ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.1075.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1075/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2009 o dovolání obviněného Mgr. R. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2009 sp. zn. 4 To 276/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 91/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. R. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Mgr. R. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. 21 T 91/2004, uznán vinným trestným činem nadržování podle §166 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 14 měsíců.
Proti uvedenému rozsudku podali odvolání jak státní zástupce, tak obviněný. O podaných odvoláních rozhodoval Krajský soud v Ostravě, který svým rozsudkem z podnětu státního zástupce napadený rozsudek zrušil a nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem nadržování podle §166 odst. 1 tr. zák., protože ve dnech 26. 9. 2003 a 29. 9. 2003, jako advokát poskytující právní služby umožnil v sídle své advokátní kanceláře ve F.-M. na ul. P. schůzku s R. H. a S. P., přičemž věděl, že R. H. je v té době jako podezřelý z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. prověřován Policií ČR SKPV OHK Frýdek - Místek a S. P. má dne 30. 9. 2003 ohledně trestné činnosti R. H. vypovídat na Policii ČR, přičemž naváděl S. P., aby při výslechu na policii vypovídala v rozporu s tím, jak konkrétní skutkové okolnosti ohledně prodeje vozidel jako zaměstnankyně autobazaru A.-M.-H. spol. s r. o. vnímala, tedy ve prospěch R. H. a aby z její výpovědi vyplynulo, že veškerý prodej vozidel organizoval a řídil H. P., čímž hodlal docílit toho, aby na základě této výpovědi nebylo zahájeno trestní stíhání podezřelého R. H.
Za to byl obviněný Mgr. R. K. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu jednoho roku. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokátní praxe na dobu jednoho roku. Dalším výrokem uvedeného rozsudku bylo odvolání obviněného zamítnuto, jako nedůvodné.
Pro úplnost je nutno uvést, že obviněný Mgr. K. byl Okresním soudem v Novém Jičíně v této trestní věci dvakrát nepravomocně zproštěn obžaloby, a teprve napotřetí byl po rozhodnutí odvolacího soudu uznán vinným, jak bylo uvedeno výše.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2009 sp. zn. 4 To 276/2008, podal obviněný Mgr. K. prostřednictvím obhájce dovolání, a to do všech výroků označeného rozhodnutí, tedy do výroku o vině, do výroků o trestech a do výroku, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání. V podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tedy že dotčené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného, přestože v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V podaném dovolání odkázal na svá předešlá podání učiněná v dané trestní věci a poukázal na procesní postup odvolacího soudu, který na námitky obviněného adekvátním způsobem nereagoval. Dovolatel podotknul, že ponechává stranou sporně definovaný trest zákazu činnosti, jenž byl naformulován jako „zákaz výkonu advokátní praxe“. Nalézací soud podle jeho názoru přistoupil k odsuzujícímu rozhodnutí až pod tlakem usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 3. 2008, když navíc nepostupoval v souladu se zásadami uvedenými v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §125 tr. ř. Tedy neprovedl oproti minulosti žádné další důkazy a přitom evidentně nepřijal žádná vlastní skutková zjištění. Navíc odvolací soud přeformuloval skutek obviněného tak, že vypustil tu část jednání obviněného, které se vztahovalo k jeho jednání vůči osobě T. Ž., ačkoliv v předcházejícím usnesení stejného odvolacího soudu je výslovně uvedeno, že obviněný vedle S. P. naváděl i T. Ž. Za tohoto stavu obviněný poukázal na judikaturu Ústavního soudu ČR, podle které nelze ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. interpretovat zcela restriktivním způsobem. Jinak by totiž nebylo možno v řízení o dovolání uplatnit prakticky žádné právní vady, které jsou důsledkem nesprávných skutkových zjištění. Krajský soud v Ostravě tedy ve svém rozsudku přeformuloval skutek tak, že tento neměl podle dovolatele v řadě aspektů jakýkoliv reálný základ.
Pokud pak jde o samotný skutek vymezený ve výrokové části dovoláním napadeného rozsudku, lze podle dovolatele konstatovat, že tento obsahuje všechny relevantní okolnosti použité právní kvalifikace, a to ve vztahu jak k objektivní tak i subjektivní stránce trestného činu. Pokud ovšem jde o odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, s tím kategoricky nesouhlasí v tom, že jednal úmyslně, když naváděl svědkyni P., aby vypovídala takovým způsobem, díky němuž by podezření ze závažné trestné činnosti padlo na majitele autobazaru a nikoliv na jeho budoucího klienta R. H.. To proto, že R. H. již byl v této době jeho klientem, a nebyl v dané době prověřován policií jako podezřelý či v jiném procesním postavení. Při „výslechu“ S. P. dne 30. 9. 2003 byl předmět vysvětlení definován jako věc evidence motorových vozidel firmy H., P., Ž. Z tohoto důvodu nelze podle jeho názoru dovozovat, že R. H. byl v té době podezřelý z trestného činu krácení daně, poplatků a podobné povinné platby. Popsaná právní úvaha vztahující se k hodnocení subjektivní stránky trestného činu je rovněž v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu ČR, který v rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 433/02 vyslovil, že úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat.
Dále dovolatel uplatnil podle svého vyjádření z opatrnosti i dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože v odvolacím řízení nebyly v konkrétním případě dány zákonné důvody pro použití ustanovení §256 tr. ř.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2009 sp. zn. 4 To 276/2008, i rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. 21 T 91/2004, a všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle ustanovení §265k odst. 2 tr. ř., pokud neshledá podmínky pro rozhodnutí podle ustanovení §265m tr. ř.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že obviněný opakuje svoji dosavadní obhajobu s tím, že se formálně dovolává vady rozhodnutí spočívající v nesprávné aplikaci norem hmotného práva, ale žádnou faktickou výhradu této povahy konkrétně neuvádí. Jedinou výjimku by mohlo představovat poněkud nejasné tvrzení o tom, že na jedné straně popis skutku odráží všechny znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu včetně subjektivní stránky, na straně druhé je poukazováno na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které není v souladu se závěrem soudu o naplnění subjektivní stránky. Pokud pak obviněný zpochybňuje odůvodnění napadeného rozhodnutí a nikoliv právní závěr o tom, že je na straně obviněného dáno úmyslné zavinění, je třeba podotknout, že dovolání proti důvodům rozhodnutí zákon nepřipouští, a proto nelze na tuto námitku obviněného brát zřetel.
Veškeré další výhrady dovolatele pak podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství směřují mimo uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S poukazem na tento dovolací důvod nelze napadat znění skutkové věty, skutkové závěry a rozsah dokazování včetně způsobu hodnocení důkazů a ani žádné procesní postupy soudu v řízení o řádném opravném prostředku. Takové námitky nemohou naplnit deklarovaný dovolací důvod a ani žádný další důvod z katalogu důvodů dovolání vtěleného do trestního řádu.
Pokud jde o uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokátní praxe, lze dovolateli přisvědčit, že tento trest není specifikován zcela pregnantně, nicméně i toto ne zcela přesné vymezení předmětu zákazu činnosti nevzbuzuje pochybnosti o činnosti, která byla obviněnému výrokem soudu zakázána.
Ze shora uvedených důvodů lze podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uzavřít, že výhrady uplatněné dovolatelem není možno považovat za důvodné. S ohledem na skutečnost, že obviněný uplatnil i dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl, když ve zbývající části bylo dovolání obviněného podáno z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dále státní zástupce vyjádřil souhlas, aby tak Nejvyšší soud učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil státní zástupce ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2009 sp. zn. 4 To 276/2008, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů.
Důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
S ohledem na toto obecné konstatování je pak z obsahu podaného mimořádného opravného prostředku zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou výše konstatovány, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání nepředkládá žádnou konkrétní námitku směřující proti vadné právní kvalifikaci soudy zjištěného činu obviněného. Dovolatel vůči rozhodnutí odvolacího soudu fakticky namítá pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku neobjektivního vyhodnocení provedených důkazů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Vzhledem k tomu, že obviněný ve svém dovolání poukazoval byť zcela obecně a tudíž nekonkrétně na judikaturu Ústavního soudu ohledně možnosti dovolacího soudu přezkoumávat věc v případě extremního nesouladu provedených důkazů a učiněných skutkových zjištění a v daném případě se podle dovolatele jedná o takový případ, neboť z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by obviněný věděl o prošetřování aktivit svědka H. policií, když svědkyně P. měla vypovídat na policii ve věci evidence motorových vozidel firmy H., P. a Ž., věnoval Nejvyšší soud této námitce pozornost v tom směru, jestli se opravdu jedná o takový případ.
Pokud pak obviněný ve svém dovolání výslovně nesouhlasil pouze s odůvodněním napadeného rozhodnutí v části, v níž se odvolací soud věnoval zavinění obviněného, nemohl Nejvyšší soud k této výtce jako k samostatně stojící přihlížet. To proto, že podle ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Pro úplnost však považoval Nejvyšší soud za vhodné dodat, že i kdyby dovolatel právně relevantně namítl, že skutek, jímž byl uznán vinným, nenaplňuje subjektivní stránku trestného činu nadržování podle §166 odst. 1 tr. zák., protože obviněný nevěděl, že svědkovi H. hrozí trestní stíhání, považoval by Nejvyšší soud tuto námitku za zjevně neopodstatněnou a odmítl by dovolání obviněného podle ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
V podrobnostech je třeba nejprve v obecné rovině uvést, že trestného činu nadržování podle ustanovení §166 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo pachateli trestného činu pomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich výkonu.
Podle ustanovení §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák.), nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý podle §4 písm. b) tr. zák.).
Jak přímý, tak i nepřímý úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Závěr o úmyslu nadržovat pachateli trestného činu lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo ze zjištěných okolností subjektivní povahy, např. z pohnutky činu. Zavinění je výslednicí (mimo jiné) i osobních vlastností pachatele, a lze proto také z nich na formu zavinění usuzovat (k tomu srov. například č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
Pro spolehlivé posouzení otázky, zda obviněný svým jednáním naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu, či nikoliv (v daném případě zejména subjektivní stránku), je rozhodující skutek popsaný ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku soudu druhého stupně (v tzv. skutkové větě), případně rozvedený v jeho odůvodnění.
Právě z této skutkové věty se podává, že obviněný „…..umožnil v sídle své advokátní kanceláře ve F.-M. na ul. P. schůzku s R. H. a S. P., přičemž věděl, že R. H. je v té době jako podezřelý z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §148 tr. zák. prověřován Policií ČR SKPV OHK Frýdek - Místek a S. P. má dne 30. 9. 2003 ohledně trestné činnost R. H. vypovídat na Policii ČR, přičemž naváděl S. P., aby při výslechu na policii vypovídala v rozporu s tím, jak konkrétní skutkové okolnosti ohledně prodeje vozidel jako zaměstnankyně autobazaru A.-M.-H. spol. s r. o. vnímala, tedy ve prospěch R. H. a aby z její výpovědi vyplynulo, že veškerý prodej vozidel organizoval a řídil H. P., čímž hodlal docílit toho, aby na základě této výpovědi nebylo zahájeno trestní stíhání podezřelého R. H..“ Přitom z výpovědi svědkyně P. bylo zjištěno, že tato svědkyně šla do kanceláře obviněného v souvislosti se svým předvoláním na policii ve věci evidence motorových vozidel firmy H., P. a Ž. na popud R. H., přičemž obviněný jí začal říkat, jak má na policii při podání vysvětlení ohledně aktivit R. H. ve firmě H., P. a Ž. vypovídat, aby veškeré případné podezření spadalo na pana P. Tento skutkový závěr pak nalézací i odvolací soud právně kvalifikovaly jako úmysl obviněného pomoci R. H. uniknout trestnímu stíhání, byť ustanovení §4 tr. zák. výslovně nezmiňují.
Na základě obsahu spisu je i z hlediska ostatních rozhodných okolností třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která odvolací soud po zhodnocení provedených důkazů učinil, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Odvolací soud přitom své skutkové závěry opřel o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházel z výpovědi obviněného, svědka H. a zejména svědkyně P., objektivní časové souvislosti mezi kontakty obviněného se svědkyní P. dne 26. 9. a 29. 9. 2003 a jejím podáním vysvětlení na policii dne 30. 9. 2003 ve věci evidence motorových vozidel firmy H., P. a Ž. Dále soud vycházel z provedených listinných důkazů, zejména plné moci udělené obviněnému R. H. koncem října 2003, jenž byla v souvislosti s daňovou kontrolou předložena finančnímu úřadu v listopadu 2003 v situaci, kdy u R. H. probíhala daňová kontrola již od července 2003. Na podkladě provedených důkazů potom odvolací soud dospěl k závěru, že je spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného, který tvrdil, že neměl ponětí o tom, že R. H. může hrozit v souvislosti s šetřením finančního úřadu trestní stíhání. Bez povšimnutí pak podle Nejvyššího soudu nemůže zůstat ani listinný důkaz na č. l. 176 - 178 spisu provedený před nalézacím soudem, a to protokol ze dne 15. 9. 2003 sepsaným na Finančním úřadě ve F. – M. s R. H., z jehož obsahu vyplývá, že jmenovaný byl pracovníky finančního úřadu dotazován na to, jak probíhal způsob předání aut do autobazaru, následný prodej a výplata kupní ceny od autobazaru P. R. H. pak na otázky pracovníků finančního úřadu odpověděl tak, jak měla podle rady obviněného vypovídat na policii dne 30. 9. 2003 svědkyně P. Lze tudíž v souladu s odvolacím soudem uzavřít, že obviněný si musel být vědom, že jeho klient R. H. je vedle kontroly od finančního úřadu s vysokou mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou i v zorném poli policie, když tato v kritické době předvolávala k podání vysvětlení svědkyni P. ve věci evidence motorových vozidel firmy H., P. a Ž.
Je tedy zřejmé, že se soud ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádal se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jeho adresu. V podrobnostech proto Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění předmětného rozsudku odvolacího soudu v návaznosti na rozsudek soudu prvního stupně. Lze tedy uzavřít, že se v tomto případě nejedná o situaci, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04 ).
Pokud jde o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by však měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ostravě odvolání obviněného podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal a pak jej podle ustanovení §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě tudíž nepřicházelo v úvahu.
Důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy mohl být (a byl) uplatněn toliko v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněným pak byl v této souvislosti uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který však, jak bylo shora uvedeno, nebyl dovolatelem obsahově naplněn námitkami podřaditelnými pod tento dovolací důvod.
Bylo tedy možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonné dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a stojí mimo jejich rámce, svým obsahem je nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2009
Předseda senátu: JUDr. František H r a b e c