ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.860.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 860/2019- 333
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 8 To 17/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 46/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 8 T 46/2018, byl obviněný J. K. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
v blíže nezjištěné době v měsíci listopadu a prosinci roku 2014 v Brně v rodinném domě na ulici XY číslo XY, v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch, využil u poškozeného O. K., nar. XY, jeho důvěry, když mu za úplatu 30.000 Kč přislíbil právní pomoc při vyřešení konfliktů se sousedy a dále pomoc při finančním odškodnění za vyloučení z vysoké školy před rokem 1989 z politických důvodů, kdy vystupoval jako právník či dokonce jako advokát, přičemž uvedenou částku převzal ve dvou splátkách ve výši 5.000 Kč a 25.000 Kč, a dále od poškozeného převzal dokumenty týkající se sousedských sporů a index z vysoké školy, na které měl O. K. studovat, které slíbil přeložit do cizího jazyka za účelem možnosti podání příslušných návrhů u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, avšak ve prospěch poškozeného žádné kroky vedoucí k jeho odškodnění či vyřešení vztahů se sousedy neměl v úmyslu učinit, předané dokumenty do cizího jazyka nepřeložil a tyto mu nevrátil, přičemž složenou zálohu použil pro vlastní potřebu, čímž O. K., nar. XY, způsobil škodu ve výši 30.000 Kč,
a tohoto jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 1 T 10/2005, ze dne 12. 1. 2007, který ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 4 To 31/2007, nabyl právní moci dne 4. 9. 2007, odsouzen pro trestný čin podvodu dle §250 odstavec 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb., mimo jiné k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 10 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, kdy konec výkonu trestu je stanoven na 14. 10. 2020.
Za uvedený přečin a sbíhající se přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2016, č. j. 4 T 215/2015-262, uložil Městský soud v Brně obviněnému podle §209 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku Městský soud v Brně zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2016, č. j. 4 T 215/2015-262, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému O. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY škodu ve výši 30.000 Kč.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 8 T 46/2018, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině, trestu a náhradě škody. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 8 To 17/2019 tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítnul.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 8 To 17/2019 podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřující do všech výroků napadeného rozsudku.
Podle obviněného soud druhého stupně nesprávně skutek právně posoudil, když nebylo prokázáno, že mezi ním a poškozeným existoval tvrzený vztah včetně existence tvrzené úplaty a tedy vznik jakékoli škody. Nebylo tedy zjištěno, že by byl spáchán čin, který by naplňoval skutkovou podstatu přečinu podvodu podle §209 odst. 2 tr. zákoníku. Dále obviněný namítá, že provedené důkazy jsou nedostatečné (nevěrohodnost svědků, rozpor ve svědeckých výpovědích, absence listinných důkazů) a nesvědčí o tom, že se dopustil trestného činu podvodu. Současně uvádí, že soud druhého stupně odmítl provést jakékoli další důkazy, které navrhoval. Zdůrazňuje, že nebylo ani prokázáno, že by existovaly nějaké listinné důkazy, které by jeho vinu prokazovaly, např. seznam předávaných dokumentů poškozeným.
V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 8 To 17/2019, a rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 8 T 46/2018 zrušil z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vydal rozhodnutí o zproštění obžaloby.
Podané dovolání obviněný doplnil prostřednictvím své obhájkyně podáním ze dne 24. 6. 2019. Uvedeným doplněním rozšířil dovolání o dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. b), d) a písm. l) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. dovozuje z toho, že v řízení rozhodoval soud druhého stupně ve složení předseda senátu JUDr. Čech, Mgr. Jirsová a Mgr. Krátký, přestože namítal jejich podjatost ve věci, neboť tito rozhodovali v minulosti (v roce 2016) v trestním řízení vedeném proti jeho osobě. Tím, že nebylo vyhověno jeho námitce o vyloučení soudců, došlo k porušení jeho ústavních práv zakotvených v čl. 38 odst. 1 Listiny a čl. 36 odst. 1 Listiny. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tím, že soud druhého stupně jeho odvolání zamítnul, aniž by pro takový postup byly splněny procesní podmínky, přičemž nesplnění podmínek spatřuje v tom, že mu nebylo doručeno rozhodnutí o návrhu na vyloučení soudce/soudců druhého stupně pro podjatost. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje v tom, že mu nikdy nebylo umožněno účastnit se hlavního líčení prostřednictvím videokonferenčního zařízení. V závěru navrhuje stejný výrok jako v rámci podaného dovolání, a současně navrhuje postup dle §265o tr. ř., tedy odložení/přerušení výkonu rozhodnutí před rozhodnutím o podaném dovolání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 1 NZO 640/2019 sdělila, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tř. ř. a k podanému dovolání se nevyjadřuje. Současně vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Nicméně na tomto místě je nezbytné uvést, že Nejvyšší soud jako soud dovolací přihlíží pouze k podání, které bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájkyně v rámci dvouměsíční lhůty podle §265e odst. 1 tr. ř., neboť rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit pouze po dobu trvání lhůty k podání dovolání podle §265f odst. 2 tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 1706/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 7 Tdo 405/2008). Dodatečná modifikace již podaného dovolání, a to pokud jde o rozsah, v němž je napadáno některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 1, 2 tr. ř., tak i co do důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř. je možné pouze po dobu dovolací lhůty. Rozsah, ve kterém je rozhodnutí dovoláním napadáno, se týká toho, kolik výroků a v kterých směrech dovolatel napadá, resp. zda napadá určitý výrok celý nebo jen jeho část. Tento rozsah pak může být zúžen, nebo naopak rozšířen. Pokud jde o změnu důvodů dovolání, dovolatel je oprávněn nahradit stávající důvod nebo některý z nich jiným důvodem nebo doplnit dovolání novým, dosud neuvedeným důvodem. I po dodatečných modifikacích dovolání podle §265f odst. 2 musí zůstat zachovány obligatorní obsahové náležitosti dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. Jak již bylo naznačeno, změnu dovolání podle §265f odst. 2 tr. ř. je dovolatel oprávněn činit jen do uplynutí své dvouměsíční dovolací lhůty podle §265e tr. ř. Změny provedené poté jsou bez jakéhokoli právního významu a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. S ohledem na uvedené, Nejvyšší soud nemůže přihlížet k doplnění dovolání ze dne 24. 6. 2019, které obviněný podal až po uplynutí lhůty k podání dovolání, tedy po dni 13. 5. 2019.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájkyní – advokátkou (§265d odst. 2 tr. ř.).
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozuje z toho, že v řízení nebylo prokázáno, že by byl spáchán čin, který by naplňoval skutkovou podstatu přečinu podvodu podle §209 odst. 2 tr. zákoníku, protože nebylo prokázáno, že by s poškozeným jednal on, tedy že by mezi nimi existoval tvrzený vztah, ani existence tvrzené úplaty, a tedy vznik škody. Současně obviněný namítá nedostatek důkazů, které by prokazovaly, že se trestného činu dopustil a zpochybňuje věrohodnost výpovědi poškozeného a svědků a skutečnost, že soud neprovedl všechny požadované důkazy.
Lze konstatovat, že námitky, které obviněný uplatnil v dovolání, jsou prakticky shodné s námitkami uplatněnými v obhajobě a v odvolání. Zde je na místě uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
Bez ohledu na shora uvedené pokládá Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit určité skutečnosti vztahující se k jednotlivým argumentům obviněného. Pokud obviněný namítá, že nebylo prokázáno, že by s poškozeným jednal, tak je nutné poukázat na výpověď svědka O. K. staršího (č. l. 178, č. l. 179), který uvedl, že obviněný mu kromě vizitky ukázal i průkaz totožnosti, kde byla jeho fotografie. Svědek O. K. starší ve své výpovědi dále sdělil, že s obviněným komunikovali pořád na stejném telefonním čísle, a to na čísle, které bylo uvedeno na vizitce. Telefonní číslo (XY), na kterém byla osoba, se kterou jednal a které předal uvedené částky, sdělil poškozený ve svém Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (č. l. 18-19). Shodný telefonní kontakt uvedl obviněný v protokolu o výslechu obviněného ze dne 16. 5. 2018 (viz č. l. 29), přičemž na protokolu je zjevný i podpis obviněného, takže není důvod pochybovat o pravdivosti tohoto protokolu. Navíc předmětné telefonní číslo označil obviněný jako své telefonní číslo již dne 8. 2. 2017 (viz č. l. 31). Současně je nutno poukázat na skutečnost, že svědek Š. ve své výpovědi (č. l. 227) uvedl, že viděl vizitku, kterou předal pachatel poškozenému, když na této bylo uvedeno K. a telefonní číslo, na které se obviněnému dovolal, přičemž obviněný reagoval tak, že se pan K. nemá starat, že to vyrovná a řekl, že peníze vrátí. Z výše uvedeného vyplývá, že mezi obviněným a poškozeným tvrzený vztah existoval a že obviněný je osobou, která s poškozeným jednala.
Ohledně námitky obviněného, že nebyl prokázán vznik škody, odkazuje soud na výpovědi tří svědků (O. K. staršího a mladšího, T. Š.), kteří shodně uvádějí celkovou výši předaných finančních prostředků, přičemž je stěžejní, že se výpovědi shodují v celkové výši záloh, když svědek Š. si pouze nebyl jistý výší jednotlivých záloh, což i vé své výpovědi výslovně uvedl. Všichni tři zmiňovaní svědci ovšem shodně uvedli, že celkově se jednalo o částku 30 000 Kč. Za takové situace není důvod zpochybňovat věrohodnost jejich výpovědí.
Ve vztahu k námitce obviněného, že soud druhého stupně neprovedl všechny požadované důkazy obhajobou, je třeba uvést, že se jedná o procesní námitku, která směřuje do rozsahu dokazování a jako taková nenaplňuje zvolený dovolací důvod. Přesto je třeba uvést, že obecně platí, že soud není povinen provést každý navrhovaný důkaz, meze jeho dokazování jsou limitovány tím, že musí zjistit takový skutkový stav, o němž nejdou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Jinak vyjádřeno, dokazování není a ani nemůže být procesem bezbřehým, v němž by bylo nutné provést všechny navrhované důkazy, které mají s projednávanou věcí jakoukoli souvislost, meze dokazování jsou zákonem nastaveny v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., když ovšem zároveň platí, že orgány činné v trestním řízením neprovedení všech požadovaných důkazů musí řádně odůvodnit (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1352/2014). Zde se sluší poznamenat, že takto soud druhého stupně postupoval, když neprovedení požadovaných důkazů řádně odůvodnil (viz str. 2, bod 8. usnesení soudu druhého stupně).
Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se svojí argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod a současně ani pod jiné ustanovení §265b tr. ř. upravující dovolací důvody. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr.ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 8. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová