ECLI:CZ:US:2009:4.US.3173.08.1
sp. zn. IV. ÚS 3173/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného ve věci stěžovatele Hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, zastoupeného JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou, advokátní kancelář se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 48 Nc 6/2008-53 ze dne 21. 10. 2008, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 48 Nc 6/2008-71 ze dne 5. 11. 2008 a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 039 EX 173/08-31 ze dne 29. 9. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 29. 12. 2008 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, která byla podáním ze dne 19. 1. 2009 doplněna tak, aby splňovala základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 a příkazu k úhradě nákladů exekuce. Má totiž za to, že těmito usneseními, resp. příkazem k úhradě nákladů exekuce, byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), která jsou mu garantována zejména čl. 95 a 96 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ke skutkovému stavu možno říci, že stěžovateli (tehdy povinnému) bylo stanoveno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2007, č. j. 20 Co 381/2007-189, který mu byl doručen 20. 12. 2007, zaplatit v rozsudku stanovenou částku. Dne 7. 2. 2008 bylo stěžovateli doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 48 Nc 6/2008-5 ze dne 11. 1. 2008, kterým byla vůči stěžovateli nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného i k úhradě nákladů exekuce a pověření soudního exekutora. Proti tomuto usnesení se stěžovatel odvolal. Odvolání stěžovatele bylo odmítnuto a zároveň bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 48 Nc 6/2008-11, jímž byla v mezidobí exekuce částečně zastavena a proti kterému se stěžovatel rovněž odvolal. Následně byl soudním exekutorem vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce. Ve výroku I. tohoto příkazu byly určeny náklady exekuce, ve výroku II. byly určeny náklady oprávněného. Proti tomuto exekučnímu příkazu podali námitky oprávněný i povinný. O námitkách oprávněného bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 10. 2008 č. j. 48 Nc 6/2008-53, kterým byl uvedený příkaz změněn ve výroku II. tak, že byla snížena výše nákladů oprávněného, výrok I. zůstal nezměněn. O námitkách povinného bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 11. 2008 č. j. 48 Nc 6/2008-71 tak, že námitky se zamítají. Proti tomuto usnesení stěžovatel podal tuto ústavní stížnost. V ní především namítá, že obvodní soud při rozhodování o námitkách povinného, rovněž tak sám soudní exekutor ve svém příkazu, nezohlednil skutečnost, že stěžovatel nakonec plnil bez přímé účasti exekutora - exekutorovi proto nenáleží, podle názoru stěžovatele, jeho odměna ve stanovené výši. Stěžovatel v ústavní stížnosti obvodnímu soudu rovněž vytýká, že nejprve rozhodl o námitkách oprávněného a až po té rozhodl samostatným usnesením o námitkách povinného.
Ústavní soud posoudil ústavní stížnost samu, jakož i všechna rozhodnutí a dokumenty k ní přiložené a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 40). To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR); ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; protože Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, je jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva (svobody) jeho účastníků.
V souladu s výše uvedeným se Ústavní soud nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. K tomu může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudu v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Posláním Ústavního soudu je tedy především zkoumat, zda napadenými rozhodnutími soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelů, zakotvená v ústavních předpisech.
Na základě námitek stěžovatele se Ústavní soud zabýval ústavností řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, ze kterého vzešlo napadené usnesení. Podle zjištění Ústavního soudu základní práva stěžovatele nebyla porušena. Státní moc byla uplatněna v souladu se zákonem, postavení stěžovatele jako účastníka řízení bylo plně respektováno. Soud zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho právní závěry, které jsou v souladu s obecným právem. Na výkladu relevantních ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ze strany obvodního soudu, neshledal Ústavní soud nic protiústavního.
Namítá-li stěžovatel, že soudní exekutor i Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl mj. v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1038/08), pak této námitce nemůže Ústavní soud přesvědčit. Naopak obvodní soud v odůvodnění napadeného usnesení z 5. 11. 2008 výslovně odkazuje na nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 (srov. nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06, který byl publikován ve Sbírce zákonů jako nález Ústavního soudu č. 94/2007 Sb.), když konstatoval nutnost snížit odměnu exekutora na výši, která by odpovídala výši odměny, pokud by exekutor od exekuce upustil - tím se ovšem skutkové okolnosti dopadající na stěžovatele v právě projednávané ústavní stížnosti a skutkové okolnosti, z nichž vycházel nález sp. zn. II. ÚS 1038/08, výrazně odlišují (srov. k tomu i odstavec 19 právě citovaného nálezu a odstavec 29 nálezu pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06).
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 3. února 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu