ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.104.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 104/2017-84
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2017 o dovolání, které podal obviněný J. F. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2016, sp. zn. 44 To 265/2016, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 16/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. F. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 1 T 16/2015, byl obviněný J. F. uznán vinným přečinem neoprávněného vydání cenného papíru podle §249 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že jako člen představenstva obchodní společnosti CUBICK CZECH, a. s., IČ 28213246, (dále též ve zkratce „CUBICK CZECH, a. s.“) uvedl do oběhu listinný cenný papír, a to akcie uvedené společnosti na majitele v počtu 100 kusů jmenovité hodnoty 20 000 Kč za akcii, série A, emise 8. 12. 2007, které nechal vytisknout dne 4. 5. 2011 prostřednictvím obchodní společnosti Czech Republic Realty, s. r. o., ve Státní tiskárně cenin, s. p., s chybou v datu emise, proto je následně skartoval a nahradil je akciemi CUBICK CZECH, s. r. o., na majitele v počtu 100 kusů jmenovité hodnoty 20 000 Kč za akcii, bez série, emise 9. 9. 2011, které nechal vytisknout dne 9. 9. 2011, byť musel vědět, že v době emisí těchto akcií již nebyl jediným vlastníkem a držitelem původních originálních akcií CUBICK CZECH, a. s., na majitele, s modrým okrajem, které byly v počtu 100 kusů jmenovité hodnoty 20 000 Kč za akcii, pořadového čísla 000001 až 00000100, série A s datem emise 18. 12. 2007 a opatřené originálním podpisem J. F., neboť 73 kusů akcií měl v držení akcionář R. S. a 1 kus akcie měla v držení Mgr. R. Š. za akcionáře Mgr. J. L., takže při vydání nových akcií nedodržel podmínky tehdy účinných zákonných pravidel §156 odst. 7, §173 odst. 2, 5, §186a odst. 3 a §186b zákona č. 591/1992 Sb., obchodní zákoník, ve znění dalších předpisů, a současně nedodržel zákonný způsob vyrozumění dalších akcionářů o neplatnosti starých akcií, změně formy a výměny, čímž podstatně porušil práva těchto akcionářů, když znemožnil jejich aktivní účast na valných hromadách obchodní společnosti CUBICK CZECH, a. s., uskutečněných ve dnech 9. 8. 2011, 12. 10. 2011 a 1. 12. 2011, dále jim znemožnil vykonávat hlasovací právo, podílet se na řízení společnosti, vykonávat kontrolu nad představenstvem, usměrňovat správu a rozhodovat o záležitostech společnosti.
2. Za uvedený trestný čin byl obviněný podle §249 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon soud podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Současně obvodní soud podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázal poškozené Mgr. J. L. a R. S. s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný J. F. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze ve veřejném zasedání rozsudkem ze dne 4. 8. 2016, sp. zn. 44 To 265/2016, tak, že z jeho podnětu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl. Obviněnému uložil podle §249 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný J. F. dovoláním z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu a učinil tak prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Vrbenského .
5. Obviněný byl přesvědčen, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu a soudy pochybily, pokud její existenci založily na „neexistujících“ důkazech, neboť nebyla podpořena skutkovými zjištěními. Jestliže tedy soudy ze zjištěného skutkového stavu dovodily jeho nepřímý úmysl, dopustily se nesprávného právního posouzení. V rozporu se závěry soudů dovolatel tvrdil, že neměl ponětí o existenci dalších akcionářů, myslel si, že je jediným akcionářem společnosti CUBICK CZECH, a. s. Poukázal na skutečnost, že to byl J. V., kdo distribuoval falešné akcie mezi svědky, jedná se o osobu s bohatou trestní minulostí a v této věci měl motivaci svést veškerou vinu právě na obviněného. Vytkl soudům, že uvěřily tomuto svědkovi a dále také advokátce Mgr. R. Š., jež vypověděla, že jí byl předán 1 kus akcie společnosti CUBICK CZECH, a. s., dovolatelem. Její tvrzení bylo podle obviněného vyvráceno zvukovou nahrávkou z valné hromady konané dne 24. 11. 2011, kde R. T. sdělil, že Mgr. R. Š. měla v držení pouze kopii akcie společnosti CUBICK CZECH, a. s.
6. Protože skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, domníval se obviněný, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
7. Závěrem svého podání obviněný z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil „těmto soudům“ k dalšímu řízení.
8. Dovolání obviněného bylo zasláno Nejvyššímu státnímu zástupci, který prostřednictvím státní zástupkyně JUDr. Zuzany Sýkorové sdělil, že se k němu věcně vyjadřovat nebude a vyslovil souhlas s rozhodnutím o dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
9. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu .
10. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z taxativně vyjmenovaných důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu uplatněné námitky také svým obsahem odpovídaly.
11. Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu má dvě alternativy, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný uplatňoval druhou alternativu, neboť podle něj odvolací soud zamítl jeho odvolání, ač z jeho pohledu v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V tomto ohledu se však dovolatel zmýlil, protože městský soud jeho odvolání nezamítl ani neodmítl, ale částečně zrušil ve výroku o trestu právě na podkladě odvolání obviněného. Nejvyšší soud proto nemohl akceptovat zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve spojení s důvodem pod písmenem g) téhož ustanovení.
12. Druhý z obviněným označených důvodů uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vytýkaná vada napadeného rozhodnutí tudíž musí spočívat v nesprávné aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je přezkoumání hmotněprávní kvalifikace skutku, který byl zjištěn soudy nižších stupňů, zásadně se nepřipouští posouzení aplikace těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových zjištěních, ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu, §89 a násl. tr. řádu, §207 a násl. tr. řádu a §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotněprávní charakter. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona.
13. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání se s poukazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu může jevit významná námitka obviněného, že nejednal zaviněně, neboť se domníval, že je jediným akcionářem společnosti CUBICK CZECH, a. s., a tudíž oprávněn vydat nové akcie. Svou podstatou ale i tato formálně správná výtka mířící proti naplnění znaku zavinění ve formě nepřímého úmyslu trestného činu fakticky zpochybňovala soudy provedené dokazování a na jeho podkladě zjištěný skutkový stav. Jak bude podrobněji uvedeno níže, dovolatel některé důkazy hodnotil jiným způsobem než soudy, a to tak, aby z nich bylo možno dovodit oprávněnost jeho přesvědčení, že byl v době emise nových akcií jediným akcionářem CUBICK CZECH, a. s. Protože tedy dovolatel nevytýkal soudům vadu v použití ustanovení hmotného práva, nemohl Nejvyšší soud podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. řádu přezkoumat zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí Městského soudu v Praze jakož i řízení, které mu předcházelo.
b) K trestnému činu neoprávněné vydání cenného papíru podle §249 odst. 1 tr. zákoníku
14. Nad rámec dovolacích námitek považoval Nejvyšší soud za vhodné stručně uvést následující obecné shrnutí znaků dotčeného přečinu a v krátkosti zdůraznit, které zjištěné okolnosti podporují závěry soudů o vině obviněného J. F. včetně subjektivní stránky. Přečinu neoprávněného vydání cenného papíru podle §249 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v úmyslu způsobit jinému škodu nebo získat pro sebe nebo jiného neoprávněnou výhodu nebo prospěch uvede do oběhu jako cenný papír listinu, aniž jsou splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho vydání. U tohoto trestného činu je vyžadován úmysl, v případě nepřímého úmyslu (soudy shledaly u dovolatele tuto formu zavinění), pachatel musí být přinejmenším srozuměn s možností neoprávněného vydání cenného papíru, přičemž skutková podstata zahrnuje ještě navíc tzv. druhý úmysl, který přesahuje objektivní stránku, neboť musí být spáchán v úmyslu způsobit jinému škodu nebo získat pro sebe nebo pro jiného neoprávněnou výhodu nebo prospěch. Škodou je třeba rozumět nejen škodu materiální, ale i škodu imateriální (škoda na právech). Stejně tak výhoda nebo prospěch mohou mít materiální i nemateriální povahu a mohou mít jakoukoli podobu. Zpravidla se bude jednat o výhody nebo prospěch hospodářské povahy (např. výhodou je zlepšení postavení na trhu; prospěchem je i hmotný zisk). Znak „v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“ charakterizuje pohnutku pachatele, takže k dokonání trestného činu postačí, když pachatel, veden touto pohnutkou, uvede do oběhu jako cenný papír listinu, aniž jsou splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho vydání. Není třeba, aby škoda skutečně vznikla nebo aby pachatel skutečně opatřil sobě nebo jinému neoprávněný prospěch (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 2542 s.).
15. O tom, že obviněný J. F. nejprve 4. 5. 2011 a následně 9. 9. 2011 vydal cenné papíry – akcie obchodní společnosti CUBICK CZECH, a. s., není pochyb, sám tato skutková zjištění ani nerozporoval. Důrazně však nesouhlasil s naplněním subjektivní stránky, cenné papíry obchodní společnosti CUBICK CZECH, a. s., vydal s přesvědčením, že všechny akcie vlastní on, a nemohl tudíž být srozuměn s poškozením určitých dalších akcionářů této obchodní společnosti. Svým tvrzením však dovolatel konstruoval vlastní verzi skutkového stavu věci, k němuž dospěl na podkladě rozdílného hodnocení důkazních prostředků, než jaké učinily soudy obou stupňů. Zejména vyslovil pochyby o věrohodnosti svědků J. V. a Mgr. R. Š. Takové dovolání, v němž obviněný uplatnil námitky obsahově skutečně neodpovídající zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy dovolání s pouze formálním poukazem na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů však nestačí a vede k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod č. T 420 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
16. Jak zjistil dovolací soud, veškeré okolnosti související s tímto poměrně dílčím aktem, tedy vydáním nových akcií, jsou poměrně spletité, ve věci bylo zúčastněno velké množství osob, většina svědků se snažila získat prospěch z pohledávky za společností TWIN EYE, a. s., která měla nominální hodnotu 150 milionů Kč. S vidinou značného zisku z této pohledávky potom docházelo k různým půjčkám, popř. i k jejich zajištění, z většiny transakcí měl aktuální prospěch zejména svědek J. V., o jehož kriminálním způsobu života svědčí zejména trestní rejstřík. I kdybychom odhlédli od jím podaného svědectví, co se týká svědkyně Mgr. R. Š., o její výpovědi nebylo důvodu pochybovat. Mgr. R. Š., advokátka Mgr. J. L., výslovně uvedla, že jí byla jedna akcie společnosti CUBICK CZECH, a. s., předána J. F. (viz č. l. 1189-1190), což při konfrontaci s jeho popřením zopakovala (srov. č. l. 1229). Obviněný se tuto svědkyni snažil znevěrohodnit již u hlavního líčení, totéž činí v dovolání. Zejména odvolací soud se s totožnou obhajobou obviněného důsledně vypořádal, zdůraznil, že akcie vydané R. S. a Mgr. R. Š. policejnímu orgánu byly originálními akciemi a v souvislosti se skutkovým zjištěním, že originál Mgr. R. Š. sám předal, aniž by mu ho tato vrátila, nemohl podle soudu důvodně předpokládat, že je jediným akcionářem CUBICK CZECH, a. s., jak se opakovaně hájil. Nejvyšší soud v této souvislosti dodává, že svědectví Mgr. R. Š. není jediným důkazním prostředkem svědčícím o tom, že dovolatel v době vydání nových cenných papírů CUBICK CZECH, a. s., musel minimálně předpokládat, že původní originální akcie mohou mít v držení i jiní akcionáři. V trestním spise na č. l. 879 je založen předávací protokol z 8. 11. 2010, kde J. F. ověřeným podpisem stvrzuje, že prodal a předal J. V. 25 kusů akcií obchodní společnosti CUBICK CZECH, a. s. Také plná moc s notářsky ověřeným podpisem obviněného J. F. ze dne 1. 12. 2010 založená na č. l. 877, jíž dovolatel zmocnil J. V. k uzavření zástavní smlouvy, přičemž zástavu měly tvořit akcie CUBICK CZECH, a. s., jasně vypovídá o tom, že machinace s akciemi jmenované obchodní společnosti nebyly ojedinělým jevem. Obviněnému toto bylo známo a objektivně tak existovaly poměrně zřetelné pochybnosti, že pouze jedna osoba (obviněný J. F.) je v rozhodné době jediným akcionářem. Soudy obou stupňů však na druhou stranu připustily, že obviněný J. F. zásadně jednal podle pokynů R. V., proto shledaly subjektivní stránku naplněnou ve formě nepřímého úmyslu a nikoli přímého (viz str. 55-57 rozsudku obvodního soudu, str. 14-16 rozsudku městského soudu). Určitou shovívavost vůči obviněnému pak zjevně právě s ohledem na okolnosti celého případu projevily soudy při ukládání trestu. Již soud prvního stupně uložil dovolateli podmíněný trest odnětí svobody při dolní hranici trestní sazby a odvolací soud mu ještě zkrátil zkušební dobu podmíněného odsouzení na samé dolní hranici její možné výměry.
17. Dále je vhodné upozornit, že dovolatel se vlastně snažil navodit dojem nevědomého „bílého koně“, který jen slepě poslouchal nařízení R. V., jenž byl zase usměrňován J. V., na jehož bohatý trestní rejstřík poukazoval, a snažil se přesměrovat pozornost právě na tuto osobu. Nutno však podotknout, že v projednávané trestní věci je posuzováno výlučně vydání nových akcií, jež nebylo v souladu s tehdy platnými právními předpisy, a je nesporné, že emisi provedl právě obviněný (sám to ani nepopíral). Svědkyně Bc. P. M., zaměstnankyně STÁTNÍ TISKÁRNY CENIN, státní podnik, v přípravném řízení (úřední záznam o podaném vysvětlení proveden v hlavním líčení jako důkaz – viz č. l. 1175) uvedla, že tisk nových akcií CUBICK CZECH, a. s., dojednávala v roce 2011 na dvou osobních schůzkách pouze s obviněným podle jeho zadání, na schůzku přišel se všemi potřebnými listinnými dokumenty a akcie si posléze osobně vyzvedl (srov. č. l. 570 a násl.). Již takové zcela samostatné zařizování obchodněprávních záležitostí obchodní společnosti vyvrací myšlenku, že dovolatel byl typickým bílým koněm jednajícím bez vlastní vůle a bez vlastních představ o možných následcích svých kroků. Poměrně vysoká míra znalosti právní problematiky obchodních společností je dále patrna ze způsobu vedení obhajoby před soudem u hlavního líčení (v té době se obviněný hájil sám, naprosto věcně argumentoval, aktivně se vyjadřoval k výpovědím svědků a kladl jim dotazy, písemně činil erudované návrhy na doplnění dokazování), ze svědeckých výpovědí (např. A.V. S. uvedl, že J. F. se většinou účastnil schůzek jako doprovod R. V. – č. l. 1266) a ostatních skutkových okolností (např. vystupoval na valných hromadách). Je tedy zřejmé, že obviněný, byť evidentně nečinil zásadní rozhodnutí týkající se majetkové sféry CUBICK CZECH, a. s., měl právní povědomí minimálně do té míry, aby jednak věděl, že není jediným akcionářem uvedené obchodní společnosti (soudy učinily nezpochybnitelný závěr, že přinejmenším jednu originální akcii předal Mgr. R. Š.) a není proto oprávněn jednat jako stoprocentní akcionář, např. přistoupit ke skartaci původních akcií a vydat nové, a jednak si byl vědom, že takovým postupem poškodí práva ostatních akcionářů.
18. Obviněný dále založil své dovolání na tvrzení existence tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována. O takovýto extrémní nesoulad se jedná, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu a skutek popsaný soudy nižších stupňů tak nemá oporu ve výsledcích provedeného dokazování, popř. došlo k tzv. deformaci důkazů, z nichž jsou vyvozována zjištění, která z nich vůbec nevyplývají. Tento extrémní nesoulad nemůže být založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014), a to současně za podmínky, že soudy svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14).
19. V daném případě sice obviněný formálně uváděl, že extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich zjištěnými skutečnostmi nastal, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu obsáhlé dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Takto zjištěný skutek byl také správně právně kvalifikován podle odpovídajících ustanovení trestního zákoníku. Nejvyšší soud tedy v tomto ohledu porušení práva obviněného na spravedlivý proces neshledal.
20. Pokud se týká jeho tvrzení, že zvukový záznam zachycený na CD založeném na č. l. 1139 vyvrací svědectví Mgr. R. Š., i s touto výhradou se již soudy řádně vypořádaly. Obvodní soud nahrávku provedl v hlavním líčení jako důkaz a rovněž tak její vyhodnocení po úpravě kvality záznamu Kriminalistickým ústavem v Praze založeném na č. l. 1038c. Výsledkem písemného vyhodnocení i samotného přehrání nahrávky u hlavního líčení však bylo zjištění, že zvukový záznam nebyl schopen objasnit jakékoli skutkové okolnosti, neboť nebyl kvalitní, jeho obsah byl téměř nesrozumitelný (srov. str. 16 rozsudku soudu prvního stupně).
21. Ze shora uvedeného je zjevné, že veškeré námitky, jež byly obsahem dovolání, již dovolatel v rámci své obhajoby před soudy nižších stupňů uplatnil. Soudy na ni reagovaly, přesvědčivě se vypořádaly s tvrzeními obviněného a své úvahy vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí. Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožnil, a neshledal jakoukoli snahu o deformaci důkazních prostředků ani tendenčnost v uvažování v neprospěch obviněného při hodnocení důkazů. Lze doplnit, že dovolání, v němž obviněný opakuje námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem, Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
V.
Závěrečné shrnutí
22. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. F. i přes svůj formální odkaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž by byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Navíc se shodnými námitkami, které dovolatel uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku, se již soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly v podrobném odůvodnění svých rozhodnutí.
23. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 3. 2017
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu