ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.1237.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 1237/2013-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2013 o dovolání, které podal obviněný J. Ž. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2012, sp. zn. 9 To 594/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 12/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 12 T 12/2011, byl obviněný J. Ž. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, spáchaným formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Tohoto přečinu se dopustil společně se spoluobviněným P. P. tím, že v době od 19.30 hodin dne 18. 6. 2010 do 17.40 hodin dne 19. 6. 2010 společně vnikli do areálu společnosti Hydroglobus, na ulici S.p., v obci R., poté, co odstranili visací zámek a vypáčili oka visacího zámku na vratech vedoucích do výrobní haly, vnikli do této výrobní haly a odstranili visací zámek na plechové skříni, tuto skříň otevřeli a z ní odcizili 8 ks cívek svařovacího drátu Fe, pak za použití násilí otevřeli plechové dveře vedoucí z výrobní haly do skladu, vnikli do něj a odsud odcizili čtyři cívky svařovacího drátu Fe a jednu cívku svařovacího drátu Al, v prvním patře přístavby za použití násilí otevřeli troje dřevěné dveře vedoucí do kanceláří společnosti, odkud nic neodcizili, ve výrobní hale odstranili visací zámek z plechové skříně s nářadím, která byla ve vlastnictví pana L. M., odkud vzali úhlovou brusku o průměru 115 mm, kdy touto úhlovou bruskou uřezali visací zámek včetně okna kontejneru nacházejícím se ve výrobní hale a vnikli do tohoto kontejneru, odkud nic neodcizili, odstranili visací zámek na kontejneru umístěném uvnitř areálu mimo výrobní halu, kdy kontejner otevřeli a nic z něj neodcizili, přičemž tímto svým jednáním způsobili společnosti Hydroglobus škodu poškozením zařízení ve výši 4.540,- Kč, škodu na odcizených věcech ve výši 7.397,- Kč a škodu ve výši 200,- Kč poškozením skříně L. M., ve výši 200,- Kč.
Za uvedený přečin a za sbíhající se přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 3 T 53/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 7 To 479/2010, a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 10. 2010, sp. zn. 14 T 67/2010, byl obviněný J. Ž. podle §206 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byly zrušeny výroky o trestech ze shora označených rozsudků Městského soudu v Brně a Okresního soudu v Kutné Hoře. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného P. P. a soud oběma obviněným uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému M. H. škodu ve výši 4.540,- Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, o němž rozhodl usnesením ze dne 19. 1. 2012, sp. zn. 9 To 594/2011, Krajský soud v Brně, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Toto rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 7. 2. 2012 a jeho obhájkyni dne 13. 2. 2012.
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním pouze obviněný J. Ž.. Podal je prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Evy Rujbrové dne 5. 4. 2012. Dovolání obviněný směřoval proti výroku o vině i trestu a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný především zpochybnil výpovědi poškozeného M. H. i jeho družky svědkyně P. S. Podle jeho přesvědčení ani sám poškozený jej nemohl označit jednoznačně za pachatele, neboť z údajné vzdálenosti 50 m není osoba rozpoznatelná a jmenovaná svědkyně neuvedla žádný poznatek, z něhož by bylo možné dovodit jeho vinu. V další části svého dovolání obviněný v podstatě odmítal výrok o své vině nedostatkem nezpochybnitelných důkazů a vyslovil názor, že jeho odsouzením došlo k porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně soudy nerespektovaly zásadu presumpce neviny zakotvenou v čl. 40 odst. 2 uvedené Listiny. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl opatřen žádný přímý důkaz o tom, že by spáchal protiprávní čin, nepřímé důkazy pak nestačily k usvědčení, neměl již soud prvního stupně rozhodovat v jeho neprospěch a uznat jej vinným. Další svou námitku směřoval obviněný proti zjištění výše škody. Podle jeho přesvědčení nedošlo k odnesení věcí mimo areál, proto nemohla být škoda způsobena na těchto věcech, maximálně jen na poškozeném zařízení, přičemž její výše dosáhla jen 4.540,- Kč, tj. nejedná se o žádný přečin. Závěrem svého dovolání obviněný J. Ž. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyššímu soudu byl trestní spis předložen k rozhodnutí o dovolání až dne 1. 11. 2013. Při zkoumání formálních podmínek pro konání dovolacího řízení bylo zjištěno, že obviněný J. Ž. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřuje k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho prostřednictvím je možné namítat, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. O jiné nesprávné hmotně právní posouzení jde tam, kde soudy posoudily určitou skutkovou okolnost podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V rámci řízení o dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudu, není možné se dožadovat změny skutkových zjištění soudů nižších stupňů, jež vyplynula z provedeného dokazování. Nejvyšší soud je pro projednání dovolání zásadně vázán skutkovým stavem, který se stal podkladem pro napadené rozhodnutí, a je vyjádřen ve výroku o vině. Otázka rozsahu dokazování a způsobu hodnocení jednotlivých důkazů soudy tak nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Jedná se o procesní postup upravený v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 a násl tr. ř. Některé procesní vady lze napravovat v rámci dovolacího řízení, avšak musí být vytýkány prostřednictvím jiných důvodů dovolání [např. §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.]. Důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není podkladem pro přezkum jiných než hmotně právních vad napadeného rozhodnutí.
Z textu podaného dovolání je patrné, že si obviněný byl vědom charakteru dovolacího důvodu, jehož prostřednictvím se snažil zvrátit pravomocné rozhodnutí soudů nižších stupňů. Odkázal přitom na ústavní právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (resp. v čl. 36 odst. 1 této Listiny). V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že i Ústavní soud akceptoval shora stručně vyložený předmět dovolacího přezkumu prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., např. v usnesení ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 95/04, publikovaném pod č. 45 ve svazku 34 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Ve svých rozhodnutích také Ústavní soud jasně vymezuje rozsah svého přezkumu při tvrzeném porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces mj. tím, že rozhodnutí o rozsahu dokazování včetně volného hodnocení důkazů zásadně spadá do výlučné pravomoci obecných soudů a Ústavní soud je v této činnosti nemůže nahrazovat. Důvodem zásahu do pravomocných soudních rozhodnutí může být pro Ústavní soud pouze extrémní vybočení obecných soudů ze zákonných principů a pravidel ústavnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. IV. ÚS 934/11).
Z pohledu obviněného nelze akceptovat rozhodnutí soudů o jeho vině proto, že soudy nedostatečným způsobem resp. nesprávně vyložily obsah provedených důkazů, které podle jeho vlastního přesvědčení nemohly postačovat k odsouzení. Z uvedené formulace dovolacích výhrad tak jasně vyplývá, že obviněný prostřednictvím dovolacího důvodu určeného k nápravě vad hmotně právního posouzení, vytýká vady procesní vycházející z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Jak již bylo řečeno, v dovolacím řízení není zásadně přípustný přezkum těchto procesních pravidel a pouhý nesouhlas obviněného s výsledkem trestního řízení neznamená porušení zásad spravedlivého procesu, jak se snažil naznačit. Soudy obou stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí snažily vypořádat se zásadní otázkou, tj. přítomností právě obviněného a jeho společníka na místě činu a jejich účast na vloupání do objektu a odcizení později nalezených věcí. Úvahy v rámci hodnocení výsledků dokazování, jež vyústily v odsuzující výrok, resp. zamítnutí odvolání obviněného, jsou založeny na logickém základě při respektování obsahu jednotlivých důkazů bez jejich zjevné deformace. Poškozený M. H. naprosto přesvědčivě od počátku popisoval situaci na místě činu, kam přijel bezprostředně po zaznamenání vniknutí do objektu skladů, který používal při svém podnikání. Nepochybně také označil oba obviněné za osoby, které se na místě pohybovaly a stejným způsobem vypovídala také svědkyně P. S. a zasahující policisté J. S. a J. S. Svědkyně sice neviděla pachatele tak, aby je byla schopna označit, nicméně její výpověď má význam pro zvýšení věrohodnosti poškozeného M. H. S ohledem na časovou souvislost i charakter místa, kde k vloupání došlo, je prakticky vyloučeno, že by se vloupání a odcizení věcí dopustily osoby či osoba odlišná od obou obviněných. Samotné hodnocení důkazů soudy tak není zatíženo žádnou svévolí či vybočením ze zákonných mezí tohoto procesního postupu a Nejvyšší soud neshledal opakující se výhrady obviněného důvodnými.
Obviněnému nelze přisvědčit ani v jeho zpochybnění naplnění zákonných znaků přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku. Hranice pro stanovení výše škody jsou v trestním zákoníku vymezeny v ustanovení §138 odst. 1. Nejnižší škoda tj. nepatrná odpovídající u přečinu krádeže znaku uvedenému pod písm. a) odstavce 1 činí 5.000,- Kč. V popisu skutku výroku o vině rozsudku nalézacího soudu je zcela srozumitelně oddělena škoda způsobená na zařízení objektu, a ta činí dovolatelem zmíněnou částku 4.540,- Kč. Zjištěným skutkem však došlo také k odcizení označených věcí, jejichž hodnota byla stanovena částkou 7.397,- Kč, tj. převyšuje dolní hranici nepatrné škody. Nejvyšší soud nemůže přijmout tvrzení obviněného spočívající v tom, že k žádné škodě na věcech nemohlo dojít proto, že byly nalezeny v areálu tj. před plotem ohraničujícím samotný objekt. Dosavadní soudní praxe totiž považuje trestný čin krádeže za dokonaný zmocněním se cizí věci, jež vede k jejímu přivlastnění. Ke zmocnění věci dojde pak již tím, že ji pachatel odejme z místa uložení, např. ze skříně a odtud je odnese. K dokonání krádeže se např. nevyžaduje ukrytí odcizených věcí nebo jejich přemístění do větší vzdálenosti od místa činu, postačí např. také uložení věcí do přineseného zavazadla – viz např. rozhodnutí č. 51/1976-I. Sb. rozh. tr. Také v posuzované věci došlo k vloupání do objektu společnosti Hydroglobus obklopeného oploceným pozemkem. Obvinění se za pomoci vloupání do uzamčených skříní a skladu zmocnili kovového materiálu, odnesli jej k oplocení a připravili k odvozu, v němž jim zabránil příjezd poškozeného a přivolaných policistů. Uvedené skutkové okolnosti charakterizující způsob provedení činu a zjištěná hodnota věcí neposkytují žádnou pochybnost o dokonání přečinu krádeže obviněnými.
Nejvyšší soud na podkladě trestního spisu a podaného dovolání shledal, že obviněný J. Ž. podal svůj mimořádný opravný prostředek z jiných než zákonem stanovených důvodů a odmítl jej podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak mohl učinit v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. prosince 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová