrušení jeho rozhodnutí vázán a jak má v d alším řízení postupovat, nebo pokud
z něj nevyplývá, podle kterých ustanovení a podle jakých právních předpisů byla v kontextu
podané správní žaloby posuzována zákonnost napadeného správního rozhodnutí, nebo pokud
je jeho odůvodnění vystavěno na rozdílných a vnitřně rozporných právních hodnoceních téhož
skutkového stavu či pokud jsou jeho výroky vnitřně rozporné nebo z nich nelze zjistit, jak vlastně
soud rozhodl. Zároveň ale dovodil, že s tímto kasačním důvodem je nutno zacházet obezřetně,
neboť zrušením rozhodnutí soudu pro nepřezkoumatelnost se oddaluje okamžik, kdy základ
sporu bude správními soudy uchopen a s konečnou platností vyřešen. Proto by ke kasaci
rozhodnutí krajského soudu měl Nejvyšší správní soud přistoupit teprve tehdy, nelze -li jeho
nesrozumitelnost jinak než kasací odstranit, tzn., nelze -li nesrozumitelnost rozsudku odstranit
výkladem, s přihlédnutím k obsahu spisu, k úkonům soudu a účastníků řízení. Nejvyšší správní
soud se v nyní posuzovaném případě ztotožňuje sice se stěžovatelkou, že zrušující výrok
je v rozporu s body 99 a 118 odůvodnění. Uvedená chyba není ale tak závažná, aby se nedala
překonat výkladem rozsudku jako celku. Z výroku rozsudku krajského soudu a ze závěru jeho
odůvodnění (bod 119) je jednoznačně zřejmé, že krajský soud zrušil pouze rozhodnutí
žalovaného, nikoli rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, i z jakých důvodů se tak stalo.
Zmínku o zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů v bodě 99 a 118 rozsudku krajského
soudu tak lze považovat za zřejmou nesprávnost, která nemá za následek nezákonnost rozsudku.
Navíc krajský soud případ věcně správně posoudil (srovnej níže), a proto by zrušení napadeného
rozsudku bylo jen nehospodárným prodloužením soudního řízení, které by nemohlo účastníkům
přinést žádný prospěch.
[31] Jelikož zdejší soud neshledal námitku ohledně nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti
rozsudku krajského soudu důvodnou, mohl případ věcně přezkoumat.
III. b)
Přítomnost amyláz v medu a parametr ?13C
[32] Stěžovatelka se na základě citovaných odborných publikací domnívá, že ohledně výskytu
enzymu ß-amyláza nepanují rozdílné názory a výskyt tohoto enzymu v medu je vyloučen. Přitom
stěžovatelka se domnívá, že již v jejím zrušeném rozhodnutí shromáždila dostatečné podklady
pro přijetí tohoto závěru. Zároveň uvádí, že autentické vzorky medu by měly mít maximální
rozdíly hodnot ?13C nižší než 2,09 ‰.
[33] Nejvyšší správní soud se uvedenou námitkou zabýval již v citovaném rozsudku ve věci
Penny Market, s. r. o. v bodech 42 až 45.
42. Druhým důvodem, pro který krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky, byl závěr, že za současného
stavu vědeckého poznání existují rozdílné názory na přirozený výskyt ß -amylázy v medu, proto bylo
třeba rozhodnout v pochybnostech ve prospěch obviněného ze správního deliktu. Nejvyšší správní soud
považuje takový závěr za předčasný a v tomto ohledu dále koriguje dílčí nesprávný závěr krajského
soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009,
8 Afs 15/2007 – 75, č. 1865/2009 Sb. NSS).
43. Stěžovatelka citovala v napadeném rozhodnutí několik odborných článků, které měly podle jejího názoru
překonat názor vyjádřený v odborných článcích předložených žalobcem. Nezabývala se však hodnocením
a srovnáním zdrojů, v nichž byly citované články publikovány, ani porovnáním autorů z hlediska jejich
odbornosti. Pro závěr o překonanosti nestačí bez dalšího odkázat na časovou souslednost posuzovaných
článků. Stěžovatelka se nevyjádřila ani k tomu, jaké byly primární cíle jednotlivých článků, tj. zda byly
zaměřeny přímo na prokázání či vyvrácení výskytu určitých druhů amyláz v medu, nebo zda pracovaly
s přítomností určité amylázy jako s výchozí hypotézou, kterou použily pro další zkoumání,
aniž by ji prokazovaly. Teprve po zhodnocení výchozích hypotéz a hlavních cílů vědeckého zkoumání
mohla stěžovatelka uzavřít, zda určitý článek vyloučil přítomnost ß -amylázy v medu. Při hodnocení,
zda určitý názor v odborných kruzích převládl, bylo také namístě přihlédnout k tomu, že dva ze tří
článků, na které stěžovatelka odkázala v napadeném rozhodnutí, byly vydány týmiž autory
(Babacan S. a Rand A. G., Purification of Amylase from Honey z roku 2005 a Characterisation
of Honey Amylase z roku 2007).
44. Dále je třeba stěžovatelce vytknout, že žádný z článků, o které opřela své rozhodnutí, neprovedla
k důkazu a nezaložila je do správního spisu. Předmětné články nebyly provedeny k důkazu ani v řízení
před krajským soudem. Nejvyšší správní soud se proto nemůže vyjádřit k jejich konkrétnímu obsahu
a posoudit, zda stěžovatelkou předestřené názory opra vdu odpovídají názorům vyjádřeným v předmětných
článcích a závěrům, které z nich stěžovatelka dovodila. Nelze proto než zopakovat, že přes existenci
plné jurisdikce vede řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí pouze k přezkumu jeho zákonnosti,
nikoliv k nahrazení správního rozhodnutí rozhodnutím soudu. V dalším řízení bude stěžovatelka
povinna popsané pochybení napravit – provede jednotlivé listiny řádně k důkazu a umožní účastníku
řízení vyjádřit se k jejich obsahu (k podmínkám pro provedení d ůkazu cizojazyčnou listinou
viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 4. 2015, čj. 9 As 12/2014 – 60, č. 3239/2015 Sb.
NSS).
45. Pro úplnost soud podotýká, že nepřihlížel k odborným článkům a dalším zdrojům zmíněným
stěžovatelkou až v kasační stížnosti. Správní orgán nemůže zhojit nedostatky odůvodnění správních
rozhodnutí dodatečným zdůvodněním svého postupu až v kasační stížnosti (srov. např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010, čj. 2 As 46/2009 - 101, ze dne 19. 12. 2008,
čj. 8 Afs 66/2008 – 71, nebo ze dne 7. 8. 2015, čj. 5 As 58/2013 – 215).
[34] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že i v nyní posuzovaném případě je vzhledem
k identickému obsahu dokumentů předložených k posouzení této otázky ve správním a soudním
řízení možné přijmout shodný závěr. Obdobné lze uvést i k vyjádření Lutze Elfleina ze dne
16. 6. 2015, které bylo v nyní posuzované věci (nad rámec věci posuzované krajským soudem
v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 5. 2015, č . j. 30 A 29/2014 - 93, která byla následně
předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu ve věci Penny Market, s. r. o.) předloženo
krajskému soudu stěžovatelkou dne 13. 7. 2015. Ani tímto přípisem nebylo možné odstranit vadu
rozhodnutí stěžovatelky spočívající v tom, že správní orgány v řízení nevyhodnotily dostatečně
námitky a oponentní odborné názory předložené žalobcem ve správním řízení.
[35] Kasační námitka proto není důvodná.
III. c)
Dodržení právních podmínek provádění rozborů
[36] Stěžovatelka dále uvádí, že laboratoř Intertek nebyla povinna k provádění měření
ve smyslu §11 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 211/2004 Sb. Zároveň konstatuje, že ani absence
nesouběžného měření by v tomto případě neměla vliv na výsledek a zákonnost jejího rozhodnutí.
[37] Rovněž výkladem této právní otázky se zabýval z dejší soud ve věci Penny Market, s. r. o.
v bodech 29 až 41 odůvodnění:
29. Nejvyšší správní soud souhlasil s krajským soudem, že stěžovatelka neprokázala splnění podmínek
§11 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 211/2004 Sb. při provedení laboratorního rozboru vzorků medu
ROYAL KITCHEN odebraných dne 20. 7. 2011 v jedné z provozoven žalobce.
30. Podle §11 odst. 3 vyhlášky č. 211/2004 Sb. je třeba, aby při měření laboratorního vzorku byla
provedena dvě souběžná měření. Výsledkem zkoušky je jejich průměr. Součástí výsledku zkoušky musí
být vždy také chyba výsledku. Pokud výsledek zkoušky překračuje stanovený limit zjištěné látky,
je třeba neprodleně zahájit opakované vyšetření za účelem potv rzení dříve získaného výsledku (§11
odst. 4 vyhlášky č. 211/2004 Sb.).
31. Stěžovatelka se mylně domnívala, že citovanými požadavky nebyla vázána, protože rozbor vzorku medu
provedla laboratoř Intertek sídlící ve Spolkové republice Německo. Stěž ovatelka je správním úřadem,
je proto při výkonu státního dozoru povinna dodržovat právní předpisy České republiky, včetně
prováděcích vyhlášek, a nemůže se vyhnout dosahu norem vnitrostátního práva přenesením části svých
povinností na subjekt v jiném státu. Hodlala -li stěžovatelka použít protokol o laboratorní zkoušce
pro účely řízení o správním deliktu, měla po subjektu zajišťujícím laboratorní měření požadovat splnění
podmínek, které jí umožní použít výsledek tohoto měření jako důkaz v řízení podle vnitrostátního
práva.
32. Uvedené požadavky (souběžné měření a případně následné opakování zkoušky) nejsou v rozporu
s nařízením o úředních kontrolách. Nařízení stanoví „obecná pravidla“ pro provádění úředních kontrol
(viz čl. 1 odst. 1) a neupravuje konkrétní požadavky pro p růběh laboratorních měření. Podle bodů 41
a 42 odůvodnění citovaného nařízení by případy porušení právních předp isů týkajících se potravin
měly být předmětem účinných, odrazujících a přiměřených opatření na vnitrostátní úrovni.
Tato opatření by měla zahrnovat správní opatření přijatá příslušnými orgány členských států, které
by měly mít pro tento účel zavedeny postupy. Předmětné nařízení tedy počítá s podrobnější úpravou
dílčích aspektů na vnitrostátní úrovni. Článek 11 odst. 3 ve spojení s přílohou III citovaného nařízení
stanoví demonstrativní výčet kritérií, která by měly splňovat metody analýzy používané při kontrolách .
Mezi tato kritéria patří mj. ‚opakovatelnost‘, ‚správnost‘ a ‚přesnost‘. Podle potřeby mohou být zvolena
i jiná kritéria [bod 1 písm. m) přílohy III nařízení o úředních kontrolách].
33. Soud proto neshledal, že by nařízení o úředních kontrolách bránilo členským státům zavést podrobné
požadavky na průběh laboratorních měření, včetně požadavku na souběžnost a opakovanost měření.
Nadto, tyto požadavky jsou stanoveny ve prospěch kontrolované (a případně následně trestané) osoby
a jejího práva na spravedlivý proces, neboť jejich cílem je ověřit závěr, zda se kontrolovaná osoba
dopustila protiprávního jednání. Zároveň uvedené požadavky nemají negati vní dopad na práva
spotřebitelů, protože ochrana spotřebitele je namístě jen při nevyhovující kvalitě potraviny nebo nesplnění
jiných požadavků stanovených právními předpisy. Soud proto nepřisvědčil námitce, že by použití §11
odst. 3 vyhlášky č. 211/2004 Sb. mělo být vyloučeno na základě aplikační přednosti nařízení
o úředních kontrolách.
34. První z podmínek, za kterých stěžovatelka mohla použít laboratorní výsledek provedený společností
Intertek, tedy vyžadovala provedení souběžného měření podle §11 odst. 3 vyhlášky č. 211/2004 Sb.
Splnění této podmínky stěžovatelka nijak nedoložila a v kasační stížnosti připustila, že souběžné
měření nebylo provedeno. Stěžovatelce lze přisvědčit pouze potud, že vyhláška č. 211/2004 Sb. výslovně
nestanoví, že by všechna dílčí měření musela být zaznamenána v protokolu o výsledku laboratorní
zkoušky. K námitce účastníka řízení zpochybňující splnění požadavku na souběžná měření však
stěžovatelka musí být schopna doložit, že laboratorní měření proběhlo v konkrétním posuzovaném
případě v souladu s právními předpisy.
35. Stěžovatelka tvrdila, že pokud výsledek měření dosáhl hodnoty 22,9 jednotek/kg, pak by jakékoliv
další měření (např. i velmi nízká hodnota 1 jednotka/kg) již nebylo s to zvrátit překročení limitu
5 jednotek/kg, neboť výsledek je stanoven jako průměr těchto dvou měření. Sama stěžovatelka však
připustila, že takto velký rozptyl naměřených hodnot by svědčil o závažné poruše měřicího přístroje.
Právě tato skutečnost však prokazuje nutnost dodržení požadavku na souběžné měření.
36. Soud nepřisvědčil ani námitce, že zákon o Státní zemědělské a potravinářské inspekci ukládá
stěžovatelce pouze jediný požadavek, a to dodržení podmínek pro provoz laboratoří stanovených v normě
EN ISO/IEC 17025, a proto je možné použít výjimku stanovenou v §11 odst. 3 vyhlášky
č. 211/2004 Sb. Jakkoliv předmětné ustanovení připouští alternativní postup slovy ‚není-li stanoveno
jinak‘, takovýto ‚jiný postup‘ by musel být zakotven v právním předpisu (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 5. 2009, 4 Ads 163/2008 – 49). Požadavek zákona o Státní
zemědělské a potravinářské inspekci, podle kterého laboratoř postupuje obecně v souladu s normou
EN ISO/IEC 17025, je pouze prvotním předpokladem, aby mohla být pověřena provedením měření
pro účely úřední kontroly (srov. čl. 12 odst. 2 nařízení o úředních kontrolách), nejedná se o „jiný
postup“, který má na mysli §11 odst. 3 vyhlášky č. 211/2004 Sb.
37. Druhou podmínku pro použitelnost laboratorního výsledku obsahuje §11 odst. 4 vyhlášky
č. 211/2004 Sb. Pokud výsledek zkoušky podle odstavce 3 téhož ustanovení (tj. výsledek souběžného
měření) překročí stanovený limit zjištěné látky, je třeba neprodleně zahájit opakované vyšetření za účelem
potvrzení dříve získaného výsledku. Toto opakované měření se neprovádí z laboratorního
vzorku použitého pro (původní) souběžné měření, ale z duplikátního vzorku [viz rozsudek
čj. 4 Ads 163/2008 – 49; viz též §7 odst. 6 citované vyhlášky, podle kterého se duplikátní vzorek
uchová pro opakované zkoušení nebo další zkoušky; dupl ikátním vzorkem se přitom rozumí jeden
ze dvou či více vzorků získaných ve stejné době pomocí stejného postupu vzorkování nebo dělení, §2
písm. i) téže vyhlášky].
38. Správní orgán je proto povinen provést odběr duplikátního vzorku v každém případě, kdy je to možné,
aby mohlo být případně provedeno opakované vyšetření podle §11 odst. 4 citované vyhlášky, vyvstane -li
taková potřeba. Uvedenou povinnost je třeba odlišit od požadavku čl. 10 odst. 6 nařízení o úředních
kontrolách, podle kterého se duplikátní vzorek připraví n a žádost kontrolované osoby (tomuto
ustanovení odpovídá §16 odst. 3 zákona o potravinách). Duplikátní vzorek pro opakované zkoušení
(podle §7 odst. 6 ve spojení s §11 odst. 4 vyhlášky č. 211/2004 Sb.) je v laboratoři potřeba připravit
vždy, pokud není výslovně stanoveno jinak (viz rozsudek čj. 4 Ads 163/2008 – 49). Není proto
rozhodné, že žalobce o přípravu duplikátního vzorku nepožádal.
39. O přípravě duplikátního vzorku ani o provedení opakovaného měření není v protokolu ze dne
26. 9. 2011, č. 1108020176B, žádná zmínka. Soud nepřisvědčil námitce, že není pochyb o provedení
opakovaného měření, protože opakovatelnost je vlastností použité metody. Skutečnost, že se jedná
o kreditovanou laboratoř, která vykonává svou činnost podle normy EN ISO/IEC 17025,
bez dalšího neprokazuje, že povinnosti stanovené právními přepisy byly dodrženy i v konkrétním
posuzovaném případě. Jak již soud uzavřel výše, stěžovatelka má povinnost prokázat dodržení
požadavků na laboratorní měření stanovených vyhláškou č. 211/2004 Sb., včetně požadavku
na opakované měření. A to zejména za situace, kdy krajský soud zavázal stěžovatelku k doplnění
dokazování ve vztahu k námitkám zpochybňujícím dodržení požadavků na souběžnost a opakovanost
měření v původním zrušujícím rozsudku čj. 30 A 84/2012 – 81 (viz str. 18).
40. Vyjádření dr. Elfleina, vedoucího laboratoře Intertek, v e -mailu ze dne 26. 9. 2012, podle něhož
byl výsledek 21,8 jednotek/kg průměrem dvou nezávislých měření (22,9 a 20,6 jednotek/kg), soud
neshledal za dostatečný důkaz o provedení opakovaného měření. Jednalo se totiž o prosté neformální
vyjádření prostřednictvím e-mailu, nikoliv dokument, který by zaručoval pravdivost a věrohodnost.
Stěžovatelka si měla z databáze laboratoře Intertek vyžádat originální informace o průběhu předmětné
laboratorní zkoušky, které byly zaznamenány přímo v jejím průběhu nebo bezprostředně po jejím
skončení, nikoliv se spolehnout na prosté vyjádření vedoucího laboratoře učiněné o rok později.
41. Nadto stěžovatelka odkázala na vyjádření dr. Elfleina až v kasační stížnosti. Napadené rozhodnutí
se o něm nezmiňuje. Soud proto připomíná, že pro přezkoumate lnost správního rozhodnutí
není dostatečné, pokud jsou podklady pro určitý závěr sice obsaženy ve spisu, ale správní orgán
na ně v rozhodnutí konkrétně neodkáže. Opačný závěr by ad absurdum vedl k tomu, že správní
orgán nemusí odůvodnit své rozhodnutí vůbec, pokud důvody pro jeho vydání vyplývají z obsahu spisu
a soud se s nimi může seznámit. Odůvodnění správního rozhodnutí musí obstát samo o sobě
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013, čj. 8 Afs 58/2012 – 44, nebo ze dne
24. 9. 2014, čj. 8 Afs 34/2013 – 68).
[38] Jelikož skutkové okolnosti v nyní posuzovaném případě jsou zcela srovnatelné s věcí
posouzenou Nejvyšším správním soudem v rozsudku ve věci Penny Market, s. r. o., soud nemá
důvod, proč by se měl odchýlit od právního názoru vysloveného v uvedeném rozsudku, ani tato
kasační námitka není důvodná.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[39] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná. Proto ji zdejší soud zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[40] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1
věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v ř ízení o kasační stížnosti úspěšná,
a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalobci, který byl zastoupen
advokátem, pak náleží náhrad nákladů řízení . Ta je představována náklady na zastoupení za jeden
úkon právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti) ve výši 3.100 Kč [§7, §9 odst. 4 písm. d), §11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. K této částce je nutno připočíst náhradu
hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a DPH, protože
zástupce osvědčil, že je jeho plátcem. Soud proto určil náklady řízení v celkové výši 4.114 Kč,
které je stěžovatelka povinna uhradit žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci toh oto rozsudku
k rukám zástupce žalobce Mgr. David Padyšáka.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. února 2016
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu