ECLI:CZ:US:2007:4.US.981.07.1
sp. zn. IV. ÚS 981/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatelky AKOR, s.r.o., se sídlem v Dukovanech, Železniční vlečka jaderné elektrárny, právně zastoupená JUDr. Věrou Krčmovou, Kapitána Jaroše 2, Třebíč, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2005, č.j. 29 Ca 423/2002-47, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2007, č.j. 8 Afs 55/2005-74, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 18. 4. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaných usnesení obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
V soudním řízení před obecnými soudy se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 12. 11. 2002, č.j. 1109/2002FŘ/120, kterým bylo změněno prvostupňové rozhodnutí Finančního úřadu v Třebíči pod č.j. 63053/01/330911/8092, jímž byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z příjmu právnických osob dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o dani z příjmu") za zdaňovací období roku 1997 ve výši 1.296.750,-Kč a který rozhodl tak, že dodatečně vyměřená daň za rok 1997 v dodatečném platebním výměru č. 1010000106 se mění z částky 1.296.750,- Kč na částku 1.285. 050,- Kč.
Stěžovatel koupil dne 4. 4. 1997 10 ks akcií za částku 6.000.000,-Kč a dále 20 ks akcií za částku 20.000,- Kč a tyto cenné papíry dne 14. 5. 1997 prodal tak, že 10 ks za částku 9.551,30,- Kč a 20 ks za částku 20.334,20,- Kč. Pořizovací cena cenných papírů z roku 1997 ve výši 6.020.000,- Kč byla zaúčtována do nákladů roku 1997, daňová ztráta z prodeje těchto cenných papírů činila 5.990.114,50,- Kč. Stěžovateli byla dodatečným platebním výměrem doměřena daň z příjmu právnických osob ve výši 1.296.750,- Kč.
Správce daně z výše uvedeného učinil závěr, že stěžovatel chtěl nákupem a následným prodejem cenných papírů odčerpat ze společnosti finanční prostředky a tím i snížit základ daně. Stěžovatel je toho názoru, že správce daně od něj požadoval prokázání některých skutečností nad rámec zákona a porušil tím ustanovení §31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"). Jednalo se především o požadavek na předložení dokladů prokazujících výhodnost investice v období jednoho roku a vysvětlení důvodu této neobvyklé investice. Výše citovanými rozsudky obecných soudů mělo dle stěžovatele dojít k zásahu do základních práv, jež jsou stěžovateli garantovány čl. 2, čl. 4, čl. 36 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je výlučně ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Přestože je součástí soudní moci, pojednané v hlavě čtvrté Ústavy, je vyčleněn ze soustavy obecných soudů, a není jim proto ani nadřízen. Ústavní soud zásadně není povolán ani k přezkumu správnosti aplikace podústavního ("jednoduchého") práva a může tak činit pouze tehdy, jestliže současně shledá porušení některých ústavních kautel. Jak Ústavní soud judikoval, "základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá "porušení základního práva a svobody" (např. nález sp. zn. III. ÚS 269/99, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 17., č. 33, vydání 1, Praha 2000, I. Díl, str. 235; nález sp. zn. III. ÚS 84/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 34, vydání 1, Praha 1995, I. Díl, str. 257). Se zřetelem k tomu Ústavní soud hodnotil, zda v postupu obecných soudů v souzené věci nedošlo k porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele.
Co se týče námitky překročení oprávnění plynoucího pro správce daně z ustanovení §31 odst. 9 daňového řádu, nutno konstatovat, že toto má poměrně široký rozsah, ukládající daňovému subjektu prokázat veškeré tvrzené skutečnosti. Jak vyplynulo již z rozsudků obecných soudů, stěžovateli se nepodařilo prokázat základní skutečnost, a to vynaložení daňově uznatelného výdaje. To jest takového výdaje, který by byl vynaložen na dosažení, zajištění a udržení příjmu tak, jak to vyžaduje ustanovení §23 zákona o dani z příjmu. Posouzení, zda lze ten či onen náklad považovat za daňově uznatelný či nikoli, náleží především do působnosti správních orgánů, potažmo soudů. Je sice pravdou, že ne každý výdaj musí nutně najít svůj konkrétní odraz ve vykázaných příjmech, ovšem tyto výdaje se musí vzhledem k okolnostem případu jevit jako racionální, neboť jen takový náklad mohl směřovat k dosažení příjmu. Z tohoto úhlu pohledu je nutno nahlížet též na uložení povinnosti správcem daně směřující k objasnění výhodnosti provedené obchodní transakce. Z ústavněprávního hlediska je pak podstatnou ta skutečnost, že obecné soudy v odůvodnění svých rozsudků uvedly, jakou právní úpravou se řídily a jakými úvahami byly vedeny při hodnocení předložené otázky. V podstatě se zde jedná o střet dvou odlišných právních názorů, přičemž, jak bylo uvedeno již výše, postavení další odvolací instance Ústavnímu soudu nenáleží.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2007
Miloslav Výborný
předseda senátu