ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.140.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 140/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. února 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. A. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2005, sp. zn. 4 To 103/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 3 T 22/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 12. 2004, sp. zn. 3 T 22/2004, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 3 T 22/2004, byl obviněný Ing. A. B. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §249a odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený B. B., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že od roku 1997 nejméně do dne 21. 8. 2001 v O., okr. N. J., neoprávněně bránil v užívání bytu v prvním poschodí uvedeného domu, a to jednak nájemkyni R. B. a také jejímu synovi B. B. tím, že nechal při rekonstrukci elektroinstalace společných prostor obytného domu odpojit přívod elektrické energie do bytu a nezajistil realizaci prozatímního elektrického zařízení, jež by po dobu výměny rozvaděčů a vedení společných částí domu zajistilo napájení elektrickou energií stávajícímu odběrnému místu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. A. B. odvolání proti výroku o vině. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 7. 2005, sp. zn. 4 To 103/2005, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2005, sp. zn. 4 To 103/2005, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. I. K. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný vytkl soudům, že byl uznán vinným trestným činem, jehož znakem podle soudu prvního stupně je to, že neoprávněné osobě neoprávněně bránil v užívání bytu. Dále namítl, že ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně nelze žádným způsobem dovodit, zda se jedná o zaviněné jednání, a v kladném případě, o jakou formu zavinění jde. Uvedl, že nevěděl o tom, že byt, který měla v nájmu poškozená R. B., je odpojen od domovního rozvodu elektřiny. Byť by i věděl o této skutečnosti, nelze z ní podle něj dovodit jeho úmysl neoprávněně bránit oprávněné osobě v užívání bytu, protože pouhá vědomost o tom, že v uvedeném bytě nejde elektrický proud, nevylučuje jeho nedbalostní jednání.
Podle obviněného nemohl naplnit znak „neoprávněně brání“ opomenutím své povinnosti zajistit napájení elektrickou energií stávajícímu odběrnému místu. Poškozená R. B. měla podle obviněného možnost postupovat podle §691 a násl. obč. zák. a mohla si na své vlastní náklady zajistit přívod elektrické energie ke svému odběrnému místu. Podle obviněného je uplatňování prostředků trestní represe v situaci, kdy občanské právo dává pronajímateli možnost neprovést opravu, nepřípustným rozšiřováním trestní represe. Trestní právo by mělo být uplatňováno pouze tam, kde jiné prostředky ochrany subjektivních práv jsou vyčerpány, neúčinné nebo nevhodné, a mělo by být uplatňováno v souladu s principem subsidiarity trestněprávní represe jako tzv. „ultima ratio“.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2005, sp. zn. 4 To 103/2005, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 12. 2004, sp. zn. 3 T 22/2004, a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný uplatnil v dovolání obdobné námitky jako v odvolacím řízení a ztotožnila se se závěry odvolacího soudu. Poukázala na to, že obviněný vychází z odlišného skutkového stavu od toho skutkového stavu, který zjistil soud prvního stupně. Nejvyšší státní zástupkyně souhlasila s obviněným v tom, že v právní větě rozsudku soudu prvního stupně došlo k písařské chybě, když místo pojmu „oprávněné osobě“ uvedl pojem „neoprávněné osobě“. Podle ní však tato chyba v psaní nemá vliv na správné právní posouzení skutku. Dále odmítla námitku obviněného, že nevěděl o přerušení dodávky elektrického proudu do bytu, který měla v nájmu poškozená R. B., protože tato skutečnost mu byla známa z civilních soudních řízení, které sám inicioval. K námitce absence subjektivní stránky ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně uvedla, že konkrétní forma zavinění nemusí být výslovně vyjádřena ve skutkové ani v právní větě rozsudku, pokud z popisu skutku dostatečně zřetelně plynou okolnosti, které určují formu zavinění, v níž pachatel spáchal trestný čin. Formu zavinění ve skutkové a právní větě je podle nejvyšší státní zástupkyně třeba výslovně vyjádřit pouze tehdy, když je možno spáchat trestný čin jak úmyslně, tak z nedbalosti. Podotkla, že závěr o úmyslném zavinění obviněného je dostatečně zřetelný z popisu skutku a byl blíže rozveden v odůvodněních rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003). S poukazem na tento dovolací důvod nelze totiž přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř., či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/2003).
Námitky uplatněné obviněným v dovolání jsou obdobného charakteru, jako odvolací námitky, se kterými se dostatečně a správně vypořádal soud druhého stupně. Pokud jde o jeho námitku, že soud prvního stupně v právní větě rozsudku nesprávně uvedl pojem „neoprávněné osobě“ namísto pojmu „oprávněné osobě“, Nejvyšší soud připomíná, že soud prvního stupně tuto písařskou chybu opravil usnesením ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 3 T 22/2004, přičemž tato chyba v psaní neměla vliv na správné právní posouzení skutku, a nenaplňuje tak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Za námitku primárně skutkového charakteru, která nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a kterou se nelze v dovolacím řízení zabývat, je nutno považovat výhradu obviněného, že nevěděl o přerušení dodávky elektrického proudu do bytu, který měla v nájmu poškozená R. B. Přesto je namístě připomenout, že ze skutkových zjištění je naprosto zřejmé, že obviněný věděl o přerušení dodávky elektrického proudu, když jako majitel nemovitosti nechal provádět rekonstrukci elektroinstalace společných prostor obytného domu. Tato okolnost dále vyplývá jak ze svědeckých výpovědí B. B. a J. B., tak i z občanskoprávního řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 144/1997, protože z protokolu o jednání v této věci ze dne 2. 2. 1998 je zřejmé, že se obviněný seznámil s písemným vyjádřením poškozené R. B., v němž mimo jiné uvedla, že jí obviněný brání v řádném užívání bytu tím, že jí vypnul elektrický proud. Ze skutkových zjištění soudů navíc vyplývá, že rekostrukce elektroinstalace v nemovitosti obviněného trvala mnoho let (!) a je tedy evidentní, že obviněný jako majitel nemovitosti musel o této skutečnosti vědět. Tato námitka svým obsahem je polemikou se skutkovými zjištěními soudů a nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K námitce obviněného, že soudy nesprávně kvalifikovaly skutek podle §249a odst. 2 tr. zák. proto, že výrok o vině neobsahuje vyjádření jeho úmyslu neoprávněně bránit v právu užívat byt, je nutno poukázat na to, že soudy obou stupňů v odůvodněních svých rozhodnutí uvedly, že obviněný jednal přinejmenším v úmyslu nepřímém ve smyslu ustanovení §4 písm. b) tr. zák., přestože by bylo možné v jeho jednání dovodit i úmysl přímý, protože jednání obviněného bylo vedeno zjevnou snahou zbavit se dosavadních nájemníků. K tomu Nejvyšší soud dodává, že z popisu skutku soudu prvního stupně je zcela zřejmý závěr o jeho úmyslném jednání a tento právní závěr vyplývá z učiněných skutkových zjištění.
Obviněný dále namítl, že trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. nelze spáchat tím, že nezajistil napájení stávajícího odběrného místa elektrickou energií. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že neoprávněným bráněním v užívání bytu ve smyslu ustanovení §249a odst. 2 tr. zák. se rozumí jakýkoliv neoprávněný zásah do práva oprávněné osoby, který jí znemožňuje nebo podstatně ztěžuje řádně a obvyklým způsobem byt užívat (srov. č. 8/1999 Sb. rozh. tr.). Obviněný byl pronajímatelem předmětné nemovitosti, a byl tak povinen podle §687 odst. 1 obč. zák. předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit nájemkyni R. B. a jejímu synu B. B. plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. Z porušení této povinnosti může vniknout závazek k náhradě škody (§420 obč. zák.).
Ze skutkových zjištění dále plyne, že rekonstrukce elektroinstalace trvala od roku 1997, přičemž do 16. 12. 2004 nebyla ukončena. Obviněný tím, že úmyslně nezajistil napájení elektrickou energií stávajícího odběrného místa bytu od roku 1997, neumožnil poškozené R. B. a jejímu synovi B. B., kteří byli nájemci a oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení §249a odst. 2 tr. zák., řádně užívat uvedený byt. Tímto svým jednáním porušil zákonnou povinnost uloženou mu ustanovením §687 odst. 1 obč. zák. Délka doby rekonstrukce elektroinstalace, způsob jejího provádění, když byl vypnut elektrický proud, přestože to nebylo nezbytné, s ohledem na další jednání obviněného Ing. A. B. a okolnosti, které vyplývají z výpovědí svědků Z. E., M. Š., M. M., B. B., J. B. jsou dostatečným podkladem pro závěr, k němuž správně dospěly soudy obou stupňů, totiž, že obviněný úmyslně jednal tak, aby donutil nájemníky bytu R. B. a jejího syna B. B. k vyklizení pronajatého bytu v jeho nemovitosti. Takové nekalé praktiky některých vlastníků domů, kteří odpojí přívod elektřiny, vody, tepla apod. naplňují podle soudní praxe skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák.
Obviněný podle zjištění soudů úmyslně nekonal tak, jak mu ukládá občanský zákoník, a zasáhl tím do řádného výkonu práv spojených s užíváním bytu, když poškozené R. B. neoprávněně bránil v užívání bytu takovým způsobem, že v jeho důsledku došlo i k jejímu závažnému zranění. Tímto svým jednáním naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák.
Nejvyšší soud odmítl výtku obviněného, že poškozená R. B. měla možnost postupovat podle §691 a násl. obč. zák., a že je proto uplatňování prostředků trestní represe v rozporu s principem subsidiarity trestněprávní represe. Trestní postih pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu a k nebytovému prostoru podle §249a odst. 1 tr. zák. není podmíněn neúspěšným použitím jiných, mimotrestních opatření k tomu, aby byl odstraněn protiprávní stav (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 5 Tz 300/2000). Tím spíše nelze trestnímu postihu bránit tam, kde bylo využito občanskoprávních prostředků, kterými bylo prokázáno, že poškozená R. B. je oprávněnou nájemkyní předmětného bytu a soudy zamítly žaloby obviněného podané proti ní na vyklizení bytu. Ze zákona vyplývá, že povinnosti pronajímatele podle §687 odst. 1 obč. zák. předcházejí právu nájemce podle §691 obč. zák., aby po předchozím upozornění pronajímatele odstranil v nezbytné míře závady bránící řádnému užívání bytu a aby požadoval od něj náhradu účelně vynaložených nákladů. Z jednání obviněného je zřejmé, že se snažil zbavit se nájemníků v pronajatém bytě, jak správně zjistily soudy obou stupňů, a poškozená R. B. by za této situace mohla jen ztěží očekávat, že by jí obviněný nahradil její náklady, pokud by si sama za úplatu zajistila připojení odběrného místa k elektrické síti.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek