ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.77.2010:88
sp. zn. 6 Ads 77/2010 - 88
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: V. H.,
zastoupeného JUDr. Marcelou Dřevěnou, advokátkou, se sídlem 9. května 26, Litvínov,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti 1) usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2010, č. j. 43 Ad 4/2010 - 19, a proti 2) usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2010, č. j. 43 Ad 4/2010 - 50,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 77/2010
a pod sp. zn. 6 Ads 78/2010 se spojuj í ke společnému projednání. Věc bude
nadále vedena pod sp. zn. 6 Ads 77/2010.
II. Kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2010,
č. j. 43 Ad 4/2010 - 50, se zamítá .
III. Kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2010,
č. j. 43 Ad 4/2010 - 19, se zamítá .
IV. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech nepřizná v á .
V. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Marcele Dřevěné, advokátce, se sídlem
9. května 26, Litvínov, se přizn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů ve výši 800 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) se podanou žalobou ze dne 12. 1. 2010 domáhá zrušení
rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2009, č. X, kterým byla žalovanou zamítnuta jeho žádost o
plný invalidní důchod. Usnesením Krajského soudu v Praze ad 1) č. j. 43 Ad 4/2010 - 19 ze dne
18. 1. 2010 (sp. zn. Nejvyššího správního soudu 6 Ads 78/2010) rozhodl krajský soud o tom, že
se věc postupuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Usnesením Krajského soudu v Praze ad 2)
č. j. 43 Ad 4/2010 - 50 ze dne 18. 3. 2010 (sp. zn. Nejvyššího správního soudu 6 Ads 77/2010)
byl žalobce osvobozen od soudních poplatků a žalobci byla ustanovena k ochraně jeho zájmů
v řízení o kasační stížnosti zástupkyně JUDr. Marcela Dřevěná, advokátka, se sídlem v Litvínově,
ulice 9. května 26.
K výroku I.
Nejvyšší správní soud rozhodl výrokem I., že se obě řízení spojují podle §39 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), za použití §120 s. ř. s. V obou
řízeních vedených před Nejvyšším správním soudem se totiž jedná o věci, které spolu úzce
souvisí; jedná se o dvě usnesení téhož krajského soudu (Krajského soudu v Praze) vydaná
v témže soudním řízení pod sp. zn. 43 Ad 4/2010. Krajský soud nejprve rozhodl o postoupení
věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem a pak o ustanovení zástupkyně pro řízení o kasační
stížnosti proti tomuto usnesení o postoupení věci.
K výroku II.
Z logiky postupu ve věci plyne, že se Nejvyšší správní soud musel nejprve zabývat
usnesením krajského soudu ad 2) (ze dne 18. 3. 2010, č. j. 43 Ad 4/2010 - 50), neboť rozhodnutí
o žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti ze dne 3. 2. 2010 je nezbytnou
podmínkou pro rozhodnutí o této kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu ad 1) (ze dne
18. 1. 2010, č. j. 43 Ad 4/2010 - 19).
Jak již bylo zmíněno, krajský soud stěžovateli pro řízení o jeho kasační stížnosti
proti usnesení, označenému výše ad 1), o postoupení věci jinému soudu ustanovil zástupkyni.
Usnesení o ustanovení zástupkyně stěžovatel napadl kasační stížností, v níž zejména
namítá, že když ustanovenou advokátku hledal v její kanceláři, nezastihl ji tam. Dále namítá,
že je ustanovená advokátka zdravotně postižená a že dopis od ustanovené advokátky mu přišel
částečně otevřený a bez podpisu na podacím lístku.
Kasační stížnost stěžovatele proti usnesení krajského soudu ad 2) byla podána včas
a stěžovatel je oprávněnou osobou ve smyslu §102 s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Stěžovatel sice není v řízení o této své kasační stížnosti právně zastoupen, avšak Nejvyšší správní
soud s odkazem na svou konstantní judikaturu na splnění této podmínky netrvá. Podmínkou řízení
o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem je sice obecně zastoupení advokátem (§105
odst. 1 s. ř. s.), avšak Nejvyšší správní soud již v minulosti vyjádřil názor, že „v řízení o kasační
stížnosti, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení, které bylo důsledkem nezaplacení
soudního poplatku za předchozí kasační stížnost, by opětovné trvání jak na podmínce uhrazení poplatku
pro toto řízení, tak i na podmínce povinného zastoupení ve svém důsledku znamenalo jen další řetězení
téhož problému, což by popíralo smysl samotného řízení, a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti
a rychlosti řízení, která se obecně uplatňuje ve vztahu k výkonu celé veřejné správy.“ (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupný na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud proto věcně posoudil kasační stížnost proti usnesení ad 2) a dospěl k závěru,
že není důvodná.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Podle §35 odst. 7 věta prvá s. ř. s. navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
V posuzovaném případě tedy krajský soud za účelem ochrany práv stěžovatele ustanovil
stěžovateli zástupkyni. Žádný z důvodů, které stěžovatel předestřel jako důvody nesouhlasu
s ustanovením své zástupkyně, nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí krajského soudu
ani nezpochybňuje vhodnost a zákonnost soudem provedeného výběru zástupkyně.
K výroku III.
Krajský soud usnesením ad 1) č. j. 43 Ad 4/2010 - 19 ze dne 18. 1. 2010
(sp. zn. Nejvyššího správního soudu 6 Ads 78/2010) rozhodl o tom, že se věc postupuje
Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Proti tomuto usnesení si stěžovatel rovněž včas podal
kasační stížnost, která byla řádně a v soudem stanovené lhůtě doplněna jeho ustanovenou
zástupkyní. Kasační stížnost je tedy přípustná a je podána z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. Stěžovatel shledal důvody nezákonnosti napadeného usnesení o postoupení věci
Krajskému soudu v Ústí nad Labem v tom, že obecná příslušnost k projednání věci je podle §7
odst. 2 s. ř. s. stanovena podle sídla žalovaného. Žalovaný má sídlo v Praze, proto se stěžovatel
domnívá, že je příslušným Krajský soud v Praze. Stěžovatel dále namítá, že považuje soudce
v Ústí nad Labem za podjaté, protože se nevhodně chovají k jeho osobě. Krajský soud v Ústí
nad Labem není pro projednání věci žalobce vhodný také proto, že tam ztratili jednu
jím podanou žalobu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele proti usnesení ad 1)
č. j. 43 Ad 4/2010 - 19 ze dne 18. 1. 2010 rovněž neshledal důvodnou. Krajský soud v Praze
dospěl ke správnému a zákonnému závěru, pokud rozhodl o postoupení posuzované věci
Krajskému soudu v Ústí nad Labem, neboť podle §7 odst. 3 s. ř. s. je ve věcech důchodového
pojištění příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, popřípadě
v jehož obvodu se zdržuje. S ohledem na to, že stěžovatel má bydliště v L. u M.,
který je v obvodu působnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem, je místně příslušným soudem
v posuzované věci právě Krajský soud v Ústí nad Labem.
K výroku IV.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů řízení nenáleží. Žalovaná na náhradu nákladů řízení nemá právo, neboť podle §60
odst. 2 s. ř. s. je přiznání nákladů řízení orgánu ve věcech důchodového zabezpečení vyloučeno.
K výroku V.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 43 Ad 4/2010 - 50 ze dne
18. 3. 2010 ustanovena k ochraně jeho zájmů v řízení o kasační stížnosti zástupkyně
JUDr. Marcela Dřevěná, advokátka, se sídlem v Litvínově, ulice 9. května 26. Té Nejvyšší správní
soud přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu za jeden úkon právní služby spočívající v sepsání
písemného podání soudu týkajícího se věci samé podle §11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
advokátní tarif, ve znění účinném k datu provedení úkonu. Výše odměny za jeden úkon právní
služby činí podle §7 bodu 2. ve spojení s §9 odst. 2 a 3 písm. f) advokátního tarifu 500 Kč. Dále
náleží ustanovené zástupkyni stěžovatele paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč
podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené
zástupkyni na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů 800 Kč. Ustanovená
zástupkyně netvrdila ani nedoložila, že je plátkyní DPH. Pro zaplacení odměny soud stanovil
přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu