ECLI:CZ:US:2011:4.US.2935.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2935/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Bc. T. M., zastoupeného JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem na adrese Praha 8, Křižíkova 159/56, proti opatření soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. srpna 2011 č. j. 14 EXE 2447/2011, opatření místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. srpna 2011 č. j. 40 Spr 775/2011 a proti exekučním příkazům Exekutorského úřadu Plzeň-město ze dne 28. července 2011 č. j. 134 EX 08907/11-007 a č. j. 134 EX 08907/11-008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. října 2011, se stěžovatel domáhal vyslovení akademického výroku ve věci opatření soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. srpna 2011 č. j. 14 EXE 2447/2011 a opatření místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. srpna 2011 č. j. 40 Spr 775/2011, neboť mu a jeho právnímu zástupci nebylo umožněno nahlédnout do soudního spisu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že z katastru nemovitostí zjistil informaci, že na nemovitosti v jeho vlastnictví, jejichž hodnota je cca 20 000 000,- Kč, bylo zřízeno exekutorské zástavní právo pro dvě pohledávky ve výši 2 952,- Kč. Stěžovatel udělil plnou moc svému právnímu zástupci JUDr. Petrovi Pavlíkovi, který požadoval telefonicky v informačním centru Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") objednání nahlédnutí do spisu. Nahlédnutí do spisu nebylo právnímu zástupci stěžovatele umožněno s poukazem na pokyn dle ustanovení §44 odst. 5 exekučního řádu s tím, že stěžovateli dosud nebylo doručeno příslušné usnesení soudu o nařízení exekuce. Uvedený postup je dle názoru stěžovatele v rozporu s ustanovením §44 odst. 1 o. s. ř., podle něhož: "Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy".
Obvodní soud učinil o tomto opatření ze dne 1. srpna 2011 záznam (č. listu 14 spisu). Stěžovatel v této souvislosti podal stížnost předsedkyni obvodního soudu, na kterou bylo reagováno sdělením obvodního soudu ze dne 10. srpna 2011 č. j. Spr 775/2011 s tím, že k žádnému pochybení nedošlo.
Právní zástupce stěžovatele požadoval následně nahlédnutí do spisu dne 23. srpna 2011 e-mailovou zprávou, a protože na ni nebylo reagováno, podal žádost místopředsedkyni obvodního soudu o sdělení, zda nadále trvají tvrzené překážky. Dne 31. srpna 2011 byl stěžovateli doručen přípis obvodního soudu ze dne 29. srpna 2011 č. j. EXE244/201, že je povoleno nahlédnout do spisu do 1. září 2011, neboť spis bude zaslán Městskému soudu v Praze s odvoláním.
Stěžovatel v uvedeném postupu obvodního soudu spatřuje porušení zásady rovnosti účastníků řízení, pod níž spadá i právo účastníka nahlížet do spisu (§44 o. s. ř.). V této souvislosti stěžovatel poukázal na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na usnesení sp. zn. II. ÚS 74/93, IV. ÚS 303/98, na nálezy sp. zn. IV. ÚS 472/2000 a II. ÚS 336/2006 a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.
Dále stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že exekutor nejednal při nařízení exekuce v souladu s ustanovením §47 odst. 1 věta třetí exekučního řádu ani s ustanovením §58 odst. 1 exekučního řádu, neboť zvolil zcela nevhodný a nepřiměřený způsob exekuce, čímž porušil princip proporcionality a zákonnou ochranu majetku stěžovatele vyplývající z čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 3 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V této souvislosti stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 752/04.
V souvislosti s vydaným exekučním příkazem se stěžovatel obrátil na obvodní soud, neboť namítal nepřiměřenost postupu exekutora. Podnět stěžovatele byl obvodním soudem posouzen jako stížnost a bylo na něj reagováno sdělením ze dne 14. září 2011 č. j. 40 Spr 779/2011 tak, že "procesní postup exekutora je v souladu s právními předpisy".
Stěžovatel má za to, že obvodní soud namísto dohledu nad nezákonným a protiústavním postupem exekutora, jeho postup "posvětil". K tomu stěžovatel poukázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2081/10.
Z uvedených důvodů stěžovatel Ústavnímu soudu navrhl, aby rozhodl akademickými výroky:
I. Opatřením soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. srpna 2011 č. j.14 EXE 2447/2011 a opatřením místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. srpna 2011 č. j. 40 Spr 775/2011 byla porušena zásada rovnosti účastníků před soudem zakotvená v čl. 37 odst. 3 Listiny a v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") tím, že stěžovateli jako účastníkovi řízení a jeho právnímu zástupci nebylo povoleno nahlédnout do soudního spisu.
II. Exekučními příkazy č. j. ze dne 28. července 2011 č. j. 134 EX 08907/11-007 a č. j. 134 EX 08907/11-008, vydanými Exekutorským úřadem Plzeň-město, soudním exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem, bylo porušeno základní právo stěžovatele přiměřenosti rozsahu prováděné exekuce a zákonné ochrany majetku povinného garantované čl. 11 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny tím, že pro pohledávku ve výši 2 952,- Kč zřídil exekutorské zástavní právo k 22 nemovitostem.
III. Při výkonu státního dohledu obvodním soudem nad exekuční činností v řízení sp. zn. 14 EXE 2447/2011 popsaným ve vyrozumění obvodního soudu ze dne 14. září 2011 č. j. 40 Spr 779/2011 byl porušen čl. 4 Ústavy a čl. 4 odst. 4 Listiny tím, že stěžovateli nebyla poskytnuta ochrana základního vlastnického práva při kontrole přiměřenosti exekuce.
Ústavní soud přezkoumal tvrzený zásah v souvislosti s neumožněním nahlédnutí do soudního spisu a přiměřenost exekuce z hlediska namítaného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko jejich ústavnost, konstatuje, že k porušení namítaných základních práv stěžovatele nedošlo.
Jak Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje, k možnosti ingerence Ústavního soudu do soudního řízení nutno přistupovat přísně restriktivním způsobem, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení; kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup soudních orgánů zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě obecných soudů již nikterak odstranit
V čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod jsou uvedeny základní zásady vyplývající z principu spravedlivého procesu, a to kontradiktornost řízení a rovnost zbraní. Tyto zásady jsou sice významnými, avšak nikoliv jedinými zásadami soudního řízení. Za určitých okolností mohou kolidovat s jinými uznávanými a legitimními zásadami soudního řízení a proto mohou být, za dodržení principu proporcionality, v některých stadiích řízení, dočasně omezeny. Zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní platí totiž pro soudní řízení jako celek, avšak neuplatňují se ve všech stadiích soudního řízení a při všech procesních úkonech stejně intenzivně.
Pokud se týká námitek stěžovatele ohledně neumožnění nahlédnutí do spisu a proti vydaným exekučním příkazům, k tomu Ústavní soud uvádí, že standardní zásadou rozhodovací praxe Ústavního soudu je, že jeho možnosti zasáhnout do soudních procesů jsou v případě tvrzených zásahů jiným způsobem než rozhodnutím omezeny na situace, kdy zásah do práv dosud trvá, je aktuální a stěžovatel je tímto zásahem orgánu veřejné moci již nebo ještě postižen a náprava nebyla zjednána. Obecně však platí, že pokud takový nežádoucí stav již odezněl nebo byl vyřešen jinou cestou, nemá další smysl (s ohledem na princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti) ve věci další řízení provádět (srov. usnesení ze dne 8. prosince 2009 sp. zn. IV. ÚS 2578/09 in http://nalus.usoud.cz). Tak tomu je i v projednávané věci.
Místopředsedkyně obvodního soudu ve sdělení ze dne 14. září 2011 č. j. 40 Spr 779/2011 stěžovateli uvedla, že exekuce na pohledávky, na každou v aktuální výši 19 872,- Kč, zanikla vymožením pohledávek ke dni 2. srpna 2011 dle ustanovení §51 písm. c) exekučního řádu a dále, že dle ustanovení §338e o. s. ř. se při provádění výkonu rozhodnutí (exekuce) zařízením zástavního práva nepoužije ustanovení o. s. ř., proto s ohledem na vyloučení použití ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není hodnota nemovitostí, ke kterým se exekutorské zástavní právo (jež je pouze zajišťovacím institutem) zřizuje, rozhodná. K tomu exekutorská zástava dle sdělení místopředsedkyně obvodního soudu vázla na nemovitostech 4 dny od 29. července 2011 do 2. srpna 2011, kdy došlo k zániku exekuce.
Ze stěžovatelem předloženého sdělení soudce obvodního soudu JUDr. René Nolla ze dne 29. srpna 2011 č. j. 14 EXE 2447/2011 dále plyne, že možnost nahlédnout do spisu byla soudem omezena na dobu do 1. září 2011 z důvodu, že spis měl být po tomto datu předán Městskému soudu v Praze s odvoláním.
Za situace, kdy stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl akademickými výroky, jejichž vydáním by se situace stěžovatele nikterak nezměnila, Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost sice plní kromě funkce subjektivní ochrany základních práv a svobod do značné míry i funkce objektivní, nicméně ani tato skutečnost nemůže znamenat, že by mohla důvodně směřovat proti neaktuálním zásahům do základních práv ve výše uvedeném smyslu. Obdobně již ostatně Ústavní soud judikoval ve svém usnesení ze dne 12. března 2007 sp. zn. IV. ÚS 411/05 (in http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud má za to, že místopředsedkyně obvodního soudu ve sdělení ze dne 14. září 2011 č. j. 40 Spr 779/2011 stěžovateli zcela dostatečným způsobem vysvětlila, proč postup exekutora při byl zcela v souladu s ustanovením §338e odst. 1 o. s. ř., který vylučuje užití ustanovení §263 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §69a odst. 2 exekučního řádu v případě výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitosti. K omezení práva nahlížení do spisů Ústavní soud pak jen zcela obecně připomíná, že ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že dočasné omezení práva na nahlížení do spisu, a to ani v přípravném řízení trestním, není samo o sobě protiústavní (srov. nález sp. zn. III. ÚS 239/04, Sb. n. u., sv. 33, poř. č. 80/2004, str. 273).
"Akademický" výrok je smysluplný jen tehdy, jestliže je způsobilý mít konkrétní praktický význam pro právní postavení stěžovatele; tak tomu být nemůže za dané situace, kdy exekuce již zanikla. Ústavním soudem protiústavní postup obvodního soudu ani příslušného exekutora shledán nebyl, proto není dán žádný důvod pro zásah Ústavního soudu.
Tento závěr pak není ani v rozporu s rozhodnutími Ústavního soudu, na která stěžovatel v ústavní stížnosti odkázal, neboť na nyní projednávaný případ stěžovatele, který vykazuje zcela zásadní odlišnosti, nedopadají.
Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost usnesením podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43odst. 3 zákona o Ústavním soudu)
V Brně dne 9. listopadu 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu