ECLI:CZ:US:2019:4.US.3446.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3446/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti P. F., zastoupené Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2018, č. j. 3 Tdo 725/2018-30, Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2017, č. j. 6 To 216/2017-1646, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. března 2017, č. j. 3 T 277/2013-1431, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako účastníků, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozsudkem uznal Okresní soud ve Frýdku-Místku stěžovatelkou vinnou ze spáchání zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 1 a 3 písm. c) a e) trestního zákoníku, za což ji odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou let. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl; dovolání odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením.
Právně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nesouhlasí se svým odsouzením za situace, kdy namítla podjatost předsedy senátu i přísedících nalézacího soudu; uvádí, že předseda senátu okresního soudu je současně přímým poškozeným v jiném řízení, které je proti stěžovatelce vedeno u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 144/2017. Proto je stěžovatelka přesvědčena, že nebyly vyloučeny "objektivně nahlíženo ... oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti" (viz usnesení Nejvyššího soudu 8 Tdo 452/2009; obdobně pak nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 105/01 (publ. in: N 98/23 SbNU 11, všechna rozhodnutí dostupná též na http://nalus.usoud.cz). Podle přesvědčení stěžovatelky věc rozhodoval místně nepříslušný soud, neboť stěžovatelka se zdržovala na území Šumavy, tedy mimo působnost Okresního soudu ve Frýdku - Místku, a také stížnost stěžovatelky (kterou měl být trestný čin způsoben) byla podána mimo obvod působnosti tohoto soudu. Stěžovatelka dále namítá další rozpor v hodnocení důkazů - soudy její výpověď zhodnotily jako podrobnou a trvale shodnou, přesto ji označily za nevěrohodnou. Soudy rovněž nevzaly v úvahu argumentaci stěžovatelky a věc hodnotily jednostranně v její neprospěch. Přestože nebyla prokázána údajná pomluva, byla její věc v průběhu řízení, byť po předchozím upozornění, přísněji právně překvalifikována. Mimo pozornost soudů pak zůstal vlastní obsah stížnosti stěžovatelky týkající se možné korupce na stavebním úřadu; nebyly ani provedeny stěžovatelkou navržené důkazy týkající se útoků proti její osobě na sociálních sítích, elektronicky a telefonicky. Ze všech uvedených důvodů je stěžovatelka přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dodatečně stěžovatelka zaslala další informace, které považovala za nutné Ústavnímu soudu sdělit; podání však neučinila prostřednictvím k tomu zvoleného advokáta, a proto k nim Ústavní soud nepřihlížel.
Ústavní soud není další instancí v soustavě trestních soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti; jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad předpisů, je záležitostí obecných soudů, které zkoumají a posuzují, zda jsou dány podmínky pro užití toho či onoho právního institutu; je na nich, aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Ústavní soud zasáhne jen v případě zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky svévole či dokonce libovůle, což se však v projednávané věci nestalo.
Stěžovatelka opakovaně, ústně i písemně, tvrdila (šířila), že důvodem pro který nebyla zkolaudována její stavba, nejsou objektivní okolnosti, ale její neochota vyhovět požadavku pracovnice stavebního úřadu o úplatek ve výši 150 000 Kč. V řízení provedl okresní soud dokazování v rozsahu, který byl postačující pro to, aby prokázal vinu stěžovatelky - ta však, stále nespokojena, nadále namítá vady řízení. Z napadených rozhodnutí je patrné, že tuto formu své obhajoby uplatňuje opakovaně.
Usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku č. j. 3 T 277/2013-1449, vydaným v den vynesení napadeného rozsudku ve věci samé, se rozhodující členové senátu nevyloučili z projednávání ve věci; stížnost stěžovatelky Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. září 2017, č. j. 6 To 217/2017-1503, zamítl. Proti tomu stěžovatelka brojila ústavní stížností, kterou odmítl soudce zpravodaj usnesením ze dne 2. ledna 2018, sp. zn. II. ÚS 4040/17, jako předčasnou. Stěžovatelka nyní znovu namítá, že předseda senátu byl v jiné její věci poškozeným a jako "protistrana" v jiném řízení je prokazatelně podjatý. Jak je z relevantních rozhodnutí patrné, bylo toto "jiné" řízení (trestní stíhání stěžovatelky) zahájeno v důsledku dopisu zaslaného stěžovatelkou Nejvyššímu státnímu zastupitelství, v němž mimo jiné uvedla, že příslušná státní zástupkyně a předseda senátu požadují za její zproštění v projednávané věci 50 000 EUR čistého v hotovosti (dvakrát jí měl volat vyděrač ze skrytého čísla, jaké používá Policie České republiky, poprvé v květnu žádal půl miliónu, v červnu cenu za zproštění obžaloby zvýšil na 50 000 EUR). K tomu Ústavní soud uvádí, že nesouhlas účastníka řízení s procesním postupem soudce nelze považovat za důvod jeho podjatosti a odkazuje v této souvislosti na napadené usnesení Nejvyššího soudu strana 3, 12 řádek zdola: "Je zřejmé, že samotné křivé obvinění soudce projednávajícího trestní věc obviněné nemůže vyvolat jeho podjatost podle §30 odst. 1 trestního řádu. V opačném případě by každý obviněný mohl obvinit svého soudce, a tím znemožnit projednání trestní věci či v konečném důsledku dosáhnout vlastního výběru soudce".
K námitce nepříslušnosti soudu Ústavní soud dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2015, č. j. 7 Td 9/2015-15, který se námitkou zabýval a uzavřel, že Okresní soud ve Frýdku - Místku je podle §24 odst. 1 trestního řádu příslušný k projednání věci a podle §25 trestního řádu se věc tomuto soudu neodnímá. Důvody, které vedly Nejvyšší soud k tomuto závěru, jsou jasné a srozumitelné; proto Ústavní soud na odůvodnění usnesení odkazuje. Z citovaného usnesení se nadto podává, že stěžovatelka podala námitku podjatosti předsedy senátu nalézacího soudu opakovaně - o jeho nevyloučení rozhodl Okresní soud ve Frýdku - Místku již dne 27. března 2014, usnesením č. j. 3 T 277/2013-243 (právní moci nabylo toto rozhodnutí dne 15. dubna 2014). Ústavní soud odkazuje i na jinou podobnou věc stěžovatelky (sp. zn. 3 T 59/2016, v níž byla stíhána pro přečin pomluvy), ve které Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. října 2016, č. j. 7 Td 46/2016-10, rovněž deklaroval místní příslušnost Okresního soudu ve Frýdku - Místku.
Stran dalších námitek stěžovatelky Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy se jimi dostatečně zabývaly, zhodnotily jejich relevanci i způsobilost vést k jinému právnímu závěru ohledně šetřené trestné činnosti. Stěžovatelka přesto nesouhlasí s právním hodnocením své věci; její postup je subjektivně pochopitelný, není však způsobilý založit důvodnost ústavní stížnosti. Tvrdí-li stěžovatelka, že byla zkrácena ve svém právu na soudní ochranu tím, že obecné soudy v její věci dospěly k jinému právnímu závěru, než je závěr její, lze takové tvrzení hodnotit jen jako pouhou polemiku s rozhodnutím příslušného orgánu veřejné moci. Požadavek stěžovatelky přehodnotit právní závěry obecných soudů staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu nepřísluší. Důvody, pro které obecné soudy rozhodly, jsou v jejich rozhodnutích uvedeny v dostatečném rozsahu, jsou přehledné a srozumitelné. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, na ně odkazuje.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu