ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.300.2009.1
sp. zn. 5 Tdo 300/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. dubna 2009 o dovolání, které podal obviněný Ing. R. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 55 To 316/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 119/2007, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 55 To 316/2008.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 6 T 119/2007, byl obviněný Ing. R. L. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. (alinea třetí), za který byl podle téhož ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon soud podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Z podnětu odvolání obviněného Ing. R. L. rozhodl ve věci jako soud odvolací Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 55 To 316/2008, kterým napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Ing. R. L. uznal vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 alinea první tr. zák., za což mu podle §125 odst. 1, 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci napadl obviněný Ing. R. L. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., tedy proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovolatel v rozsahu jeho výroku o vině i o trestu. Co se týče důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., krajský soud podle názoru obviněného nepopsal dostatečně konkrétně jednání, jímž měla být naplněna skutková podstata trestného činu podle §125 odst. 2 tr. zák. v jeho první alternativě, tedy že uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené informace v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku. Rovněž namítl, že v tomto ohledu je tzv. skutková věta výroku o vině neúplná, a zakládá proto současně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jehož podstatou je buďto naprostá absence nebo neúplnost některého výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný Ing. R. L. připomněl, že okresní soud v prvním stupni vydal již dva rozsudky, jimiž byl obviněný uznán vinným trestným činem podle §125 odst. 1 tr. zák. Krajský soud v obou odvolacích řízeních rozsudky Okresního soudu v Olomouci zrušil, přičemž po druhém zrušení věc nevrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nýbrž sám rozsudkem rozhodl o vině obviněného trestným činem podle §125 odst. 2 alinea první tr. zák. Podle dovolatelova přesvědčení odvolací soud takto učinil, aniž by konkretizoval, ve kterých podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku byly nepravdivé či hrubě zkreslené údaje. Namítl dále, že listiny předložené rejstříkovému soudu nevyhotovoval a nebyl ani osobou, která podala návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku. Těmito podstatnými skutečnostmi se však krajský soud vůbec nezabýval.
S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 27, sešit 32/2004, a v souvislosti se změnou právní kvalifikace skutku provedenou odvolacím soudem vyslovil obviněný názor, že odvolací soud porušil zákaz překvapivosti soudního rozhodnutí. Navíc postup krajského soudu nesl podle dovolatele znaky libovůle, neboť provedené důkazy hodnotil odlišně od okresního soudu, aniž by je však znovu provedl ve veřejném zasedání (shodně nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05).
S ohledem na výše uvedené obviněný Ing. R. L. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí okresního a krajského soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů, neúplnost provedeného dokazování a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního. Proto nelze na podkladě uvedeného dovolacího důvodu přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění učiněných nalézacím a popř. i odvolacím soudem, bez dalšího měnit jejich způsob hodnocení důkazů či rozsah provedeného dokazování. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je tedy koncipován tak, že zásadně nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uplatnil obviněný v jeho druhé alternativě, jež spočívá v tom, že konkrétní výrok sice byl učiněn, ale není úplný, protože neobsahuje některou z podstatných zákonných náležitostí např. některou z těch, na něž poukazuje §120 odst. 3 tr. ř. („Výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.“)
Podle zjištění učiněných ve věci Nejvyšším soudem nebyly dány podmínky pro odmítnutí dovolání, které naopak důvodně vytýkalo vady napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení především odvolacího soudu. Proto bylo namístě, aby dovolací soud podle ustanovení §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku ve výrocích o vině i o trestu, a to v rozsahu a z důvodů, jež dovolatel uplatnil v dovolání, jakož i tu část řízení, jež rozsudku odvolacího soudu předcházela.
Obviněný se podle výroku o vině rozsudku krajského soudu dopustil trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 alinea první tr. zák. tím, že v přesně nezjištěné době po dni 7. 3. 2005 jakožto osoba odpovědná na základě plné moci ze dne 9. 8. 2004 za vedení společnosti L. , s. r. o., se sídlem v O. , M. , v rozsahu pravomoci jednatele, kterou mu vystavila jednatelka společnosti L. , s. r. o., Š. K. , zničil či ukryl veškeré účetní knihy, zápisy a jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, které byl povinen vést a archivovat a které měl v držení, čímž znemožnil včasné a řádné vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí roku 2004, neboť v době, kdy Finanční úřad v O. jako správce daně prováděl u společnosti L. , s. r. o., kontrolu na základě pochybností, které vzešly z podaného daňového přiznání k DPH za zdaňovací období IV. čtvrtletí roku 2004, zajistil účelové převedení společnosti L. , s. r. o., dne 14. 4. 2005 na osobu L. K., bytem P. , K. , kterého vůbec neznal, o kterém věděl, že má počátkem měsíce května roku 2005 odjet na delší dobu za prací do V. B. , a kterému fakticky žádné účetní doklady společnosti L., s. r. o., nebyly předány, čímž prakticky znepřístupnil účetnictví společnosti L. , s. r. o., a zabránil tak finančnímu úřadu zjistit skutečný stav věci.
Výše uvedený skutek, tak jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně, se naprosto shoduje se zněním skutku z rozsudku soudu prvního stupně, avšak každý z těchto soudů aplikoval na totožné jednání jinou trestně právní normu (okresní soud kvalifikoval skutek jako trestný čin podle §125 odst. 1 alinea třetí tr. zák., kdežto krajský soud podle §125 odst. 2 alinea první tr. zák.). Existují přitom zjevné rozdíly jednak mezi skutečnostmi charakterizujícími citovaná ustanovení trestního zákona a dále každá ze samostatných skutkových podstat směřuje k ochraně jiného veřejného zájmu. Zatímco ustanovení §125 odst. 1 tr. zák. cílí na ochranu zájmu na vedení a uchování řádného účetnictví aj. dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ustanovení §125 odst. 2 tr. zák. chrání zájem na pravdivosti zápisů v obchodním rejstříku. Popsaný skutek jednoznačně vypovídá o zásahu do zájmu na ochraně na vedení a uchování řádného účetnictví aj. dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, aniž by však obsahoval všechny zákonné znaky skutkové podstaty podle §125 odst. 1 alinea třetí tr. zák. (viz níže). Současně takto formulovaný skutek neobsahuje prakticky žádnou skutkovou okolnost, jež je nezbytná k naplnění formálních znaků uvedených v ustanovení §125 odst. 2 alinea první tr. zák., jenž směřuje k ochraně zájmu na pravdivosti zápisů v obchodním rejstříku.
Již v době, kdy o vině obviněného Ing. R. L. rozhodoval Okresní soud v Olomouci, důkazy provedené v hlavním líčení vylučovaly existenci formálních znaků skutkové podstaty podle §125 odst. 1 tr. zák., a to především znaku spočívajícího v „ohrožení včasného a řádného vyměření daně“. V odvolacím řízení byla uvedená skutečnost jednoznačně potvrzena poté, co byl proveden důkaz znaleckým posudkem, jenž vypracovala znalkyně Ing. V. Š. Znalkyně totiž konstatovala, že ztráta účetnictví společnosti L. , za situace, kdy správce daně měl k dispozici opisy účetních dokumentů, nemohla ohrozit řádné a včasné vyměření daně (viz str. 6 posudku založeného na č. l. 452 a násl. trestního spisu), neboť na podkladě kopií bylo možné provést řádné daňové řízení a příslušnou daň obchodní společnosti vyměřit. Soud druhého stupně tedy správně vyloučil aplikaci ustanovení §125 odst. 1 tr. zák., s čímž se ztotožnila také intervenující státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočka Olomouc. Ta ve svém konečném návrhu (evidentně v reakci na jednoznačné stanovisko znalkyně ohledně daňového řízení) naznačila možnost trestního stíhání obviněného Ing. R. L. pro trestný čin poškozování věřitele, aniž by se však zamýšlela nad tím, zda dosavadní trestní řízení mohlo poskytnout dostatečné podklady pro jí navrhnovanou změnu právní kvalifikace a zda nedojde k nepřípustné změně totožnosti skutku (srov. protokol o veřejném zasedání ze dne 6. 11. 2008, č. l. 461). Jde přitom o zásadní otázku, jejíž kladné vyřešení je předpokladem pro zákonné a procesně bezvadné pokračování v trestním řízení proti obviněnému. Odvolací soud sice postupoval s maximálním ohledem na dodržení totožnosti skutku (skutek vůbec nedoznal změn, jak naznačeno shora), avšak skutkové okolnosti převzaté z odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, jež podřadil pod skutkovou podstatu ustanovení §125 odst. 2 alinea první tr. zák., nemohly při této změně právního posouzení skutku obstát.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v tzv. právní větě konstatoval, že obviněný Ing. R. L. uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku. Za takové podklady jsou obecně považovány listiny dokládající skutečnosti, jejichž zápisu do obchodního rejstříku se navrhovatel zápisu domáhá, a samozřejmě také samotný návrh na zápis do obchodního rejstříku. Které konkrétní listiny sloužící jako podklad pro zápis do obchodního rejstříku obsahovaly nepravdivé či hrubě zkreslené údaje, však nelze z popisu skutku ve výroku rozsudku soudu druhého stupně ani z jeho odůvodnění zjistit, a stejně tak není jasné, v jakém konkrétním jednání obviněného spočívala podle odvolacího soudu nepravdivost nebo hrubá zkreslenost údajů a ve kterých podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku. V tomto ohledu je tedy skutková věta neúplná a zároveň též na ni nedopadá právní posouzení podle ustanovení §125 odst. 2 alinea první tr. zák.
Pouze na základě strohého právního hodnocení – 10 řádků na str. 7 – 8 rozsudku krajského soudu, z něhož je patrno, že se jednalo o zápis změny v osobách společníků a jednatelů společnosti L. , se Nejvyšší soud mohl domnívat, že odvolací soud měl na mysli podklady sloužící pro zápis uvedených změn. („... z provedeného dokazování však vyplývá, že bylo prokázáno skutkové zjištění z popisu skutku, že uvedené doklady, sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku a jeho kontrole byly zatajeny, společnost byla fingovaně převedena na osobu L. K. , přičemž v podkladech, sloužících pro nový zápis této skutečnosti do obchodního rejstříku byly uvedeny nepravdivé a hrubě zkreslené údaje ….“) V trestním spisu se na č. l. 399 a násl. nachází zápis o rozhodnutí společníků v působnosti valné hromady ze dne 14. 4. 2005, jímž byla odvolána z funkce jednatelky Š. K. a nově jmenován L. K. , smlouvy o převodu obchodních podílů Š. K. a Ing. R. L. na L. K. ze dne 14. 4. 2005, čestné prohlášení a podpisový vzor nového jednatele L. K. ze dne 14. 4. 2005, notářský zápis ze dne 14. 4. 2005 o schválení valné hromady převodů obchodních podílů a splacených vkladů Š. K. a Ing. R. L. na L. K. Ani z těchto listin však není zřejmé, ohledně kterých okolností měl být rejstříkový soud uveden v omyl. Jedinou částí skutkové věty naznačující nepatřičné jednání obviněného Ing. R. L. vůči této instituci představuje tvrzení, že „zajistil účelové převedení společnosti …“. Z hlediska jednotlivých znaků skutkové podstaty podle §125 odst. 2 alinea první tr. zák. je však takové protiprávní jednání zcela irelevantní, k trestnímu postihu převodů právnických osob na tzv. „bílé koně“ jsou určeny jiné trestně právní normy.
Lze tedy shrnout, že skutečnosti obsažené v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku krajského soudu ani vzdáleně nekorespondují s formálními znaky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 alinea první tr. zák., pro nějž odvolací soud obviněného odsoudil. Dovolatel tudíž oprávněně namítal jak nesprávné právní posouzení skutku, tak neúplnost výroku odsuzujícího rozsudku, když výrok o vině nesplňoval zákonem na něj kladené požadavky (viz §120 odst. 3 tr. ř.). Nejvyšší soud považuje dále za pochybné, zda by i při úpravě formulace skutkové věty bylo možné aplikovat předmětnou trestně právní normu, a to z důvodu respektování zásady zachování totožnosti skutku. Právě s ohledem na tuto zásadu se státní zástupkyní intervenující u veřejného zasedání navrhovaná změna právní kvalifikace skutku na trestný čin poškozování věřitele podle §256 tr. zák., jeví jako zásadně vyloučená.
Důvodná byla také výtka obviněného týkající se postupu soudu druhého stupně nesoucího znaky libovůle, jehož výsledkem bylo rozhodnutí, jež dovolatel označil za „překvapivé“. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 544/98, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 109, svazek 15/1999, definoval „libovůli“ postupu soudu tak, že odvolací soud změní meritum věci a odchýlí se od hodnocení důkazů soudem prvního stupně, přičemž své odlišné stanovisko nezaloží na opakovaném provedení důkazů ani na nově provedených důkazech (obdobně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. III. ÚS 93/99, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 80, svazek 14/1999, nebo nález ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06). Současně konstantní rozhodovací praxe Ústavního soudu shledala, že uvedený postup odvolacího soudu a jeho nečekaně (překvapivě) pozměněné rozhodnutí má za důsledek nemožnost obviněného efektivně se hájit, čímž je zasaženo jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to porušením základních zásad trestního řízení (zásady ústnosti a bezprostřednosti). Skutek tak může v odvolacím řízení doznat změny jen tehdy, pokud odvolací soud buď opětovně provede pro skutkové zjištění podstatné důkazy, nebo provede důkazy nové, jež v hlavním líčení provedeny nebyly (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06). Nejvyšší soud k tomuto pouze dodává, že soud druhého stupně se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, avšak musí svůj závěr podložit důkazy provedenými ve veřejném zasedání (§263 odst. 7 tr. ř.).
V posuzované věci krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu a sám rozhodl o vině obviněného při použití jiné trestně právní normy. Jak však zjistil dovolací soud, odvolací soud učinil změnu v právní kvalifikaci skutku, aniž hodnotil důkazy provedené v předcházejícím stadiu trestního řízení a aniž by zaměřil nové dokazování k prokázání skutečností rozhodných k aplikaci ustanovení §125 odst. 2 tr. zák. Současně tak ani nebyl obviněnému Ing. R. L. poskytnut prostor k uplatnění jeho obhajovacích práv ve vztahu k zamýšlené odlišnosti právního posouzení žalovaného jednání. Ze shora citovaných rozhodnutí Ústavního soudu přitom jasně vyplývá, že mají-li mít obžaloba a obhajoba rovné postavení, je třeba změnu kvalifikace provádět pouze s umožněním procesní reakce obhajoby, resp. obžaloby (shodně také např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. II. ÚS 254/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 826/07, aj.).
Vzhledem k tomu je Nejvyšší soud toho názoru, že odvolací řízení ve věci obviněného Ing. R. L. bylo zatíženo závažnými vadami, pro něž rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci nemohl obstát. Soud druhého stupně změnil právní kvalifikaci skutku bez řádného důkazního řízení, důkazy z hlavního líčení nezopakoval a nové, jež by se vztahovaly ke znakům nově zvolené právní kvalifikace, neprovedl. Všechny shora uvedené okolnosti tak svědčí o opodstatněnosti dovolatelových námitek jak proti právnímu posouzení skutku jako trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 alinea první tr. zák., tak proti neúplnosti výroku o vině.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu druhého stupně v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci tak v naznačeném rozsahu opětovně projedná věc obviněného Ing. R. L. a odstraní vady vytčené tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Zejména bude třeba posoudit, zda při zachování totožnosti skutku (tzn. shoda jednání a následku, jímž mělo být podle výroku o vině to, že obviněný „prakticky znepřístupnil účetnictví společnosti L. , s. r. o., O. , se sídlem M. , a zabránil tak finančnímu úřadu zjistit skutečný stav věci“) bude možné na stíhaný skutek aplikovat odlišné ustanovení trestního zákona, než to, na jehož prokázání se obžaloba zaměřila od počátku trestního stíhání. V případě, že odvolací soud neshledá překážky pro kvalifikaci podle §125 odst. 2 alinea první tr. zák., bude nutné jasně specifikovat podklady předložené rejstříkovému soudu, v čem spočívala nepravdivost či hrubá zkreslenost v nich uvedených údajů, upravit a doplnit skutkovou větu tak, aby vystihovala podstatné okolnosti charakterizující daný trestný čin. To vše v rámci nového veřejného zasedání, v němž bude dán prostor obhajobě k navrhování důkazů a v němž soud provede relevantní důkazy tak, aby se k nim obhajoba mohla vyjádřit.
Dovolací soud pouze připomíná, že podle §265s odst. 1 tr. ř. jsou soudy nižšího stupně v dalším řízení vázány právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a jsou povinny respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. dubna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová