ECLI:CZ:NSS:2017:5.AS.278.2016:16
sp. zn. 5 As 278/2016 - 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: J. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci
ze dne 2. 11. 2016, č. j. 59 Af 20/2016 – 44,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 2. 2016, č. j. 4989/16/5100-31462-704211, bylo
změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Liberci
ze dne 14. 5. 2015, č. j. 822623/15/2601-70461-507481.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ústí
nad Labem a požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 11. 2016, č. j. 59 Af 20/2016 –
44, nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl zamítnut jeho návrh
na ustanovení zástupce. Krajský soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu
konstatoval, že důkazní břemeno k prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku
nese účastník soudního řízení. Žadatel je přitom povinen soudu prokázat hodnověrným
způsobem své majetkové a sociální poměry. S přihlédnutím k těmto klíčovým východiskům pro
přiznání osvobození od soudních poplatků bylo povinností žalobce prokázat soudu rozhodné
skutečnosti, aby soud případně mohl vyhovět jeho žádosti. V projednávaném případě žalobce
požádal soud o osvobození od soudních poplatků; soud mu zaslal výzvu k doložení majetkových
poměrů, aby měl následně k dispozici veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení předmětné
žádosti žalobce. Žalobce však požadované listiny, na jejichž podkladě by si soud mohl ověřit, zda
jsou u žalobce skutečně splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §36
odst. 3 s. ř. s., nedoložil. Nesplnil tak základní podmínku pro osvobození od soudních poplatků,
neboť neprokázal relevantní skutečnosti rozhodné pro přiznání osvobození od soudních
poplatků. Z tohoto důvodu krajský soud osvobození od soudních poplatků žalobci nepřiznal.
Dle §35 odst. 8 s. ř. s. pak platí, že navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce. V souzené věci však bylo soudem zjištěno,
že žalobce neprokázal, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Z tohoto
důvodu tedy u žalobce není splněna hned první zákonná podmínka pro ustanovení zástupce.
Krajský soud proto nevyhověl ani žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Proti citovanému usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační
stížnost, v níž namítl, že krajský soud hrubě a účelově zkreslil rozhodný skutkový i právní
stav věci a napadené usnesení je založeno na domněnkách. Stěžovatel má za to, že jeho žádosti
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce byly a jsou objektivně důvodné.
Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil. Požádal také o přiznání
odkladného účinku jeho kasační stížnosti, o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Zdejší soud přezkoumal napadené
usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal
při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4
s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Pokud jde o splnění poplatkové povinnosti v řízení o kasační stížnosti, v tomto řízení
stěžovatele poplatková povinnost nestíhá s ohledem na to, že jeho kasační stížnost nesměřuje
proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (blíže viz usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, publikované pod
č. 3271/2015 Sb. NSS). Jak přitom vyplývá ze zmiňovaného usnesení rozšířeného senátu, žalobce
v řízení o kasační stížnosti, která nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí krajského soudu ani
proti rozhodnutí, jímž se řízení před krajským soudem končí, nemusí splňovat ani podmínky dle
§105 odst. 2 s. ř. s. (povinné zastoupení žalobce bez příslušného právnického vzdělání
advokátem nebo jeho zaměstnancem nebo členem, který má vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie).
I přes uvedené stěžovatel o ustanovení zástupce v kasační stížnosti požádal, proto musel
Nejvyšší správní soud tuto žádost vypořádat.
Nejvyšší správní soud podotýká, že podle §35 odst. 8 s. ř. s. se pro rozhodnutí
o ustanovení zástupce vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek, a to jednak splnění
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, jednak též nezbytná potřeba takového
zastoupení k ochraně práv účastníka řízení. Nejvyšší správní soud neshledal splnění druhé nutné
podmínky pro ustanovení zástupce, tedy jeho nezbytnost k ochraně práv žalobce. Kasační
stížnost má požadované základní náležitosti, přitom v posuzované věci se jedná o posouzení
nikterak komplikované hmotněprávní otázky, o které soud může rozhodnout na základě podané
kasační stížnosti a podkladů obsažených ve spise, aniž by bylo třeba za tímto účelem žalobci
ustanovovat zástupce. Soud musí „pouze“ posoudit, zda stěžovatel doložil, že jsou u něj splněny
podmínky pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce. Nakládání
se spisem krajského soudu a čerpání informací z něj přitom není dokazováním ve smyslu
soudního řádu správního (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2015,
č. j. 2 As 259/2015 - 41). Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh na ustanovení
zástupce zamítl.
Kasační stížnost směřovala proti usnesení, kterým krajský soud nepřiznal stěžovateli
osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. a zamítl jeho návrh na ustanovení
zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Podle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Smyslem osvobození od soudních poplatků, jakož i oprávnění žádat o ustanovení
zástupce na náklady státu, je ochrana účastníka proti negativním dopadům do jeho ústavně
zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu zakotveným
v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 8. 2009, č. j. 8 As 20/2009 - 50, je soud povinen v každém jednotlivém případě vážit
konkrétní specifické okolnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků a individuální poměry
žadatele. Účastníka lze osvobodit od soudních poplatků pouze tehdy, bude-li řádně osvědčeno,
že pro jeho celkové poměry nelze setrvávat na povinnosti soudní poplatek uhradit.
Bylo tedy na stěžovateli, aby krajskému soudu konkrétně popsal své majetkové poměry
a doložil doklady dosvědčující jeho nemajetnost. Pokud tak neučinil, nebyl krajský soud povinen
zjišťovat jeho výdělkové a majetkové možnosti z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, č. 537/2005 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud zjistil ze spisu krajského soudu, že krajský soud stěžovatele vyzval,
aby řádně vyplnil formulář o svých majetkových poměrech. Stěžovatel však vyplněný formulář
ve stanovené lhůtě soudu nezaslal. Soudu doručil dne 26. 10. 2016 pouze faxové podání,
ze kterého nebylo možno dovodit, zda stěžovatel skutečně splňuje podmínky pro osvobození
od soudních poplatků.
Ze spisu krajského soudu je tedy zřejmé, že stěžovatel svou žádost o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce ve stanovené lhůtě ani později do dne vydání
napadeného usnesení nedoplnil. Ostatně ani v kasační stížnosti stěžovatel relevantně netvrdí
a nedokládá, že by vyplněný formulář či jiný relevantní dokument krajskému soudu skutečně
zaslal, aby bylo možno posoudit jeho majetkové poměry. To, že stěžovatel řádně nedokládá
své majetkové poměry při obdobných žádostech, je nadto Nejvyššímu správnímu soudu známo
i z řady dalších řízení, ve kterých stěžovatel rovněž nevyplnil předmětný formulář a nedoložil
tak své majetkové poměry (viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 2 Afs 111/2016,
sp. zn. 3 As 141/2016 atd.). Stěžovateli přitom musí být z uvedených řízení známo, jaké následky
způsobuje nevyplnění předmětného formuláře ve stanovené lhůtě.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud nesouhlasí se stěžovatelem,
že by v řízení před krajským soudem věrohodně a úplně prokázal svoje majetkové poměry
a doložil, že nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku. Krajský soud proto
postupoval v souladu s §36 odst. 3 s. ř. s., nepřiznal-li mu osvobození od soudních poplatků.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
krajský soud správně zamítl i jeho návrh na ustanovení zástupce (srov. §35 odst. 8 s. ř. s.
a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, rozsudek
ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 129/2015 - 4 atd.).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud nerozhodoval v řízení o kasační stížnosti o návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo
rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a dalších
procesních úkonech.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto řízením
nad rámec běžné činnosti nevznikly, takže mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu