ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.86.2019:38
sp. zn. 4 Azs 86/2019 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: S. T. T., zast. Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo
zahraničních věcí, se sídlem Loretánské nám. 5, Praha 1, proti rozhodnutí ministra zahraničních
věcí ze dne 16. 4. 2018, č. j. 106765-3/2018-OPL, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2019, č. j. 50 A 50/2018 - 47,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2019, č. j. 50 A 50/2018 - 47,
se zrušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalobkyně podala dne 23. 11. 2017 žádost o zaměstnaneckou kartu spojenou se žádostí
o upuštění od osobního podání této žádosti u Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále
jen „zastupitelský úřad“). Žádosti byly odůvodněny tím, že ke dni 31. 10. 2017 byl ukončen
provoz systému Visapoint z důvodu přechodu na nový objednací systém, který však dosud
nebyl spuštěn.
[2] Usnesením ze dne 21. 12. 2017, č. j. 3839/2017-HANOI-3, zastupitelský úřad podle
§169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítl žádost žalobkyně o upuštění
od osobního podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty a zároveň zastavil řízení o žádosti
o vydání zaměstnanecké karty. Žalobkyně se bránila rozkladem. Ministr zahraničních věcí
se ztotožnil se závěrem, že situace žalobkyně neodůvodňovala upuštění od osobního podání
žádosti o zaměstnaneckou kartu a rozklad zamítl. Přitom mj. konstatoval, že neúspěšné pokusy
žadatele registrovat se přes systém Visapoint nejsou důvodem pro upuštění od osobního podání
žádosti a nedokazují ani, že tento systém nebyl v dané době funkční. Žalobkyně nedoložila žádné
zdravotní, respektive sociální důvody, ani jiné skutečnosti, které by mohly odůvodnit upuštění
od osobního podání žádosti. Přechod na nový objednací systém v průběhu měsíce listopadu
označil ministr za souladný s §169d odst. 2, §169f a §169h zákona o pobytu cizinců. Zákon
o pobytu cizinců žalobci ukládal povinnost podat žádost o zaměstnaneckou kartu osobně
v předem sjednaném termínu, termín bylo možné sjednat telefonicky, což judikatura NSS
nevylučuje.
[3] Krajský soud označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí ministra i usnesení zastupitelského
úřadu a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že tato rozhodnutí
jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Zastupitelský úřad totiž nijak nereagoval
na tvrzení, že od 31. 10. 2017 nefungoval systém Visapoint a od 9. 11. 2017 byl uzavřen
zastupitelský úřad, což žalobkyni znemožnilo sjednat si termín pro podání žádosti
o zaměstnaneckou kartu osobně. Toto pochybení neodstranil ani ministr v rozhodnutí
o rozkladu. Krajský soud správním orgánům vytkl zejména chybějící výklad pojmu „odůvodněný
případ“ (jako důvod pro upuštění od osobního podání žádosti o pobytové oprávnění
podle §169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců) ve vztahu k individuálním okolnostem daného
případu. Dále krajský soud zkritizoval blíže neodůvodněný závěr ministra, že omezení provozu
zastupitelského úřadu není důvodem pro upuštění od osobního podání žádosti
o zaměstnaneckou kartu. Ministr nepřípustně zúžil rozsah případů odůvodňujících upuštění
od osobního podání žádosti na důvody na straně žadatele. Naopak takovým důvodem
dle krajského soudu mohou být i technické důvody na straně zastupitelského úřadu. Krajský soud
se dále obsáhle věcně vyjádřil k okolnostem, z nichž žalobkyně dovozovala faktickou nemožnost
osobního podání žádosti, a v zásadě se s argumentací žalobkyně ztotožnil.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně
[4] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Stěžovatel mj. trvá na tom, že krátkodobé omezení objednávání žadatelů o pobytové oprávnění
spojené s přechodem na nový objednací systém není případem odůvodňujícím upuštění
od osobního podání žádosti. I pokud by stěžovatel připustil, že krátkodobý, jasně časově
ohraničený výpadek registračního systému je důvodem pro upuštění od osobního podání žádosti,
nepřekročil v žalobcově případě meze správního uvážení. Stěžovatel dále označil část
odůvodnění napadeného rozsudku za nesrozumitelnou. Krajský soud totiž stěžovateli vytýkal,
že mezi „odůvodněné případy“ pro upuštění od osobního podání žádosti zahrnul pouze
zdravotní a sociální důvody, což však neodpovídá odůvodnění rozhodnutí o rozkladu, v němž
ministr zahraničních věcí připustil, že uvedený pojem může zahrnovat i překážky na straně
zastupitelského úřadu. Konečně stěžovatel namítl, že krajský soud nenařídil jednání, ačkoli
stěžovatel ve vyjádření k žalobě nesouhlasil s rozhodnutím věci bez jednání.
[5] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že doložila již v řízení před správními
orgány nemožnost osobního podání žádosti v rozhodném období, když zastupitelský úřad zrušil
objednávání pomocí systému Visapoint a nezveřejnil nový systém objednávání k osobnímu
podávání žádostí. Tento stav žalobkyně považuje za nezákonný.
III. Posouzení kasační stížnosti
[6] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); shledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Při posuzování této kauzy se soud inspiroval rozsudkem ze dne 13. 3. 2019,
čj. 6 Azs 30/2019-29, v němž NSS řešil téměř totožný případ. Dále Nejvyšší správní soud
obdobné případy rozhodoval např. rozsudky z 21. 3. 2019, č. j. 10 Azs 39/2019 - 61, nebo ze dne
26. 3. 2019, č. j. 4 Azs 25/2019 - 26. V nyní posuzované věci není důvod odchýlit se od závěrů
vyslovených v citovaných rozsudcích.
[9] Stěžovatel namítal, že krajský soud rozhodl bez jednání, ačkoli stěžovatel ve vyjádření
k žalobě navrhoval nařídit ve věci jednání. Toto tvrzení odpovídá obsahu spisu předloženého
krajským soudem, z něhož je zřejmé, že nařízení jednání požadoval.
[10] Rozhodnutí ve věci mimo jednání by samo o sobě bylo v pořádku, jelikož krajský soud
učinil závěr o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí (§76 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyššímu
správnímu soudu se ovšem jeví odůvodnění rozsudku krajského soudu jako vnitřně rozporné,
tzn. nepřezkoumatelné. Krajský soud totiž stěžovateli na jednu stranu vytkl, že se nezabýval
tím, zda lze, popřípadě proč nelze omezení fungování objednávacího systému považovat
za „odůvodněný případ“ pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o zaměstnaneckou
kartu (body 26 - 37 odůvodnění napadeného rozsudku), hned nato však zkritizoval závěr
správních orgánů, že „žalobkyní namítané objektivní okolnosti na straně zastupitelského úřadu v podobě
omezení jeho provozu nelze pod odůvodněné případy podřadit“ (odstavce 38 a následující téhož rozsudku).
Takové odůvodnění nemůže obstát. Pokud má být vadou správního rozhodnutí chybějící výklad
neurčitého pojmu obsaženého v zákoně, nelze mu zároveň vytýkat, že tento pojem interpretuje
nesprávně. Nepřezkoumatelný závěr nelze zároveň věcně přezkoumat (srov. rozsudek NSS
ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006 - 91). Krajský soud v druhé části jeho rozsudku úvahy
žalovaného podrobně přezkoumal, přesto učinil závěr o nepřezkoumatelnosti napadeného
rozhodnutí, čímž se s odkazem na §76 odst. 1 s. ř. s. vyhnul rozhodnutí věci u jednání.
[11] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud považoval za žalovaného ministra
zahraničních věcí, který však není samostatným správním orgánem. Směřuje-li žaloba proti
rozhodnutí vedoucího ústředního orgánu státní správy, je žalovaným tento ústřední orgán
[k postavení zastupitelského úřadu v obdobné věci, jak je ta nynější, srov. rozsudek ze dne
5. 12. 2018, čj. 1 Azs 195/2018 - 48, část IV.a)]. Toto pochybení však nemohlo mít samo o sobě
vliv na zákonnost rozhodnutí krajského soudu, neboť, jak vyplývá z citované judikatury, ministr
zahraničních věcí je funkční složkou Ministerstva zahraničních věcí, a krajský soud tak fakticky
jednal s Ministerstvem zahraničních věcí, byť za žalovaného označoval ministra.
[12] Nejvyšší správní soud závěrem pro urychlení věci uvádí, že závěr rozhodnutí stěžovatele
není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jak NSS uvedl již v již citovaném rozsudku
č. j. 4 Azs 25/2019 - 26, ve zcela analogické věci, „[s]právní orgány uvedly na samé hraně
přezkoumatelnosti, resp. z jejich závěrů implicitně vyplývá, že nemožnost podávat žádosti o pobytová oprávnění
po dobu zavádění nového objednávacího systému nepovažují za odůvodněný případ, pro který by mělo být upuštěno
od povinnosti podat žádost o pobytové oprávnění osobně. Podle Nejvyššího správního soudu je vzhledem
k argumentaci žalobce v řízení o rozkladu a nesporným skutkovým okolnostem případu zřejmé, že správní orgány
jeho argumentaci nepřijaly, byť některé argumenty vypořádaly mimoběžně. Nejvyšší správní soud připouští,
že se správní orgány vysvětlení svých závěrů mohly věnovat podrobněji, resp. že mohly výslovně uvést, že nepřijímání
žádostí o pobytové oprávnění po dobu zavádění nového systému není odůvodněným případem pro upuštění
od povinnosti osobního podání žádosti, nicméně i přesto provedené odůvodnění nebrání tomu, aby ze strany
krajského soudu mohla být přezkoumána zákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného.“
IV. Závěr
[13] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou. Rozsudek krajského soudu
podle §110 odst. 1 věty prvé s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský
soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[14] Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnost (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. května 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu