ECLI:CZ:NS:2021:4.TD.29.2021.1
4 Td 29/2021-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 v trestní věci obviněné M. S. , nar. XY, bytem XY a spoluobviněné I. O., nar. XY, bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 40/2015, o námitce podjatosti obviněné M. S. soudců senátu 3 Tdo Nejvyššího soudu z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci takto:
Podle §31 odst. 1 tr. ř. nejsou z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. vyloučeni soudci Nejvyššího soudu JUDr. Petr Šabata, JUDr. Pavel Šilhavecký a JUDr. Aleš Kolář z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněné M. S. a spoluobviněné I. O. vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 269/2021.
Odůvodnění:
1. Nejvyššímu soudu byl dne 15. 3. 2021 předložen trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 3 T 40/2015, s dovoláním obviněné M. S. a spoluobviněné I. O. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 67 To 208/2019, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 40/2015. O podaných dovoláních je Nejvyšší soud příslušný rozhodnout podle §265c tr. ř.
2. Nejvyššímu soudu bylo dne 25. 3. 2021 k výše uvedené věci vedené pod sp. zn. 3 Tdo 269/2021, doručeno podání obviněné M. S. označené jako „Námitka podjatosti nejvyššího státního zástupce a Nejvyššího státního zastupitelství“ a „Námitka podjatosti soudců senátu 3 Tdo Nejvyššího soudu“. Obviněná se svým podáním domáhá vyloučení orgánů činných v trestním řízení, konkrétně nejvyššího státního zástupce JUDr. Pavla Zemana, celého Nejvyššího státního zastupitelství a soudců senátu 3 Tdo (JUDr. Petra Šabaty, JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře), z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci.
3. Stran vyloučení nejvyššího státního zástupce obviněná odkazuje na tiskovou zprávu nejvyššího státního zástupce umístěnou na webových stránkách Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 20. 1. 2021, ze které vyplývá, že v předmětné trestní věci se nejvyšší státní zástupce angažoval na straně osoby, která v předmětném trestním řízení uplatňovala práva poškozeného (P. H.), a to v době, kdy již probíhalo přípravné řízení v této trestní věci. Následně cituje část tiskové zprávy a vyhodnocuje její obsah. Má za to, že z tiskové zprávy je patrný přátelský a osobní vztah nejvyššího státního zástupce s panem H. Byť zpráva uvádí, že pan H. nevystupuje v řízení jako poškozený, tak toto je pravda pouze částečně. Dne 26. 4. 2017 se pan H. připojil k trestnímu řízení, a teprve 19. 9. 2019 rozhodl Městský soud v Praze, sp. zn. 67 To 208/2019, o nepřipuštění pana H. jako poškozeného do trestního řízení. Z uvedeného obviněná dovozuje, že nejvyšší státní zástupce byl při podání dovolání v září 2017 (druhé dovolání ve věci) zjevně podjatý, přičemž tento stav zůstává i nadále. Vzhledem k vrchnostenskému uspořádání Nejvyššího státního zastupitelství dovozuje obviněná podjatost celého Nejvyššího státního zastupitelství v této věci.
4. Ve vztahu k vyloučení soudců senátu 3 Tdo Nejvyššího soudu argumentuje obviněná tím, že uvedený senát v minulosti rozhodoval o dovoláních údajně podjatého nejvyššího státního zástupce, přičemž zmiňovaný senát ve svých předchozích rozhodnutích nekriticky přebíral argumentaci nejvyššího státního zástupce a činil právní závěry v době, kdy nebylo ukončeno dokazování.
5. V závěru podání obviněná navrhuje zrušení dovoláním napadených rozsudků z důvodu zatížení závažnou procesní vadou a projednání věci soudem prvního stupně, a současně navrhuje vyslovit podjatost soudců senátu 3 Tdo a přidělení věci u Nejvyššího soudu k rozhodování jinému senátu, resp. velkému senátu.
6. Podáním ze dne 23. 4. 2021 doplnila obviněná svou námitku podjatosti. Poukazuje na skutečnost, že pan P. H., který v letech 2017-2019 vystupoval v trestním řízení v postavení poškozeného, hostil v tomto období zaměstnance Nejvyššího státního zastupitelství ve svém penzionu, byť se mělo jednat o pracovní návštěvu. Důsledkem tohoto je podle obviněné pochybnost o nezávislosti a nestrannosti nejen nejvyššího státního zástupce, ale celého jeho úřadu. Nastalé důvodné pochybnosti o nepodjatosti pak stačí k vyloučení státních zástupců tohoto úřadu z této trestní věci.
7. Obviněná informace o pohostinných službách získala prostřednictvím serveru Seznam zprávy, na kterém byl dne 30. 3. 2021 uveřejněn článek, který obviněná ke svému podání přiložila. Uvedený článek obsahuje i vyjádření nejvyššího státního zástupce, ve kterém tento přijetí pohostinných služeb nevyvrací.
8. Obviněná zdůrazňuje, že osobní přítel nejvyššího státního zástupce a hostitel akcí Nejvyššího státního zastupitelství P. H. se v nyní projednávané věci prostřednictvím nejvyššího státního zástupce coby prostředníka angažoval již v době, kdy se rozhodovalo, zda vůbec bude zahájeno trestní stíhání a následně byl v projednávané věci též jedinou soukromou osobou, která uplatňovala práva poškozeného. Pokud nejvyšší státní zástupce v dovoláních opakovaně hovoří o tom, že podstatou dané trestní kauzy je konání úředních osob, v jehož důsledku došlo ke způsobení škody subjektům, které neměly možnost jednání obviněných jakkoliv ovlivnit a neměly a nemají možnost eliminovat vznik škody, jeví se ve světle zveřejněných informací o jeho kontaktech s panem H. zjevné, že měl na mysli právě jeho zájmy. Ostatní osoby uplatňující ve věci práva poškozeného, legální možnost eliminovat účinky rozhodnutí zjevně měly, např. stát řádným výkonem přezkumu správních rozhodnutí. Proto obviněná trvá na vznesených námitkách podjatosti.
9. Nejvyšší soud předně uvádí, že předmětem tohoto konkrétního rozhodnutí je pouze posouzení otázky namítané podjatosti soudců senátu 3 Tdo (předsedy senátu JUDr. Petra Šabaty, soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře), nikoliv otázka podjatosti nejvyššího státního zástupce. Jinak vyjádřeno, senát č. 4 Tdo trestního kolegia Nejvyššího soudu rozhoduje o vyloučení soudců senátu 3 Tdo podle §31 odst. 1 tr. ř. Možným vyloučením nejvyššího státního zástupce a Nejvyššího státního zastupitelství se musí zabývat senát Nejvyššího soudu rozhodující o podaných dovoláních obou obviněných, neboť se jedná o otázku, jež se týká merita věci, takže touto námitkou se musí zabývat senát Nejvyššího soudu, jenž bude věcně rozhodovat o podaných dovoláních. Nakonec tento závěr odpovídá ustanovení §31 odst. 1 tr. ř., jak bude rozvedeno dále.
10. Předně považuje Nejvyšší soud za vhodné stručně jistým způsobem zrekapitulovat předchozí řízení u Nejvyššího soudu, aby mohl reagovat na námitky obviněné stran vyloučení senátu 3 Tdo. Lze konstatovat, že v projednávané věci dovolací soud již opakovaně rozhodoval. O prvním dovolání nejvyššího státního zástupce proti usnesení druhostupňového soudu rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1434/2015, a to tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. napadené usnesení, stejně jako jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, zrušil, a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí. Podruhé o dovolání nejvyššího státního zástupce rozhodoval dovolací soud usnesením ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 3 Tdo 39/2018, a to tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. napadené usnesení, stejně jako jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, zrušil, a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí. O třetím podaném dovolání ze strany nejvyššího státního zástupce rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 5. 2020 sp. zn. 3 Tdo 134/2020 tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019 sp. zn. 67 To 208/2019. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Poslední rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 67 To 208/2019, bylo nyní napadeno dovoláním obou obviněných, přičemž z výše uvedeného je patrné, že Nejvyšší soud bude ve věci rozhodovat počtvrté.
11. Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že v dané věci není pochyb o tom, že dovolání obviněných bylo v souladu s rozvrhem práce přiděleno do senátu 3 Tdo, což nakonec ani obviněná nezpochybňuje. Zde lze jen stručně odkázat na rozvrh práce pro rok 2021 na pravidla uvedené na str. 20 v části II. „Obecné zásady přidělování věcí“ písm. c) „Další pravidla přidělování věcí“, kdy témuž soudci se přidělí věc, kterou měl původně přidělenu, mimo jiné jde-li o věc, ve které Nejvyšší soud zrušil dřívější rozhodnutí a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, jestliže taková věc byla po provedeném řízení opětovně předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o opravném prostředku. Protože v předchozích řízeních vedených o podaných dovoláních byla věc přidělena předsedovi senátu JUDr. Petru Šabatovi, který je členem senátu 3 Tdo, byla nyní opětovně věc obviněné v souladu s platným rozvrhem práce přidělena předsedovi senátu JUDr. Petru Šabatovi, který je členem senátu 3 Tdo.
12. Stran vyloučení soudců senátu 3 Tdo je na místě předestřít, že podle §31 odst. 1 tr. ř. o vyloučení z důvodů uvedených v §30 tr. ř. rozhodne orgán, kterého se důvody týkají, a o vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. O vyloučení soudce Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že o námitce podjatosti rozhoduje ten orgán, jehož se námitka týká, tedy např. o námitce podjatosti policejního orgánu, rozhoduje tento policejní orgán, když toliko v případě soudců Nejvyššího soudu je toto pravidlo upraveno poněkud odlišně, když o námitce podjatosti proti soudci Nejvyššího soudu nerozhoduje senát, jehož je tento soudce členem, nýbrž jiný senát Nejvyššího soudu.
13. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Zde se sluší poznamenat, že byť v podání obviněná výslovně necituje, podle kterého odstavce §30 tr. ř. namítá podjatost senátu 3 Tdo Nejvyššího soudu, tak z obsahu podání není pochyb o tom, že se jedná o námitku podjatosti z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř.
14. Z dikce ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvody pro vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné z vykonávání úkonů trestního řízení jsou pochybnosti o jejich podjatosti pro poměr k projednávané věci, k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán zde uvedený sám nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností. Projednávanou věcí je nutno rozumět skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter. Pochybnosti o nestrannosti soudce musejí vyplývat z faktických a zřejmých okolností svědčících o jeho neobjektivním přístupu . Za podjatost soudce pro poměr k věci nemůže být považována každá okolnost dovozovaná jen ze subjektivních názorů obviněného či jiných ničím nepodložených předpokladů a domněnek. Na podjatost lze usuzovat jen tehdy, pokud existují skutečné a konkrétní okolnosti svědčící o tom, že soudce není schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat (viz ŠÁMAL Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 372.).
15. Je zřejmé, že obviněná námitku podjatosti, resp. vyloučení uvedených soudců postavila toliko na tom, že tento senát již v minulosti rozhodoval o dovoláních nejvyššího státního zástupce (dle jejího názoru podjatého) podaných v její neprospěch a v neprospěch spoluobviněné I. O. a ve svých třech předchozích rozhodnutích podle jejího názoru (blíže nespecifikuje) dovolací soud nekriticky přebíral argumentaci podjatého nejvyššího státního zástupce. Jinak řečeno, obviněná dovozuje podjatost senátu č. 3 trestního kolegia Nejvyššího soudu z toho, že v minulosti opakovaně rozhodoval o dovoláních nejvyššího státního zástupce, kdy těmto podáním vyhověl a ve svých rozhodnutích přebíral argumentaci „podjatého“ nejvyššího státního zástupce, tedy, že údajná podjatost nejvyššího státního zástupce ovlivnila rozhodování senátu 3 Tdo.
16. Současně je třeba zdůraznit, že z důvodu námitky obviněné o jejich podjatosti, se předseda senátu 3 Tdo JUDr. Petr Šabata a soudci JUDr. Pavel Šilhavecký a JUDr. Aleš Kolář, v písemném prohlášení ze dne 8. 4. 2021 vyjádřili k této námitce každý za sebe, že nejednali s žádnou ze stran činnou v tomto trestním řízení a že jim není známa žádná skutečnost, která by jim bránila nestranně rozhodovat. Zdůraznili, že naplnění důvodů pro vyloučení soudců senátu 3 Tdo Nejvyššího soudu by muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům jí se týkajícím objektivně. V závěru svého vyjádření se soudci senátu 3 Tdo vyslovili, že se necítí být podjati, resp. vyloučeni z rozhodování v trestní věci obviněných M. S. a I. O. vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 269/2021.
17. Nejvyšší soud následně dospěl k závěru, že obviněnou namítané důvody nelze podřadit pod žádný z důvodů vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud musí především odmítnout subjektivní domněnku obviněné, že by důvodem podjatosti senátu 3 Tdo mohla být namítaná podjatost nejvyššího státního zástupce JUDr. Pavla Zemana (tvrzená), v důsledku čehož by měla vzniknout pochybnost o nestrannosti rozhodujících soudců. Takovou obavu nelze akceptovat. Stran odkazu obviněné na vyjádření nejvyššího státního zástupce na webových stránkách Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyšší soud připomíná, že součástí nezávislosti a profesionality soudce je mimo jiné i schopnost a povinnost odolávat vnějším tlakům v podobě různých vyjádření v médiích (a to různých subjektů, včetně např. prezidenta republiky), jak ostatně Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017.
18. Ve vztahu k argumentaci obviněné, týkající se opakovaného rozhodování senátu 3 Tdo, z čehož tato dovozuje podjatost uvedeného senátu, nezbývá než odkázat na tu část rozvrhu práce [rozvrh práce pro rok 2021, str. 20, část II. „Obecné zásady přidělování věcí“ písm. c) „Další pravidla přidělování věcí“], ve které je stanoveno, že témuž soudci se přidělí věc, kterou měl původně přidělenou, mimo jiné jde-li o věc, ve které Nejvyšší soud zrušil dřívější rozhodnutí a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, jestliže taková věc byla po provedeném řízení opětovně předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o opravném prostředku. Přidělení věci týkající se obviněné M. S. a její spoluobviněné I. O. senátu 3 Tdo je tak pouze projevem respektování rozvrhu práce, když tento senát (s předsedou senátu JUDr. Petrem Šabatou) v předmětné věci rozhodoval již dříve. Nelze proto tvrdit, že senát 3 Tdo má být vyloučen z rozhodování, pokud tentýž senát ve věci v minulosti opakovaně rozhodoval. Pro jistou přesnost je současně nutno dodat, že soudce senátu 3 Tdo JUDr. Aleš Kolář byl součástí tohoto senátu pouze při rozhodování o posledním podaném dovolání nejvyššího státního zástupce, podílel se tedy jen na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 3 Tdo 134/2020, nikoliv na rozhodnutí ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1434/2015 nebo ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 3 Tdo 39/2018. Nadto je třeba zdůraznit, že samotná skutečnost, že uvedený senát vyhověl opakovaně dovolání nejvyššího státního zástupce a že vyslovil určitý právní názor, sama o sobě nemůže zakládat pochybnosti o jeho nestrannosti, když okolnost, že rozhodující senát shledal podaná dovolání důvodná a že obviněná není s jeho rozhodnutím spokojena, nemůže zakládat pochybnosti o nestrannosti při rozhodování tohoto senátu. Jinak vyjádřeno, ze způsobu rozhodování nelze dovozovat, že by ve věci rozhodoval vyloučený orgán (viz přim. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 11 Tdo 958/2014, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tvo 6/2015). Pokud obviněná tvrdí, že o podjatosti svědčí skutečnost, že senát 3 Tdo Nejvyššího soudu vyslovil právní názor, aniž by bylo ve věci skončeno dokazování, je třeba uvést, že obviněná zcela pomíjí podstatu dovolacího řízení, která směřuje do pravomocného rozhodnutí, což znamená, že soudy nižších stupňů považovaly dokazování za ukončené. Navíc vyhovění dovolání samo o sobě neznamená, že následně nelze před soudy nižších stupňů dokazování doplnit.
19. V daných souvislostech Nejvyšší soud dodává, že z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Tedy v zásadě lze rozhodovat jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz R 34/1997), tak jak to navrhovala obviněná.
20. Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu