ECLI:CZ:US:2018:4.US.286.16.1
sp. zn. IV. ÚS 286/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti RANDA s. r. o. se sídlem Sulkovská 80, Bystré, zastoupené JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem se sídlem Tovární 1130, Chrudim, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2015 sp. zn. 43 K 21/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí v konkretizovaných částech, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 4 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka požaduje přednostní projednání návrhu.
Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením v konkursní věci úpadce VITKA Brněnec, a. s. (dále jen "úpadce") potvrdil ve funkci členy věřitelského výboru 1. a 2., ustanovil do funkce 3. člena věřitelského výboru, jakož i náhradníky věřitelů č. 1, č. 2 i č. 3 a konstatoval, že nedošlo ke zproštění Mgr. Petra Stejskala z funkce správce konkursní podstaty. Krajský státní zástupce sdělil, že nemá o pohledávce věřitelky č. 6 společnosti UNIFIN KLIMA, s. r. o. informace, nemá výhrady k jednání a hlasování schůze věřitelů.
Stěžovatelka, která je s pohledávkou ve výši 113 896,- Kč jedním z věřitelů v souzené věci, v doplňované ústavní stížnosti podrobně připomněla věcnou a dosavadní procesní stránku souzené věci a poukázala především na to, že společnost UNIFIN KLIMA, s. r. o. neměla žádnou pohledávku za úpadcem. Stěžovatelka v prvním doplnění ústavní stížnosti uvedla, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 6. 2016 č. j. 2 Ko 29/2016-9337 odvolání stěžovatelky a insolvenčního správce dlužníka ANIDOR, s. r. o., proti napadenému usnesení, odmítl pro nepřípustnost a pouze v textu navrhla jeho zrušení. V dalších dvou doplněních ústavní stížnosti stěžovatelka poukázala na to, že konkurs byl projednáván nezákonným soudcem, neboť projednávat a rozhodovat o něm měl senát Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, obsah naříkaného i dalších rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že k zásahům do probíhajících řízení přistupuje nadmíru zdrženlivě, a to navíc za situace, kdy jsou ústavními stížnostmi napadána dílčí procesní rozhodnutí, byť se jedná i o samostatná pravomocná rozhodnutí (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2739/13, I. ÚS 2475/13, I. ÚS 26489/13 a III. ÚS 275/06). V souzené věci ostatně Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. 6. 2017 č. j. 43 K 21/2004-9387 zprostil správce konkursní podstaty Mgr. Petra Stejskala a do funkce správce konkursní podstaty ustanovil Davida Jánošíka. Důvodem pro tuto změnu byla skutečnost, že účast věřitele UNIFIN KLIMA s. r. o. byla ukončena usnesením ze dne 21. 6. 2017. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 5. 2018 č. j. 2 Ko 48/2017-9516 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2017 č. j. 43 K 21/2004-9387 pro nepřípustnost odmítl. Ústavní soud za předmětné procesní situace opětovně připomíná zásadu subsidiarity ústavní stížností, z níž, a to s ohledem na skutečnost změny statusu bývalé věřitelky UNIFIN KLIMA, s. r. o. ke dni 21. 6. 2017, plyne, že případné změny ve složení věřitelského výboru by měly být předmětem dalšího procesního vývoje, který se týká věřitelů a krajského soudu, na jejichž rozhodnutí za změněné situace koneckonců záleží.
Ve vztahu ke stěžovatelkou navrhovanému zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2016 č. j. 2 Ko 29/2016-9337 je Ústavní soud nucen konstatovat, že tento návrh byl uveden pouze v textu, nebyl formulován do podoby petitu a především se však ani v následujících dvou doplněních ústavní stížnosti vůbec neobjevil. Stěžovatelka naopak připomněla, resp. v podobě petitu formulovala pouze původní návrh, tj. návrh požadující zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2015 vyhlášeného v řízení pod sp. zn. 43 K 21/2004 při schůzi konkursních věřitelů. Ústavní soud se cítí vázán petitem návrhu, a proto se tímto návrhem nezabýval.
K posléze uvedené námitce stěžovatelky, jež se týká tvrzené nepříslušnosti Krajského soudu v Hradci Králové v celé konkursní věci, a to ke dni podání návrhu na prohlášení konkursu (tj. ke dni 13. 8. 2004), jakož i ke dni prohlášení konkursu (tj. ke dni 1. 9. 2004), musí Ústavní soud v prvé řadě konstatovat, že stěžovatelka se této jí doposud nepoužité argumentace začala domáhat najednou a překvapivě (až po třinácti letech) v obou zmíněných doplněních ústavní stížnosti ze dne 10. 4. 2017 a ze dne 23. 11. 2017. Účelovost této argumentace je patrná i ve srovnání s řízeními o jiných ústavních stížnostech týkajících se předmětného konkursního řízení. Ústavní soud poznamenává, že pokud tak neučinila, ač měla k takovému postupu příležitost, a tento argument používá až v této ústavní stížnosti, jde o novum. Ústavní soud přitom opakovaně uvedl, že v řízení o ústavních stížnostech se nova zásadně nepřipouštějí (srov. kupř. usnesení sp. zn. I. ÚS 863/09, I. ÚS 2545/08 a II. ÚS 1132/09). Takové uplatnění ústavněprávních námitek považuje totiž Ústavní soud za nepřípustné a jejich projednání by bylo porušením jednoho z důležitých aspektů zásady subsidiarity řízení před Ústavním soudem. Ta nespočívá jen ve vyčerpání procesních prostředků ve formálním smyslu, nýbrž obsahuje i požadavek předestření relevantních námitek civilním soudům, jimž podle čl. 4 Ústavy ochrana všech základních práv a svobod přísluší (srov. nález sp. zn. III. ÚS 1047/16).
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Osud ústavní stížnosti sdílí i procesní návrh na její přednostní projednání a Ústavní soud o něm samostatným výrokem nerozhodoval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2018
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj