ECLI:CZ:US:2021:4.US.22.21.1
sp. zn. IV. ÚS 22/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. J. Š. a 2. obchodní společnosti X, zastoupených Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 - Vinohrady, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Okresním soudem Praha-východ dne 2. listopadu 2020 sp. zn. 0 Nt 3324/2020 a zásahu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru korupce, spočívajícímu v provedení domovní prohlídky dne 3. listopadu 2020 č. j. NCOZ-4187-/TČ-2020-412100-H, za účasti Okresního soudu Praha-východ a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru korupce, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zákazu pokračování v porušování základních práv a svobod stěžovatele provedením domovní prohlídky dne 3. 11. 2020 Policií České republiky, Národní centrálou proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor korupce, obnovení stavu před prohlídkou a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí a s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 (sc. čl. 12 odst. 2), čl. 13 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud") na základě návrhu Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") ze dne 29. 10. 2020 sp. zn. 4 VZN 1541/2020 nařídil napadeným rozhodnutím (dále jen "příkaz k domovní prohlídce") podle §83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), domovní prohlídku rodinného domu na adrese A, který je součástí pozemku parcelní číslo X1, katastrální území Smíchov, v obci P., zapsaného na listu vlastnictví X2, vlastníka stěžovatele (dále jen "rodinného domu"), včetně prostor přináležejících a staveb v katastru nemovitostí nezapsaných. Z obsahu příkazu rovněž vyplývá, že shora specifikované nemovitosti jsou současně užívány jako sídlo samostatné advokátní praxe stěžovatele, a že na některé uložené listiny se může vztahovat povinnost mlčenlivosti advokáta s tím, že policejní orgán se s jejich obsahem může seznámit pouze za splnění podmínek uvedených v §85b odst. 1 a násl. trestního řádu.
3. V odůvodnění příkazu k domovní prohlídce okresní soud uvedl, že podle návrhu vrchního státního zastupitelství byly dne 10. 5. 2020 podle §158 odst. 3 trestního řádu zahájeny úkony trestního řízení ve věci poškozeného B. D. pro zločin podplácení podle §332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. a), b) trestního zákoníku. Dále konstatoval, že vyjma uvedené právní kvalifikace je v této věci odůvodněné podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, kterého se v dosud přesně nezjištěné formě trestné součinnosti mohli ke škodě poškozeného B. D. dopustit stěžovatel a další podezřelí v příkazu vyjmenovaní. Podle dosavadních zjištění poškozený B. D. disponuje dosud nevypořádanými restitučními nároky, přičemž s ohledem na svůj věk a relativní složitost se v této problematice neorientuje, čehož využili podezřelí L. Č., E. A. a J. H. ml., když iniciovali sepsání Smlouvy o spolupráci s poškozeným, na základě které se obchodní společnost Y, M. K. a J. H. ml. zavázali k jeho zastoupení při vymáhání jeho restitučních nároků v podobě náhradních pozemků. Tato smlouva byla pro poškozeného jednostranně nevýhodná, přičemž nejméně touto smlouvou si zavázali poškozeného k tomu, aby jeho jménem předem vybraná advokátka JUDr. Daniela Filipová podávala proti České republice - Státnímu pozemkovému úřadu žaloby o nahrazení souhlasu s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků. J. H. ml. přitom disponoval vazbami na Pozemkový fond (následně Státní pozemkový úřad), resp. na jeho prvního náměstka a pozdějšího ředitele P. Š. (bratra stěžovatele), přičemž je dáno důvodné podezření, že uvedené vazby mohlo být využito při vytipování vhodných lukrativních pozemků, které mohly být získány prostřednictvím podávaných žalob vůči České republice - Státnímu pozemkovému úřadu. Obchodní společnost Y, byla založena dne 27. 4. 2011 švýcarskou společností Y1 a podle zjištěných skutečností byl benefičním vlastníkem této společnosti stěžovatel. Uvedeným jednáním mohly podezřelé osoby prostřednictvím poškozeného z majetku státu získat pozemky v hodnotě stovek milionů korun.
4. Dále z příkazu k domovní prohlídce se podává, že dne 19. 10. 2020 byl policejnímu orgánu doručen anonymní e-mail, jehož součástí bylo 38 vyfotografovaných písemností týkajících se dané trestné činnosti (podrobně specifikovaných v příkazu k domovní prohlídce), a to mimo jiné i listiny, které zakládají podezření, že v rozhodném období byl skutečným vlastníkem české dceřiné společnosti Y, stěžovatel. Podle pisatele e-mailu se tyto listiny měly nacházet v místě bydliště stěžovatele, kde má i sídlo své advokátní praxe. Podle příslušného státního zástupce jsou tyto listiny a rovněž razítka, otisky razítek, výpisy z účtů, platební a kreditní karty, diáře, poznámkové bloky aj. jsou natolik důležité pro další prověřování, že je nezbytné je zajistit jakožto věci důležité pro trestní řízení podle §77b odst. 1 písm. a) trestního řádu s tím, že jelikož jde o sídlo advokáta, požívá toto obydlí zvláštní ochrany podle §85b trestního řádu. Okresní soud ověřil, že tvrzení státního zástupce uváděná v žádosti o provedení domovní prohlídky odpovídají obsahu vyšetřovacího spisu a že je dán důvodný předpoklad, že se v obydlí stěžovatele, které je zároveň sídlem jeho advokátní kanceláře, nacházejí věci, které by mohly být podstatné pro trestní řízení.
5. Neodkladnost úkonu okresní soud shledal v tom, že případné zahájení trestního stíhání by podezřelé či případně další osoby mohlo vést ke zničení či ukrytí věcí souvisejících s prošetřovanou trestnou činností, které by mohly sloužit jako důkazy, čemuž nasvědčuje vzájemná spolupráce a provázanost podezřelých osob, stejně jako jejich dosavadní postoj, když policejnímu orgánu neposkytli součinnost při vydávání požadovaných věcí.
6. Domovní prohlídka byla v návaznosti na rozhodnutí okresního soudu provedena dne 3. 11. 2020 jako neodkladný úkon podle §158 odst. 3 písm. i) trestního řádu za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 trestního řádu. Z protokolu o domovní prohlídce ze dne 3. listopadu 2020 č. j. NCOZ-4187-/TČ-2020 -412100-H (dále jen "protokol o domovní prohlídce") vyplývá, že byla provedena Policií České republiky, Národní centrálou proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor korupce, v prostorách rodinného domu a v prostorách k němu náležejících. Domovní prohlídka započala dne 3. 11. 2020 v 13:55 hod., a skončila téhož dne v 16:25 hod. V souvislosti s domovní prohlídkou byl v souladu s §84 trestního řádu proveden předchozí výslech stěžovatele, při kterém mimo jiné uvedl, že nemá problém požadované listiny vydat (nebyly-li již zlikvidovány), ale že se domnívá, že podléhají povinnosti mlčenlivosti advokáta. S ohledem na postup podle §85b odst. 1, odst. 2 trestního řádu byl u domovní prohlídky přítomen zástupce České advokátní komory (dále jen "zástupce komory"). Při prohlídce byly zajištěny pouze písemnosti vybrané stěžovatelem (původně se nacházející v polici v přední části garáže), tyto listiny prohlédl zástupce komory a u části z nich udělil souhlas, aby se s nimi policejní orgán seznámil. Po seznámení s touto částí listin policejní orgán zjistil, že nejsou pro trestní řízení relevantní, proto je stěžovateli vrátil zpět do jeho dispozice. U zbylé části listin zástupce komory odepřel souhlas podle §85b odst. 1 trestního řádu s odůvodněním, že obsahují skutečnosti podléhající povinnosti mlčenlivosti advokáta. Policejní orgán se tak nemohl s obsahem této části listin vybraných stěžovatelem seznámit, a proto postupoval podle §85b odst. 2 trestního řádu, listiny zabezpečil a předal zástupci komory. Z protokolu o domovní prohlídce podepsaného všemi zúčastněnými (včetně zástupce komory) nevyplývá, že by prohlídka byla provedena v jakémkoli automobilu a že by v takovém automobilu byly zajištěny jakékoli věci, přičemž zajištěné písemnosti vybrané stěžovatelem se původně nacházely v polici v přední části garáže. Z protokolu také nevyplývá, že by byly prohlíženy jakékoli jiné prostory, než ty které byly vymezeny shora v příkazu k domovní prohlídce a protokolu o domovní prohlídce.
II.
Argumentace stěžovatelů
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že k provedení domovní prohlídky nebyl dán žádný zákonný důvod. Tvrdí, že nikdy nebyl a není benefičním vlastníkem jak švýcarské společnosti Y1, tak její české společnosti Y. Zpochybňuje odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, považuje je za nedostatečné a v něm uváděné skutečnosti za nepravdivé. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval porušení jeho základních práv a svobod, aby příkaz k domovní prohlídce zrušil a aby mu byly zabavené věci vydány zpět. Stěžovatelka uvádí, že při prohlídce byla provedena i prohlídka osobního vozidla na ní registrovaného, kterou příkaz k domovní prohlídce neodůvodňoval, proto byla provedena nezákonně. Stěžovatel tvrdí, že nebyly naplněny výjimečné důvody pro nucené narušení jeho soukromí. Navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval, že prohlídkou rodinného domu byla porušena jeho základní práva a svobody, dále zrušil příkaz k domovní prohlídce a Policii České republiky zakázal pokračovat v porušování jeho základních práv a svobod a přikázal jí obnovit stav před porušením jeho základních práv a svobod tím, že mu vydá věci zabavené při domovní prohlídce a specifikované v protokolu o provedení domovní prohlídky. Stěžovatelka tvrdí, že nebyly naplněny žádné výjimečně důvody pro nucené narušení jejího soukromí k údajné ochraně veřejného zájmu a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl, že domovní prohlídkou, bylo-li prohlédnuto i její vozidlo, byla porušena její ústavně zaručená základní práva a svobody, a Policii České republiky zakázal pokračovat v porušování jejích základních práv a svobod.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. K tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatele (dále jen "stěžovatel") Ústavní soud připomíná závěry své judikatury, podle nichž kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má místo pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12 nebo ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05, všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Tento zmíněný "odstup" a zdrženlivost Ústavního soudu vůči meritornímu přezkumu přípravného řízení trestního je průmětem zásady subsidiarity ústavní stížnosti, která je v těchto případech prostředkem ultima ratio (srov. usnesení ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 4126/18).
10. Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit účel celého trestního řízení. To však na druhou stranu vyvažuje přísné dodržení požadavků na správnost a důvodnost příslušného rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 3279/13).
11. Problematikou domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Provedení domovní prohlídky musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)], jež ústí do případného vydání soudního příkazu k domovní prohlídce. Při vydávání příkazu musí soud, jako garant ochrany základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a její nezbytnost (nenahraditelnost) pro naplnění cíle trestního řízení. Je-li zároveň prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud rovněž odůvodnit nezbytnost této její povahy [srov. např. nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 (N 205/71 SbNU 417)]. Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že soud je v takové situaci obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení [srov. nález ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12 (N 106/65 SbNU 451)] a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení [nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271)]. Na vydávané příkazy k domovním prohlídkám tedy není kladen takový důraz jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu (usnesení ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1263/19). Z obsahu příkazu musí být zejména patrné, že soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13, usnesení ze dne 10. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 2165/13 nebo ze dne 6. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 2667/13].
12. V posuzované věci Ústavní soud konstatuje, že domovní prohlídka proběhla na základě řádně odůvodněného soudního příkazu (v souladu s čl. 12 odst. 2 Listiny). K požadavku odůvodněnosti příkazu k domovní prohlídce Ústavní soud ve své judikatuře uvádí, že v něm musí být uloženo provedení domovní prohlídky, popsán byt nebo jiný prostor sloužící k bydlení včetně prostor k nim náležejících tak, aby nemohlo dojít k záměně bytu nebo jiné takového prostoru a určen též rozsah prováděné domovní prohlídky. Dále zde musí být uveden účel domovní prohlídky a poukázáno na povinnost majitele nebo nájemce či jiného uživatele bytu strpět domovní prohlídku (§85a odst. 1 trestního řádu) včetně poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku (§85a odst. 2 trestního řádu) [srov. např. nález ze dne 1. 11. 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239)].
13. Předmětný příkaz k domovní prohlídce obsahuje nezbytné zákonem stanovené požadavky a dostatečné odůvodnění. Kromě obecných náležitostí o uložení provedení domovní prohlídky zahrnuje popis domu, rozsah prováděné domovní prohlídky i její účel. Vyplývá z něj, že domovní prohlídkou může dojít k dalším skutkovým zjištěním, jež mohou osvětlit vyšetřovanou věc, neboť je dán důvodný předpoklad, že se v obydlí stěžovatele nacházejí věci v příkazu podrobně specifikované, které by mohly být podstatné pro trestní řízení. Z příkazu k provedení domovní prohlídky a z protokolu o provedení domovní prohlídky se podává, že s ohledem na povinnost mlčenlivosti advokáta příslušný policejní orgán postupoval podle §85b odst. 2 trestního řádu. V příkazu k provedení domovní prohlídky bylo odůvodněno také to, proč bylo nutno prohlídku provést jako neodkladný úkon podle §158 odst. 3 písm. i) trestního řádu za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 trestního řádu. Ústavní soud dospěl k závěru, že příkaz k domovní prohlídce není neústavní, neboť je srozumitelný, určitý a dostatečně odůvodněný.
14. Ačkoliv lze jakoukoliv prohlídku orgánu činného v trestním řízení vnímat jako nepříjemný zásah do subjektivně osobní sféry, v posuzované věci Ústavní soud po přezkumu rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení napadených v ústavní stížnosti zjistil, že jejich uplatněním nedošlo k neústavnímu zásahu do základních práv a svobod stěžovatele.
15. Namítá-li stěžovatelka, že při prohlídce byla provedena i prohlídka osobního vozidla na ní registrovaného, kterou příkaz k domovní prohlídce neodůvodňoval, jde o samotné provedení domovní prohlídky, při kterém může dojít k porušení základních práv a svobod dotčených osob zejména tehdy, překročí-li policejní orgán oprávnění dané mu vydaným příkazem. Proti těmto námitkám by však byla ústavní stížnost přípustná toliko po vyčerpání opravných prostředků, které poskytuje trestní řád, a dále dalšího opravného prostředku uvnitř soustavy orgánů státního zastupitelství.
16. Trestní řád v §157a upravuje zejména žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce, kterou může pro závady v postupu policejního orgánu nebo státního zástupce per analogiam využít i osoba, která tvrdí, že vůči ní bylo nezákonně postupováno při výkonu domovní prohlídky a že bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť takovou osobu je třeba analogicky považovat za osobu, vůči níž se trestní řízení ve fázi prověřování vede. Budou-li navazovat další stadia trestního řízení, stanou se tyto námitky i předmětem soudního přezkumu.
17. Účinné nápravy lze podle judikatury Ústavního soudu také docílit podáním podnětu k výkonu dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), který je podle judikatury Ústavního soudu obecně přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně práv dotčených osob [srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623), usnesení ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 34/19, aj.]. Citované ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti. Přitom je v posuzované věci zásadní zjištění, že stěžovatelka této možnosti podle informací obsažených v ústavní stížnosti, přiloženém napadeném rozhodnutí a dalších dokumentech nevyužila. Nevyčerpání procesního prostředku ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu činí ústavní stížnost nepřípustnou.
18. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ze shora uvedených důvodů v části týkající se stěžovatele nezjistil namítané porušení základních práv (viz sub 1) a dospěl k závěru, že v této části jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, zatímco v části týkající se stěžovatelky a směřující proti samotnému provedení domovní prohlídky jej odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu