ECLI:CZ:NS:2007:4.TDO.1306.2007.1
sp. zn. 4 Tdo 1306/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2007 o dovolání obviněné J. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 9 To 158/2007, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 120/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněné J. M.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněná J. M. byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 92 T 120/2006, uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, odst. 3 tr. zák (v bodu 1 rozhodnutí) a trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (v bodech 2 a 3 rozhodnutí), jichž se dopustila tím, že (ad 1) dne 5. 5. 2005 v B. na n. S. v pobočce K. b., a.s., při žádosti o úvěr, který je evidován ve výši 300 000,- Kč uvedla, že celý úvěr použije na splácení úvěru vedeného u Č. s., a.s., a že do 10-ti dnů od poskytnutí předmětného úvěru K. b., a.s. předloží doklad o splacení úvěru u Č. s., a.s., úvěr jí byl dne 5. 5. 2005 poskytnut, přičemž ještě téhož dne jí byly finanční prostředky ve výši 300 000,- Kč převedeny na její běžný účet, přičemž na splacení úvěru použila dne 23. 5. 2005 pouze 147 362,50 Kč a zbývající část úvěru použila na úhradu předchozích dluhů a na materiál a nářadí na stavbu jejího domu v R. na ul. S., potvrzení o splacení úvěru předložila dne 19. 5. 2005, přičemž bylo zjištěno, že Č. s., a.s. toto potvrzení nikdy nevydala a svým jednáním způsobila poškozené K. b., a.s. se sídlem P., N. P., škodu ve výši 152 637,50 Kč. Dále tím (ad 2) že dne 27. 1. 2006 jako zaměstnanec K. b., a.s. na pokladně v pobočce K. b., a.s. v B. na ul. V. převzala od blíže neztotožněné pracovnice prodejny d.-d. m., s.r.o., v B. na ulici V. platbu v hotovosti (tržbu ze dne 26. 1. 2006) ve výši 37 324,- Kč, kterou měla zaúčtovat ve prospěch účtu (d.-d. m., s.r.o.), avšak platbu nezaúčtovala a způsobila poškozené K. b., a.s. se sídlem P., N. P., škodu ve výši 37 324,- Kč, neboť v rámci reklamace banka škodu za obžalovanou uhradila a tím, že (ad 3) dne 9. 1. 2006 jako zaměstnanec K. b., a.s. na pokladně v pobočce K. b., a.s. v B. na ulici V. převzala od paní B. H. (roz. N.), trv. bytem ulice K., B.-S. L., platbu v hotovosti ve výši 54 000,- Kč, kterou měla zaúčtovat ve prospěch účtu (penzijní fond K. b., a.s.), avšak platbu nezaúčtovala a způsobila poškozené K. b., a.s. se sídlem P., N. P., škodu ve výši 54 000,- Kč, neboť v rámci reklamace banka škodu za obžalovanou uhradila.
Za to byl obviněné podle §250b odst. 3 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Tento trest jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále bylo obviněné podle §59 odst. 2 tr. zák. uloženo, aby podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Poškozená K. b., a.s. byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněné rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 9 To 158/2007, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 17. 5. 2007 podala obviněná J. M. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněná presentovala řadu námitek.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedla, že již v přípravném řízení se léčila s diagnosou. S tím, že se léčí a s jakou diagnosou, byly orgány činné v trestním řízení seznámeny již v přípravném řízení, neboť předložila potvrzení o pracovní neschopnosti ze dne 28. 2. 2006. Proto je přesvědčena, že v jejím případě byly dány podmínky nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř., a měla tak mít obhájce již v přípravném řízení, neboť se nebyla schopna náležitě hájit.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř. ve vztahu k bodu 1 rozhodnutí namítla, že oba soudy skutek pod bodem 1 rozhodnutí nesprávně právně posoudily, když na danou skutkovou situaci aplikovaly §250b tr. zák., tedy nesprávnou právní normu, protože pro takové právní posouzení nebyly splněny zákonné podmínky. Chybnému právnímu posouzení skutku předcházelo nesprávné právní posouzení účelu úvěru. Oba soudy posoudily předmětnou úvěrovou smlouvu tak, že užití úvěru bylo omezeno pouze na splacení dřívějšího úvěru u Č. s., a.s. Toto hmotně právní posouzení považuje dovolatelka za nesprávné. Úvěr, který jí byl K. b. a.s. poskytnut, byl podle čl. I písm. b) smlouvy poskytnut na účel profinancování – bez účelu. Jedná se o úvěr, který je charakterizován svou bezúčelovostí.
K témuž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř., ale k bodům 2 a 3 rozhodnutí uvedla, že pochybení soudu druhého stupně spatřuje v tom, že se ztotožnil se soudem prvého stupně, který na skutky pod body 2 a 3 aplikoval §248 tr. zák., ačkoli jejich spáchání nebylo dovolatelce bez pochyb prokázáno. Jejich spáchání popírala od počátku. Nebylo prokázáno, že finanční prostředky převzala, a že nezavedla do počítače peněžní operaci. Výpověď svědkyně Ing. K. její obhajobu nevyvrátila a návrhy na doplnění dokazování byly odvolacím soudem zamítnuty. Dovolatelka proto považuje skutková zjištění soudu za neprůkazná a použití §248 tr. zák. za aplikaci nesprávné právní normy na skutkový stav.
Ohledně posledního uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. k bodu 1 rozhodnutí dovolatelka vytýká, že napadeným usnesením odvolací soud zamítl odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V předchozím řízení navrhovala provedení důkazů, avšak soud jejím důkazním návrhům nevyhověl. Je toho názoru, že trvají pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a k objasnění věci je třeba provést další důkazy, které v odvolání opětovně navrhla. Zejména uvedla, že nebylo prokázáno její autorství potvrzení ze dne 19. 5. 2005 a odvolací soud se nevypořádal s chybným skutkovým závěrem soudu prvého stupně, že by jí prospělo předložení potvrzení ze dne 19. 5. 2005. Odvolací soud se s důvody jejího odvolání nevyrovnal, neboť konstatoval, že její odvolání směřovalo v podstatě do hodnocení provedených důkazů, přičemž dovolatelka nejen nesouhlasila s hodnocením některých důkazů a se skutkovými zjištěními, ale soudu vytýkala i neprovedení důkazů, které navrhovala. Odvolací soud se tak nevypořádal s uplatněným odvolacím důvodem podle §258 odst. 1 písm. a) a c) tr. ř. Zamítavé rozhodnutí tak bylo vydáno, aniž by pro jeho vydání byly splněny zákonné podmínky. Je nepřezkoumatelné i pro nedostatek důvodů a je tak dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Je zřejmé, že vytýkané nesprávné právní posouzení skutku a nesprávné právní posouzení zaměstnaneckého úvěru se vyskytuje i v řízení předcházejícím a v důsledku toho je dán i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. poslední část zákonné věty.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm l) tr. ř. k bodům 2 a 3 rozhodnutí dovolatelka namítá, že stejně jako u skutku pod bodem 1 vytýkala v odvolání vůči rozsudku soudu prvého stupně vady podle ustanovení §258 odst. 1 písm a), c) a d) tr. ř. a odvolací soud se s uplatněnými odvolacími důvody nevypořádal natolik, aby mohl důvodně shledat, že její odvolání je nedůvodné. Vytýkala, že soud zamítl navržené doplnění dokazování a znovu navrhovala provedení důkazů. Zejména nebyl proveden důkaz zkoumáním pravosti podpisu a razítka na příjmových dokladech, záznamy předmětných operací na počítači, namátkovými kontrolami na pokladně. Upozorňovala na nedostatečné vyšetření obou skutků a na to, že skutková zjištění nalézací soud vyvodil pouze z výpovědi svědkyně Ing. K., která nebyla schopna doložit své tvrzení. Její výpověď byla zcela nepřezkoumatelná a obhajobu dovolatelky nevyvrátila. Odvolací soud se spokojil s konstatováním, že jednání bylo prokázáno výpověďmi svědkyň a listinnými důkazy a nijak se nevypořádal s tvrzeními, která dovolatelka uvedla ke svému odvolání. Napadené usnesení tak dovolatelka považuje za rozhodnutí, které bylo vydáno, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a tím je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm l) tr. ř. prvá část zákonné věty. Dále v řízení přecházejícím odvolacímu řízení orgány činné v trestním řízení nesprávně právně posoudily skutky kladené dovolatelce za vinu pod body 2 a 3 obžaloby, aplikovaly nesprávné zákonné ustanovení §248 tr. zák. v čemž spatřuje dovolací důvod podle §265b odst. písm. l) tr. ř. druhá část zákonné věty.
Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc podle ustanovení §256l odst. 1 tr. ř. vrátil zpět Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného zaujal tato stanoviska.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm c) tr. ř., považuje dovolání za zjevně neopodstatněné, neboť dovolatelka byla zaměstnána jako pokladní v bance, což je zaměstnání natolik náročné a odpovědné, že to samo vylučuje úvahy kteréhokoli orgánu činného v trestním řízení o její nezpůsobilosti náležitě se hájit. Takové úvahy nemůže vzbudit ani doklad o její dočasné neschopnosti pracovat. Dovolatelka si měla obhájce zvolit nebo na svůj zdravotní stav orgány činné v trestním řízení upozornit a o ustanovení obhájce požádat. Ze samotné diagnosy „neurastenie“ nelze neschopnost náležitě se hájit dovodit.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že část uplatněných námitek vztahujících se ke skutku pod bodem 1 a všechny námitky ke skutkům pod body 2 a 3 směřují fakticky proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání v této části napadá soudem učiněná skutková zjištění. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka ke skutku pod bodem 1, že soud nesprávně posoudil charakter smlouvy úvěrové jako smlouvy účelové. Státní zástupce předesílá, že presumuje správnost předmětných tvrzení podle dovolání, neboť nemá text úvěrové smlouvy k dispozici. Vyvozuje tak, že podle znění v čl. I písm. b) smlouvy byla smlouvou bezúčelovou a nic tedy dovolatelce nebránilo, aby v souladu se zněním smlouvy použila úvěr K. b., a.s. k čemukoliv a dosavadní úvěr u Č. s., a.s. splatila z peněz pocházejících z jakéhokoliv zdroje. Pokud dovolatelka úvěr u Č. s. nesplatila ve sjednané lhůtě, nejedná se o použití účelového úvěru k jinému než sjednanému účelu ve smyslu §250b odst. 2 tr. zák.
Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce dovodil, že uplatnění tohoto dovolacího důvodu podle prvé alternativy vůbec nepřichází v úvahu, neboť jde o důvod ryze procesního charakteru, a lze ho použít toliko v případě, kdy soud postupoval způsobem předpokládaným v ustanovení §253 tr. ř., t. j. bez věcného přezkoumání, což se v tomto případě nestalo. Dovolací důvod podle druhé alternativy písm l) by mohl být relevantní pouze tenkrát, pokud by byl naplněn v řízení přecházejícím některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Námitky dovolatelky jsou však zčásti zjevně neopodstatněné a zčásti žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají, tento závěr lze vztáhnout i na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrečný návrh pak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství z důvodu nedostatku podkladových materiálů neučinil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky, naplňují dovolatelkou uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Podle §36 odst. 2 tr. ř. musí obviněný mít obhájce, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku tvrdí, že se nebyla schopna hájit z důvodu onemocnění chorobou, podle klasifikace nemocí.
Předně je nutno říci, že jediná informace o diagnose dovolatelky je obsažena v kopii potvrzení o pracovní neschopnosti, které standardně obsahuje pouze výše zmíněnou lékařskou značku. Nikde zde není vysloveno pojmenování, natož pak charakteristika namítaného onemocnění dovolatelky a zejména uvedení jaké závažnosti je toto presentované onemocnění, aby bylo vůbec možno uvažovat o dotčení ustanovení o nutné obhajobě. Pokud dovolatelka tvrdí, že namítané onemocnění bylo orgánům činným v trestním řízení známo, tak jim mělo být podle jejího vyjádření známo právě z formuláře Potvrzení pracovní neschopnosti, části I. Legitimace práce neschopného zaměstnance vydaného praktickým lékařem.
Údajnou neschopnost se náležitě hájit v důsledku presentované diagnosy dovolatelka namítá teprve v podaném dovolání. V předchozím řízení tuto námitku nevznášela. Nepředložila jiný doklad, kde by bylo nyní presentované onemocnění uvedeno jinak než pouhou lékařskou značkou. Pokud by orgány činné v trestním řízení byly dovolatelkou seznámeny s námitkou možné právně významné duševní poruchy dovolatelky, učinily by kroky k zjištění její závažnosti v návaznosti na možnost naplnění ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. Dovolatelka však neschopnost náležitě se hájit netvrdila a z případu nevyplývají známky, které by takovou okolnost věrohodně naznačovaly. Toto nelze dovodit ani ze zmínky v protokolu o výslechu obviněné, kde dovolatelka po zákonném poučení bez dalšího upřesnění uvedla, že se ambulantně léčí na psychiatrii u MUDr. O. K., současně však sdělila, že ačkoliv se necítí zdráva, je schopna výslechu a že si obhájce nevolí ani nežádá o jeho přidělení. Navíc je nutno mít na paměti, že nikoli každé psychické obtíže osoby mají automaticky za následek naplnění ustanovení o nutné obhajobě ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř.
Z hlediska obsahového, když dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku popisuje projevy presentovaného onemocnění, lze s odkazem na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství konstatovat, že popis těchto potíží významně koliduje s druhem práce, který vykonávala, tj. pokladní v bankovním ústavu. Nejeví se tudíž pravděpodobným, že by nyní presentované (a v řízení předtím nenamítané) zdravotní potíže vedly k nezpůsobilosti obviněné - dovolatelky náležitě se hájit.
Za této situace je námitka zdravotního stavu dovolatelky v dovolání Nejvyšším soudem považována za účelovou a zjevně neopodstatněnou.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj., že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
S ohledem na toto obecné konstatování je pak z obsahu podaného mimořádného opravného prostředku zřejmé, že většinu dovolatelkou namítaných vad nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle písm g) §265b odst. 1 tr. ř. Přestože dovolatelka u všech třech skutků (viz pod body 1 až 3 prvostupňového rozsudku) formálně namítá jejich nesprávné právní posouzení, její dovolací námitky, jež jsou výše konstatovány, směřují v případě útoků pokračujícího skutku pod body 2 a 3 primárně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání k těmto bodům nepředkládá žádnou konkrétní námitku směřující proti vadné právní kvalifikaci soudy zjištěného činu obviněného. Dovolatelka vůči rozhodnutím soudů obou stupňů fakticky namítá pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku neúplného dokazování a neobjektivního vyhodnocení provedených důkazů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Pod daný dovolací důvod je možno podřadit námitku nesprávného právního posouzení vyplývající z vadného posouzení charakteru úvěrové smlouvy vznesenou ke skutku pod bodem 1.
Ze skutkových zjištění učiněných v předchozím řízení vyplývají tyto skutečnosti.
Dovolatelka nejprve uzavřela smlouvu o úvěru s Č. s., a.s. Na základě této smlouvy čerpala od Č. s., a.s. úvěr ve výši 300 000,- Kč.
Dne 7. 4. 2005 předložila dovolatelka svému zaměstnavateli K. b., a.s. čestné prohlášení, v němž prohlásila, že úvěr od K. b. a.s. použije na splacení úvěru vedeného u Č. s., a.s., a to nejpozději do 7 pracovních dnů od připsání poskytnutého úvěru na běžný účet .
Následně dne 5. 5. 2005 uzavřela dovolatelka s K. b., a.s. smlouvu o zaměstnaneckém úvěru. V této smlouvě je uvedeno, že dlužník tj. dovolatelka se zavazuje předložit do 10 pracovních dnů od poskytnutí předmětného úvěru doklad o splacení úvěru u Č.S., a.s. a zároveň je v ní uvedeno, že banka poskytne dlužníkovi úvěr v celkové výši 300 000,- Kč na účel – profinancování bez účelu.
Podle §501 odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb, obchodní zákoník, v platném znění, stanoví-li smlouva, že úvěr lze použít pouze k určitému účelu, může věřitel omezit poskytnutí peněžních prostředků pouze na plnění závazků dlužníka převzatých v souvislosti s tímto účelem. Podle §507 obchodního zákoníku mají-li být poskytnuté peněžní prostředky podle smlouvy použity dlužníkem pouze k určitému účelu a dlužník je použije k jinému účelu nebo jestliže jejich použití k smluvenému účelu je nemožné, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil bez zbytečného odkladu použité a nevrácené prostředky s úroky.
Z výše uvedeného plyne, že jednání před uzavřením smlouvy věřitele a dlužníka tj. banky a dovolatelky směřovalo k tomu, aby banka dovolatelce poskytla finanční prostředky ve výši 300 000,- Kč na úhradu dluhu, který dovolatelka měla u Č. s., a.s. na základě předchozího čerpání úvěru ve výši rovněž 300 000,- Kč. Je zřejmé, že smluvní ujednání mezi dotčenými smluvními stranami směřovalo k poskytnutí úvěru, jímž měl být sanován předchozí úvěr, tj. k poskytnutí úvěru účelově vázaného. Výsledkem tohoto kontraktačního jednání je úvěrová smlouva ze dne 5. 5. 2005. I v této smlouvě je obsažena výše zmiňovaná formulace reagující na předchozí kontraktační jednání, v níž je obsažena povinnost dovolatelky předložit K. b., a. s. doklad o splacení úvěru u Č. s., a. s. v dohodnuté době. Avšak zároveň je v čl. I vymezujícím předmět smlouvy a charakter úvěru tj. v základních ustanoveních smlouvy výslovně uvedeno, že úvěr bude poskytnut na účel - profinancování: „bez účelu“. V souladu s citovanými ustanoveními obchodního zákoníku je tudíž nepochybné, že smlouva o zaměstnaneckém úvěru uzavřená dne 5. 5. 2005 mezi K. b., a.s. a dovolatelkou je kontraktem bez účelového určení úvěru. Na okraj lze poznamenat, že tento charakter posuzované smlouvy je potvrzován i údajem uvedeným v levé horní části účetního přehledu vyhotoveným dne 5. 5. 2005 v 11. 50 hodin K. b., a. s. k tomuto zaměstnaneckému hotovostnímu úvěru, kde je uvedeno „ZÚ NEÚČEL HOTOV DU“ Tento závěr platí i přesto, že v textu smlouvy je obsažena podmínka, aby dlužnice – dovolatelka předložila do 10 pracovních dnů věřiteli – bance doklad o splacení dovolatelčina úvěru u Č. s. Při pečlivém náhledu na formulaci této podmínky je nutno konstatovat, že samotný závazek zní tak, že dovolatelce nepřikazuje, aby úvěr vedený u Č. s., a.s. uhradila z nyní poskytovaného úvěru od K. b., a.s., nýbrž pouze expressis verbis přikazuje, aby předložila doklad o splacení, ale jaké finanční prostředky na to má použít již neurčuje. Dovolatelka podle této podmínky mohla použít na splacení úvěru u Č. s. jakékoli finanční prostředky a vůči K. b. měla podle této podmínky povinnost předložit doklad prokazující, že předmětný úvěr u Č. s. je splacen. To platí i když z okolností, a to jak z chování banky, tak z chování dlužníka – dovolatelky, by bylo možno bez znalosti přesného znění smlouvy usuzovat na to, že poskytnutý úvěr měl být úvěrem účelovým. V souladu s tímto předpokládaným úsudkem bylo zřejmě dovolatelkou opatřeno i falzum potvrzení od Č. s., které mělo prokazovat, že úvěr poskytnutý K. b., a.s. byl použit na splacení (úplné, nikoli pouze částečné) úvěru u Č. s., a.s.
Zde je však třeba mít na paměti základní výkladové pravidlo pro projev vůle obsažené v §35 odst. 2 občanského zákoníku, které stanoví, že právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Při nezbytném dodržení daného pravidla (notabene věta in fine – není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem) pak při rozboru obsahu smlouvy i při posouzení podmínky předložit do dohodnutého data doklad o splacení úvěru je nutno učinit závěr, že posuzovaný kontrakt byl ve výsledku mezi smluvními stranami uzavřen bez vymezení účelu použití a je tak smlouvou bez účelového určení úvěru.
Na základě výše nastíněných skutečností dochází Nejvyšší soud k závěru, že pokud orgány činné v trestním řízení posoudily předmětnou smlouvu, coby smlouvu s účelovým určením prostředků úvěru ve smyslu §501 odst. 2 a §507 obchodního zákoníku a v návaznosti na to posoudily jednání dovolatelky jako trestný čin úvěrového podvodu podle ustanovení §250b odst. 2 tr. zák., jedná se o nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z výše popisovaného však zároveň vyplývají další rozhodné skutečnosti. Je zcela nepochybné, že ačkoli ve výsledku K. b., a.s uzavřela s dovolatelkou úvěrovou smlouvu bez účelového určení úvěru, (přičemž nebylo předmětem soudního přezkumu, z jakého důvodu se tak stalo), celý kontraktační proces směřoval ke vzniku úvěru účelově určeného. Úvěrem od K. b. měl být splacen úvěr u Č. s. Tomu zcela koresponduje i K. b., a.s. poskytnutá částka 300 000,- Kč ve vztahu k částce 300 000,- Kč z dřívějšího úvěru u Č. s., a.s. Zcela samozřejmě to je i důvodem, proč je v předmětné smlouvě obsažena zásadní podmínka (o níž se lze důvodně domnívat, že byla pro banku jako poskytovatele úvěru condicio sine qua non), aby dlužnice – dovolatelka předložila do 10 pracovních dnů věřiteli – bance doklad o splacení úvěru u Č. s., a.s. Pokud by tato podmínka nebyla pro K. b., a.s. jako poskytovatele úvěru významnou, nepřijala by od dovolatelky předmětné čestné prohlášení ze dne 7. 4. 2005 a nevkládala by do znění úvěrové smlouvy tuto podmínku. Dále by pak ani nečinila ověření správnosti potvrzení o splacení úvěru ze dne 19. 5. 2005, které se ukázalo být falzem.
Podle §250b odst. 1 tr. zák. se úvěrového podvodu dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Jestliže bylo vysloveno, že dovolatelka se nedopustila trestného činu podle §250b odst. 2 tr. zák. z toho důvodu, že úvěrová smlouva, kterou uzavřela není kontraktem s účelovým určením úvěru, nemění to nic na situaci, že se trestného činu úvěrového podvodu dopustila.
Jak bylo výše popsáno, při sjednávání smlouvy uvedla, dokonce formou čestného prohlášení, že úvěr od K. b., a.s. použije na splacení úvěru u Č. s., a.s. Tento údaj byl při poskytnutí úvěru K. b., a.s. klíčovým. To že se v relevantní formě neobjevil v textu smlouvy zapřičiňuje závěr, že jednání dovolatelky nebylo možno posoudit podle §250b odst. 2 tr. zák. Nicméně i tak došlo po poskytnutí úvěru K. b., a.s. k tomu, že K. b. bylo předloženo falzum potvrzení o splacení úvěru Č. s., a.s., z jehož textu se podávalo, že úvěr u Č. s. byl zcela splacen a implicitně tak mělo prokázat, že úvěr poskytnutý K. b. dovolatelka použila na plné splacení úvěru u Č. s. - jinými slovy, že čestné prohlášení učiněné dovolatelkou před vlastním poskytnutím úvěru odpovídá skutečnosti, čili že je pravdivé.
Nejvyšší soud pouze nad rámec uvedeného poznamenává, že již od pohledu je zřejmá podobnost mezi částmi listin - dohodou o skončení pracovního poměru ze dne 20. 1. 2004, kterou podepsala dovolatelka na straně jedné jako zaměstnanec a Ing. P. S. a D. A. na straně druhé, jako oprávněné osoby za zaměstnavatele Č. s., a.s. a falzem potvrzení o splacení úvěru s datem 19. 5. 2005. Podpisy Ing. P. S. a D. A. spolu s razítkem Č. s. včetně předtisku podpisového řádku a číslicového označení firemního tiskopisu na daném falzu se do detailu nápadně shodují s týmiž markantami na dohodě o skončení pracovního poměru, kterou převzala dovolatelka. To prokazuje, že padělatel použil části této dohody při vytváření předmětného falza. Stejně tak je tomu u falza pokladního dokladu - splátky na úvěr. Opět části pokladního dokladu ze dne 23. 5. 2005, který pro dovolatelku vyhotovila Č. s., jsou shodné s částmi nepravého pokladního dokladu s datem 19. 5. 2005, který byl předložen K. b. a opět nasvědčují skutečnosti, že padělatel použil části dokladu ze dne 23. 5. 2005 pro vyhotovení dokladu označeného datem 19. 5. 2005. Přitom obě pravé listiny měla k dispozici obviněná – dovolatelka.
Tyto nepravé listiny (tj. potvrzení o splacení úvěru a pokladní doklad, obě datované 19. 5. 2005) pomáhaly zakrýt to, že úvěr u Č. s., a.s. nebyl z poskytnutého úvěru kompletně splacen. Tudíž, že prohlášení dovolatelky, učiněné při sjednávání úvěrové smlouvy vůči K. b., a.s., bylo nepravdivé. Pokud se tedy s ohledem na znění smlouvy o zaměstnaneckém úvěru dovolatelka nedopustila trestného činu úvěrového podvodu podle odst. 2 §250b tr. zák., její jednání se zřetelem na skutkový děj obsažený ve výroku odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Brně naplnilo zákonné znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák.
Obě ustanovení (podle odst. 1 i podle odst. 2 §250b tr. zák.) sankcionují spáchání trestného činu úvěrového podvodu naprosto stejným způsobem, konkrétně stanoví pachateli trestní sazbu odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti nebo peněžitý trest. K oběma z nich se pak váže odst. 3, který stanoví, že odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu nikoliv malou. Pokud tedy jednání dovolatelky nenaplnilo znaky uvedeného trestného činu podle odst. 2, tak každopádně naplnilo jeho znaky ve smyslu odst. 1, které jsou shodně trestné. Lze tak uzavřít, že projednání podaného dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení dovolatelky J. M. a rovněž otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není zásadního právního významu.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý z dovolacích důvodů (druhá alternativa).
V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu není naplněna, neboť tento dovolací důvod dopadá pouze na situace, kdy odvolací soud rozhodl bez věcného přezkoumání, tj. na situace, kdy odvolací soud rozhodne o podaném odvolání podle §253 tr. ř. (v případě stížnosti viz též §148 tr. ř.). V posuzované věci však bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle §256 tr. ř.
Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu je naplněna v situaci, kdy napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně a procesně právními vadami předpokládanými v dovolacích důvodech podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolatelka ve svém podání uplatnila mimo předmětný důvod podle písm. l) dovolací důvody pod písmeny c) a g) §265b odst. 1 tr. ř. V návaznosti a s odkazem na výše podaný výklad k oběma těmto dovolacím důvodům ve vztahu ke všem bodům prvostupňového rozhodnutí, možno učinit následný souhrn. Námitka ohledně zdravotního stavu uplatňovaná k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm c) tr. ř. nebyla shledána důvodnou. Většinu námitek podaných k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelka směřovala k hodnocení provedeného dokazování a revizi skutkového stavu. Námitky předkládané k útokům pokračujícího skutku pod body 2 a 3 nenaplnily obsah žádného z dovolacích důvodů. Zde je příhodné znovu připomenout, že dovolaní je opravným prostředkem mimořádným, sloužícím k nápravě výslovně vyčtených procesních a hmotně právních vad, nikoli k přezkumu rozhodnutí ve třetí soudní instanci. Posléze jedinou námitkou, kterou bylo možno podřadit pod příslušný dovolací důvod, byla námitka nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. u skutku pod bodem 1. Vzhledem k tomu, že toto pochybení se vyskytlo v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí opravného prostředku vydaného odvolacím soudem, je možno vyslovit, že v tomto omezeném rozsahu ve vztahu k ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a skutku pod bodem 1 byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm l) tr. ř. v druhé alternativě. Zároveň však toto konstatování nemá vliv na hodnocení významu tohoto pochybení, které Nejvyšší soud učinil v předchozích odstavcích pojednávajících ohledně skutku pod bodem 1.
Podle §265i odst. 1 písm f) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo proto dovolání obviněné J. M. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec