ECLI:CZ:NSS:2012:5.AFS.72.2011:115
sp. zn. 5 Afs 72/2011 - 115
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce:
J. B., proti žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec
Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 9. 11. 2011, č. j. 31 Af 119/2010 - 96,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Dodatečným platebním výměrem ze dne 3. 11. 2009, č. j. 68506/09/263960602654,
Finanční úřad ve Svitavách sdělil žalobci, že daň z nemovitostí za zdaňovací období roku 2009
se po dodatečném vyměření neodchyluje od jeho poslední známé daňové povinnosti. Žalobce
podal dne 20. 11. 2009 proti dodatečnému platebnímu výměru odvolání, správce daně však řízení
o odvolání rozhodnutím ze dne 30. 11. 2009, č. j. 73691/09/263960602654, zastavil z důvodu
jeho nepřípustnosti. Žalobce podal dne 30. 12. 2009 proti rozhodnutí o zastavení řízení
odvolání. Správce daně však řízení o odvolání rozhodnutím ze dne 10. 2. 2010,
č. j. 8154/10/263960602654, zastavil, neboť žalobce v rozporu s výzvou správce daně nedoplnil
náležitosti odvolání. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 15. 3. 2010 odvolání,
které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 2. 7. 2010, č. j. 4513/10-1400-606264.
Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Nejvyššího správního
soudu, jenž ji usnesením ze dne 8. 9. 2010, č. j. Na 239/2010 – 7, postoupil věcně a místně
příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové.
Návrhem ze dne 19. 11. 2010 požádal žalobce krajský soud o osvobození od soudního
poplatku a ustanovení advokáta. Krajský soud usnesením ze dne 24. 1. 2011,
č. j. 31 Af 119/2010 - 37, rozhodl o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a o zamítnutí
návrhu na ustanovení advokáta zástupcem žalobce. Žalobce podal proti usnesení krajského
soudu kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 27. 5. 2011,
č. j. 5 Afs 9/2011 – 71.
Žalobce následně podal dne 27. 6. 2011 nový návrh na osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce, o němž krajský soud usnesením ze dne 9. 11. 2011,
č. j. 31 Af 119/2010 - 96, rozhodl opět tak, že žalobci osvobození od soudního poplatku
nepřiznal a zamítl návrh na ustanovení advokáta zástupcem žalobce. Krajský soud konstatoval,
že ani po změně, která nastala ve výdělkových poměrech žalobce po přiznání částečného
invalidního důchodu, a změně pracovního poměru na částečný úvazek, nejsou u něj dány
podmínky pro osvobození od soudního poplatku a žalobce je schopen dostát zákonem stanovené
poplatkové povinnosti. Žalobce je od srpna 2011 zaměstnán na částečný pracovní úvazek. Jeho
průměrný výdělek za měsíce srpen a září 2011 činil 8083 Kč. Spolu s částečným invalidním
důchodem, který byl žalobci přiznán, činily příjmy žalobce 14 186 Kč, tedy zhruba o 3000 Kč
méně než při plném pracovním úvazku. Vedle toho žalobci plynul příjem z pronájmu
zemědělských pozemků ve výši 13 419 Kč ročně. Po odečtení nákladů, které žalobce doložil,
však podle krajského soudu dosahoval měsíční příjem žalobce 14 000 Kč. Za této situace dospěl
krajský soud k závěru, že majetkové poměry žalobce mu nejsou překážkou v přístupu k soudu.
Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) dne 25. 11. 2011 kasační
stížnost, již opírá o důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. namítá nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení.
Stěžovatel namítal, že požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta
zástupcem, neboť se u něj podstatně změnily hmotné, sociální a hlavně zdravotní poměry.
Pracuje totiž na snížený pracovní úvazek a pobírá částečný invalidní důchod. Svoji žádost doložil
příslušnými listinami, krajský soud však tyto skutečnosti nezohlednil. Krajský soud se podle jeho
názoru skutkovou podstatou dané věci vůbec nezabýval a své rozhodnutí neodůvodnil. Z tohoto
důvodu navrhl stěžovatel, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.). S ohledem na skutečnost,
že kasační stížnost napadá usnesení krajského soudu, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, Nejvyšší správní soud v souladu
se svou ustálenou judikaturou netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
ani na povinném zastoupení advokátem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41, publikovaný pod č. 486/2005 Sb.NSS, rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, www.nssoud.cz).
Stěžovatel přesto požádal dne 2. 1. 2012 Nejvyšší správní soud o ustanovení zástupce
pro toto řízení o kasační stížnosti. Usnesením ze dne 9. 1. 2012, č. j. 5 Afs 72/2011 – 109,
Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl. Nejvyšší správní soud
vycházel právě z judikaturou dovozené výjimky, podle níž stěžovatel v daném řízení o kasační
stížnosti zastoupen být nemusí. Nejvyšší správní soud kromě toho shledal, že samotná kasační
stížnost stěžovatele splňuje veškeré náležitosti vyplývající z §37 odst. 2 a 3 a §106 odst. 1 s. ř. s.,
není tedy třeba, aby byl stěžovateli advokát nápomocen pro odstraňování jejích případných vad.
Dále Nejvyšší správní soud zdůraznil, že se nejedná o právně složitou věc a že navíc správní
soudy rozhodují ve věci stěžovatelova návrhu o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
advokáta již podruhé, přičemž Nejvyšší správní soud se ve zmiňovaném rozsudku k první kasační
stížnosti, kterou za stěžovatele formuloval advokát, jenž mu byl určen Českou advokátní
komorou, důkladně zabýval všemi tvrzeními, o něž stěžovatel opíral svůj návrh na osvobození
od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení o žalobě. Stěžovateli jsou tedy
skutečnosti, s nimiž Nejvyšší správní soud spojuje splnění zákonných podmínek pro osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce, dobře známy, ve věci stěžovatelovy kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu o jeho novém návrhu na osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce se jedná již v zásadě jen o to, zda změny ve stěžovatelových osobních,
majetkových a výdělkových poměrech, které nastaly od doby rozhodnutí správních soudů o jeho
prvním návrhu, již nyní osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení
o žalobě odůvodňují či nikoliv. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že ustanovení zástupce
stěžovateli není v daném případě nezbytně třeba k ochraně jeho práv v řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tedy následně přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu
v rozsahu vymezeném v §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti je rozhodný právní stav, který tu byl v době
rozhodování krajského soudu o návrzích na osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce z řad advokátů, tj. ke dni 9. 11. 2011. Ačkoliv tedy zákonem č. 303/2011 Sb. došlo
s účinností od 1. 1. 2012 k novelizaci ustanovení soudního řádu správního upravujících
osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.) a ustanovení zástupce účastníkovi řízení
(§35 odst. 8 s. ř. s.), nemají tyto pozdější změny zákona vliv na posouzení dané věci.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s., ve znění účinném do 31. 12. 2011, účastník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu
osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže
být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve znění účinném do 31. 12. 2011, navrhovateli, u něhož
jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv,
může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové
výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odst. 2 platí v takovém případě stát.
Účelem institutu osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je ochrana práv
účastníka řízení, pokud by mu mohla vzniknout vážná újma na jeho právech v důsledku
nedostatku finančních prostředků, který by mu bránil účinně chránit svá práva v řízení
před soudem. Smyslem tohoto institutu není kompenzovat navrhovateli finanční zátěž spojenou
se soudním řízením, ale zajistit přístup k soudu. Navrhovatel žádající o osvobození od soudních
poplatků proto musí v prvé řadě osvědčit, že jsou v jeho případě splněny zákonem stanovené
předpoklady. Z §36 odst. 3 s. ř. s., ve znění účinném do 31. 12. 2011, vyplývá, že pro osvobození
od soudních poplatků musí být kumulativně splněny dvě podmínky, kterými jsou (1.) nedostatek
prostředků k zaplacení soudního poplatku na straně navrhovatele, a (2.) že nejde o návrh zjevně
neúspěšný. Nezbytnými předpoklady pro ustanovení zástupce je pak (1.) kumulativní splnění
obou uvedených podmínek pro osvobození od soudních poplatků a navíc též (2.), že zastoupení
je potřeba k ochraně práv účastníka řízení. Důkazní břemeno o tom, že jsou tyto předpoklady
splněny, nese navrhovatel (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009 – 95, publikované pod č. 2163/2011 Sb. NSS, usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publikované
pod č. 537/2005 Sb. NSS).
Krajský soud v daném případě při posouzení žádosti stěžovatele vycházel především
z údajů, které stěžovatel uvedl v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
ze dne 12. 8. 2011, jakož i dalších listin, které stěžovatel s tímto prohlášením předložil krajskému
soudu. Podle údajů uvedených zaměstnavatelem stěžovatele v potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech přesahovala průměrná měsíční mzda stěžovatele v období do srpna
2011 částku 16 000 Kč. Podle dohody mezi zaměstnavatelem a stěžovatelem ze dne 1. 8. 2011 byl
s účinností k tomuto dni snížen rozsah denní pracovní doby stěžovatele ze 7,5 hodin na 4 hodiny.
Za měsíc srpen vyplatil zaměstnavatel stěžovateli 9432 Kč a za měsíc září 6734 Kč. Vedle
toho byl stěžovateli od 21. 2. 2011 přiznán rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení
ze dne 28. 3. 2011, č. j. X, invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 6103 Kč
měsíčně. Nad rámec těchto příjmů vyplynulo z údajů, které stěžovatel uvedl při předchozí žádosti
o osvobození od soudních poplatků, že z pronájmu zemědělské půdy mu plyne roční nájemné ve
výši 13 419 Kč.
Z těchto skutečností plyne, že stěžovatel v měsících srpnu a září 2011 dosáhl
po započtení přiznaného invalidního důchodu průměrného příjmu přes 14 000 Kč měsíčně.
Došlo u něj tedy v důsledku omezení rozsahu jeho pracovního poměru k snížení příjmů
o cca 3000 Kč. K jeho měsíčním příjmům je ovšem třeba připočítat také poměrnou část
nájemného za pronájem zemědělské půdy ve výši 1200 Kč. Po odečtení běžných nákladů,
jež stěžovatel doložil účetními doklady (měsíční zálohy na elektřinu, nákup uhlí, poplatek
za rozhlas a televizi, nákup léků), byť v několika případech není jasné, ke kterému období se tyto
doklady váží, by tedy stěžovatel měl mít dostatek prostředků nejen na běžné výdaje spojené
s chodem domácnosti, ale i na náklady, které jsou spojeny s vedením soudního řízení,
které podáním žaloby zahájil.
Krajský soud zcela správně zohlednil i skutečnost, že stěžovatel žije ve vlastním rodinném
domě se svojí těžce nemocnou matkou, o níž pečuje. S její léčbou jsou spojeny finanční náklady,
což stěžovatel dokládal účetními doklady za nákup léků v celkové výši 1098 Kč. Nicméně
podle oznámení České zprávy sociálního zabezpečení ze dne 1. 1. 2011, předloženého
stěžovatelem, byl matce stěžovatele vyplácen starobní a vdovský důchod v celkové výši 9432 Kč
měsíčně. K hrazení nákladů spojených s léčením i běžných výdajů tedy má matka stěžovatele
zajištěny své vlastní prostředky. Nelze proto dovodit, že by tyto výdaje musel nést výhradně
sám stěžovatel.
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, krajský soud se posouzením poměrů
stěžovatele, jež vyplývají ze shora uvedených skutečností, podrobně zabýval a řádně se s nimi
vypořádal. Přihlédl přitom i ke skutečnostem, které svědčí ve prospěch stěžovatele a dospěl
k závěrům, které mají podklad v listinách, které k prokázání důvodnosti svého návrhu předložil
stěžovatel.
Za této situace se Nejvyšší správní soud zcela ztotožnil s názorem krajského soudu,
že v posuzované věci nebyly splněny předpoklady pro osvobození stěžovatele od soudních
poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.) ani pro ustanovení zástupce (§35 odst. 8 s. ř. s). Byť je pravdou,
že u stěžovatele došlo v době od rozhodování krajského soudu o jeho předchozí žádosti
k poklesu příjmů, nelze s ohledem na jeho majetkové a příjmové poměry dospět k závěru,
že by trpěl takovým nedostatkem prostředků, jenž by mu bránil v přístupu k soudu. Nejvyšší
správní soud proto souhlasí s názorem krajského soudu, že stěžovatel neosvědčil, že by mu jeho
majetkové a výdělkové poměry neumožňovaly nést z vlastních prostředků náklady spojené
se soudním řízením, tj. soudní poplatek ve výši 2000 Kč spojený s podáním žaloby a případnou
odměnu za zastupování advokátem, kterého si sám zvolí, jakkoli zastoupení advokátem
není v řízení o žalobě obligatorní.
Namítá-li stěžovatel, že krajský soud nezohlednil nepříznivý zdravotní stav, jímž trpí,
je třeba konstatovat, že tato skutečnost sama o sobě není důvodem pro osvobození stěžovatele
od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Finanční náklady spojené s léčbou onemocnění
či úrazů, zvláště pokud jde o dlouhodobé poruchy zdraví, mohou skutečně tvořit významnou
zátěž, která může v mnoha případech tvořit překážku v přístupu k soudu. Tak tomu
ovšem v daném případě není. Přestože z lékařských zpráv, které stěžovatel předložil krajskému
soudu, vyplývá, že má významné zdravotní obtíže, stěžovatel již nedoložil, že by léčení
a s ním spojené náklady tvořily natolik významnou zátěž, která by mu znemožňovala uhrazení
soudního poplatku, případně odměny advokáta, kterého si pro zastupování v soudním řízení
zvolí.
Nejvyšší správní soud dospěl ze všech uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci úspěch, příslušelo by mu tedy právo na náhradu
nákladů řízení, z obsahu soudního spisu však plyne, že mu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 29. února 2012
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D
předsedkyně senátu