ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.577.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 577/2013-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. července 2013 o dovolání, které podal obviněný JUDr. Z. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2012, sp. zn. 8 To 250/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 159/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. Z. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 9. 2011, sp. zn. 10 T 159/2008, byl obviněný JUDr. Z. V. pod bodem IV. výroku o vině uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zákon“), jehož se dopustil tím, že v P. v přesně nezjištěné době od 30. 11. 2007 do 10. 3. 2008 v notářské kanceláři U Z., jako notář při výkonu notářské praxe opatřil listinu „Prohlášení o uznání dluhu“ datovanou dnem 25. 10. 2005, z jejíhož textu vyplývá, že si P. T., od J. G., půjčil částku 500.000,- Kč, kterou se zavázal vrátit nejpozději do 30. 11. 2005, antidatovanou notářskou doložkou, do které uvedl běžné číslo ověřovací knihy číslo ....., dále toto stvrdil svým podpisem a kulatým razítkem s vyobrazením státního znaku a textu JUDr. Z. V., notář v P., osvědčuje tak, že dne 25. 10. 2005 před ním, jakožto notářem, uvedenou listinu podepsal P. T., učinil tak s vědomím, že této listiny bude užito jako pravé, ačkoli pod běžným číslem notářské ověřovací knihy č. ...... provedl jako notář při výkonu své notářské praxe ověření pravosti podpisu dne 21. 10. 2005 na listině označené “Prohlášení“, kde P. T. jakožto osoba zapisovaná do obchodního rejstříku v rámci zápisu společnosti ARENA Sportu a Zdraví Plzeň, s.r.o. uvádí, že s tímto zápisem souhlasí, a tato listina byla založena do obchodního rejstříku vedeného u Obchodního rejstříku Krajského soudu v Plzni u subjektu ARENA Sportu a Zdraví Plzeň, s.r.o., oddíl C, vložka 18214.
Za to byl podle §176 odst. 1 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu tři a půl roku. Zároveň mu byl podle §49 odst. 1 tr. zákona uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce notáře v trvání sedmi roků. Současně s uložením souhrnného trestu byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 10 T 169/2008, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 50 To 206/2011, jakož i všechny další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výše uvedeným rozsudkem bylo zároveň rozhodnuto i o vině a trestu dalších obviněných P. T. a J. G.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl znovu tak, že obviněného JUDr. Z. V. pod bodem IV. výroku o vině znovu uznal vinným ze spáchání trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zákona, za což mu uložil podle §176 odst. 1 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále mu odvolací soud uložil trest zákazu činnosti podle §49 odst. 1 tr. zákona spočívající v zákazu výkonu funkce notáře na dobu dvou roků. Současně bylo rozsudkem krajského soudu opět rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných P. T. a J. G.
Obviněný JUDr. Z. V. podal proti rozsudku soudu druhého stupně dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Vlasáka, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve svém dovolání vyjádřil nesouhlas se způsobem, jakým oba soudy hodnotily důkazy, a odmítal možnost vyslovení viny. Za zásadní označil právní posouzení toho, zda „se může trestného činu podle §176 tr. zákona dopustit ten, kdo je oprávněn listinu vydat, jedno, jestli listinu pozměnil nebo padělal“. Pokud jako notář jakkoliv vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, měl být stíhán toliko pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele, ovšem oba soudy ve věci rozhodující ho veřejným činitelem neuznaly. Není tak podle jeho názoru možné, aby jeho jednání naplňovalo znaky skutkové podstaty trestného činu podle §158 tr. zákona, ani podle §176 tr. zákona, nýbrž by mohl být postižen pouze v kárném řízení. Závěrem obviněný podpořil svou argumentaci odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. 6 Tdo 1196/2006. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „věc posoudil, rozsudek zrušil a obviněného žaloby zprostil.“
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného JUDr. Z. V. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Jana Mrlíka. Ten nejprve upozornil na to, že námitky obsažené v dovolání již obviněný uplatnil v rámci svého odvolání a krajský soud se s nimi dostatečným způsobem vypořádal. Za tautologickou označil argumentaci obviněného, že jako notář sice vykonává úkony rovnající se výkonu pravomoci veřejného činitele, protože však zákonem mezi veřejné činitele zařazen nebyl, je pro jakékoliv jednání v rámci své profese nepostižitelný podle norem trestního práva a postižitelný je pouze kárně v rámci profesní organizace (v tomto případě Notářské komory). Tento svůj závěr vztáhl dovolatel i na kvalifikaci svého jednání podle §176 odst. 1 tr. zákona, což státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství odmítl s tím, že se obviněný mýlí, pokud se domnívá, že padělat či pozměnit veřejnou listinu může pouze veřejný činitel. Zjištěný skutkový stav a právní závěr soudů státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství označil za správný a navrhl proto, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného JUDr. Z. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný JUDr. Z. V. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dopadá na případy, kdy skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tehdy, jestliže určitá skutková okolnost byla soudy posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu není možné napadat samotné závěry soudů, jež učinily ohledně skutkového stavu včetně jeho rozsahu, a především tento dovolací důvod není určen k námitkám proti způsobu, jakým soudy ve věci rozhodující provedené důkazy hodnotily ani jak postupovaly při dokazování. Předmětem právního posouzení je skutek tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, kterým je dovolací soud v podstatě vázán.
Obviněný ve svém dovolání soudu vytýká nesprávné právní posouzení skutku, neboť se domnívá, že jako notář nemá postavení veřejného činitele, z čehož dovozuje, že tak musí chybět znak pachatele trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zákona. Obviněný tudíž nesprávně předpokládá, že pokud vykonával činnost notáře, do které nepochybně spadá i ověřování listin, a i přesto, že postupoval v rozporu se zákonem, nemůže být za takové jednání postižen normami trestního práva, neboť mu chybí postavení veřejného činitele pro naplnění znaku pachatele daného trestného činu. Vyslovil tak nesprávnou domněnku, že trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny vyžaduje speciální subjekt, tj. pachatele se zvláštní vlastností, bez níž taková osoba ztrácí možnost spáchat takový čin.
Tento názor obviněného však nemá oporu v zákoně. Podstata jednání obviněného spočívá v tom, že jako notář opatřil výše označenou listinu notářskou doložkou, která měla potvrzovat fakta, jež však nebyla pravdivá. Využil své předcházející ověřovací činnosti vůči stejné osobě (spoluobviněný P. T.) a do ověřovací knihy vložil zápis tohoto staršího data za tím účelem, aby mohl P. T. prokázat svou obhajobu v rámci trestního stíhání, jež bylo proti němu vedeno v době, kdy obviněný JUDr. Z. V. skutečně předmětné ověření resp. nepravdivý zápis provedl. Nejvyšší soud považuje za nezbytné připomenout, že trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zákona nevyžadoval speciální subjekt pro naplnění znaku pachatele, podmínkou trestnosti ani nebylo postavení pachatele jako veřejného činitele. Stejně tomu tak není ani v nové právní úpravě u přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný od 1. 1. 2010. Dovolatel zřejmě zaměňuje pojmy „veřejný činitel“ a „veřejná listina“ a dává je do vzájemné souvislosti. V postavení notáře byl skutečně oprávněn provádět ověřování shody opisu nebo kopie s listinou, tzv. vidimaci, nebo ověřování pravosti podpisu, tzv. legalizaci ve smyslu ustanovení §73 a 74 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, avšak nesměl tak činit v rozporu s objektivní skutečností. Pokud vědomě opatřil listinu tzv. ověřovací doložkou, na níž zaznamenal nepravdivá data či informace, s tím, že listiny bude užito jako pravé, porušil nejen profesní pravidla člena Notářské komory České republiky, ale současně spáchal trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 alinea první tr. zákona (od 1. 1. 2010 přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku).
Obviněnému již byla problematika pachatelství trestného činu podle §176 tr. zákona a jeho nesprávných právních úvah podrobně vysvětlována v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1626/2011, jímž bylo mj. rozhodováno o jeho dovolání proti jinému rozsudku v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 169/2008. V rámci svého tehdejšího opravného prostředku použil obviněný zcela totožnou argumentaci, jíž odmítal spáchání trestného činu podle §176 odst. 1 tr. zákona. Přestože Nejvyšší soud citovaným usnesením zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně znovu rozhodnout o podané obžalobě, učinil tak na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce. Dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a v závěru odůvodnění tohoto usnesení se poměrně podrobně zabýval shodnými námitkami obviněného. Naprosto srozumitelně bylo obviněnému dovolacím soudem vysvětleno, že pachatelství trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny nesouvisí s postavením osoby veřejného činitele. Dokonce je v běžné praxi výjimečné, aby se tohoto činu mohl vůbec dopustit veřejný činitel jako osoba definovaná v §89 odst. 9 tr. zákona, nyní úřední osoba definovaná v ustanovení §127 odst. 1 tr. zákona. Obviněný však přesto stejnými námitkami argumentoval i ve svém dalším mimořádném opravném prostředku v jiné trestní věci a senát 5 Tdo již nepovažuje za potřebné znovu je vyvracet, pokud tak dostatečně srozumitelným způsobem učinil již před ním senát 6 Tdo zdejšího soudu.
Navíc je nutné odkázat i na poměrně bohatou judikaturu k problematice charakteru tzv. ověřovací doložky notáře na listině, která se tím stává veřejnou listinou ve smyslu §131 odst. 1 tr. zákoníku (za účinnosti předcházející právní úpravy byla výkladem dovozována stejná povaha takové listiny u §176 tr. zákona), např. rozhodnutí č. 49/2012 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 5 Tdo 473/2010.
Dovolatelův odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. 6 Tdo 1196/2006, musí Nejvyšší soud taktéž odmítnout, neboť v tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval postavením zaměstnankyně matriky obecního úřadu pověřené ověřováním a její případnou odpovědností za trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Jedná se tudíž o skutkově odlišný případ, přičemž ani odůvodnění tohoto rozhodnutí nedopadá na věc obviněného JUDr. Z. V.
Nejvyšší soud tak neshledal žádnou v dovolání tvrzenou vadu v hmotně právním posouzení skutkových zjištění soudů nižších stupňů, dovolání obviněného JUDr. Z. V. z větší části ani neodpovídalo uplatněnému dovolacímu důvodu, a pokud ano, jednalo se o námitky zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tř. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení jemu předcházejícího. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. července 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová