ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.218.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 218/2023-866
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 o dovolání obviněného J. Š. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2022 č. j. 8 To 279/2022-794, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 75/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 6. 2022 č. j. 10 T 75/2021-750 byl obviněný J. Š. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku jichž se dopustil tím, že:
s úmyslem se neoprávněně obohatit
1)
v XY v blíže nezjištěné době od 19:00 hodin dne 18. dubna 2020 do 15:30 hodin dne 20. dubna 2020 u panelového domu čp. XY na ulici XY překonal stavební oplocení vysoké 190 cm, kterým je ohraničen stavební prostor kolem části panelového domu, tím způsobem, že rozpletl drátěné ukotvení stavebního plotu, oplocení odsunul, následně vstoupil na pozemek staveniště a dále přes jednu z volně přístupných garáží vstoupil do shora uvedeného panelového domu, odkud dále pokračoval přes dveřní otvor provizorně chráněný dřevotřískovou deskou, kterou za užití síly odsunul, a následně v přízemí panelového domu za užití síly vyrazil voštinové (sololitové) dveře vedoucí do místnosti s uskladněným nářadím, čímž způsobil škodu ve výši 300 Kč, a odcizil ke škodě poškozené společnosti A. s., XY elektrické bourací kladivo výrobní značky Bosch, typ GSH 11E s příslušenstvím v hodnotě 10 000 Kč, LED stojanové pracovní světlo výrobní značky Soling v hodnotě 500 Kč, 3 ks neotevřených krabic různých druhů úchytů v počtu 250 ks určených k instalaci stropního sádrokartonu v celkové hodnotě 360 Kč, a dále v místnosti odcizil ke škodě poškozené podnikající fyzické osoby I. B.-B. elektrické kombinované vrtací kladivo výrobní značky Bosch, typ GBH 240 s příslušenstvím v hodnotě 3 500 Kč, 2 ks stavebních vodováh nezjištěné značky v celkové hodnotě 800 Kč, zednické kladivo nezjištěné značky v hodnotě 150 Kč a pistoli na aplikaci montážní pěny nezjištěné značky v hodnotě 50 Kč, a celkově tak způsobil společnosti A. s., XY, IČ: XY, se sídlem XY, škodu na odcizení ve výši 10 860 Kč a na poškození ve výši 300 Kč a dále podnikající fyzické osobě I. B.-B., IČ: XY, se sídlem XY, škodu na odcizení ve výši 4 500 Kč,
2)
v obci XY, okres XY v blíže nezjištěné době od 19:00 hodin dne 7. května 2020 do 06:53 hodin dne 8. května 2020 ve volném prostoru staveniště opěrné zdi u silnice 1. třídy č. XY (procházející obcí) v místech před domem č.p. XY, u jedné ze dvou zde umístěných stavebních buněk zapůjčených společností DEK Stavebniny a.s., nezjištěným nástrojem překonal a následně odcizil visací zámek, zajišťující mříž oplechovaných vstupních dveří v hodnotě 400 Kč, tyto dveře následně nezjištěným nástrojem vypáčil, čímž způsobil jejich poškozením škodu ve výši 15 000 Kč, poté vnikl do této stavební buňky, kde odcizil elektrický rázový utahovák výrobní značky Bosch včetně dvou akumulátorů a síťového adaptéru v hodnotě 1 400 Kč, elektrické bourací kladivo výrobní značky Zipper, typ ZI ABH 1500D v hodnotě 3 400 Kč, elektrickou úhlovou brusku výrobní značky CMI s řezným kotoučem na železobeton se dvěma novými náhradními kotouči na železobeton v hodnotě 1 500 Kč, elektrickou úhlovou brusku výrobní značky Metabo s řezným kotoučem o průměru 125 mm v hodnotě 1 500 Kč, kombinované kladivo výrobní značky Bosch v hodnotě 3 900 Kč, 3 ks ocelových sekáčů pro kladivo Bosch, upínání SDS (drážkovací sekáč, plochý sekáč a sekáč do špice) v celkové hodnotě 1 100 Kč, 10 ks vrtáků SDS (průměr od 6 mm do 16 mm), v celkové hodnotě 1 000 Kč, elektrické míchadlo stavebních směsí výrobní značky Schepach v hodnotě 1 500 Kč, teleskopický stativ od laserového měřidla značky Hilti v hodnotě 2 000 Kč, sekyru značky Fiskars, v hodnotě 1 000 Kč, rýč značky Fiskars v hodnotě 1 000 Kč, pojízdný jedno patrový organizér („box na nářadí“) značky Stanley s obsahem různého nářadí v přesně nezjištěném počtu v nezjištěné hodnotě, 2 ks elektrických prodlužovacích kabelů o délce 50 metrů navinutých na černé cívce v celkové hodnotě 1 400 Kč, čímž poškozenému J. K., narozenému XY, způsobil škodu na odcizených věcech ve výši nejméně 21 100 Kč a škodu na poškození vstupních dveří do stavební buňky ve výši 15 000 Kč,
a dále z této stavební buňky odcizil elektrický rázový utahovák Aku značky Hilti SIW 22-A v hodnotě 6 000 Kč, elektrické vrtací kladivo akumulátorové značky Hilti TE 4-A22 v hodnotě 9 000 Kč, elektrickou úhlovou brusku značky Hilti AG 125-A22 v hodnotě 8 000 Kč, elektrický akumulátor značky Hilti B 22/5.2 Li-ion v hodnotě 3 000 Kč, elektrický akumulátor značky Hilti B 22/3 Li-ion v hodnotě 2 000 Kč, síťový adaptér značky Hilti C 4/36-90 v hodnotě 2 000 Kč, elektrický akumulátor značky Hilti Li-ion v hodnotě 1 000 Kč, vzduchový kompresor o objemu nádrže 30 litrů v hodnotě 500 Kč, elektrickou vrtačku značky DeWalt s nabíječkou a dvěma bateriovými články o kapacitě 1,5 Ah a napětí 18V v plastovém kufru v celkové hodnotě 2 000 Kč, benzinovou motorovou pilu značky GardeTech o délce lišty 45 cm v hodnotě 2 000 Kč, elektrickou přímočarou pilu značky Bosch s 10 kusy náhradních pilových listů v celkové hodnotě 1 000 Kč, 2 x elektrický prodlužovací kabel o délce 50 metrů, navinutý na černé plastové cívce s kovovým podstavcem, se čtyřmi zásuvkami v hodnotě 1 200 Kč, čímž poškozenému P. K., narozenému XY, způsobil škodu na odcizených věcech ve výši 37 700 Kč,
a dále odcizil elektrický motor ponorného ručního vibrátoru značky Hervisa Perles CMP3/35 v hodnotě 2 500 Kč, čímž poškozené společnosti V. C., IČ: XY, se sídlem XY, způsobil škodu na odcizení ve výši 2 500 Kč,
3)
v katastru obce XY, okres XY v době od 18:00 hodin dne 27. června 2020 do 06:00 hodin dne 28. června 2020 na pozemní komunikaci č. XY z části sloužící jako neoplocené skladiště stavby pod dálničním mostem číslo XY dálnice D1 na kilometru XY nezjištěným způsobem překonal visací zámek v hodnotě 1 000 Kč u stavební buňky, který odcizil, následně do stavební buňky vnikl a z této odcizil měnič napětí značky Wacker v hodnotě 25 000 Kč, ponorný vibrátor značky Wacker v hodnotě 10 000 Kč, úhlovou brusku značky Hermann v hodnotě 500 Kč, 12 ks elektrických prodlužovacích kabelů v celkové hodnotě 7 000 Kč, 4 ks vodováh v celkové hodnotě 320 Kč, 10 ks vrtáků v nezjištěné hodnotě, PB láhev 10 kg s hořákem v hodnotě 1 000 Kč, nivelační přístroj značky GEO FENEL No. 10 se stativem v hodnotě 5 000 Kč a dále z venkovních prostor za stavební buňkou odcizil po přeštípnutí oka visacího zámku v hodnotě 50 Kč plastový kontejner na vodu značky IBC v hodnotě 500 Kč, který byl zamknutý zámkem ke stavební buňce, čímž poškozené společnosti Skanska a.s., IČ: 26271303, se sídlem Křižíkova 682/34a, 186 00 Praha 8, způsobil celkovou škodu na odcizení ve výši nejméně 50 320 Kč a na poškození 50 Kč,
4)
v obci XY, okres XY v době od 18:00 hodin dne 11. srpna 2020 do 7:00 hodin dne 12. srpna 2020 na ulici XY nejprve za užití násilí odstřihl visací zámek v hodnotě 100 Kč a vnikl do stavební buňky, ve které našel klíče a po té si za pomocí klíčů zpřístupnil další dvě stavební buňky, ze kterých odnesl brusku značky Bosch v hodnotě 2 000 Kč, brusku značky Dewalt v hodnotě 900 Kč, ruční míchadlo značky Stanley v hodnotě 2 000 Kč, motorovou pilu značky Oleo-mac v hodnotě 2 500 Kč, nivelační přístroj značky Topcom AT-B4 v hodnotě 2 000 Kč, buben s kabelem 25 metrů v hodnotě 500 Kč, vrtačku nezjištěné značky v hodnotě 500 Kč, bourací kladivo značky Makita v hodnotě 5 000 Kč, vrtačku značky Hilti v hodnotě 4 000 Kč, 10 ks náhradních kotoučů do brusky v nezjištěné hodnotě, 3 ks montážní pěny v hodnotě 300 Kč, 15 ks mechanický vrtáků určených k vrtání studny v nezjištěné hodnotě, visací zámek FAB v hodnotě 100 Kč, vibrátor na beton včetně hadice značky Wacker v hodnotě 3 000 Kč, pistoli na montážní pěnu v hodnotě 100 Kč, 5 ks řetězů na motorovou pilu v nezjištěné hodnotě, vodováhu 120 cm v hodnotě 400 Kč, palici 6 kg v hodnotě 400 Kč, brusku značky Husqvarna v hodnotě 25 000 Kč, kotoučovou pilu značky Dewalt v hodnotě 2 000 Kč, geodetický měřící přístroj značky South ET-02 v hodnotě 15 000 Kč, měřící přístroj značky Bosch v hodnotě 2 500 Kč, gola sadu značky Würt v nezjištěné hodnotě, čímž způsobil společnosti Fine Line, s.r.o., IČ: 26970384, Kubelíkova 1224/42, 130 00 Praha 3, škodu na odcizených věcech ve výši nejméně 68 200 Kč a na poškození 100 Kč,
5)
v obci XY, okres XY v době od 16:00 hodin dne 27. října 2020 do 08:00 hodin dne 28. října 2020 v blízkosti autobusové zastávky za užití násilí vypáčil nezjištěným předmětem plechové dveře do stavebního kontejneru a z kontejneru odcizil aku brusku značky Stanley v hodnotě 1 500 Kč, aku vrtačku značky Stanley v hodnotě 3 000 Kč, benzinovou brusku značky Zipper v hodnotě 6 000 Kč, úhlovou brusku značky Einhell v hodnotě 2 000 Kč, měřící přístroj značky Bosch v hodnotě 4 000 Kč, přímočarou pilu značky Bosch v hodnotě 600 Kč, kotoučovou pilu značky CMI v hodnotě 800 Kč, mazací lis značky SKF v hodnotě 6 800 Kč, motorovou pilu nezjištěné značky v nezjištěné hodnotě a sadu klíčů značky Gola v hodnotě 1 200 Kč, čímž způsobil podnikající fyzické osobě J. S., IČ: XY, se sídlem XY, škodu na odcizeném nářadí ve výši nejméně 25 900 Kč,
6)
v k.ú. obce XY u XY, okres XY v době od 19:00 hodin dne 28. října 2020 do 5:45 hodin dne 29. října 2020 poblíž místa zvaného XY za užití násilí nezjištěným předmětem vypáčil vrata u vstupních dveří vedoucích do stavebního kontejneru, čímž způsobil škodu na poškození ve výši 9 100 Kč, a z vnitřního prostoru kontejneru odnesl měřící přístroj značky Lamigo v nezjištěné hodnotě, ponorný vibrátor značky Enar v nezjištěné hodnotě, ponorný vibrátor značky Megavib v hodnotě 12 000 Kč, kombinované kladivo značky Metabo v hodnotě 3 500 Kč, motorovou pilu značky Stihl v hodnotě 5 000 Kč, svářečskou kuklu značky Proteco v hodnotě 750 Kč, 2 ks úhlové brusky značky Makita v hodnotě 2 500 Kč, svářecí invertor značky Omikron model Gama v hodnotě 4 000 Kč, svařovací kabel v hodnotě 1 000 Kč, 3 ks řezných pilových kotoučů zn. Proteco v celkové hodnotě 450 Kč, 24 ks granitové vazelíny v celkové hodnotě 1 680 Kč, příklepovou vrtačku značky Hecht v hodnotě 1 000 Kč, palici značky Juco v hodnotě 500 Kč, 3 ks pláštěnek značky Carina v celkové hodnotě 450 Kč, 2 ks balení svářecích elektrod značky Proteco v hodnotě 600 Kč, 2 páry pracovní obuvi značky Polar v celkové hodnotě 900 Kč, 2 ks prodlužovacích kabelů o délce 50 m v celkové hodnotě 1 400 Kč, 2 ks prodlužovacích kabelů o délce 20 m v celkové hodnotě 700 Kč, pracovní opasek značky Stanley s nářadím (kladivo značky Stanley, kleště značky Knipex, vazačka) v celkové hodnotě 2 000 Kč, pracovní opasek značky Lux s nářadím (kladivo značky Stanley, kleště značky Knipex, vazačka) v celkové hodnotě 2 000 Kč, pracovní opasek značky Mago s nářadím (kladivo značky Stanley, kleště značky Knipex, vazačka) v celkové hodnotě 2 000 Kč, plastový kanystr s obsahem 30 l benzínu v hodnotě 800 Kč, 2 ks plastových kanystrů s obsahem 60 l motorové nafty v celkové hodnotě 1 600 Kč, kotoučovou pilu značky Makita v hodnotě 3 000 Kč a betonářskou ocel v celkové hodnotě 10 000 Kč, čímž způsobil společnosti E., IČ: XY, se sídlem XY, škodu na odcizení ve výší nejméně 57 830 Kč a poškozením stavebního kontejneru vznikla škoda ve výši 9 100 Kč,
a dále odcizil kombinované kladivo značky Makita v hodnotě 3 500 Kč, vodováhu v hodnotě 300 Kč, prodlužovací kabel 50 m v hodnotě 700 Kč, palici značky Juco v hodnotě 500 Kč, úhlovou brusku značky Makita v hodnotě 500 Kč, pákové kleště v hodnotě 100 Kč, kotoučovou pilu značky Makita v hodnotě 600 Kč a pracovní opasek značky Stanley s nářadím v hodnotě 2 000 Kč, čímž způsobil podnikající fyzické osobě J. S., narozenému XY, bytem XY, škodu na odcizení ve výší 8 200 Kč,
a celkově tak způsobil škodu na odcizení ve výši nejméně 287 110 Kč a škodu na poškození ve výši 24 550 Kč .
2. Za to byl podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věci, a to tří pákových kleští a páčidla červené barvy, uložených ve skladu Policie ČR, Oddělení obecné kriminality Jihlava. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému též uložena povinnost zaplatit poškozeným A. s., XY, IČ: XY, se sídlem XY, XY, škodu ve výši 660 Kč; I. B.-B., IČ: XY, se sídlem XY, XY, škodu ve výši 3 500 Kč; P. K., nar. XY, bytem XY, škodu ve výši 31 000 Kč; J. S., IČ: XY, se sídlem XY, škodu ve výši 12 000 Kč; E., IČ: XY, se sídlem XY, škodu ve výši 39 230 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. soud poškozené J. K., nar. XY, bytem XY; V. C., IČ: XY, se sídlem XY, XY; Skanska, a. s., IČ: 26271303, se sídlem Křižíkova 682/34a, 186 00 Praha 8 – Karlín; Fine Line, s. r. o., IČ: 26970384, se sídlem Kubelíkova 1224, 130 00 Praha; J. S., nar. XY, bytem XY, odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 2 tr. ř. pak soud poškozené A. s., XY; I. B.-B., IČ: XY; P. K.; J. S., IČ: XY, E., IČ: XY, odkázal se zbytky jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 6. 2022 č. j. 10 T 75/2021-750 podal obviněný odvolání vůči všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a poškozená společnost Fine Line, s. r. o., do výroku o náhradě škody. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 9. 2022 č. j. 8 To 279/2022-794 tak, že ad I. z podnětu odvolání poškozené podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody ve vztahu ke společnosti Fine Line, s. r. o. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil zaplatit stejnojmenné poškozené na náhradě škody částku 57 900 Kč. Výrokem v bodě II. pak podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. Výrokem v bodě III. bylo konstatováno, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2022 č. j. 8 To 279/2022-794 podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jelikož bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
5. Konkrétně obviněný uvedl, že soud prvního stupně chybně posoudil skutkový stav věci, dopustil se vad v procesu dokazování a v dané věci nebyl objasněn skutkový stav v souladu s trestním řádem a ustálenou judikaturou a nebyla tedy dostatečně (nade vší pochybnost) prokázána ani vina dovolatele. V této souvislosti připomněl obšírně obecná východiska uplatnění zásady in dubio pro reo, včetně judikatury vrcholných soudů justiční soustavy (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 4 Tdo 402/2021, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV ÚS 36/98, nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, a další) a připustil rovněž limity jejího uplatnění v rámci dovolání. Současně však vyjádřil přesvědčení, že v nyní posuzovaném případě není vina obviněného nepochybná a jedná se o situaci vyžadující uplatnění této zásady, „neboť odůvodnění rozhodnutí nižších stupňů neodpovídá §125 tr. ř.“ Obviněný uvedl, že byl v podstatě uznán vinným na základě hodnocení jeho vlastní výpovědi soudem prvního stupně, který dospěl k názoru, že tato je nevěrohodná, a právě z tohoto hodnocení následně vyvodil jeho vinu. K tomuto svému závěru citoval konkrétní věty a jejich části z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Takovýto postup označil za nepřijatelný. Soud prvního stupně, pakliže vyhodnotil výpověď jako nevěrohodnou (k čemuž má obviněný ovšem výhrady, když nalézací soud tak učinil v rozporu s formální logikou, na základě libovůle a spekulací), neměl k ní přihlížet. Nevěrohodnost výpovědi však nemůže prokazovat vinu, neboť toto by bylo v rozporu s trestním řádem. Stejně tak nelze vinu dovozovat ani z neposkytnutí součinnosti při vydání mobilního telefonu s německou SIM kartou. Obviněný je toho názoru, že nejprve je nutno se zabývat tím, jakými důkazy bylo prokázáno, že se jednání kladeného mu za vinu dopustil. Ani u jednoho skutku nebyla prokázána jeho přítomnost na místě činu, naopak existují důkazy prokazující opak. Konkrétně pachové stopy a odebrané vzorky DNA. Tyto však nalézací soud nehodnotil vůbec, čímž zatížil řízení vadou. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že okresní soud pominul tyto důkazy účelově, neboť se jedná o důkazy svědčící v jeho prospěch a narušující řetězec nepřímých důkazů vůči němu. Takovýto postup měl však za následek neúplné a nesprávné zjištění skutkového stavu a založil tak důvodné pochybnosti o tom, zda se obviněný na místě činu nacházel a tedy, zda byl naplněn znak skutkové podstaty krádeže – zmocnit se cizí věci. Jedinými důkazy, o které nalézací soud závěr o přítomnosti obviněného na místech činu opřel je nevěrohodná výpověď obviněného, údaje z telekomunikačního provozu, která dokazuje přítomnost v dosahu GSM signálu z BTS vysílače pro danou lokalitu, nikoliv konkrétní místo (u skutku číslo 1 nadto lokalitu bydliště obviněného), výpis z pracovních směn, ze kterých vyplynulo jen to, že nebyl v práci, kamerové záznamy svědčící o pohybu směrem k místu činu a nikoliv na něm. Záznamy z místa činu označil za bezpředmětné bez bližší konkretizace. Věci pocházející z krádeží a zajištěné u něj, neprokazují, že by je krádeží i získal. Stejně tak páčidlo neprokazuje, že by se na krádeži podílel. V souvislosti se shora uvedeným sice obviněný připustil, že je těmito důkazy utvořen pomyslný uzavřený řetězec důkazů, který však neprokazuje, že by obviněný do předmětných objektů vniknul a odcizil zmíněné věci, tedy že by byl přítomen na místě činu, ale toliko to, že se pohyboval v jejich okolí. Obviněný je přesvědčen, že neexistuje žádný přímý ani ucelený a na sebe navazující řetězec důkazů, na základě, kterého by bylo možné vyloučit pochybnosti o jeho vině. Soud prvního stupně zatížil dokazování vlastní libovůlí, což nenapravil i přes námitky obviněného ani odvolací soud. Nebyla tedy vyvrácena ani obhajoba obviněného, že krádeží se dopouštěla jiná osoba a obviněný od ní kradené věci vědomě nebo nevědomě kupoval. Naopak tuto verzi potvrdily pachové stopy. Dále připomněl obecné postuláty trestního řízení a povinnost státních orgánů prokázat vinu obviněného s akcentem na presumpci neviny a zásadu in dubio pro reo (nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2020, II. ÚS 2929/18). Vzhledem k charakteru námitek pak konstatoval úkoly Nejvyššího soudu při posuzování dané věci, tedy posoudit – zda bylo možné dospět k závěru o pachatelství dovolatele, zda může být výpověď hodnocená jako nevěrohodná důkazem o vině, zda obecné soudy věnovaly náležitou pozornost posouzení důkazů vedoucích k závěru, že se dovolatel na místech činu skutečně nacházel a zda lze z neposkytnutí součinnosti dovozovat pro obviněného nepříznivé následky. Pochybení odvolacího soudu spatřoval obviněný především v tom (doslovně), že „ačkoliv relevantním způsobem zpochybnil (obviněný) hodnocení výpovědi dovolatele soudem prvního stupně, které bylo provedeno v rozporu s formální logikou a tedy §2 odst. 6 tr. ř., odvolací soud se těmito námitkami nepřesvědčil.“ Soudy obou stupňů se nedůvodně zaměřily na nevěrohodnost výpovědi dovolatele, kterou dovodily z nelogických souvislostí a doplnily spekulacemi a zcela pominuly podstatu dokazování – prokázat nade vší pochybnost, že se dovolatel dopustil popsaným způsobem vniknutí do předmětných objektů. Provedené důkazy tak nevytvářejí ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetěz důkazů a řízení je tak v rozporu se zásadou materiální pravdy. Povinností orgánů činných v trestním řízení bylo opatřit důkazy pro i proti vině obviněného, nikoliv pouze v jeho neprospěch. K tomu připomněl například prověření existence osoby J., které však soud neprovedl. Závěrem tedy obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 6. 2022 č. j. 10 T 75/2021-750 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2022 č. j. 8 To 279/2022-794 podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265m tr. ř. obviněného zprostil obžaloby, případně aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Následně obviněný své dovolání doplnil přípisem ze dne 3. 1. 2023, ve kterém připomněl zásadu vázanosti odvolacího soudu skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že krajský soud porušil trestní řád, pokud nepodrobil přezkumu jak hodnocení důkazů, tak skutková zjištění soudu prvního stupně, čímž porušil dovolatelovo právo na spravedlivý proces.
6. K podanému dovolání zaslal své vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství - §265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci řízení a stěžejních dovolatelových námitek konstatoval, že ačkoliv obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neuplatnil v něm žádné námitky, které by tomuto dovolacímu důvodu odpovídaly. Jeho námitky směřovaly výlučně do oblasti skutkových zjištění. Následně připomněl obecná východiska a limity uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že dovolatel vylíčil důkazní situaci značně zkreslujícím způsobem, sám nevytkl existenci tzv. extrémního rozporu, ale předložil alternativní verzi hodnocení důkazů, jíž se domáhá. Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů však nelze dovodit z toho, že soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký odpovídal představám obhajoby. Současně obviněný podle názoru státního zástupce neuvedl existenci opomenutých nebo nezákonných důkazů. V této souvislosti shledal námitky uplatněné pod deklarovaným „skutkovým“ dovolacím důvodem jako zjevně neopodstatněné. K námitce, že odůvodnění rozhodnutí neodpovídalo požadavkům §125 tr. ř. konstatoval, že tato je nepřípustná s ohledem na §265a odst. 4 tr. ř., nicméně současně uvedl, že odůvodnění obou rozhodnutí splňují všechny zákonné požadavky. Vzhledem k výše uvedenému tak navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný J. Š. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo odvolání obviněného proti rozsudku ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, zamítnuto.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, pak dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí anebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již předcházející řízení bylo zatíženo některou z vad předpokládaných v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Procesní situaci v nyní projednávané věci odpovídala druhá alternativa, neboť odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného zamítl, avšak obviněný setrval na názoru, že tak učinit neměl, když řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
9. V souvislosti s námitkami, které obviněný reklamoval v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami vznesenými v odvolacím řízení, je třeba uvést, že v situaci, kdy obviněný v rámci dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publ. v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. TR NS 17/2002-T 408). O takovou situaci se v dané věci jedná. Nejvyšší soud přesto uvede k jednotlivým námitkám krátký a stručný komentář.
10. Obviněný vytkl nalézacímu a odvolacímu soudu obecné porušení zásady in dubio pro reo, které však opírá o nedostatky odůvodnění podle §125 odst. 1 tr. ř., tedy činí tak (i přes obsáhlou znalost problematiky ohledně použití zmíněné zásady) nepřijatelným způsobem. Ve své podstatě by totiž takto vznesená námitka směřovala toliko vůči odůvodnění rozhodnutí a byla by tak nepřípustná (§265a odst. 4 tr. ř.). Z kontextu celého dovolání však vyplývá, že obviněný nebyl spokojen nejen s naplněním požadavku náležitého odůvodnění rozhodnutí, ale i se způsobem, jakým se soudy, zejména okresní soud, vypořádaly s důkazy, a jak je hodnotily. Ačkoliv si byl obviněný vědom, že Nejvyšší soud není oprávněn zasahovat do hodnocení důkazů, s výjimkou situací označovaných jako tzv. extrémní rozpor, s hodnotícími závěry soudu prostřednictvím vznesených námitek toliko polemizuje a odmítá je. Činí tak s odkazem na obecné formulace o rozporu s formální logikou a o libovůli, bez uvedení, v čem tyto prvky, případně extrémní rozpor odůvodňující zásah dovolacího soudu, spatřuje. Co se týče nevěrohodnosti výpovědi obviněného v hlavním líčení, omezil se dovolatel toliko na označení „v rozporu s trestním řádem“, aniž by jakkoliv blíže specifikoval, proč shledává toto hodnocení nesprávným. Nejvyšší soud naopak po prostudování spisového materiálu nemohl obviněnému jakkoliv přisvědčit, neboť soud prvního stupně se s jeho výpovědí, respektive jeho verzí obhajoby, náležitě vypořádal (viz bod 13 odůvodnění rozsudku) a své hodnotící úvahy detailně popsal, včetně z nich vzešlých závěrů, přičemž celý tento proces je zcela přehledný, logický a nevykazuje žádné znaky libovůle či rozporů s obsahem provedených důkazů. Stejně tak nemohl Nejvyšší soud přisvědčit ani výhradám obviněného vůči zacházení s jeho výpovědí, neboť není pravdou, že by soud jejím prostřednictvím prokazoval obviněnému vinu. Soud prvního stupně se obsáhle věnoval obhajobě obviněného (která byla vznesena právě až v rámci výpovědi v hlavních líčeních), přičemž uvedl veškeré důvody, které ji vyvracejí, a přisvědčil verzi vyplývající z řetězce ostatních důkazů. Naopak v tomto ohledu dostál soud prvního stupně všem povinnostem uloženým podle §2 odst. 5 a 6 tr. ř., když se zabýval všemi důkazy svědčícími ve prospěch i v neprospěch obviněného, tyto řádně vyhodnotil, a to jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a své úvahy a myšlenkové hodnotící procesy pečlivě popsal. Samotná skutečnost, že verzi obviněného neuvěřil, však jeho vinu nezaložila. Nalézací soud se totiž přiklonil k verzi vyplývající zcela logicky z řetězce nepřímých důkazů a své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Takovému postupu nelze ničeho vytknout. Stejně je nutno důrazně odmítnout, že by okresní soud dovodil vinu dovolatele na základě neposkytnutí součinnosti při vydání mobilního telefonu s německou SIM kartou. Soudy obou stupňů se k neposkytnutí součinnosti vyjadřovaly v kontextu vysvětlení, proč nebylo možné uvěřit verzi obviněného a ani ji náležitě ověřit. Nejvyšší soud je toho názoru, že pokud se obviněný domáhá uplatnění verze pro něj příznivější (komunikace s Jožou), o níž uvedl podrobné skutečnosti (jiný mobilní telefon a SIM karta) a následně odmítl poskytnout součinnost, která mohla tyto jím tvrzené skutečnosti prokázat a tím i jeho verzi podpořit (viz odmítnutí poskytnout mobilní telefon za účelem zjištění komunikace), nelze zároveň orgánům činným v trestním řízení vytýkat, že verzi obviněného neprokázaly, a že i tyto pokusy a způsob, jakým probíhaly, v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly a okomentovaly. Povinností orgánů činných v trestním řízení není prokazovat skutkový stav v tom smyslu, jak jej popisuje obviněný, nýbrž takový, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čemuž soudy plně dostály. Tentýž závěr lze pak plně vztáhnout i na výtku, že nebyla dosud vyvrácena existence osoby Joži. Odhlédneme-li od faktu, že obviněnému byly skutky uvedené ve výrokové části odsuzujícího rozsudku řádně prokázány řetězcem nepřímých důkazů a jeho obhajoba byla současně přesvědčivě vyvrácena, je tento požadavek nerealizovatelný. Vyvrátit existenci osoby znamená prokazovat neexistenci, což ovšem nelze, neboť nebytí ze své podstaty nemůže zanechat v reálném světě žádný důkaz. Bylo by samozřejmě možné vést filozoficky erudované debaty, avšak z procesního hlediska je toto objektivně nemožné a nelze nést důkazní břemeno stran neexistence. Takovýto požadavek obviněného, navíc za situace, kdy sám odmítl jakoukoliv součinnost ke ztotožnění osoby označené jako Joža, tedy prokázání opaku (který teoreticky možný je), je nepatřičný.
11 . Dále obviněný zpochybňoval svoji přítomnost na místě činu, neboť ta mu nebyla podle něj prokázána nade vší pochybnost. Obviněný vytkl nalézacímu a potažmo odvolacímu soudu, že nikterak nehodnotily odběry pachových stop a vzorků DNA, čímž zatížily řízení vadou nepřezkoumatelnosti. Obviněnému je možné přisvědčit do té míry, že nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně neuvedl, jak s takto provedenými důkazy naložil, ač by tak po procesně formální stránce učinit měl. Na toto pochybení částečně reagoval krajský soud, který v rámci přezkumu hodnotícího postupu soudu prvního stupně konstatoval, že nalézací soud „vyloučil důkazy nepodstatné, takové, z nichž nelze učinit poznatky o předmětu dokazování“ (bod 14 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud se v tomto ohledu s krajským soudem plně ztotožnil, neboť je zcela zřejmé (a i obviněný si je toho vědom), že ze vzorku pachové stopy ani z odběru DNA nebylo učiněno žádné relevantní zjištění. Nalézací soud je proto do sumy zkoumaných a hodnocených důkazů a svých hodnotících úvah nezahrnul, což mu nelze nikterak vytknout. Je pravdou, že pro precizní vypořádání se s úplným penzem důkazů mohl nalézací soud přistoupit k formálnímu sdělení, že další provedené důkazy neměly žádnou výpovědní hodnotu. Takovéto opomenutí má ovšem zcela marginální význam. Obviněný spatřoval nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí až v návaznosti na vlastní hodnocení těchto důkazů, čemuž ovšem nelze přiznat jakoukoliv validitu. Z důkazu odběrem pachových stop vyplynulo, že nebyla prokázána shoda mezi vzorkem odebraným obviněnému a vzorkem zajištěným na místě činu, což však samo o sobě není způsobilé vyloučit tam přítomnost obviněného, respektive vyvrátit řetězec ostatních důkazů svědčících o opaku. Pachové stopy jsou ze své podstaty většinou jedním z více nepřímých a podpůrných důkazů, které vypovídají o tom, že konkrétní osoba s největší pravděpodobností v místě byla (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze 22. 11. 2017 sp. zn. 3 Tdo 1396/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016 sp. zn. 3 Tdo 639/2016, nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017 sp. zn. II. ÚS 4266/16). Není-li však pachová shoda, neznamená to automaticky, že je přítomnost zkoumané osoby vyloučena, jak nesprávně dovodil obviněný. Vzorky DNA pak nepřinesly vůbec žádnou informaci, neboť tento důkaz je vždy výsledkem porovnáváním několika profilů, avšak pokud se nepodaří zajistit dostatečný vzorek, na kterém lze zkoumání provést (jako v nyní posuzovaném případě), má nulovou výpovědní hodnotu.
12. Ostatní výhrady obviněného zůstaly toliko v rovině polemiky či dokonce pouhého konstatování nespokojenosti s hodnocením důkazů provedeným nalézacím soudem (kamerové záznamy prokazují toliko pohyb směrem k místu činu a ne na místě samotném, záznamy z místa činu jsou bezpředmětné, páčidlo na stavbě dovolatele neprokazuje jeho podíl na krádežích). Sám obviněný připustil, že sada nepřímých důkazů tvoří uzavřený řetězec, avšak nesouhlasí se závěry, které byly na jeho základě přijaty. Nejvyšší soud však v tomto ohledu s obviněným jeho pochybnosti nesdílí. Naopak má za to, že z předložené sumy nepřímých důkazů, které se vzájemně doplňují, vyplývá bez důvodných pochybností, že skutky se staly, tak jak je uvedeno ve skutkových větách rozsudku okresního soudu a současně, že je spáchal právě obviněný.
13. Z kontextu celého dovolání vyplývá, že obviněný uplatňuje veškeré námitky s cílem vnést do skutkových zjištění pochybnosti a následným požadavkem na aplikaci zásady in dubio pro reo. Ačkoliv obviněný prostřednictvím svého obhájce deklaruje na několika místech svého podání hlubší znalost obecných východisek pro uplatnění této zásady, aplikuje je v konkrétních výtkách značně účelově a selektivně, tedy v rozporu se zmíněnými obecnými postuláty. Nejvyššímu soudu se tedy jeví jako vhodné připomenout právě základní podstatu této zásady. Předpoklad uplatnění zásady in dubio pro reo nastává až v případě, jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného, pokud ani vysoký stupeň podezření sám o sobě ještě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení totiž vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost “ (nález Ústavního soudu ze dne 27. 3.2017 sp. zn. II ÚS 4266/16-1). Jak je z uvedené citace patrno, důvodné pochybnosti by se měly vztahovat ke skutkovým zjištěním, a nikoliv k hodnocení každého důkazu zvlášť (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1451/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Naopak důkazy je nutno hodnotit v souladu s požadavky uvedenými v §2 odst. 6 tr. ř., tedy ve vzájemných souvislostech, přičemž právě tímto procesem lze pochybnosti odstranit. Zásadu in dubio pro reo je tudíž namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších či vyhodnocením stávajících důkazů. Podaří-li se pochybnosti odstranit, není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1509/2016). V posuzované věci je však tato zásada obviněným akcentována vždy až na základě zpochybnění dílčího hodnocení důkazu. Nikoliv tedy s poukazem na rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, respektive s poukazem na důvodné pochybnosti o přijetí jedné z dvou rovnocenných verzí skutkových zjištění. Obviněným vznesené pochybnosti zůstávají totiž bez výjimky i přes obsáhlé a erudované připomínání obecných východisek pouze vyjádřením nesouhlasu s konkrétním hodnocením důkazů. Předložením alternativní verze jedné části skutkových zjištění však automaticky nelze dospět k narušení řetězce nepřímých důkazů. Naopak je povinností soudů vyjádřenou v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. hodnotit veškeré okolnosti (tedy i dílčí zjištění) jednotlivě i v jejich souhrnu a jestliže jedna z předložených rovnocenných variant do tohoto řetězce zapadá, nemůže jeho validitu narušit ani existence opačné verze dílčího skutkového zjištění. Uplatnění zásady pochybností ve prospěch pachatele by bylo možné až v případě, kdy by z kontextu celého řetězce nepřímých důkazů vyplynula druhá rovnocenná verze, přičemž by již byl vyčerpán fond dostupných důkazů pro „rozsouzení“ obou alternativ. Pak teprve nastává povinnost soudu přiklonit se k verzi pro pachatele příznivější. K tomu ovšem v tomto případě nedošlo a předpoklady pro uplatnění této zásady zůstaly nenaplněny.
14. Co se týče doplnění dovolání, toto bylo podáno po dvouměsíční dovolací lhůtě, ve které je možné dovolací důvody měnit a doplňovat, včetně skutečností, které je prokazují. Současně nelze odhlédnout od faktu, že je svým obsahem opětovně pouhou polemikou týkající se oprávnění odvolacího soudu k zásahu do hodnocení důkazů učiněného soudem prvního stupně. Tímto se tedy nalézá zcela mimo mantinely dovolacího řízení a Nejvyšší soud se k němu nebude nikterak věcně vyjadřovat.
15. Souhrnně lze konstatovat, že obviněný prostřednictvím obecně formulovaných námitek vyjadřuje toliko nespokojenost s výsledkem dokazování a jeho hodnocením soudy, přičemž se snaží vyvolat zdání existence pochybností, na nichž by se domohl revize skutkových zjištění ideálně podle vlastních představ, a tedy ve svůj prospěch. Nejvyšší soud však žádná pochybení v řízeních nyní podanému dovolání předcházejících neshledal, naopak má za to, že jak okresní, tak krajský soud plně respektovaly veškeré zákonné požadavky a nevybočily nikterak z limitů stanovených právními normami. Veškeré námitky vznesené vůči jejich rozhodnutím tak postrádají opodstatnění.
16. Shora uvedené výhrady je možné podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel však v rámci svého mimořádného opravného prostředku reklamoval i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy nesprávné hmotněprávní posouzení. Na podporu tohoto důvodu dovolání však nevznesl žádné konkrétní výhrady. Pouze na základě zpochybnění skutkových zjištění, tedy až sekundárně na podkladě vlastních skutkových závěrů předložil k posouzení otázku, zda si prokazatelně přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil. Jak již však bylo řečeno, tohoto právního posouzení se domáhá toliko v důsledku zpochybnění vlastní přítomnosti na místě činu, tedy procesně nepřijatelným způsobem, neboť námitka nesprávných skutkových zjištění byla shledána zjevně neopodstatněnou a totožný závěr je pak nutno přijmout i ohledně námitky nesprávného posouzení znaku skutkové podstaty trestného činu krádeže „kdo se zmocní“ podle §205 odst. 1 tr. zákoníku.
17. Konečně pak co se týče důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., mířící proti rozhodnutí soudu druhého stupně, lze s odkazem na shora uvedené předpoklady a varianty jeho uplatnění konstatovat, že námitky obsahově spadající pod tento dovolací důvod taktéž zjevně postrádaly opodstatnění, neboť Nejvyšší soud neshledal žádné z reklamovaných pochybení ani v rozhodnutí nalézacího soudu.
18. Vzhledem ke všem výše uvedeným zjištěním a závěrům tak Nejvyšší soud podané dovolání obviněného J. Š. v konečném výsledku odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jím uvedené dovolací námitky, pokud spadaly pod některý z uplatněných důvodů dovolání, byly zjevně neopodstatněné. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu