ECLI:CZ:US:2011:4.US.1839.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1839/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti TJ Sokol Dolní Beřkovice, se sídlem v Dolních Beřkovicích, Nádražní 263, zastoupené JUDr. Vladimírem Hlinčíkem, advokátem, AK se sídlem v Praze 4, Ženíškova 2124/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011 čj. 3 As 1/2011-70 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 20. 6. 2011 se TJ Sokol Dolní Beřkovice (dále jen "žalobkyně", případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen "kasační soud") vydané v řízení o přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen "žalovaný") ze dne 7. 7. 2010.
II.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 22. 1. 2009 byla rozhodnutím Městského úřadu v Mělníku (dále jen "správní orgán") žalobkyni podle §88 odst. 1 písm. c) zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, uložena mj. pokuta 5.000 Kč za správní delikt, kterého se měla dopustit tím, že bez povolení pokácela dřevinu rostoucí mimo les, tj. 1 ks břízy bílé (Betula pendula) na specifikovaném pozemku v k. ú. Dolní Beřkovice.
Dne 7. 7. 2009 žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 22. 1. 2009.
Dne 5. 5. 2010 Městský soud v Praze (dále jen "správní soud") rozsudkem čj. 10 Ca 305/2009-42 zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2009.
Dne 7. 4. 2011 kasační soud zamítl kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku správního soudu ze dne 5. 5. 2010 (výrok I.) a žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II.).
III.
V částech I. až V. ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla skutkové okolnosti a zrekapitulovala průběh řízení před orgány veřejné moci.
V části VI. stěžovatelka tvrdila, že postupem a rozhodnutím kasačního soudu jí byla odepřena soudní ochrana a právo na spravedlivý proces, a tím i základní práva vyplývající z čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále čl. 2 odst. 2 Listiny. Poukázala na skutečnost, že správní soud i kasační soud přisvědčily její námitce, že postup správního orgánu při provádění místního šetření dne 12. 8. 2008 nebyl v souladu se zákonem, neboť stěžovatelka nebyla o místním šetření předem uvědoměna, a nebyla tak k němu přizvána. Z toho pak stěžovatelka dovodila, že napadená soudní rozhodnutí byla protiprávní a zejména rozhodnutí kasačního soudu nese určité znaky libovůle.
IV.
Ústavní soud ústavní stížnost shledal zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud spatřuje v tvrzení stěžovatelky o nespravedlivosti řízení před obecnými (správními) soudy, zejména soudem kasačním, spočívající v nesprávném postupu při dokazování, neboť správní soudy akceptovaly proti ní směřující nezákonný důkaz, tj. výsledky místního šetření konaného správním orgánem bez její účasti dne 12. 8. 2008.
Ústavní soud připomíná, že hlava pátá Listiny, resp. článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), sice zaručují právo na spravedlivý proces, neupravují však přípustnost důkazů jako takových. Ústavní soud se tedy v zásadě nemá vyjadřovat k přípustnosti určitých druhů důkazních prostředků, například důkazů pořízených nezákonně z hlediska správního řádu, ale musí posoudit, zda řízení, včetně způsobu, jakým byly důkazy pořízeny, bylo spravedlivé jako celek; to vyžaduje posoudit tvrzenou "nezákonnost" a v případě, kdy se jedná o porušení jiného práva chráněného Listinou či Úmluvou, povahu tohoto porušení (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 1. 3. 2007 ve věci Heglas proti České republice, stížnost č. 5935/02, dostupný na http://www.echr.coe.int).
V projednávaném případě Ústavní soud sdílí argumentaci kasačního soudu v jeho rozhodnutí ze dne 7. 4. 2011, dle níž neúčast stěžovatelky při místním ohledání nemohla nikterak ovlivnit ohledání a měření pařezu pokáceného stromu, přičemž stěžovatelka zjištěné skutečnosti nijak nezpochybnila.
Kasační soud i správní soud dle přesvědčení Ústavního soudu dostatečně posoudily jednotlivé žalobní (stížnostní) body obsažené ve správní žalobě (kasační stížnosti) stěžovatelky a svá rozhodnutí řádně zdůvodnily. Tato rozhodnutí byla přijata v rámci kontradiktorních řízení, během nichž byla stěžovatelka právně zastoupena, mohla předkládat stanoviska a navrhovat důkazy, které považovala za nutné, jakož i argumenty na podporu svých tvrzení. Ústavní soud ovšem není další soudní instancí, která by meritorně měla znovu podrobit předmětnou spornou věc dalšímu zkoumání. Odlišuje-li se právní názor stěžovatelky od názoru vysloveného obecnými soudy rozhodujícími o její správní žalobě, resp. kasační stížnosti, neznamená to ještě porušení základního práva na soudní ochranu, resp. na spravedlivý proces.
K nesouhlasu stěžovatelky s právním posouzením její věci správními soudy Ústavní soud připomíná, že není povolán přezkoumávat, zda tyto soudy z provedených důkazů vyvodily správná či nesprávná skutková zjištění a následně i správnost z nich vyvozených právních závěrů - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997 ve věci III. ÚS 31/97, Sb. n. u., sv. 8, str. 149 (161); nález ze dne 29. 8. 2006 ve věci I. ÚS 398/04, Sb. n. u., sv. 42, str. 257 (261)]. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem "přehodnocovat" hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [nález ze dne 1. 2. 1994 ve věci III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)].
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2011
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu