ECLI:CZ:NSS:2007:4.AS.29.2007
sp. zn. 4 As 29/2007 - 124
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. P., zast.
JUDr. Vladimírem Nedvědem, advokátem, se sídlem Kladno, Štítného 1344, proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Praha 5, Zborovská 11, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2005, č. j. 11
Ca 172/2005 - 14,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2005, č. j. 11 Ca 172/2005 - 14,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 13. 6. 2005 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne
31. 5. 2005, č. j. ÚSŘ/2334/05/Ko, kterým žalovaný zamítl odvolání syna žalobce J. P., ml. a
potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Kladna ze dne 31. 3. 2005, č. j. Výst. 621/2004/Če/330.
Tímto rozhodnutím Magistrát města Kladna zamítl změnu stavby rodinného domu,
elektropřípojky v B. ulici v K. – D. před jejím dokončením, na pozemku st. p. 839 v
katastrálním území D. u K. Žalobce současně požádal o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 7. 2005, č. j. 11 Ca 172/2005 - 14,
nepřiznal žalobci osvobození od placení soudních poplatků a záloh pro řízení o žalobě.
Současně žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku, poučil jej o možnosti zastavení
řízení, nebude-li soudní poplatek ve lhůtě 3 dnů zapl acen, a vyzval žalobce k upřesnění,
zda žalobu podal svým jménem nebo jako zástupce jiné osoby. V odůvodnění soud
konstatoval výši důchodu žalobce (9049 Kč měsíčně) a dovodil, že u žalobce nejsou splněny
podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud vzal v úvahu
čistý měsíční příjem žalobce a přihlédl k výši soudního poplatku za řízení o žalobě, která činí
2000 Kč. Soud dále uvedl, že žalobce nežije ve společné domácnosti se svou manželkou
a z předloženého prohlášení nevyplývá, že se žalobce svými příjmy podílí na úhradě
jejích nákladů. Městský soud v Praze uzavřel, že zákon č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích neobsahoval ke dni vzniku poplatkové povinnosti ustanovení §11 odst. 9,
kterým žalobce svou žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodňoval.
Žalobce ve lhůtě pro podání kasační stížnosti napadl toto usnesení podáním ze dne
29. 7. 2005, označeným jako stížnost k předsedovi Městského soudu v Praze. V tomto podání
žalobce (dále jen „stěžovatel“) poukázal na nesprávné poučení o nepřípustnosti kasační
stížnosti, opravil překlep obsažený v žalobě (§11 odst. 9 namísto správného §11 odst. g)
zákona o soudních poplatcích) a zdůraznil, že ve věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 9 Ca 27/2004 byl za naprosto stejných podmínek od soudních poplatků
osvobozen. Městský soud v Praze předložil stížnost předsedovi soudu a řízení o žalobě
svým usnesením ze dne 2. 11. 2005, č. j. 11 Ca 172/2005 - 22, zastavil pro nezaplacení
soudního poplatku.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 1. 2. 2007, č. j. 4 As 22/2006 - 97, zmíněné
usnesení o zastavení řízení zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku mimo jiné vyslovil, že citované podání stěžovatele
ze dne 29. 7. 2005, označené jako stížnost k předsedovi Městského soudu v Praze,
je podle svého obsahu kasační stížností proti usnesení, kterým stěžovatel nebyl osvobozen
od soudních poplatků.
K žádosti stěžovatele ze dne 2. 4. 2007 Městský soud v Praze usnesením ze dne
4. 4. 2007, č. j. 11 Ca 45/2007 - 111, přiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku
a ustanovil mu zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Vladimíra Nedvěda, advokáta.
Soud současně uložil stěžovateli, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení
doplnil kasační stížnost o rozsah a důvody napadení usnesení Městského soudu v Praze ze dne
20. 7. 2005, č. j. 11 Ca 172/2005 - 14.
Ve svém podání ze dne 16. 4. 2007 stěžovatel žádné námitky proti napadenému
usnesení nedoplnil.
Nejvyšší správní soud shledal podanou kasační stížnost přípustnou a napadené
usnesení v rozsahu výroku, kterým nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních
poplatků, přezkoumal v souladu s §109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Z obsahu kasační stížnosti lze dovodit, že důvod jejího podání stěžovatel spatřuje
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Kasační stížnost je důvodná.
Námitce stěžovatele spočívající v požadavku na osvobození od soudních poplatků
podle §11 odst. g) zákona o soudních poplatcích Nejvyšší správní soud nepřisvědčil.
Podle §11 odst. 1 písm. g) tohoto zákona se od poplatku osvobozují řízení ve věcech náhrady
škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě
nebo nesprávným úředním postupem.
V posuzované věci podal stěžovatel žalobu proti rozhodnutí správního orgánu
ve smyslu §65 s. ř. s. Nejedná se tedy o řízení ve věcech náhrady škody způsobené
při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným
úředním postupem, a proto se ustanovení §11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích
na posuzovaný případ nevztahuje. Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že k řízení
o náhradě škody nejsou příslušné soudy ve správním soudnictví, neboť tento předmět řízení
nelze podřadit pod ustanovení §4 s. ř. s., ale soudy, které rozhodují v občanském soudním
řízení. Uvedenou námitku proto Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.
Stěžovatel dále zejména namítal, že jej Městský soud v Praze za naprosto stejných
podmínek od soudních poplatků osvobodil, Nejvyšší správní soud proto posuzoval, zda bylo
v tomto případě namístě se od uvedené praxe odchýlit.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu ustanoví-li soud účastníku
řízení advokáta (§35 odst. 8 s. ř. s.) a v jiném skutkově obdobném řízení a identické procesní
situaci témuž účastníku advokáta neustanoví, aniž by řádně a přesvědčivě odůvodnil odlišnost
tohoto rozhodnutí, Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti rozhodnutí o neustanovení
zástupce zruší (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2006,
č. j. 8 As 60/2006 - 90, www.nssoud.cz).
Stěžovatel poukázal na rozhodnutí ve věci sp. zn. 9 Ca 27/2004, kterým byl
od soudního poplatku osvobozen. Ze spisu vedeného u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 4 Ans 2/2006 bylo zjištěno, že Městský soud v Praze usnesením ze dne
8. 11. 2004, č. j. 9 Ca 27/2004 - 31, přiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků;
toto usnesení však s poukazem na §55 odst. 4 s. ř. s. neodůvodnil.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané
osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
V citovaném ustanovení jsou upraveny dvě podmínky, které musí být splněny
současně, aby mohl soud účastníka řízení na jeho žádost osvobodit od soudních poplatků.
První podmínkou je nedostatečnost prostředků účastníka, kterou tento musí doložit, druhou
podmínkou je hledisko úspěšnosti návrhu, který nesmí být zjevně neúspěšný.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že Městský soud
v Praze sice zmíněné usnesení ze dne 8. 11. 2004, č. j. 9 Ca 27/2004 - 31, neodůvodnil,
z jeho výroku je však zřejmé, že shledal splnění obou podmínek pro osvobození stěžovatele
od soudních poplatků.
Z tvrzení stěžovatele uvedených v jeho podáních jednoznačně vyplývá,
že se jeho majetkové a výdělkové poměry v době od vydání usnesení ze dne 8. 11. 2004,
kterým byl osvobozen od soudního poplatku, do vydání napadeného usnesení příliš
nezměnily, rozhodně se však nezlepšily, neboť stěžovatel je nadále starobním důchodcem.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že výrok napadeného usnesení o neosvobození
od soudních poplatků je v rozporu s principem legitimního očekávání, neboť Městský soud
v Praze ve skutkově obdobném řízení a identické procesní situaci stěžovateli osvobození
od soudních poplatků přiznal. Napadené usnesení vychází z toho, že v případě stěžovatele
nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků,
aniž ovšem jakkoli odůvodňuje odlišnost od předchozího rozhodnutí Městského soudu
v Praze, kterým byl stěžovatel od soudních poplatků osvobozen.
Nejvyšší správní soud tedy shledal, že majetkové poměry stěžovatele nedoznaly
významnějších změn a podanou žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2005,
č. j. ÚSŘ/2334/05/Ko, nelze považovat za zjevně neúspěšný návrh, proto nebyl dán žádný
důvod k tomu, aby se Městský soud v Praze odchýlil od své rozhodovací praxe,
reprezentované např. zmíněným usnesením ze dne 8. 11. 2004, č. j. 9 Ca 27/2004 - 31.
Za této procesní situace a v kontextu citované judikatury Nejvyšší správní soud
konstatuje, že napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2005,
č. j. 11 Ca 172/2005 - 14, je v rozsahu výroku, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození
od soudních poplatků, nezákonné, neboť v souladu s principem legitimního očekávání měl být
stěžovatel osvobozen od soudního poplatku.
Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů shledal napadené rozhodnutí
Městského soudu v Praze nezákonným [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], napadené usnesení
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze
tedy nyní bude, aby stěžovatele pro řízení o žalobě osvobodil od soudních poplatků.
V novém rozhodnutí Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Ustanovenému zástupci stěžovatele JUDr . Vladimíru Nedvědovi, advokátovi Nejvyšší
správní soud nepřiznal odměnu za zastupování, neboť zástupce stěžovatele nereagoval
na výzvu soudu k doplnění kasační stížnosti a ze spisu nevyplývá, že by učinil
některý z úkonů uvedených v ustanovení §11 advokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. června 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu