ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.931.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 931/2019- 377
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2019 o dovolání obviněného P. O. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, okres XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2019 č. j. 4 To 15/2019-339 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 48/2017, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2019 č. j. 4 To 15/2019-339 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 11. 2018 č. j. 1 T 48/2018-319 zrušují .
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Bruntále přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 11. 2018 č. j. 1 T 48/2017-319 byl obviněný P. O. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „nejméně od 1. 7. 2013 do 23. 5. 2016 v XY, okres Bruntál, u rodinného domu č. p. XY, který se svou manželkou užívá, bez svolení a vědomí společnosti ČEZ Distribuce, a. s., neoprávněně odebíral elektrickou energii, primárně určenou pro provoz elektrokotle o příkonu 12 kW, a to přes dva neměřené kabely napojené na hlavní domovní vedení u elektroměrového rozvaděče a vedoucí do objektu domu, a takto neoprávněně odebral elektřinu celkového množství 60 730 kWh a společnosti ČEZ Distribuce, a. s., Děčín způsobil škodu ve výši nejméně 334.555 Kč“. Za to byl obviněný podle §205 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu soud uložil povinnost, aby ve zkušební době uhradil způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín 4, na náhradě škody částku 334.555 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody pak byla poškozená společnost výrokem podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O následném odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 3. 2019 č. j. 4 To 15/2019-339 tak, že z jeho podnětu podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově odsoudil podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému znovu uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době uhradil poškozené ČEZ Distribuce, a. s., způsobenou škodu. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. O. dovolání s odkazem na důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že soudy obou stupňů se zaměřily na prokázání jeho viny, aniž by se důsledně zabývaly skutečnostmi svědčícími v jeho prospěch. Provedené důkazy hodnotily jednostranně a tím porušily jeho právo na spravedlivý proces. Dovolatel trvá na tom, že tvrzení svědka K. o hodnotách naměřených v jednotlivých fázích elektrického vedení při prováděné kontrole dne 23. 5. 2016 nebylo ničím podloženo. Svědek sice uvedl, že používá měřicí přístroje, k nimž „jsou kalibrační listy“, ovšem ty si soud prvního stupně nevyžádal. Nebylo tedy objektivně prokázáno, že příslušné měření bylo skutečně provedeno přístrojem odpovídajícím právním předpisům. O důkazním návrhu obhajoby, aby bylo ověřeno, zda použité měřidlo splňovalo zákonné požadavky, soud nijak nerozhodl a nezabýval se jím ani v odůvodnění rozsudku. Krajský soud pak tentýž návrh na doplnění dokazování zamítl pro údajnou nadbytečnost s tím, že provedení požadovaného důkazu by na posouzení jednání obviněného nemělo žádný vliv. S tímto postupem dovolatel kategoricky nesouhlasí. Zdůraznil, že závěr o jeho vině soudy založily právě na výpovědi svědka K., z jehož údajů následně vycházel při určení výše škody i ustanovený znalec Libor Mácha. Jeho posudek byl pak procesně nepoužitelný i proto, že se osobně nedostavil na místo činu, a tudíž ani nevěděl, kde a zda vůbec byl kabel sloužící k černému odběru elektrické energie připojen.
Z výše rekapitulovaných důvodů proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2019 č. j. 4 To 15/2019-339 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 11. 2018 č. j. 1 T 48/2017-319 zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. „přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí“.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně v rámci řízení podle §265h tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Přípisem doručeným Nejvyššímu soudu dne 16. 7. 2019 pověřený státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude. Omezil se pouze na výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání, a to v případě předvídaném v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto opravného prostředku.
Obviněný P. O. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl obviněnému nově uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Určitý průlom do výše rozvedených výkladových východisek přinesla judikatura Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí opakovaně vyslovil právní názor, podle nějž dovolací důvody nelze vykládat restriktivně a v rámci jejich interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným procesním vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Mezi taková flagrantní pochybení Ústavní soud zařadil typicky opomenutí důkazů obecnými soudy nebo existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94, usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09 aj.). Tento rozpor je založen zpravidla tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jestliže jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci zároveň vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum.
K obsahu předloženého dovolání je nutno konstatovat, že obviněný v něm sice formálně reklamoval nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku jako přečinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel výhradně o výtky směřující vůči rozsahu provedených důkazů a způsobu, jakým je hodnotily soudy obou stupňů. Svůj mimořádný opravný prostředek de facto založil na zpochybnění jejich dílčích skutkových závěrů, pokud jde o tempo spotřeby neoprávněně odebírané elektrické energie, a v tomto směru se domáhal zásadního přehodnocení (revize) skutkového stavu věci ve svůj prospěch. Teprve v návaznosti na tom namítal vadu rozhodnutí předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To ovšem znamená, že předmětný důvod dovolání v rozporu s jeho obsahovým vymezením uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), a nikoli hmotněprávním základě.
Dovolateli zároveň nelze přisvědčit v tvrzení, že soudy obou stupňů některé důkazy tzv. opomněly.
Na tomto místě je předně zapotřebí zdůraznit, že trestní řád nestanoví žádná pravidla pro míru důkazů potřebných k objasnění určité okolnosti, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Je tedy na soudu, aby v každé fázi řízení zvažoval, jaké důkazy je třeba provést, resp. zda a nakolik je nezbytné dosavadní stav dokazování ještě doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů pak posuzuje, nakolik se jeví například další důkazní návrhy procesních stran důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen marginální, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy následně hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.).
Tím nijak není zpochybněno ústavně garantované právo obviněného navrhovat v řízení před soudem takové důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto jeho procesnímu právu pak odpovídá povinnost soudu o navržených důkazech rozhodnout, nebo – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – alespoň vyložit důvody tohoto odmítavého postoje v meritorním rozhodnutí ve věci. Jestliže tak soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadou spočívající v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Jinými slovy, soud sice na straně jedné není povinen provést všechny důkazy, jež navrhla ta či ona procesní strana (k tomu srov. také nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), avšak z hlediska práva na spravedlivý proces musí i v tomto směru jeho rozhodnutí respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (viz např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3) .
Z předloženého procesního spisu je zřejmé, že soudy obou stupňů výše uvedený postulát fair procesu beze zbytku dodržely. O návrzích obviněného na doplnění dokazování k zjištění objektivity kontrolního měření provedeného svědkem K. (důkazy kalibračním protokolem a zápisem o kontrole) rozhodl okresní soud již v hlavním líčení dne 4. 9. 2017, kdy současně vyhlásil svůj v pořadí první rozsudek ve věci č. j. 1 T 48/2017-156. V jeho odůvodnění na str. 4 pak ústavně konformním způsobem vysvětlil, proč k provedení navržených důkazů nepřistoupil (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09). Poté, co byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2017 č. j. 4 To 314/2017-195 zrušen a věc byla okresnímu soudu vrácena k novému rozhodnutí, dovolatel pro změnu navrhoval provedení dodatečné kontroly elektrokotle ustanoveným znalcem Liborem Máchou, a to přímo na místě samém, tj. v jím obývaném domě v XY. I o tomto důkazním návrhu bylo rozhodnuto v hlavním líčení dne 20. 11. 2018 procesním usnesením, jež samo o sobě není třeba odůvodňovat, přičemž důvody jeho zamítnutí soud vyložil na str. 5 odůvodnění nového rozsudku. Zároveň zde znovu zopakoval, proč dříve nevyhověl požadavkům obhajoby na posouzení souladnosti technických vlastností měřidla použitého svědkem K. s právními předpisy. Obdobně se s důkazním návrhem na provedení místního šetření znalcem Máchou vypořádal i odvolací soud (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 335 a násl. spisu a odůvodnění napadeného rozsudku na str. 5).
Námitka obviněného, že přístroj použitý při kontrole mohl být vadný a jím provedené měření zcela nepřesné, je ryzí spekulací. Svědek K. v rámci své výpovědi v hlavním líčení jednoznačně vyloučil, že by používal jiné než řádně kalibrované přístroje. Jestliže soudy hodnotily jeho výpověď jako věrohodnou a vzaly ji za základ pro svá skutková zjištění, nelze jim v tomto ohledu ničeho vytknout.
Dosavadní závěry by za standardních okolností vedly k odmítnutí podaného dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že obviněný je založil na námitkách, které pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Takové rozhodnutí by však Nejvyšší soud mohl učinit pouze za předpokladu, že by ignoroval jinou zjevnou a současně mimořádně závažnou vadu (nezákonnost) dosavadního řízení, která šla zjevně k tíži obviněného a kterou lze bezesporu považovat za hrubé porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Onou vadou je porušení zákazu reformationis in peius při rozhodování okresního soudu v řízení následujícím po zrušení jeho prvního rozsudku ve věci odvolacím soudem (§264 odst. 2 tr. ř.).
V rovině obecné je třeba zmíněnou zásadu interpretovat tak, že soud prvního stupně po projednání věci v rozsahu pokynů odvolacího soudu a při respektování jím vysloveného právního názoru nesmí změnit rozhodnutí v neprospěch obviněného , jestliže jeho původní rozsudek (resp. konkrétní výrok) nebyl zrušen též v důsledku odvolání podaného v neprospěch obviněného. Zásada zákazu změny k horšímu (tzv. reformationis in peius) se uplatňuje proto, aby mohli obviněný a případně v jeho prospěch i další oprávněné osoby v co nejširší možné míře napadnout nesprávný rozsudek řádným opravným prostředkem a podrobit ho tak přezkumu odvolacím soudem bez obav z dalšího zhoršení své stávající situace.
V neprospěch obviněného je rozsudek měněn tehdy, dojde-li k jakékoli změně a v kterémkoli výroku, který se ho přímo dotýká, a tato změna zhoršuje jeho postavení. Změna k horšímu tak může nastat ve skutkových zjištěních , v použité právní kvalifikaci, v druhu a výměře trestu, ale i ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo o povinnosti vydat bezdůvodného obohacení. Zákaz reformationis in peius se tedy nevztahuje na samotné řízení, ale na jeho výsledek v podobě rozhodnutí. Postavení obviněného je přitom třeba posuzovat v celém rozsahu rozsudku a jeho následků. Obecně uznávaná trestněprávní teorie mezi typické příklady porušení tohoto zákazu řadí mimo jiné situaci, kdy je obviněný při absenci opravného prostředku podaného v jeho neprospěch v odvolacím řízení nebo v následném řízení před soudem prvního stupně uznán vinným v širším rozsahu spáchané trestné činnosti než v původním napadeném rozsudku, a přestože nedošlo ke změně či zpřísnění právní kvalifikace ani k uložení přísnějšího trestu, odrazilo se soudem provedené „upřesnění“ skutku v podobě navýšení rozsahu škody způsobené trestným činem v novém adhezním výroku, který je pro obviněného méně příznivý než výrok původní (k tomu srov. Šámal P. a kol.: Trestní řád II - komentář, 7. doplněné a přepracované vydání, C. H. BECK, Praha 2013, str. 3087 a násl.).
Právě takovým způsobem rozhodl v nyní projednávané trestní věci i Okresního soud v Bruntále rozsudkem ze dne 20. 11. 2018 č. j. 1 T 48/2017-319. Obviněný na tuto vadu poukazoval v podaném odvolání, avšak bez úspěchu. Argumentaci, s níž se Krajský soud v Ostravě vypořádal s jeho námitkami, nicméně po věcné stránce akceptovat nelze.
Předložená věc je specifická tím, že Okresní soud v Bruntále svým v pořadí prvním rozsudkem ze dne 4. 9. 2017 č. j. 1 T 48/2017-156 uznal obviněného vinným přečinem krádeže pode §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, který měl podle tehdejších skutkových zjištění spočívat zkráceně v tom, že obviněný „ nejméně od 23. 5. 2014 do 23. 5. 2016“ v rodinném domě v XY č. XY, který užívá se svou manželkou, přes dva neměřené kabely napojené na hlavní domovní vedení neoprávněně odebíral elektrickou energii primárně určenou pro provoz elektrokotle o příkonu 12 kW, a tímto neoprávněným odběrem v množství 60.592,2 kWh způsobil společnosti ČEZ Distribuce, a. s., Děčín škodu ve výši „nejméně 278.584,49 Kč “. Za to soud obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému zároveň uložil povinnost, aby ve zkušební době uhradil způsobenou škodu. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín 4, na náhradě škody částku 278.584,49 Kč , přičemž se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená společnost podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti předmětnému rozsudku podali odvolání obviněný P. O., který jej napadl ve všech výrocích, a poškozená ČEZ Distribuce, a. s., která v neprospěch obviněného napadla výrok o náhradě škody. Není od věci na tomto místě pro úplnost připomenout, že podstatou odvolací argumentace poškozené nebyly výhrady vůči nesprávnému zjištění množství neoprávněně odebrané elektrické energie obviněným, nýbrž vůči způsobu, jakým soud po právní stránce přistoupil k posouzení jejího nároku na náhradu škody. Při absenci odvolání státního zástupce tedy vznikla procesní situace, kdy krajský soud mohl výrok o vině napadeného rozsudku přezkoumat výhradně z podnětu odvolání obviněného , a pokud by hodlal za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. učinit nové rozhodnutí ve věci, mohl tento výrok s ohledem na zákaz reformationis in peius, který je pro odvolací řízení zakotven v §259 odst. 4 tr. ř., revidovat buď ve prospěch obviněného , anebo jen takovým způsobem, který v žádném ohledu, tedy ani pokud jde o povinnost k náhradě škody, nepovede ke zhoršení postavení obviněného . Na tom nic nemění ani již zmíněný fakt, že adhezní výrok současně v neprospěch obviněného napadla vlastním odvoláním také poškozená společnost ČEZ Distribuce, a. s. I kdyby měla nesprávnost výroku o náhradě škody, jdoucí k tíži poškozené, svůj původ ve vadném výroku o vině, nebylo by ji možno z podnětu jejího odvolání napravit. Postup podle §254 odst. 2 tr. ř. v takových případech nepřichází v úvahu vzhledem k tomu, že poškozený není osobou oprávněnou podat odvolání proti výroku o vině (viz §247 odst. 1, odst. 2 tr. ř.).
Formálně vzato krajský soud výše uvedená zákonná omezení při své přezkumné činnosti neporušil, když o podaných řádných opravných prostředcích rozhodl usnesením ze dne 22. 11. 2017 č. j. 4 To 314/2017-195 tak, že rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. „z podnětu odvolání obžalovaného“ zrušil v celém rozsahu a podle §258 odst. 1 písm. f) tr. ř. „z podnětu poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s.,“ ve výroku o náhradě škody, přičemž podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Za poněkud problematické lze nicméně označit odůvodnění tohoto rozhodnutí. Krajský soud v něm v podstatě paušálně konstatoval nedostatečnost provedeného dokazování ve vztahu k době, po kterou se měl obviněný dopouštět vytýkaného jednání. Okresnímu soudu vytkl, že „v tomto směru toliko nekriticky vycházel z podané obžaloby“, z níž však přesně nevyplývá počátek páchání trestné činnosti obviněného. Potud označil napadený rozsudek za nepřezkoumatelný. Soudu prvního stupně proto uložil, aby v dalším řízení doplnil dokazování v potřebné míře tak, aby napříště časové vymezení trestné činnosti obviněného nevzbuzovalo žádné důvodné pochybnosti. K posouzení otázky faktické spotřeby neoprávněně odebírané elektrické energie a vyčíslení výše škody, kterou obviněný způsobil trestnou činností, měl potom okresní soud opatřit znalecký posudek z oboru energetiky, ekonomiky nebo elektrotechniky, neboť odborné vyjádření znalce Antonína Gelnara, z nějž bylo vycházeno v dosavadním řízení, již nebylo možno v hlavním líčení verifikovat výslechem jmenovaného, který v mezidobí zemřel. A konečně okresnímu soudu bylo uloženo, aby se důsledněji vypořádal s otázkou zavinění na straně obviněného. Podstatu odvolací argumentace poškozené společnosti, která se zcela zřetelně domáhala pouze použití vyhlášky č. 82/2011 Sb., v tehdy účinném znění, při rozhodování o uplatněném nároku na náhradu škody, naproti tomu ponechal odvolací soud zcela bez povšimnutí a nijak se s ní nevypořádal.
Okresní soud v Bruntále po vrácení věci k dalšímu řízení napřímil své úsilí zejména ke stanovení počátku páchání trestné činnosti obviněným. V uvedeném směru se důsledně řídil pokyny odvolacího soudu, aniž by zároveň vzal v úvahu, že i on je při svém dalším rozhodování limitován zásadou zákazu reformationis in peius, která je pro danou fázi řízení zakotvena v §264 odst. 2 tr. ř. Po doplněném dokazování dospěl k závěru, že obviněný odcizoval elektrický proud již od 1. 7. 2013 , tj. o více než 10 měsíců déle, než jak mu bylo kladeno za vinu původním rozsudkem. Dané „upřesnění“ doby páchání trestné činnosti se pak logicky odrazilo i ve zjištění výrazně vyššího celkového objemu nelegálně odebraného elektrického proudu obviněným a v návaznosti na tom i v navýšení částky, kterou měl způsobit trestným činem, a sice z původních 278.584,49 Kč na 334.555 Kč . Byť se tyto změny neprojevily v právní kvalifikaci jednání obviněného ani ve výroku o uloženém trestu, není sporu o tom, že se do jeho postavení negativně promítly ve formě modifikovaného výroku o náhradě škody . V něm totiž bylo zohledněno výše zmíněné nové skutkové zjištění a podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody v podstatně vyšším rozsahu, než jak tomu bylo v rozsudku ze dne 4. 9. 2017 č. j. 1 T 48/2017-156.
Okresní soud se tak vydal cestou, kterou mu poněkud nešťastným pojetím odvolacího přezkumu vytyčil soud druhého stupně a která mimoděk (či záměrně) vedla k uspokojení poškozeným uplatněného nároku na náhradu škody prakticky v celém požadovaném rozsahu bez toho, aby takové řešení mělo oporu v zákoně. Přestože obviněný tuto skutečnost důvodně namítal ve svém druhém odvolání ve věci, Krajský soud v Ostravě aproboval tento postup jako věcně správný, když z podnětu podaného opravného prostředku rozsudkem ze dne 8. 3. 2019 č. j. 4 To 15/2019-339 zrušil napadený rozsudek toliko ve výroku o trestu, přičemž obviněného nově odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let, za současného uložení přiměřené povinnosti, aby obviněný podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem.
Myšlenkový postup odvolacího soudu lze pak stručně rekapitulovat asi tak, že ve výroku o náhradě škody k porušení zákazu reformace in peius nedošlo, protože jej v předešlé fázi řízení napadla v neprospěch obviněného i poškozená ČEZ Distribuce, a. s. Následné zhoršení postavení obviněného tedy v tomto směru možné bylo. Pokud jde o výrok o trestu, obviněný si dokonce v konečném výsledku polepšil, neboť mu byl odvolacím soudem sice uložen podmíněný trest odnětí svobody ve stejné výměře, ale s kratší zkušební dobou. Pokud jde o výrok o vině, krajský soud konstatoval, že i potud je konečný výsledek řízení pro obviněného příznivější, neboť podle výpočtů znalce Libora Máchy bylo tempo jeho spotřeby nelegálně odebírané elektřiny de facto nižší, než jak v odborném vyjádření zajištěném v průběhu přípravného řízení uváděl znalec Antonín Gelnar.
Takový výklad ovšem považuje Nejvyšší soud za krajně zjednodušující a zavádějící. Znovu opakuje, že případné změny ve výroku o vině původního rozsudku lze v odvolacím řízení učinit buď z podnětu obviněného nebo osob oprávněných podat odvolání v jeho prospěch, anebo z podnětu odvolání státního zástupce, podaného ve prospěch či neprospěch obviněného. Z podnětu odvolání poškozeného, které bylo podáno do výroku o náhradě škody, nelze výrok o vině měnit ani tehdy, jestliže by právě v něm měly namítané vady adhezního výroku svůj původ. Jelikož v této trestní věci státní zástupce odvolání proti prvnímu rozsudku okresního soudu ve věci nepodal, bylo možno v následném řízení výrok o vině revidovat jen takovým způsobem, který v žádném ohledu postavení obviněného nezhorší. Uvedené limity Okresní soud v Bruntále po vrácení věci odvolacím soudem k novému rozhodnutí zjevně nerespektoval. Po doplnění dokazování přistoupil k podstatně širšímu vymezení trestné činnosti obviněného co do doby jejího páchání i výše způsobené škody a zároveň mu v návaznosti na tato nová skutková zjištění uložil povinnost k náhradě škody v širším rozsahu než původním rozsudkem. Není tedy pochyb o tom, že provedenou změnou zhoršil jeho faktické postavení, ačkoli pro takový postup nebyly splněny zákonem dané procesní předpoklady.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2019 č. j. 4 To 15/2019-339, tak i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 11. 2018 č. j. 1 T 48/2017-319. Podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Bruntále přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O zrušení napadených rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání bylo v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Věc se tím vrací do stadia, kdy se jí bude opětovně zabývat soud prvního stupně. V dalším řízení bude vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám ve svém kasačním rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). To prakticky znamená, že dobu páchání trestné činnosti obviněným znovu ohraničí tak, jak učinil v rozsudku ze dne 4. 9. 2017 č. j. 1 T 48/2017-156, tj. dobou od 23. 5. 2014 do 23. 5. 2016. Přitom není nutné, aby skutkovou větu výrokové části uvozoval zjevně nadbytečným výrazem „nejméně“. Pokud jde o stanovení rozsahu trestné činnosti obviněného, resp. škody, která byla trestným činem způsobena, samozřejmě zohlední závěry znaleckého posudku Libora Máchy. Takto získaná nová zjištění následně odpovídajícím způsobem promítne do výroků o vině, ukládaném trestu i do výroku o náhradě škody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu