ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.206.2017:52
sp. zn. 5 As 206/2017 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. B. M., zast.
Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem, se sídlem Přátelství 1960, Písek, proti žalovanému: První
náměstek policejního prezidenta, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2017, č. j. 6 Ad 3/2015 – 50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Ředitel Pyrotechnické služby Policie ČR rozhodnutím ze dne 22. 8. 2014, č. 119/2009,
odvolal žalobce podle §26 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů (dále jen „služební zákon“)ze služebního místa vrchního komisaře skupiny
znaleckých činností, odboru nástražných výbušných systémů, Pyrotechnické služby, a současně
jej převedl do personální pravomoci ředitele Obvodního ředitelství policie Praha I. Důvodem
odvolání byly neuspokojivé výsledky služebního hodnocení žalobce za období od 25. 9. 2009
do 22. 5. 2014. Žalobce napadl toto rozhodnutí odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne
11. 12. 2014, č. j. PPR-26986-12/ČJ-2014-990131, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze
(dále jen „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou.
Městský soud nepřisvědčil námitce překvapivosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného
a nedůvodnou shledal námitku žalobce, že nebyl seznámen s doporučením senátu poradní
komise, resp. se k němu nemohl vyjádřit. Městský soud rovněž neshledal porušení procesního
práva žalobce na nahlížení do správního spisu. Dále městský soud konstatoval, že příslušná
zákonná lhůta pro průběžné hodnocení žalobce byla dodržena, a i pokud by tato lhůta byla mírně
překročena, neměl by tento nedostatek vliv na zákonnost rozhodnutí. Městský soud nepřisvědčil
rovněž námitce týkající se tvrzené účelovosti služebního hodnocení. Otázku použití úředních
záznamů, které byly vytvořeny bez vědomí žalobce, stejně jako otázku, zda odnětí znaleckého
oprávnění je rozhodnutím nebo jednostranným úkonem, nepovažoval městský soud
za podstatnou pro projednávanou věc. Městský soud dále nepřisvědčil námitce, že se žalovaný
nezabýval žalobcem tvrzenou diskriminací; podle názoru městského soudu, odůvodnění
rozhodnutí žalovaného jako celek svědčí o tom, že žalovaný v rámci hodnocení konkrétních
odvolacích námitek diskriminační postup neshledal, tedy i tato námitka byla ve svém souhrnu
konkrétně posouzena. Zprávy ředitele Pyrotechnické služby z roku 2012, kdy byl žalobce zapsán
do seznamu znalců, nepokládal městský soud za relevantní pro posouzení projednávané věci
a námitku žalobce, že tyto zprávy nebyly zohledněny, shledal nedůvodnou. Dle městského soudu
musí být obsahem správního spisu příslušné podklady, které sloužily ke skutkovým zjištěním
a následnému právnímu posouzení, těmito podklady bylo v dané věci zejména vypracované
služební hodnocení. Pokud žalovaný odkázal i na podklady, které jsou součástí jiného spisu,
neshledal v tom soud žádnou nesprávnost, neboť podkladem může být i jiný spis.
[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
a to z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[4] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, že na projednávanou věc nemají
vliv rozhodnutí ředitele Pyrotechnické služby ve věcech kázeňských č. 5/2014 ze dne 24. 3. 2014
a č. 6/2014 ze dne 9. 5. 2014, kterými bylo rozhodováno o kázeňských prohřešcích stěžovatele.
Obě rozhodnutí byla vydána před vyhotovením služebního hodnocení stěžovatele za období
25. 9. 2009 do 22. 5. 2014, č. j. PYRO-121-1/ČJ-2014-9400KR, provedeného dne 22. 5. 2014
plk. Mgr. J. L., a před vydáním rozhodnutí ředitele Pyrotechnické služby ve věcech služebního
poměru č. 119/2014 ze dne 22. 8. 2014. Rozhodnutí ve věcech kázeňských měla nepochybně vliv
na následující hodnocení stěžovatele a na rozhodnutí ředitele Pyrotechnické služby o odvolání a
převedení stěžovatele. Proto je stěžovatel toho názoru, že mělo být vyčkáno konečných
rozhodnutí v řízeních vedených o uvedených rozhodnutích ve věcech kázeňských.
[5] Městský soud dle stěžovatele pochybil, jestliže za situace, kdy dospěl k závěru, že žaloba
je v určité části pro svou obecnost neprojednatelná, nevyzval stěžovatele k jejímu doplnění.
Stěžovatel má za to, že napadený rozsudek je z uvedeného důvodu nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů a vnitřní rozpornost.
[6] Stěžovatel dále namítl, že městský soud vycházel při svých závěrech z neplatných
služebních hodnocení a hodnocení z roku 2013 označil za účelové.
[7] Stěžovatel městskému soudu dále vytýká, že „nevzal vůbec v úvahu návrhy stěžovatele“.
Městskému soudu je dle stěžovatele z úřední činnosti známo, že je u něj veden spis sp. zn.
SPR 3268/2012, ve věci žádosti stěžovatele o zápis do seznamu znalců, tento spis obsahuje
doporučení prvostupňového funkcionáře ze dne 26. 11. 2012, prohlášení prvostupňového
služebního funkcionáře o získání znalostí v oblasti právní úpravy znalce a výkonu znalecké
činnosti ze dne 6. 11. 2012 a dopis prvostupňového služebního funkcionáře ze dne 17. 12. 2011.
Uvedené skutečnosti městský soud nehodnotil, ačkoliv jimi stěžovatel argumentoval již v žalobě,
soud se však s touto argumentací nevypořádal.
[8] Stěžovatel v žalobě namítal, že služební hodnocení jeho osoby „se nezakládá
na skutečnostech, že není opodstatněné a podložené“. Městský soud měl tato tvrzení přezkoumat, vyžádat
si podklady pro hodnocení stěžovatele apod., což neučinil. Stěžovatel nemůže žalobou napadat
závěry hodnocení a domáhat se přezkumu, závěry hodnocení je však nutné zkoumat v souvislosti
s úkonem, kterým bylo zasaženo do práv stěžovatele, což je v daném případě rozhodnutí
o odvolání ze služebního místa. Městský soud však na tuto svou povinnost zcela rezignoval.
Z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, proč městský soud považuje skutečnosti
získané z úředních záznamů za nevýznamné. Stěžovatel s tímto závěrem soudu nesouhlasí,
zdůraznil, že záznamy jsou zohledněny ve služebním hodnocení a tyto podklady byly
důvodem pro negativní služební hodnocení a soud měl proto přezkoumat, zda se zakládají
na skutečnostech a jsou podložené. Pokud by byl vyloučen přezkum takovýchto hodnocení,
stěžovatel ani jiný příslušník by neměl reálnou možnost dosáhnout přezkumu rozhodnutí
učiněného na základě negativního služebního rozhodnutí.
[9] Za nepoužitelný podklad služebního hodnocení označil stěžovatel záznam o významné
události. Navíc, „pokud jde o záznamy o významné události ohledně kontroly spisu, pak v tomto
případě šlo o přímý zásah do znalecké činnosti a pokus o ovlivnění znalce“. Stěžovatel poukazuje na to,
že na základě „tohoto jednoho záznamu bylo iniciováno kázeňské řízení, jehož rozhodnutí je podrobováno
soudní kontrole (spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 11 Ad 26/2014), což je známo soudu z jeho úřední
činnosti (spis Městského soudu v Praze, sp. zn. SPR 3268/2012).
[10] Pokud jde o další podklad pro rozhodnutí o služebním hodnocení, a to rozhodnutí
o odebrání znalecké činnosti, poukázal stěžovatel na to, že je v této věci u Městského soudu
v Praze vedena žaloba na ochranu před nečinností služebního funkcionáře pod sp. zn.
10 A 74/2015. Městskému soudu je tato skutečnost známa z úřední činnosti, proto stěžovatel
nerozumí tomu, proč městský soud k tomuto nepřihlédl. Stěžovatel dodal, že rozhodnutím
o trvalém odebrání znaleckého osvědčení v rámci PČR mu bylo znemožněno, aby případně
napravil nedostatky, které mu byly vytknuty v rámci služebního hodnocení.
[11] Stěžovatel dále uvedl, že nemůže akceptovat závěry městského soudu „ohledně účelovosti
tvrzení“. Městský soud „v tomto pohledu neprovedl veškeré důkazní návrhy, které měl k dispozici“.
Stěžovatel navrhoval důkaz spisem městského soudu sp. zn. SPR 3268/2012, ze kterého
je patrné, že ke konci roku 2012 byl stěžovatel vysoce odborným pracovníkem Pyrotechnické
služby Policie České republiky. Následně došlo k pokusům o ovlivnění stěžovatele při výkonu
znalecké činnosti ze strany služebního funkcionáře, na které si stěžovatel stěžoval u odborového
ombudsmana, a poté byl negativně služebně hodnocen. Dle stěžovatele je s podivem,
že v průběhu, resp. závěru roku 2012 nebylo zpracováno průběžné každoroční hodnocení
či celkové hodnocení. Dne 30. 5. 2013 byla stěžovateli udělena kázeňská odměna v souvislosti
s výkonem znalecké činnosti. Průběžné hodnocení (negativní) bylo vyhotoveno až po půl roce
od hodnocení, které bylo zasíláno soudu ve věcech jmenování znalcem. Dle stěžovatele
si služební funkcionář vydáním negativního hodnocení připravil cestu ke „zbavení se stěžovatele“.
[12] Stěžovatel poukazuje na to, že ředitel Pyrotechnické služby PČR ovlivňoval i jiného
znalce a namítl, že byl a je ze strany Pyrotechnické služby postihován za to, že si hájil znaleckou
nezávislost a nepodlehl snahám o ingerenci do této nezávislosti.
[13] Stěžovatel znovu poukázal na pochybení, která nastala v souvislosti s jeho služebním
hodnocením ze dne 22. 5. 2014, č. j. PYRO-121-1/ČJ-2014-9400KR, vyhotoveným plk. Mgr. J.
L., kterým byl hodnocen za období 25. 9. 2009 do 22. 5. 2014. Městský soud se v odůvodnění
napadeného rozsudku vyjádřil pouze k nedodržení tříleté lhůty, nijak se však nevyjádřil
k opomenutí přímého nadřízeného stěžovatele, který ho každoročně průběžně nehodnotil.
Služební funkcionář tak neměl k dispozici dostatek podkladů spočívajících zejména v běžném
každoročním hodnocení stěžovatele jeho přímým nadřízeným z let 2009 až 2014. Dle stěžovatele
nelze dovodit, že by se kvalita jeho služby snižovala, když „na přelomu let 2012“ docházelo k
„vychvalování“ stěžovatele v souvislosti se získáním znaleckého oprávnění. Stěžovatel nesouhlasí se
závěrem městského soudu, že povinnost vyhotovit celkové hodnocení po třech letech byla
překročena pouze mírně. Služební hodnocení za období od 25. 9. 2009 do 22. 5. 2014 nemělo
takovou informační hodnotu, na základě které mohly být vytvořeny relevantní závěry o
neuspokojivých výsledcích výkonu služby stěžovatele. S uvedenými tvrzeními se dle stěžovatele
městský soud rovněž nevypořádal.
[14] Za účelový pokládá stěžovatel postup policejního orgánu, který mu stanovil lhůtu
pro nápravu zjištěných neuspokojivých výsledků do 31. 8. 2014, přitom o odvolání ze služebního
místa bylo rozhodnuto dne 22. 8. 2014, z čehož je zřejmé, že služební funkcionář neměl
jakýkoli zájem na setrvání stěžovatele na jeho tehdejší pozici a služební hodnocení bylo vydáno
výhradně za účelem likvidace stěžovatele jako příslušníka bezpečnostního sboru. Rovněž s touto
skutečností se dle stěžovatele městský soud nevypořádal.
[15] Dále stěžovatel vytýká městskému soudu, že neprovedl stěžovatelem navrhovaný důkaz
záznamem o postupu služebního funkcionáře, který nahlédnutí do spisu podmiňoval podáním
písemné žádosti.
[16] Stěžovatel je toho názoru, že městský soud učinil nesprávný právní závěr, když dovodil,
že byl dán důvod pro odvolání stěžovatele ze služebního místa. Ustanovení §26 odst. 4
zákona o služebním poměru předpokládá, že bude zpracované služební hodnocení v souladu
se zákonem, což se v daném případě nestalo. K uvedenému stěžovatel poukázal na skutečnost,
že v hodnocené době byly u Pyrotechnické služby Policie ČR pouze dva znalci, stěžovatel a druhá
osoba, a ačkoliv oba znalci měli stejnou produktivitu práce a stejné průtahy, nedostatky byly
vytýkány pouze stěžovateli. Stěžovatel byl „negativně hodnocen za to, že mu nebyly ze strany služebních
funkcionářů stanoveny podmínky“. Stěžovatel má za to, že nebylo prokázáno, že dosáhl trvale
neuspokojivých výsledků.
[17] Městský soud se dle stěžovatele nevypořádal rovněž s jeho argumentací ohledně
nepřípustnosti Stanoviska k návrhu senátu ve věci služebního poměru vypracovaného
plk. Mgr. M. Š. jako podkladu pro rozhodnutí ve věci služebního poměru stěžovatele. Stěžovatel
mj. poukazoval na skutečnost, že stanovisko bylo vytvořeno dříve, než písemné stanovisko
senátu poradní komise; k uvedenému stěžovatel navrhl důkaz výslechem svědků. Stejně tak se dle
stěžovatele městský soud nevypořádal s jeho argumentací odkazující na usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 – 132.
[18] Závěrem kasační stížnosti stěžovatele namítl, že došlo k porušení principu legitimního
očekávání, neboť v přítomnosti stěžovatele senát poradní komise projednal věc a jednomyslně
se usnesl na závěru, který odhlasoval. Vzhledem k tomu, že takto rozhodl celý senát, měl být
stěžovatel minimálně upozorněn na to, že následně dojde k odlišnému právnímu posouzení tak,
aby se stěžovatel v rámci práva na spravedlivý proces mohl vyjádřit a nebyl by zaskočen účelovým
rozhodnutím připraveným plk. Mgr. Š.
[19] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
[20] Ke kasační stížnosti se vyjádřil dne 14. 9. 2017 žalovaný, který se zcela ztotožnil
s právními názory a závěry městského soudu. Žalovaný upozornil na to, že stěžovatel v kasační
stížnosti uvádí nepravdy a zkresluje řadu skutečností. Dle žalovaného není pravdou, že je vedeno
řízení o dvou kázeňských proviněních stěžovatele, neboť obě rozhodnutí ve věcech kázeňských
jsou pravomocná. Žalovaný souhlasí se závěrem městského soudu, že není třeba vyčkávat
na výsledek mimořádných opravných prostředků uplatněných ve vztahu k těmto rozhodnutím,
neboť žalované rozhodnutí bylo vydáno v samostatném správním řízení na podkladě především
služebního hodnocení stěžovatele. K uvedenému žalovaný poukázal na povinnost soudu
vycházet při přezkumu správního rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu.
[21] K námitce stěžovatele, že nebyl městským soudem vyzván k doplnění žaloby, žalovaný
upozornil, že městský soud konstatoval nikoliv neprojednatelnost žaloby, ale obecnost žalobní
námitky, kterou městský soud pro její nekonkrétnost posoudil jen v obecné rovině. Žalobní
námitky vznesené stěžovatelem proti služebnímu hodnocení byly městským soudem vypořádány
bezvadně, pokud stěžovatel hodnocení zpochybňuje poukazem na to, že mu v roce 2013
byla udělena odměna ve výši 1000 Kč, pak žalovaný uvádí, že jedna kázeňská odměna udělená
za splnění zvlášť významného úkolu nemůže způsobit neplatnost služebního hodnocení. Pokud
jde o věc vedenou u městského osudu pod sp. zn. SPR 3268/2012, není žalovanému tento spis
znám a nemůže se k němu proto vyjádřit. Dokumenty z roku 2012, které zmiňoval stěžovatel,
nedokládají jeho odbornou způsobilost k výkonu služby v Pyrotechnické službě ani kvalitu
výkonu služby stěžovatele k datu, kdy byl odvolán. Námitky proti podkladům služebního
hodnocení jsou dle žalovaného nedůvodné, stěžovatel mohl vznést námitku proti všem
podkladům, služební funkcionář se s veškerými vznesenými námitkami řádně a přezkoumatelně
vypořádal a namítané záznamy o mimořádných událostech jsou jedním z možných podkladů
hodnocení. Námitka zaujatosti funkcionářů působících u Pyrotechnické služby je rovněž
nedůvodná, služební hodnocení stěžovatele bylo zpracováno na základě písemných důkazů
různými vedoucími příslušníky různých útvarů policie, tedy i mimo Pyrotechnickou službu.
K okolnostem odebrání znaleckého osvědčení žalovaný uvedl, že jedním z důvodů pro odebrání
osvědčení byly mj. zásadní nedostatky při zpracování odborného vyjádření v trestním řízení
vedeném proti Mgr. V. S., zástupci stěžovatele v projednávané věci. Znalecký výstup ve
zmiňované trestní věci byl stěžovatelem zpracován nepravdivě, závěr neodpovídal zadaným
otázkám a byl v rozporu se zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Žalovaný je
přesvědčen, že stěžovatel nevykonával služební úkoly řádně, včas a v souladu s právními předpisy
a postup služebních funkcionářů nebyl zvůlí ani neoprávněným či nezákonným postupem.
[22] K námitce, že služební hodnocení bylo zpracováno po více než 3 letech od zpracování
předchozího hodnocení, žalovaný uvedl, že tato dílčí případná pochybení příslušných vedoucích
příslušníků, nikoli žalovaného či služebního funkcionáře, který vydal nalézací rozhodnutí,
nemohou způsobit neplatnost služebního hodnocení, na jehož základě byl stěžovatel převeden
na jiné služební místo. Průběžné hodnocení je jedním z možných podkladů služebního
hodnocení. K námitce účelovosti lhůty dané stěžovateli ve služebním hodnocení k nápravě
zjištěných pochybení, žalovaný poukázal na to, že služební hodnocení, včetně stanovení termínu
pro splnění uložených úkolů, prováděl v rámci Pyrotechnické služby jako hodnotitel vedoucí
odboru nástražných výbušných systémů plk. Mgr. L., nikoli služební funkcionář, který vydal
nalézací rozhodnutí, ani žalovaný. Služební funkcionář byl oprávněn rozhodnout o žalobcově
převedení na jiné služební místo i před uplynutím stanovené lhůty k odstranění nedostatků.
Výklad stěžovatele, podle kterého je možno odvolat příslušníka z dosavadního služebního místa
jen v případě, že trvale dosahuje neuspokojivých výsledků, nemá oporu v zákoně.
[23] Pokud jde o stanovisko prvního místopředsedy poradní komise žalovaného plk. Mgr. Š.
k doporučení senátu poradní komise, poukázal žalovaný na to, že bylo vydáno zcela v souladu s
čl. 23 statutu poradní komise, který je přílohou č. 1 rozkazu policejního prezidenta č. 206/2011,
kterým se zřizuje poradní komise policejního prezidenta. Tvrzení stěžovatele, že stanovisko
místopředsedy poradní komise bylo vytvořeno dříve, než bylo vyhotoveno doporučení senátu
poradní komise, nemá oporu ve spisové dokumentaci. Doporučení senátu poradní komise, resp.
stanovisko k tomuto doporučení, nejsou podkladem meritorního rozhodnutí dle §180 zákona o
služebním poměru, proto stěžovatel nemá právo s těmito výstupy seznámit. Žalovaný navrhl, aby
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
[24] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění
ostatních podmínek řízení, přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu
a z důvodů stěžovatelem uplatněných v kasační stížnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), neshledal přitom
vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[25] Nejvyšší správní soud nepovažuje za nutné podrobně rekapitulovat skutkový stav věci
ani průběh správního řízení; tyto skutečnosti jsou oběma stranám dostatečně známy a byly
dostatečně popsány jednak v rozhodnutí žalovaného, v napadeném rozsudku městského soudu,
jakož i v podané kasační stížnosti.
[26] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku, ke které musí případně přihlédnout i z úřední povinnosti. V této souvislosti
upozorňuje, že soudy nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle
vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. např.
rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013 - 19). Podstatné je, aby se soud ve svém
rozhodnutí vypořádal se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých
případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. např.
rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013 - 33).
[27] Stěžovatel namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť městský soud
dle jeho názoru dospěl v odstavci [34] rozsudku k závěru, že žaloba je pro svou obecnost
neprojednatelná, měl proto stěžovatele vyzvat k jejímu doplnění, což neučinil. Této námitce
nelze přisvědčit. Městský soud konstatoval, že v určité části žaloby stěžovatel neuvedl konkrétně,
jakou argumentaci a které námitky žalovaný nevypořádal. Takto obecně formulovaný žalobní
bod, a nikoliv žalobu, shledal městský soud neprojednatelným, nebylo proto namístě vyzývat
stěžovatele k doplnění žaloby.
[28] Stěžovatel dále namítal nepřezkoumatelnost závěrů městského soudu uvedených
v odstavci [40] napadeného rozsudku. Stěžovatel k uvedenému citoval celý odstavec [40]
rozsudku a namítl, že městský soud vycházel „z různých neplatných hodnocení … neplatnosti nasvědčuje
i to, že služební hodnocení, které je podkladem pro odvolání, nikde neuvádí hodnocení z roku 2012. Pokud
by tato hodnocení byla platná, pak by byla uvedena jako podklad hodnocení. … Hodnocení z roku 2013
je v ostrém nepoměru s udělenou odměnou stěžovateli. Již v této době jde o určité účelově zpracované hodnocení“.
Tato námitka není důvodná. Městský soud v odstavci [40] napadeného rozsudku posuzoval
stěžovatelem tvrzenou účelovost služebního hodnocení ze dne 22. 5. 2014 provedeného
plk. Mgr. J. L. Konstatoval, že služební hodnocení ze dne 22. 5. 2014, kterým byl stěžovatel
hodnocen za období od 25. 9. 2009 do 22. 5. 2014, a výsledky dalších služebních hodnocení
založených ve správním spise, a to ze dne 10. 7. 2013, ze dne 25. 9. 2009 a ze dne 15. 2. 2012,
mají sestupnou tendenci, jejich výsledky nejsou příliš rozdílné, a účelovost hodnocení ze dne
22. 5. 2014 neshledal. Uvedené závěry městského soudu Nejvyšší správní soud nepovažuje za
nepřezkoumatelné. Všechna městským soudem uváděná hodnocení jsou založena ve správním
spise. Stěžovatel nekonkretizoval, která služební hodnocení považuje za neplatná, ale pokud
jde o služební hodnocení ze dne 25. 9. 2009 a průběžné hodnocení ze dne 10. 7. 2013, tato byla
doručena stěžovateli, který proti jejich závěrům podal námitky, a obě tato hodnocení byla
podkladem pro služební hodnocení ze dne 22. 5. 2014 (viz str. 7 hodnocení ze dne 22. 5. 2014,
kde je uveden Seznam dokumentů a událostí, které byly v rámci hodnocení projednány a v závěru
hodnocení zohledněny); o platnosti těchto hodnocení proto není sporu. Pokud jde o průběžné
hodnocení ze dne 15. 2. 2012, zde se městský soud dopustil pochybení, neboť dle vyjádření
ředitele pyrotechnické služby založeného na čl. 80 správního spisu, toto průběžné hodnocení
nesplňovalo po formální stránce zákonné podmínky, nelze je proto pokládat za relevantní
a městský soud k němu neměl přihlížet. Uvedený nedostatek ale není vadou, která by způsobila
nepřezkoumatelnost závěru městského soudu, ve kterém neshledal služební hodnocení ze dne
22. 5. 2014 účelovým. Jak městský soud konstatoval, stěžovatel proti služebnímu hodnocení
ze dne 22. 5. 2014 nenamítl v žalobě žádnou konkrétní námitku a je nutno přisvědčit městskému
soudu, že obsah služebního hodnocení a jeho výsledky o účelovosti nesvědčí. Závěr služebního
hodnocení charakterizuje způsobilost příslušníka na pětistupňové škále. Podle služebního
hodnocení ze dne 25. 9. 2009 dosahoval stěžovatel dobrých výsledků (stupeň 3) a dle průběžného
hodnocení ze dne 10. 7. 2013 dosahoval dobrých výsledků s výhradami (stupeň 4). Závěr
městského soudu o sestupné tendenci výsledků hodnocení je proto správný. Námitku
o účelovosti hodnocení z roku 2013, které je dle stěžovatele v ostrém nepoměru s udělenou
odměnou, městský soud neposuzoval, neboť ji stěžovatel v žalobě nevznesl, jde proto
o nepřípustnou kasační námitku a Nejvyšší správní soud se jí nezabýval.
[29] Stěžovatel dále městskému soudu vytýkal, že v rámci posuzování účelovosti služebního
hodnocení nezohlednil skutečnosti, které měly být soudu známy z úřední činnosti ze spisu
sp. zn. SPR 3268/2012 vedeného u městského soudu ve věci žádosti stěžovatele o zápis
do seznamu znalců, konkrétně stěžovatel poukazoval na doporučení ředitele Pyrotechnické
služby PČR ze dne 26. 11. 2012 poskytnutého pro potřeby řízení o zápisu stěžovatele
do seznamu znalců. Zde je nutno poukázat na jistou nesrovnalost - v žalobě stěžovatel k uvedené
argumentaci odkazoval na spis městského soudu sp. zn. Spr 3687/2014, nikoliv sp. zn. SPR
3268/2012, na který odkázal v kasační stížnosti. Rovněž tato námitka není důvodná, neboť
městský soud se zprávou ředitele Pyrotechnické služby zabýval v bodě [43] napadeného
rozsudku, kde uzavřel, že zprávy ředitele Pyrotechnické služby z roku 2012 nejsou pro posouzení
projednávané věci podstatné, neboť k rozhodnutí o převedení stěžovatele na jiné služební místo
došlo na základě služebního hodnocení, nikoliv těchto zpráv. Navíc poukázal na to, že oproti
roku 2012 doznalo služební hodnocení stěžovatele změn, a to v jeho neprospěch. Městský soud
tedy žalobní námitku stěžovatele neopomenul a její nedůvodnost dostatečně odůvodnil. Nejvyšší
správní soud žádné jiné důvody svědčící o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku neshledal
a považuje tak rozhodnutí městského soudu za plně přezkoumatelné.
[30] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce, že měl městský soud vyčkat konečných
rozhodnutí v kázeňských řízeních vedených se stěžovatelem. Stěžovatel nijak nedoložil tvrzení,
že rozhodnutí v kázeňských řízeních měla „nepochybně“ vliv na jeho hodnocení a na rozhodnutí
o jeho odvolání. Nejvyšší správní soud naopak souhlasí se závěrem městského soudu, který
vyplývá z obsahu spisové dokumentace, že správní rozhodnutí ve věcech kázeňských nebyla
podkladem projednávaného správního rozhodnutí a jejich konečný výsledek není pro dané řízení
relevantní. Rovněž třeba poznamenat, že podle §75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí
vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
[31] Další námitky stěžovatele směřovaly proti závěrům městského soudu učiněným ohledně
podkladů služebního hodnocení. Stěžovatel městskému soudu vytýká, že rezignoval na svou
povinnost podklady přezkoumat. Zároveň stěžovatel zpochybňoval použitelnost záznamů
o významné události jako podkladu služebního hodnocení, neboť proti jeho obsahu se nemohl
nijak bránit. Nejvyšší správní soud ani těmto námitkám nepřisvědčil.
[32] Podle §26 odst. 4 služebního zákona lze příslušníka odvolat z dosavadního služebního
místa a ustanovit na jiné služební místo, pro které je stanovena o jeden stupeň nižší služební
hodnost, jestliže podle závěru služebního hodnocení dosahuje neuspokojivých výsledků
ve výkonu služby. Služební hodnocení ve smyslu §26 odst. 4 služebního zákona plní roli
podkladu pro rozhodnutí služebního funkcionáře, ostatně to vyplývá i z §203 odst. 2 služebního
zákona, podle něhož je služební hodnocení podkladem pro rozhodování ve věcech služebního
poměru. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu výsledky služebního hodnocení nepodléhají
standardním možnostem přezkumu ve správním soudnictví (k uvedenému srovnej např.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006, č. j. 6 As 1/2005 – 44). Riziko
zneužití institutu služebního hodnocení jako stěžejního podkladu rozhodnutí o odvolání
ze služebního místa je však podstatně omezeno možností přezkumu v režimu řízení o námitkách.
Jak správně konstatoval i městský soud, stěžovatel tohoto práva využil a proti služebnímu
hodnocení podal námitky, které byly příslušným služebním funkcionářem vypořádány. S tím
souvisí i námitka stěžovatele, že se nemohl bránit proti obsahu záznamů o významné události.
Rovněž proti těmto podkladům služebního hodnocení se totiž stěžovatel mohl bránit, a bránil se,
v rámci námitek proti výsledkům služebního hodnocení. Nejvyšší správní soud proto souhlasí
se závěrem městského soudu, že právo stěžovatele na obranu proti služebnímu hodnocení nebylo
porušeno. V samotné žalobě pak stěžovatel proti služebnímu hodnocení, resp. jeho podkladům
nenamítal žádnou konkrétní skutečnost, proto plně postačilo, jestliže městský soud výsledky
služebního hodnocení posoudil rovněž v obecné rovině. Nejvyšší správní soud přitom
souhlasí se závěrem městského soudu, že služební hodnocení ze dne 22. 5. 2014 je ve vztahu
ke stěžovateli a průběhu jeho služby naprosto konkrétní, a nic nenasvědčuje účelovosti
hodnocení.
[33] Stěžovatel dále poukázal na to, že jedním z podkladů služebního hodnocení bylo
i rozhodnutí o trvalém odebrání znaleckého osvědčení. Stěžovatel v této souvislosti poukazoval
na řízení vedené v této věci u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 74/2015 a namítal,
že městský soud k této skutečnosti v napadeném rozhodnutí nepřihlédl.
[34] Nejvyšší správní soud k uvedenému podotýká, že je mu z úřední činnosti známo,
že v poukazované věci sp. zn. 10 A 74/2015 byla podána žaloba na nečinnost, kterou
se stěžovatel domáhal vydání rozhodnutí o odvolání podaném proti rozhodnutí o trvalém
odebrání znaleckého osvědčení. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2018,
č. j. 7 As 411/2017 – 16, bylo rozhodnuto o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2017, č. j. 10 A 74/2015 – 98, tak, že rozsudek městského
soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud
v uvedeném rozhodnutí dospěl k závěru, že trvalé odebrání znaleckého osvědčení pro obor
kriminalistika, odvětví pyrotechnika je rozhodnutím ve smyslu §181 odst. 1 zákona o služebním
poměru, proti kterému je přípustné odvolání podle jeho §190, a proto mělo být o odvolání
podaném stěžovatelem rozhodnuto. Současně Nejvyšší správní soud konstatoval, že takové
rozhodnutí by následně nepodléhalo přezkumu ve správním soudnictví, neboť z něj je výslovně
vyloučeno výlukou vyjádřenou v §70 písm. e) s. ř. s.
[35] Jestliže v nyní projednávané věci městský soud nehodnotil, zda rozhodnutí o odnětí
znaleckého osvědčení je jednostranným úkonem nebo zda se jedná o rozhodnutí, jak tvrdil
stěžovatel, pak s tímto postupem Nejvyšší správní soud souhlasí. V daném řízení nebylo úkolem
městského soudu hodnotit charakter rozhodnutí o odebrání znaleckého osvědčení, tato otázka
nebyla předmětem řízení.
[36] V kasační stížnosti nesouhlasil stěžovatel s tím, jak městský soud vypořádal jeho námitky
proti postupu senátu poradní komise. Městský soud v odstavci [33] napadeného rozsudku
neshledal porušení procesních práv stěžovatele a konstatoval, že návrh příslušné poradní komise
je doporučením pro příslušného služebního funkcionáře, který ve věci rozhoduje a je jeho
odpovědností i právem se doporučením senátu poradní komise neřídit. Nejvyšší správní soud
se s uvedenými závěry městského soudu ztotožňuje (k povaze doporučení senátu poradní komise
viz rozsudek NSS č. j. 3 Ads 51/2012 - 48 ze dne 23. 1. 2013).
[37] Pokud stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že podkladem rozhodnutí služebního
funkcionáře nemohlo být stanovisko vypracované plk. Mgr. M. Š., pak Nejvyšší správní soud
musí především konstatovat, že městský soud se touto námitkou nezabýval, neboť byla
stěžovatelem vznesena poprvé v replice ze dne 25. 5. 2015, tedy opožděně. Uvedené platí v této
souvislosti i ohledně návrhu stěžovatele na výslech svědků k prokázání účelového postupu senátu
poradní komise a ohledně argumentace odkazující na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 – 132, které stěžovatel rovněž uvedl
opožděně ve své replice.
[38] Pokud jde o námitku, že stěžovatel nebyl upozorněn na to, že služební funkcionář dojde
k právnímu posouzení odlišnému od názoru senátu poradní komise, a že se nemohl k takovému
postupu vyjádřit, má Nejvyšší správní soud za to, že městský soud tuto námitku vypořádal
dostatečně, když uvedl, že doporučení poradní komise je pomůckou pro služebního funkcionáře,
nejedná se však o podklad rozhodnutí ve smyslu §180 služebního zákona, s nímž by musel být
stěžovatel seznámen nebo byl oprávněn se k němu vyjádřit.
[39] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou. Městský soud
se přezkoumatelným způsobem vypořádal s veškerými námitkami, které stěžovatel vznesl, jeho
závěry vycházejí z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který má oporu ve spise žalovaného.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud nepochybil ani v právním posouzení
a jeho rozsudek je v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost dle §110
odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[40] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží;
žalovanému žádné náklady přesahující jeho správní činnost nevznikly, proto mu soud náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. října 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu