ECLI:CZ:US:2014:4.US.548.14.1
sp. zn. IV. ÚS 548/14
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 12. června 2014 sp. zn. IV. ÚS 548/14 ve věci ústavní stížnosti Markéty Šaray, zastoupené JUDr. Šárkou Toulovou, advokátkou, se sídlem Uhelný trh 414/9, Praha, proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 10. 2013 č. j. 9 C 245/2011-299, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost uhradit částku 3 090 Kč s úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení vedlejšímu účastníkovi, spojené s návrhem na zrušení §202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Okresního soudu v Benešově jako účastníka řízení a UP PROMOTION, s. r. o., jako vedlejšího účastníka řízení.
I. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 10. 2013 č. j. 9 C 245/2011-299 došlo k zásahu do ústavního práva stěžovatelky zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 10. 2013 č. j. 9 C 245/2011-299 se ruší.
III. Návrh na zrušení ustanovení §202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
IV. Návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka se s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým jí byla uložena povinnost uhradit společnosti UP PROMOTION, s. r. o., (dále též "vedlejší účastník" nebo "žalobkyně") částku 3 090 Kč s úrokem z prodlení a povinnost uhradit náklady řízení vedlejšího účastníka ve výši 8 465 Kč. Dále navrhuje zrušení ustanovení §202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž požaduje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
II.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka nejdříve poukazuje na to, že stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy, neboť rozhodnutí o ústavní stížnosti může mít dopad na mnoho tisíc osob a může se jím předejít množství soudních sporů vedených společnostmi UP PROMOTION, s. r. o., a BEZREKLAMKY, s. r. o.
3. Zdůrazňuje, že při posuzování případné bagatelnosti sporu je nutné vzít v úvahu celý systém podnikání společnosti, založený na tom, že se svými klienty uzavírá smlouvy na dobu neurčitou (fakticky jde o smlouvy na dobu určitou s možností automatické prolongace, které společnost hojně využívá). Činí tak již s předpokladem, že klienti v budoucnu zcela logicky nebudou ochotni neoprávněné nároky společnosti uhradit. Společnost pak podá žalobu k soudu, v rámci které bude uplatňovat i nárok na náhradu nákladů řízení, který je nezanedbatelnou součástí celé obchodní strategie. Společnost žaluje dlužné částky za jednotlivá období trvání smlouvy, čímž jednak úmyslně zvyšuje náklady řízení žalovaných, především však zcela záměrně udržuje výši jednotlivých sporů na hranici bagatelnosti. Tím znemožňuje žalovaným účinnou procesní obranu zejména ve formě odvolání k soudu vyšší instance.
4. Pokud jde o konkrétní námitky týkající se projednávané věci, stěžovatelka zdůrazňuje, že právní úkon, ze kterého soud dovozuje uzavření smlouvy, byl z její strany učiněn na základě omylu, který byl pro údajný právní úkon "uzavření smlouvy" rozhodující a o kterém vzhledem k délce doby věcně totožného způsobu "podnikání" vedlejší účastník musel vědět.
5. Soud při posuzování smlouvy (formulářového typu) nevzal v úvahu značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Závazkem společnosti je pouze pasivní zajištění propagace reklamy, nikoliv samotná propagace. Dále je stěžovatelka povinna uhradit společnosti sjednanou částku bez ohledu na splnění povinnosti společnosti. Dochází k automatickému obnovování platnosti smlouvy s nutností písemné výpovědi stěžovatelkou ve stanovené a limitované lhůtě, zatímco vedlejší účastník je oprávněn smlouvu ukončit kdykoliv, tedy i v případě ukončení smlouvy před sjednanou dobou trvání, a to aniž by mu vznikla povinnost vracet zákazníkovi alespoň poměrnou část uhrazeného poplatku. Smluvní pokuta je stanovena ve zcela zjevně účelově stanovené výši, přičemž její výše je pevná, nezohledňuje dobu prodlení dlužníka a nestandardní je i ujednání o poplatku za odeslanou upomínku.
6. Soud tak v daném případě nerespektoval §265 obchodního zákoníku, podle kterého výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany, přičemž podle stěžovatelky bylo prokázáno, že UP PROMOTION, s. r. o., nepodniká poctivě a své klienty pouze poškozuje, a to úmyslným vyvoláváním sporů.
7. Stejně tak soud nerespektoval ani zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je obchodní praktika nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil.
8. Stěžovatelka s poukazem na rozhodnutí Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 12 C 79/2012 a Okresního soudu v Kroměříži č. j. 7 C 72/2012-223 namítá, že ve srovnatelných, skutkově totožných věcech jsou různými soudy vydávány zcela protikladné rozsudky, což narušuje právní jistotu a umožňuje rozvoj nekalých obchodních praktik společnosti založených na očekávání formalistického přístupu soudů prvního stupně. Dále upozorňuje na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2013 ze dne 11. 12. 2013.
9. Návrh na zrušení ustanovení §202 odst. 2 o. s. ř. odůvodňuje možností jeho zneužívání cestou účelového rozmělnění sporu do několika samostatných soudních řízení. Namísto odlehčování soudům při rozhodování sporů o zaplacení malých částek je zřejmé, že výsledkem je právě naopak zbytečné vytváření soudních sporů.
10. Vzhledem k tomu, že bližší obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před okresním soudem je stěžovatelce, účastníkům řízení i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobněji rekapitulovat.
III.
11. Okresní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti zcela odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že v době jeho vydání nebylo vydáno stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2013 ze dne 11. 12. 2013.
12. Společnost UP PROMOTION, s. r. o., se k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřila a Ústavní soud s ní jako s vedlejším účastníkem řízení dále nejednal.
13. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržené vyjádření stěžovatelce k replice, neboť neobsahovalo žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, která by měla vliv na posouzení věci. Nadto z materiálního hlediska nelze přehlížet tu skutečnost, že Ústavní soud stížnosti vyhověl.
IV.
14. Poté, co Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost je přípustná, je podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], seznámil se s obsahem připojeného spisu a přezkoumal, zda tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu v listinných podkladech, dospěl k závěru, že je důvodná.
15. Ústavní soud v souladu s ustanovením §44 zákona o Ústavním soudu uvážil, že ve věci není třeba konat ústní jednání, neboť by to nepřispělo k dalšímu, resp. hlubšímu objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatele a účastníka řízení. Nekonání ústního jednání odůvodňuje také skutečnost, že Ústavní soud nepovažoval ani za potřebné provádět dokazování.
V.
16. Z obsahu spisu Ústavní soud ověřil, že společnost UP PROMOTION, s. r. o., se vůči stěžovatelce domáhala zaplacení částky 3 090 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3. 9. 2008 účastníci uzavřeli smlouvu o propagaci reklamní plochy, kterou se společnost zavázala pro stěžovatelku propagaci zajistit a stěžovatelka se zavázala za tuto službu zaplatit. Žalobkyně tvrdila, že svůj závazek splnila, neboť pro stěžovatelku reklamní plochu inzerovala na portále www.bestoutdoors.cz, avšak stěžovatelka sjednanou částku nezaplatila a dnem 18. 9. 2008 se s její úhradou ocitla v prodlení. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení ceny za poskytnutou službu ve výši 1 890 Kč včetně DPH, dále požadovala smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč a částku 200 Kč za písemnou upomínku k platbě.
17. Okresní soud žalobě vyhověl, neboť stěžovatelka podle jeho názoru smlouvu neuzavřela v omylu a neprokázala, že se ze strany žalobkyně jednalo o nekalou praktiku ve smyslu zákona č. 634/1992 Sb. Pokud jde o smluvní pokutu, neshledal důvod pro aplikaci moderačního práva.
18. Ústavní soud předesílá, že totožnou problematikou, týkající se žaloby společnosti BEZREKLAMKY, s. r. o., se již zabýval ve svých nálezech sp. zn. II. ÚS 4167/12 (N 192/71 SbNU 289), II. ÚS 1810/13 (N 93/73 SbNU 549), IV. ÚS 2782/13 (N 102/73 SbNU 653), IV. ÚS 2369/13 (N 109/73 SbNU 731), přičemž od závěrů zde uvedených nemá důvod se odchylovat a v podrobnostech na ně odkazuje.
19. V nyní projednávané věci tedy Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro jeho kasační zásah. I když jde o bagatelní spor, není možné přehlédnout, že stěžovatelkou rozporované rozhodnutí Okresního soudu v Benešově je v otázce posouzení platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy založeno na formalistickém hodnocení, které nezohledňuje všechny okolnosti případu, a to i ve vazbě na způsob podnikání společnosti UP PROMOTION, s. r. o. Soud smlouvu hodnotil jako smlouvu nepojmenovanou podle §269 obchodního zákoníku, aniž vzal v úvahu možnost posoudit ji jako smlouvu spotřebitelskou. Z tohoto hlediska její platnost, a to především pokud jde o smluvní pokutu a poplatek za upomínku, řádně neposuzoval a nezabýval se tím, zda smlouva není obsahově výrazně směřována v neprospěch právního postavení stěžovatelky, coby spotřebitele.
20. Ústavní soud dodává, že v projednávané věci neodmítl ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost z důvodu bagatelní výše předmětu sporu a podrobil námitky stěžovatelky meritornímu přezkumu s ohledem na zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry, neboť právní řád stěžovatelce jiný procesní prostředek k ochraně jejích práv již neposkytuje. Především však jde o rozhodnutí ve věci vydané v době, kdy civilní soudy ve skutkově i právně obdobných sporech tohoto typu nerozhodovaly jednotně a výtkám stěžovatelky ohledně uzavírání velkého množství smluv společností BEZREKLAMKY, s. r. o., a UP PROMOTION, s. r. o., v neprospěch spotřebitelů, jež vedly k soudním sporům, nelze upřít opodstatněnost. V této souvislosti Ústavní soud podotýká, že sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2013, jako soudu povolaného k sjednocování judikatury nižších soudů, bylo vydáno až dne 11. 12. 2013, a Ústavní soud tak rozhodoval v souladu se svou judikaturou stanovisku Nejvyššího soudu předcházející.
21. V dalším řízení je tedy nezbytné, aby Okresní soud v Benešově věc znovu posoudil a vydal rozhodnutí souladné s citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu a respektující judikaturu Ústavního soudu.
22. V předmětné věci Ústavní soud neshledal důvod k posuzování ústavnosti ustanovení §202 odst. 2 o. s. ř. V této souvislosti odkazuje na maximu, kterou pro posuzování ústavnosti instančního soudního přezkumu vyslovil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/01 (N 164/24 SbNU 201; 424/2001 Sb.): "Žádný právní řád není a nemůže být z pohledu soustavy procesních prostředků k ochraně práv, jakož i z pohledu soustavy uspořádání přezkumných instancí budován ad infinitivum. Každý právní řád generuje a nutně musí generovat i určitý počet chyb. Účelem přezkumného, resp. přezkumných řízení může reálně být takováto pochybení aproximativně minimalizovat, a nikoli bezezbytku odstranit. Soustava přezkumných instancí je proto výsledkem poměřování na straně jedné úsilí o dosažení panství práva, na straně druhé efektivity rozhodování a právní jistoty."
23. Jinak řečeno, z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně dvoustupňové, s výjimkou věcí trestních, u kterých tento požadavek vyplývá z čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Jednostupňové soudnictví, zejména pak ve věcech objektivně bagatelního významu, tedy nikterak nevybočuje z ústavních mezí, neboť není v rozporu s principem proporcionality s ohledem na požadavky, jež v tomto kontextu vyplývají z čl. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny [srov. např. sp. zn. IV. ÚS 101/01 (U 22/22 SbNU 387), III. ÚS 173/02 (N 127/28 SbNU 95), rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Suslo proti Ukrajině, stížnost č. 30605/02]. Ústavní soud proto shledal návrh na zrušení §202 odst. 2 o. s. ř. zjevně neopodstatněným.
24. V souladu s principem minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci i s přihlédnutím ke skutečnosti, že o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu, Ústavní soud návrh na odložení vykonatelnosti odmítl.
25. Na základě výše uvedeného, s ohledem na porušení práva stěžovatelky na spravedlivý (řádný) proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní rozhodl podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) a dále podle §43 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu, jak je ve výroku nálezu uvedeno.