ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.283.2008.1
sp. zn. 4 Nd 283/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobkyně JUDr. S. P., proti žalované Č. t., za účasti JUDr. Š. W., jako vedlejší účastnice na straně žalované, o žalobě na ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 20/99 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 280/2007, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová a JUDr. Zdenka Ferešová n e j s o u v y l o u č e n y z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 280/2007.
Odůvodnění:
Ve výše uvedené věci projednávané u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 280/2007 vznesla JUDr. Š. W. jako vedlejší účastnice na straně žalované podáním ze dne 30. 6. 2008 námitku podjatosti ve vztahu k soudkyním Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmile Říhové a JUDr. Zdence Ferešové z důvodu poměru k věci s tím, že JUDr. Zdenka Ferešová byla údajně od roku 1957 do února 1990 řadovou členkou KSČ, současně působila v letech 1977 až 1983 jako vedoucí stranické skupiny na občanskoprávním úseku Nejvyššího soudu a dále vykonávala funkci jednatelky ZO KSČ. JUDr. Ludmila Říhová byla údajně od roku 1975 do prosince roku 1989 řadovou členkou KSČ, současně vykonávala v roce 1977 funkci jednatelky ZO KSČ a byla lektorkou OV KSČ v P. Dle názoru vedlejší účastnice na straně žalované je zřejmé, že obě jmenované soudkyně byly od samého počátku pro poměr k věci (z důvodu členství v předlistopadové KSČ) vyloučeny z projednávání předmětného sporu a že jejich povinností bylo ve smyslu §15 odst. 1 o. s. ř. svou politickou angažovanost před listopadem 1989 neprodleně oznámit předsedovi soudu. Vedlejší účastnice dále odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. 23/05, kterým byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 1 Co 85/2003, jako soudu odvolacího v projednávané věci.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmily Říhové a JUDr. Zdenky Ferešové s tím, že podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze je k projednávání a rozhodnutí předmětné věci příslušný senát 1 Co, jehož členkami jsou JUDr. Zdenka Ferešová, JUDr. Ludmila Říhová, JUDr. Naděžda Žáková a Mgr. Dagmar Javůrková. Současně Vrchní soud v Praze připojil vyjádření JUDr. Zdenky Ferešové
a JUDr. Ludmily Říhové. Jmenované soudkyně ve svých vyjádřeních odkazují na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 26 Nd 211/2003
a ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 19/2008, kterými bylo rozhodnuto tak, že nejsou vyloučeny z projednání a rozhodnutí věci a současně poukazují na skutečnost, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud České republiky pro úplnost poznamenává, že vedlejší účastnice na straně žalované JUDr. Š. W. vznesla v projednávané věci námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze (mj. i JUDr. Ferešové a JUDr. Říhové) již podáním ze dne 18. 10. 2003, o které rozhodl Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 26 Nd 211/2003, tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ferešová, JUDr. Říhová, JUDr. Žáková, Mgr. Javůrková, JUDr. Macek a Mgr. Kudějová nebyli vyloučeni z projednávání a rozhodování věci. Následně podáním ze dne 8. 1. 2008 vznesla vedlejší účastnice na straně žalované námitku podjatosti JUDr. Žákové a JUDr. Říhové, o které bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 19/2008, tak, že jmenované soudkyně opět nebyly vyloučeny z projednání a rozhodnutí věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že v posuzovaném případě vedlejší účastnice na straně žalované vznesla námitku podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze z důvodu poměru k věci s odkazem na jejich politickou angažovanost v KSČ v období před listopadem 1989.
V případě posuzování námitky podjatosti je třeba vycházet z toho, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci jako důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci však může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci – tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Poměrem soudce k věci je odůvodněna také úprava obsažená v §14 odst. 2 a 3, která z rozhodování věci vylučuje soudce, jenž věc již projednával nebo o ní rozhodoval v jiném stupni, jakož i soudce, který vydal rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost nebo věc, která vyústila v rozhodnutí napadené žalobu pro zmatečnost, projednával. O žádný z uvedených případů se však v dané věci nejedná.
Vedlejší účastnice na straně žalované odůvodňuje námitku podjatosti jmenovaných soudkyň výhradně jejich údajnou politickou angažovaností v KSČ v období před listopadem 1989, což je námitka zcela právně irelevantní. Nejvyšší soud České republiky opětovně poukazuje na skutečnost, že ani z ustanovení §60 zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, ani z žádného jiného právního předpisu nevyplývá žádné omezení pro členy politických stran či hnutí (včetně členství v KSČ), proto členství v politické straně nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Navíc Nejvyšší soud České republiky neshledal žádný důvod pochybovat o tvrzení soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmily Říhové a JUDr. Zdenky Ferešové, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodnutí věci.
K odkazu vedlejší účastnice na straně žalované na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. 23/05 je třeba uvést, že z citovaného nálezu Ústavního soudu vyplývají závěry o politické angažovanosti žalobkyně JUDr. S. P. („žalobkyně byla zařazena do úzké skupiny soudců určených k souzení politických procesů a byla hodnocena jako soudkyně, které se justice v rámci očisty měla zbavit, neboť soudila s platným zákonem“). Závěry Ústavního soudu ohledně žalobkyně však nelze automaticky vztahovat na soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ferešovou a JUDr. Říhovou (byť údajné členky KSČ).
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti a vzhledem k okolnosti, že v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudkyň z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová a JUDr. Zdenka Ferešová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal