ECLI:CZ:NSS:2022:5.AZS.218.2021:39
sp. zn. 5 Azs 218/2021 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: I. O., zast. Mgr. Bc.
Lukášem Bělským, advokátem se sídlem Domažlická 1256/1, Praha, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, č. j. 13 Az 11/2021 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
III. Odměna a náhrada hotových výdajů ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Bc. Lukášovi
Bělskému, advokátovi se sídlem Domažlická 1256/1, Praha, se u rč u je částkou
ve výši 6 800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2021, č. j. OAM-147/ZA-ZA11-ZA22-2021; tímto
rozhodnutím žalovaný stěžovatelovu žádost o mezinárodní ochranu zamítl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“).
[2] Dne 5. 3. 2021 stěžovatel požádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice.
V zemi původu pracoval ve vypůjčeném traktoru, přičemž v případě poškození měl sám nést
náklady za opravu. Stěžovatel traktor rozbil a jeho majitel po stěžovateli požadoval uhrazení jeho
plné ceny (25 000 USD) do dvou měsíců. Již po dvou týdnech ho však vyhledali cizí muži, kteří
jej zbili poté, co přiznal, že celou částku splatit nestihne. Stěžovatel si následně vypůjčil částku
10 000 USD. Když cizí muži přišli znovu, řekli mu, že si polovinu z částky nechají a polovinu
odevzdají, nicméně zbylou částku musí stěžovatel sehnat za týden. Když stěžovatel uvedl, že toho
není schopen, zbili jej znovu a vyhrožovali mu, že jestli se obrátí na policii, bude mít jeho
nezletilá dcera problémy. Následně se stěžovatel skrýval u svého strýce, nicméně i tam ho muži
našli. Stěžovatel se poté rozhodl vycestovat do České republiky, aby zde pracoval a mohl splatit
své dluhy. Českou republiku zvolil, neboť zde již dříve dva roky pracoval a byl tu zvyklý.
[3] Žalovaný konstatoval, že důvodem žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany
je legalizace pobytu na území ČR, aby zde mohl pracovat a vydělat peníze na úhradu svého dluhu.
Dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal, že Gruzii v jeho případě nelze považovat
za bezpečnou zemi původu, a proto vydal výše uvedené rozhodnutí. Stěžovatel proti tomuto
rozhodnutí brojil žalobou, ve které namítal, že žalovaný neopatřil pro rozhodnutí dostatek
podkladů, a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Domněnka bezpečné země
původu podle §16 odst. 2 zákona o azylu je vyvratitelná, a je proto třeba zkoumat bezpečnost
země původu ve vztahu ke každému žadateli; v případě stěžovatele jeho země původu bezpečná
není, neboť mu tam hrozí vážná újma ve smyslu §14a zákona o azylu.
[4] V napadeném rozsudku městský soud konstatoval, že žalovaný vycházel z dostatečně
zjištěného skutkového stavu, neboť v případě aplikace institutu bezpečné země původu žalovaný
nemá povinnost shromažďovat informace o zemi původu v takovém rozsahu, jako je tomu
u plného meritorního posouzení žádosti – v souladu s §16 odst. 3 zákona o azylu se totiž
neposuzuje, zda žadatel uvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl čelit pronásledování
z důvodů uvedených v §12 tohoto zákona či že mu hrozí vážná újma podle §14a téhož zákona.
Důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle §12 - §14b zákona o azylu se v případě
zamítnutí žádosti pro zjevnou nedůvodnost neposuzují. Městský soud dále podotkl, že stěžovateli
neodmítly poskytnout ochranu státní orgány země původu a že mu gruzínská policie bude
schopna poskytnout adekvátní ochranu. Stěžovatel nadto sám deklaroval, že si v ČR chce vydělat
na splacení dluhu, a je tedy zřejmé, že zemi původu opustil z ekonomických důvodů. Městský
soud tedy podanou žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
[5] V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek
městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Namítal, že žalovaný nevyšel z dostatečně
zjištěného skutkového stavu, když dospěl k závěru, že stěžovatel podal žádost o mezinárodní
ochranu z ekonomických důvodů, přičemž městský soud tento postup aproboval. Stěžovatel totiž
jednoznačně uváděl, že zemi původu opustil kvůli strachu o život a zdraví své rodiny. Městský
soud stěžovateli vyčetl, že se neobrátil na gruzínské státní orgány; podle stěžovatele však
z obsahu spisu nevyplývá, že by mu byla policie země původu schopna poskytnout adekvátní
ochranu. Vzhledem k tomu, že bezpečná země původu podle §16 odst. 2 zákona o azylu
je pouze vyvratitelnou domněnkou, měl se žalovaný, potažmo městský soud zabývat tím, zda
se o bezpečnou zemi jedná i ve stěžovatelově případě. Podle názoru stěžovatele nebylo na místě
jeho žádost zamítat, a už vůbec ne jako zjevně nedůvodnou, žalovaný se proto měl zabývat
důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle §12 - 14b zákona o azylu. Vzhledem k tomu,
že stěžovateli v zemi původu hrozí nebezpečí vážné újmy a nemůže se obrátit na státní orgány,
neboť by cizí muži ublížili jeho rodině, jsou u stěžovatele naplněny důvody k udělení doplňkové
ochrany.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na obsah správního spisu a napadený
rozsudek, s nímž se ztotožnil, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro
nepřijatelnost, případně zamítl.
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje,
že kasační stížnost je podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté, vzhledem k tomu,
že se v dané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, se Nejvyšší správní soud
ve smyslu §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
[8] Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své
usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Znaky tohoto pojmu jsou naplněny
v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Podle
citovaného rozhodnutí je tedy kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná
v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí městského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
[9] Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší správní soud konstatuje, že podaná kasační
stížnost předestírá k rozhodnutí otázky Gruzie coby bezpečné země původu a nutnosti zabývat
se důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle §12 - §14b zákona o azylu v případě
zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné. Uvedené otázky ovšem v daném případě podle
přesvědčení Nejvyššího správního soudu nezasluhuje pozornosti z důvodů ad (1) až (4) kritérií
přijatelnosti. Nejedná se o otázky, které by dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího správního
soudu řešeny, resp. byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon; rovněž tak
se nejedná o případ zásadního pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele. Naopak městský soud posoudil případ stěžovatele
zcela v souladu s konstantní judikaturou, od které Nejvyšší správní soud neshledal důvodu
se odchýlit, a proto dospěl k následujícímu závěru.
[10] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[11] Podle §16 odst. 2 zákona o azylu platí: „Jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení
mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika
považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento
stát za takovou zemi považovat nelze.“
[12] Podle §2 bod 7 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon
o dočasné ochraně cizinců považuje Česká republika Gruzii za bezpečnou zemi původu
s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie. Z obsahu spisu je zřejmé, že stěžovatel nepochází z těchto
vyloučených oblastí, tuto skutečnost ostatně ani nezpochybňuje.
[13] Oproti jiným azylovým řízením je u řízení o mezinárodní ochraně v případě bezpečných
zemí původu zdůrazněno důkazní břemeno žadatelů. Jelikož se dodržování mezinárodních
závazků a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí původu presumuje, leží
odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích. Shodný závěr Nejvyšší správní soud
vyslovil již v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, č. 1749/2009 Sb. NSS:
„Institut bezpečné země původu zakotvený v §2 odst. 1 písm. a) zákona o azylu [pozn. soudu – dnes písm. k)]
a v čl. 29 a 30 procedurální směrnice totiž stanoví presumpci nedůvodností žádostí osob přicházejících z dané země
– srov. §16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu (...) [pozn. soudu – dnes §16 odst. 2 zákona o azylu].
Jinými slovy, žadatel o mezinárodní ochranu přicházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho
konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze, což v důsledku znamená, že musí
prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení.
Jak bylo uvedeno výše, obdobné podmínky nejsou u standardních žádostí o mezinárodní ochranu (minimálně,
pokud jde o zkoumání podmínek pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu) vyžadovány, a tudíž
označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů
o mezinárodní ochranu.“ Judikatura Nejvyššího správního soudu je v tomto ohledu konstantní;
například v usnesení ze dne 8. 10. 2020, č. j. 10 Azs 232/2020 - 32, zdejší soud vyslovil, že „pokud
žadatel o mezinárodní ochranu pochází z bezpečné země, u které se předpokládá, že neporušuje práva vlastních
občanů a dodržuje mezinárodní závazky, leží hlavní odpovědnost na prokázání opaku právě na žadateli (…).
Pokud se tedy udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi bezpečné země původu, je jeho
úkolem přesvědčit žalovaného, že žádost nelze zamítnout podle §16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho
mimořádný příběh odůvodňuje věcné posouzení žádosti podle zákona o azylu.“
[14] Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný vycházel z dostatečně zjištěného
skutkového stavu. Ačkoliv se stěžovatel rovněž snažil vyhnout cizím mužům vymáhajícím jeho
dluh, do ČR přijel též s vidinou toho, že si zde na splacení svých dluhů vydělá. Co se týče
informací o zemi původu, žalovaný vycházel z dokumentu „Hodnocení Gruzie jako bezpečné země
původu“, přičemž bylo v prvé řadě na stěžovateli, aby prokázal, že v jeho případě Gruzie
bezpečnou zemí původu není – mohl tedy především prokazovat, že jsou v jeho případě dány
natolik výjimečné okolnosti odlišující jej od jiných osob obdobného postavení, že obecně platné
závěry související s bezpečností Gruzie v posuzované věci nelze aplikovat. Stěžovatel se však
omezil pouze na obecné tvrzení vyplývající především z nedůvěry ve schopnosti policie ochránit
jeho rodinu i jeho samotného, čímž se však od ostatních osob v obdobném postavení vůbec
neodlišil. Je evidentní, že tímto způsobem nemohl zvrátit posouzení země původu jako bezpečné.
[15] Jak správně upozornil městský soud, mezinárodní ochranu pro hrozbu vážné újmy
ze strany nestátních subjektů (zde mužů vymáhajících stěžovatelův dluh) lze udělit pouze
po vyčerpání vnitrostátních prostředků ochrany země původu, resp. pokud nelze po žadateli
požadovat, aby těchto prostředků využil (z důvodu zjevné neochoty či neefektivity státních
orgánů země původu). V případě bezpečných zemí původu navíc platí presumpce dostupnosti
vnitřní ochrany, neboť možnost využití vnitrostátních prostředků ochrany je jednou z podmínek
nezbytnou pro zařazení státu na seznam bezpečných zemí původu (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 6. 2007, č. j. 4 Azs 195/2006 – 149, a rozsudek Krajského soudu
v Brně ze dne 20. 10. 2021, č. j. 41 Az 58/2020 - 52, č. 4270/2022 Sb. NSS). Ostatně
i z „Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu“ vyplývá, že mají gruzínští občané možnost použít
ke své obraně řadu legálních prostředků včetně stížností ke státnímu zastupitelství a justičním
institucím a případnou nečinností státních orgánů se zabývá také úřad ombudsmana. Stěžovatel
se na gruzínskou policii neobrátil s odůvodněním, že by pak muži vymáhající jeho dluh mohli
ublížit jeho dceře; v podstatě tak implikoval nedůvěru ve schopnosti policie ochránit jeho i jeho
rodinu v případě, že muže nahlásí. Nedůvěra ve funkčnost orgánů poskytujících ochranu však
nepostačuje jako relevantní důvod, pro který by žadatel o mezinárodní ochranu nemusel primárně
využít prostředků vnitrostátní ochrany (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 7/2004 - 37).
[16] Podle názoru zdejšího soudu navíc stěžovatel ve skutečnosti důvěru v gruzínské orgány
zajištující bezpečnost má, když do ČR vycestoval sám a jeho rodina zůstala v zemi původu, aniž
by byl jeho dluh splacen, a zůstává tak odkázána na ochranu státních orgánů. Z uvedeného
je zřejmé, že stěžovatel neprokázal, že v jeho případě nelze Gruzii považovat za bezpečnou zemi
původu, a žalovaný tedy nepochybil, pokud jeho žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle
§16 odst. 2 zákona o azylu.
[17] Stěžovatel dále nesouhlasil se závěrem městského soudu, že se žalovaný nemusel zabývat
jednotlivými důvody podle §12 - §14b zákona o azylu. Nejvyšší správní soud však připomíná,
že podle §16 odst. 3 zákona o azylu platí: „Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro
udělení azylu podle §13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle §14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti
o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel
o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a.“ Vzhledem k výše vyřčenému
závěru, že v nyní posuzované věci bylo namístě postupovat podle §16 odst. 2 zákona o azylu,
neboť stěžovatel neprokázal, že v jeho případě Gruzie není bezpečnou zemí původu, je zřejmé,
že žalovaný neměl prostor pro zvažování poskytnutí mezinárodní ochrany podle uvedených
ustanovení (obdobně srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2021,
č. j. 10 Azs 258/2020 - 52, či ze dne 2. 9. 2021, č. j. 9 Azs 159/2021 - 23).
[18] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že v případě napadeného rozsudku nebylo shledáno
žádné zásadní pochybení městského soudu, který se svým postupem nikterak neodchyluje
od shora uvedené judikatury, která je jednotná a ustálená a poskytuje dostatečnou odpověď
na námitky uplatněné v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal
žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační
stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji shledal
ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
[19] Při rozhodování o nákladech řízení Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení svého
rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, podle
něhož je odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřijatelnost, na rozdíl od jiných případů odmítnutí
kasační stížnosti, druhem zjednodušeného meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí
krajského (resp. městského) soudu. Výrok o náhradě nákladů řízení tedy opírá o §60 odst. 1
(nikoli odst. 3) ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci úspěch, měl by tedy vůči
neúspěšnému stěžovateli právo na náhradu nákladů, které v řízení o kasační stížnosti důvodně
vynaložil. Ze spisu však nevyplývá, že by mu v tomto řízení jakékoli náklady nad rámec běžné
administrativní činnosti vznikly, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.
[20] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2021,
č. j. 5 Azs 218/2021 - 18, ustanoven zástupcem Mgr. Bc. Lukáš Bělský, advokát se sídlem
Domažlická 1256/1, Praha. V takovém případě platí hotové výdaje zástupce a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.). Pro určení výše nákladů spojených
s tímto zastoupením se použije podle §35 odst. 2 s. ř. s. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Ustanovený zástupce učinil v řízení o kasační
stížnosti dva úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení a doplnění kasační stížnosti
[§11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu]. Za každý úkon náleží zástupci odměna, a to ve výši
3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu], zvýšená o 300 Kč
paušální náhrady hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Ustanovenému zástupci
tak náleží odměna a náhrada hotových výdajů navýšená v částce 6 800 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2022
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu