ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.172.2018:44
sp. zn. 6 As 172/2018 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje
JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně JUDr. Lenky Matyášové
v právní věci žalobkyně: CEJIZA, s.r.o., IČ: 28353242, sídlem Žerotínovo nám. 449/3,
602 00 Brno, zastoupené Mgr. Janem Tejkalem, advokátem, sídlem Helfertova 2040/13,
613 00 Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem
tř. Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže ze dne 8. září 2015, č. j. ÚOHS-R206/2014/VZ-26671/2015/322/DRu,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
29. března 2018, č. j. 29 Af 107/2015 - 63,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2018, č. j. 29 Af 107/2015 - 63,
rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 8. září 2015,
č. j. ÚOHS-R206/2014/VZ-26671/2015/322/DRu, a rozhodnutí Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S362/2014/VZ-11631/2014/523/MSc ze dne 2. června 2014
se r uší a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je po v i ne n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě
a o kasační stížnosti celkem 28 570 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Jana Tejkala, advokáta,
do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobkyně jako zadavatel veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení požadovala
v zadávací dokumentaci rozdělení nabídkové ceny na dílčí položky – cenu za předpokládaný
počet kusů lancet, bezpečnostních lancet, testovacích proužků pro glukometry a požadovaný
počet glukometrů. Jako hodnotící kritérium stanovila celkovou nabídkovou cenu odpovídající
součtu těchto dílčích položek. Uchazeč MEDISTA spol. s r.o. (dále též jako „MEDISTA“) uvedl
ve své nabídce celkovou nabídkovou cenu ve výši 1 670 110,37 Kč. Právě tuto cenu přečetl člen
hodnotící komise při otevírání obálek s nabídkami za přítomnosti ostatních uchazečů. Teprve
o tři měsíce později v rámci posouzení nabídek zjistila hodnotící komise, že součet dílčích cen
uvedený v nabídce uchazeče MEDISTA odpovídá částce 1 670 341,37 Kč, celková nabídková
cena tedy byla o 231 Kč nižší než součet jednotlivých položek uvedených v nabídce. Rozdíl
odpovídal dílčí ceně za předpokládaný počet glukometrů. Hodnotící komise vyzvala uchazeče
k písemnému vysvětlení vzniklé nejasnosti, a ten sdělil, že nedopatřením opomněl započítat
do celkové nabídkové ceny všechny položky dílčích cen, konkrétně vynechal omylem cenu
za předpokládaný počet glukometrů (1 ks). Správná nabídková cena tedy měla být
1 670 341,37 Kč.
[2] Jelikož i po této úpravě šlo o nejnižší nabídkovou cenu, hodnotící komise tohoto
uchazeče vybrala, k uzavření smlouvy nicméně již nedošlo. Jeden z neúspěšných uchazečů se totiž
obrátil s podnětem na žalovaného a ten dne 2. června 2014 rozhodl, že žalobkyně porušila zákon
č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 31. prosince 2014. Podle
žalovaného měla žalobkyně ve fázi posouzení nabídek vyřadit nabídku uchazeče MEDISTA,
jelikož obsahovala rozpor v nabídkové ceně. Žalovaný proto zrušil úkony zadavatele spojené
s posouzením nabídky vybraného uchazeče MEDISTA i všechny následné úkony v zadávacím
řízení a uložil zadavateli povinnost zaplatit paušální částku nákladů řízení o přezkoumání úkonů
zadavatele ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně se proti tomuto postupu bránila rozkladem, ten však
předseda žalovaného zamítl rozhodnutím označeným v návětí. Ani Krajský soud v Brně (dále
též „krajský soud“) nedal žalobkyni za pravdu a její žalobu proti rozkladovému rozhodnutí zamítl
v návětí označeným rozsudkem.
II. Kasační stížnost a řízení o ní
[3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost. V ní uvedla, že krajský soud se nedostatečně a nesprávně vypořádal s její žalobní
argumentací. Stěžovatelka zdůraznila, že skutkové okolnosti případu nemohou vyvolávat žádné
pochybnosti o transparentnosti jí zvoleného postupu, neboť chyba, které se uchazeč MEDISTA
dopustil při kalkulaci nabídkové ceny je zřejmá, lehce popsatelná, lehce vysvětlitelná, neměla vliv
na pořadí nabídek ani na text návrhu smlouvy na realizaci veřejné zakázky či na samotnou
realizaci veřejné zakázky. Uchazeč tuto chybu v reakci na výzvu hodnotící komise řádně vysvětlil
a komise zjištění i vysvětlení chyby zachytila v dokumentaci o veřejné zakázce. Tím se tento
případ podobá případu, jejž Nejvyšší správní soud řešil pod sp. zn. 10 As 202/2014 a kde taktéž
došlo v důsledku vysvětlení podaného uchazečem ke změně ceny, která byla přečtena
při otevírání obálek. Přesto soud neshledal, že by postup zadavatele veřejné zakázky porušil
zásadu transparentnosti, jelikož šlo o pouhou početní chybu (zakázka pokrývala dobu 4 let
a uchazeč uvedl celkovou cenu za jeden rok). Krajský soud v napadeném rozsudku zdůraznil,
že v případu sp. zn. 10 As 202/2014 hrál velkou roli fakt, že zadání veřejné zakázky bylo
nejednoznačné, tudíž uchazeče nebylo možné sankcionovat vyřazením jeho nabídky jen proto,
že si je vyložil jedním z možných způsobů. Stěžovatelka však vysvětluje, že citovaným rozsudkem
chtěla demonstrovat, že v případě zřejmé a snadno vysvětlitelné chyby může být oprava
nabídkové ceny oproti ceně přečtené při otevírání obálek přípustná, jelikož nejde o faktickou
změnu nabídky. Dále stěžovatelka poukazovala v žalobě na rozsudky Nejvyššího správního
soudu ve věcech sp. zn. 8 Afs 50/2011 a sp. zn. 7 Afs 31/2012, z nichž vyplývá, že pouhá
možnost manipulace s nabídkou v situaci, kdy nic nenasvědčuje tomu, že k ní skutečně došlo,
nepostačuje k vyslovení závěru o netransparentnosti postupu zadavatele. Krajský soud
však ocitoval z těchto rozsudků pouze obecné pasáže, aniž by se zabýval jejich aplikací
na konkrétní skutkový stav. V prvním případě přitom Nejvyšší správní soud neshledal žádné
okolnosti svědčící o manipulaci s veřejnou zakázkou, a to dokonce za situace, kdy jedno
z hodnotících kritérií (výše smluvní pokuty) nebylo při otevírání obálek uchazečům vůbec
sděleno. Ve druhém případě takové okolnosti naopak shledal, ovšem v důsledku kombinace
několika faktorů – kartičky pro výběr nejvhodnější nabídky losem byly připraveny předem,
losovací nádoba byla vysoká a neprůhledná a losující osoba měla na rukou náramky.
[4] Stěžovatelka poukazovala v žalobě taktéž na dvě dřívější rozhodnutí žalovaného
podporující její náhled na věc. V případu č. j. ÚOHS-S324/2009/VZ-131/2010/510-Hod
žalovaný připustil opravu údajů na krycím listu nabídky v situaci, kdy byly nedopatřením některé
položky uvedeny s DPH a některé bez něj. Krajský soud poukázal zejména na to, že v daném
případě byla nejasnost zjištěna již při otevírání obálek a zaznamenána v protokolu, což vedlo
k zachování transparentnosti výběrového řízení z hlediska účastníků. Podle stěžovatelky
však shoda obou případů spočívá v argumentaci žalovaného, že správná výše nabízených cen byla
zjistitelná z přiložené nájemní smlouvy, opravou tudíž nedošlo ke změně ani doplnění nabídky.
V případu č. j. ÚOHS-S356/2013/VZ-13648/2013/514/JNv se jednalo o nejasnost ve struktuře
nabídkové ceny způsobené „zaokrouhlováním“ tabulkového editoru. Krajský soud poukázal
na rozdíl spočívající v tom, že celková nabídková cena nebyla změněna a nedošlo ani ke změnám
cen položek výkazů výměr. Podle stěžovatelky však skutková podobnost obou případů plyne
z toho, že se jednalo o opravu chyby vzniklé chybnou matematickou operací.
[5] Stěžovatelka naopak odmítá podobnost svého případu s kauzou, kterou řešil Krajský soud
v Brně pod sp. zn. 29 Af 54/2015, a které se dovolával žalovaný i krajský soud. Zde totiž celková
nabídková cena neodpovídala součtu jednotkových cen uvedených v nabídce, jelikož vznikla
součtem jednotkových cen zaokrouhlených jiným způsobem, než jak byly zaokrouhleny
jednotkové ceny v nabídce uvedené. Uchazeč tudíž musel v rámci vysvětlení nejasnosti doplnit
zcela nové informace, které v původní nabídce nebyly obsaženy. Došlo tedy skutečně ke změně
nabídky a nikoliv jen k opravě chyby, jež by byla na první pohled zřejmá, lehce popsatelná a lehce
vysvětlitelná, jak uvádí Nejvyšší správní soud ve věci sp. zn. 10 As 202/2014.
[6] Stěžovatelka dále poukazovala i na zákonnou úpravu obsaženou v §101 odst. 4 zákona
o veřejných zakázkách, podle něhož se hodnotí jiná cena než ta, která byla přečtena při otevírání
obálek (snížená o 15 % v případě, že uchazeč zaměstnává určitý počet osob se zdravotním
postižením). Krajský soud odrazil tento argument stěžovatelky tvrzením, že výši ceny, jež bude
předmětem hodnocení, si mohou ostatní uchazeči snadno vypočítat. Stěžovatelka
však již v žalobě upozorňovala, že při otevírání obálek se nekontroluje, zda je v nabídce založen
doklad o tom, že uchazeč splňuje podmínky pro snížení nabídkové ceny, nelze tudíž vyloučit
dodatečné doložení potřebných dokladů (tj. manipulaci s nabídkou s vlivem na cenu). Přesto
taková zákonná konstrukce není vnímána sama o sobě jako netransparentní.
[7] Konečně stěžovatelka namítá též nedostatečně zjištěný skutkový stav, neboť již v žalobě
upozorňovala na nesprávné skutkové zjištění žalovaného, že o nejasnosti v nabídkové ceně
uchazeče MEDISTA se hodnotící komise poprvé zmínila až v protokolu o hodnocení nabídek
č. 2. Ve skutečnosti se tak stalo již v protokolu č. 1. Chybné skutkové zjištění převzal navzdory
tomuto výslovnému upozornění do svého rozsudku i krajský soud. Za chybné skutkové zjištění
označila stěžovatelka i východisko krajského soudu, že přinejmenším jeden uchazeč rozporoval
správnost postupu stěžovatelky jako zadavatele, což svědčí o porušení zásady transparentnosti.
Stěžovatelka podotýká, že uchazeč, který skončí ve výběrovém řízení na druhém místě, se často
snaží výsledek zvrátit podáváním účelových námitek bez ohledu na to, zda je o netransparentním
postupu zadavatele skutečně přesvědčen.
[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil v tom smyslu, že napadený rozsudek považuje
za přezkoumatelný a správný. Ohledně případu sp. zn. 10 As 202/2014 zdůraznil, že krajský soud
i Nejvyšší správní soud rozlišovaly mezi opravením nejasnosti způsobené nepochopením
nejednoznačného požadavku zadavatele a opravou početní operace, jejíž nesprávnost lze klást
k tíži pouze uchazeči samotnému. K případu sp. zn. 8 Afs 50/2011 uvedl, že se týkal zcela jiného
skutkového stavu (zadavatel zveřejnil při otevírání obálek pouze nabídkové ceny, ale ne další
číselné hodnoty některých dílčích kritérií) a je pro daný případ nepoužitelný už proto, že byl
souzen ještě za účinnosti právní úpravy, která povinnost zveřejnit nabídkovou cenu při otevírání
obálek nestanovovala. Odkaz stěžovatelky na případ sp. zn. 7 Afs 31/2012 označil žalovaný
za nejasný. Pokud jde o rozhodnutí žalovaného č. j. ÚOHS-S324/2009/VZ-131/2010/510-Hod,
zjištění nejasnosti v nabídkové ceně již při otevírání obálek a její zaznamenání v protokolu
považuje žalovaný za podstatný skutkový rozdíl, neboť měl dopad na transparentnost řízení
(v citovaném případě byla ještě zachována), jež byla předmětem právního hodnocení i v nyní
posuzovaném případě.
[9] K poukazu na zákonnou úpravu obsaženou v §101 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách
žalovaný zdůraznil, že v tomto případě předepisuje určitý postup přímo zákon. Navíc zákon
předpokládá úpravu nabídkové ceny oproti ceně čtené při otevírání obálek pouze pro účely
hodnocení nabídek, zatímco stěžovatelka připustila i změnu ceny, za kterou mělo být poskytnuto
plnění předmětu veřejné zakázky. Co se týká skutkových zjištění, žalovaný upřesnil, že ve zprávě
o hodnocení nabídek č. 1 byly uvedeny pouze celkové ceny za předpokládaný počet kusů zboží,
nikoliv ceny za 1 ks, ty byly skutečně uvedeny až ve zprávě č. 2. I kdyby zde však tyto ceny
uvedeny byly, byla zpráva č. 1 vyhotovena až dva měsíce po otevírání obálek, což nevylučuje
manipulaci s nabídkou v mezidobí.
[10] Stěžovatelka reagovala na vyjádření žalovaného replikou, která prakticky již jen rozvíjela
výše uvedené argumenty. Poukázala zejména na to, že zatímco podle názoru žalovaného
a krajského soudu postačuje k vyslovení závěru o netransparentnosti postupu zadavatele veřejné
zakázky pouhá hypotetická možnost manipulace s nabídkou, tak z judikatury Nejvyššího
správního soudu plyne, že musí přistoupit další skutečnosti nasvědčující tomu, že k manipulaci
s nabídkou skutečně došlo.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky řízení jsou splněny, a kasační stížnost
vyhodnotil jako přípustnou. Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost posoudil a dospěl
k závěru, že je důvodná.
[12] Relevantní právní úpravu lze nalézt v §6 odst. 1 (dnes již zrušeného) zákona o veřejných
zakázkách, ve znění účinném v rozhodné době, který stanovil, že „zadavatel je povinen při postupu
podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace“. K zajištění
dodržování těchto zásad sloužila mimo jiné i úprava obsažená v §71 odst. 9 cit. zákona,
která upravovala postup při otevírání obálek s nabídkami následovně: „Po provedení kontroly každé
nabídky podle odstavce 8 sdělí komise přítomným uchazečům identifikační údaje uchazeče a informaci o tom,
zda nabídka splňuje požadavky podle odstavce 8; komise přítomným uchazečům sdělí rovněž informace
o nabídkové ceně a informace o údajích z nabídek odpovídající číselně vyjádřitelným dílčím hodnotícím kritériím.“
Předmětem výkladu je v tomto případě dále §76 odst. 1 cit. zákona, jehož relevantní část zněla:
„Hodnotící komise posoudí nabídky uchazečů z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele
uvedených v zadávacích podmínkách …. Nabídky, které tyto požadavky nesplňují, musí být vyřazeny. …
Ke zjevným početním chybám v nabídce, zjištěným při posouzení nabídek, které nemají vliv na nabídkovou cenu,
hodnotící komise nepřihlíží.“ S tím souvisí též ustanovení §76 odst. 3 cit. zákona, jehož relevantní
pasáž obsahovala následující úpravu: „Hodnotící komise může v případě nejasností požádat uchazeče
o písemné vysvětlení nabídky. Hodnotící komise může rovněž požádat o doplnění dokladů podle §68
odst. 3. V žádosti hodnotící komise uvede, v čem spatřuje nejasnosti nabídky, které má uchazeč vysvětlit,
nebo které doklady má uchazeč doplnit.“ Žalovaný svůj postup vůči stěžovatelce opřel o §118 odst. 1
cit. zákona: „Nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh,
přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud
nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon
zadavatele.“
[13] Nejvyšší správní soud musí nejprve konstatovat, že výklad uvedené právní úpravy, jak jej
provedl žalovaný a krajský soud, je v obecné rovině správný. Ustanovení §76 odst. 1 zákona
o veřejných zakázkách výslovně řeší pouze ty zjevné početní vady, které neměly vliv
na nabídkovou cenu, ale nikoliv početní vady, které mají vliv na nabídkovou cenu. Při úvahách
o tom, jakým způsobem mohl zadavatel postupovat ohledně početních vad, které měly vliv
na nabídkovou cenu, je tudíž nutno vzít v úvahu jednak zásady vytyčené v §6 odst. 1 zákona
o veřejných zakázkách a jednak fakt, že zadávací řízení představuje formalizovaný postup,
jehož nedodržení může vést k negativním důsledkům pro konkrétního uchazeče projevujícím
se například i ve ztrátě příležitosti se o zakázku ucházet a následně ji plnit. Stejně jako zadavatel
odpovídá za správnost a úplnost zadávacích podmínek, odpovídá uchazeč plně za svou nabídku.
Tento základní přístup v minulém roce potvrdil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku
ze dne 17. srpna 2017, č. j. 9 As 189/2016 - 32, který se přímo zabýval možností opravit rozpor
mezi celkovou nabídkovou cenou a výpočtem provedeným v položkovém rozpočtu. V tomto
rozsudku Nejvyšší správní soud vyslovil následující závěr: „Připuštění možnosti provádět početní opravy
v položkových rozpočtech s vlivem na celkovou nabídkovou cenu by znamenalo připustit možnost i záměrně dělat
chyby v položkových rozpočtech, kdy podle vývoje zadávacího řízení by uchazeč zvolil to vysvětlení, které by mu
v danou chvíli bylo ku prospěchu. Takových chyb by navíc mohl udělat více a každou vysvětlovat jinak, aby vyšla
právě ta správná hodnota (viz obdobně bod [17] rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 6/2015). Je
evidentní, že takový postup by v žádném případě nebyl v souladu se zásadou transparentnosti a ta proto musí
dostat přednost, i před případným hospodárným vynakládáním veřejných prostředků.“
[14] Nutno podotknout, že Nejvyšší správní soud v tomto případě konstatoval porušení
zásady transparentnosti dokonce ještě za účinnosti předchozího znění zákona o veřejných
zakázkách, které neukládalo zadavateli při otevírání obálek výslovně povinnost nabídkové ceny
zveřejnit (byť v daném případě tak zadavatel učinil). Nejvyšší správní soud podpůrně poukázal
ve své argumentaci i na nyní účinný zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek,
který v §46 odst. 3 umožňuje objasnění nabídek ve formě opravy položkového rozpočtu,
pokud není dotčena celková nabídková cena nebo jiné kritérium hodnocení nabídek. I v něm
tedy zákonodárce zcela jasně vychází z klíčového postavení celkové nabídkové ceny. Nejvyšší
správní soud se zde vyrovnal i se svým předchozím rozsudkem ze dne 14. ledna 2015,
č. j. 10 As 202/2014 - 42, na který ve své kasační stížnosti poukazuje stěžovatelka, přičemž uvedl:
„Za správnost a úplnost zadávací dokumentace odpovídá zadavatel a nebylo proto možné vznik této nejasnosti
klást k tíži dodavateli. Zároveň bylo zcela jednoznačné, jaké jsou 3 dílčí ceny za roční plnění, které měl zadavatel
ročně hradit. V této situaci Nejvyšší správní soud dovodil, že jde o nejasnost již na první pohled zřejmou, lehce
popsatelnou a zároveň vysoce pravděpodobně lehce vysvětlitelnou. V nyní posuzované věci však měl zadavatel
hradit celkovou nabídkovou cenu a nejasnost nabídky nezpůsobila vada zadávací dokumentace, ale chyba
vybraného dodavatele.“
[15] Nelze tedy než uzavřít, že v obecné rovině je nepřípustné s ohledem na zásadu
transparentnosti, aby uchazeč o veřejnou zakázku dodatečně po otevření obálek měnil
nabídkovou cenu, která byla uvedena na krycím listu nabídky. Takový postup by otevíral prostor
pro manipulaci s pořadím uchazečů a podporoval by korupční prostředí. Vůbec je možno říci,
že na jakýkoliv pokus o dodatečnou úpravu údaje, který měl být předmětem hodnocení a jedním
z kritérií pro výběr nejvhodnější nabídky, je nutno hledět a priori podezřívavě.
[16] Přesto je ale třeba (a to i s ohledem na chybějící výslovnou právní úpravu) přihlédnout
vždy i ke konkrétním okolnostem případu. Jak správně dovodila stěžovatelka, z výše citovaného
rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 202/2014 - 42 vyplývá, že nelze dogmaticky
a formalisticky trvat na tom, že jakákoliv úprava nabídkové ceny je nepřípustná. Jestliže se jedná
o opravu zjevné a snadno vysvětlitelné početní chyby, může být taková oprava akceptovatelná,
pokud žádné další okolnosti nenasvědčují tomu, že došlo k manipulaci s nabídkou či k jinému
ohrožení transparentnosti či férovosti výběrového procesu. Porušení zásady transparentnosti
nelze zakládat jen na tom, že postupem zadavatele vznikla čistě hypotetická možnost, že uchazeč
by mohl nabídku dodatečně upravovat či doplňovat. Ačkoliv samozřejmě nemusí být prokázáno,
že k manipulaci s nabídkou skutečně došlo, je nutno trvat na tom, že vnější pozorovatel musí mít
alespoň v obecné rovině důvody se domnívat, že proces výběru nebyl férový a řádný (jak vyplývá
ze stěžovatelkou citovaných rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 20. června 2012,
č. j. 7 Afs 31/2012 - 55 a ze dne 16. srpna 2012, č. j. 8 Afs 50/2011 - 138). V nyní posuzovaném
případě Nejvyšší správní soud žádné takovéto podezřelé okolnosti neshledal, ba právě naopak –
zjištěné skutečnosti ve svém souhrnu nasvědčují při střízlivém hodnocení zdravým rozumem
jednoznačně tomu, že šlo o opravu zcela banální chyby v počtech bez jakéhokoliv negativního
vlivu na proces výběru nejvhodnější nabídky, tím méně pak na pořadí uchazečů.
[17] Především tu na prvním místě stojí výše částky, o kterou se v daném případě jedná.
Usilovat nekorektními metodami o navýšení nabídkové ceny o 231 Kč by mohlo mít význam
snad jedině v hypotetickém případě, kdy by pořadí nabídek uchazečů bylo velmi těsné a takto
nízká částka by od sebe dělila nabídky dvou uchazečů. Tak tomu ale v daném případě nebylo
(rozdíl mezi nejnižší nabídkovou cenou a druhou nabídkou v pořadí činil 172 533,13 Kč).
Za těchto okolností by se jen fantasta mohl vážně domnívat, že by někomu stálo
za to manipulovat proces výběru nejvhodnější nabídky v soutěži o veřejnou zakázku, kde se jedná
o plnění v hodnotě přes 1 000 000 Kč, kvůli zisku dvou set korun. V tom spočívá důležitá
odlišnost od kauzy, kterou Nejvyšší správní soud rozhodl výše citovaným rozsudkem
č. j. 9 As 189/2016 - 32, kde se nabídková cena změnila o 1 448 361 Kč bez DPH (viz bod 17
citovaného rozsudku) a nadto tato změna měla reálný vliv na výsledné pořadí uchazečů, což bylo
pro právní hodnocení případu klíčové (srov. bod 25 citovaného rozsudku). Dále je potřeba vzít
v úvahu okolnost, že důvod, proč uchazeč přistoupil k opravě nabídkové ceny, je zcela očividný.
Šlo o zjevné opomenutí započítat jednu z dílčích položek do celkové nabídkové ceny,
nadto položku zcela marginální. Třetím důležitým momentem je jednoduchost, a tím i snadná
kontrolovatelnost provedené opravy. Uchazeč nedodával hodnotící komisi žádné nové podklady
ani neměnil dílčí položky v nabídce, požádal jen o nápravu svého přehlédnutí, k němuž došlo
až v poslední fázi celé matematické operace, když měl sečíst jednotlivé dílčí položky v nabídce
od počátku uvedené.
[18] Další odlišnost od případu, jenž Nejvyšší správní soud hodnotil ve výše citovaném
rozsudku č. j. 9 As 189/2016 - 32, spočívá v tom, že zde nehrozilo riziko, že by uchazeč mohl
následně požadovat úhradu chybné (vyšší) ceny podle návrhu smlouvy připojeného k nabídce
(srov. body 26 až 29 citovaného rozsudku), jelikož chybná cena v nyní posuzovaném případě byla
naopak nižší. Na druhou stranu považuje Nejvyšší správní soud za vhodné upozornit, že zcela
správný byl dílčí závěr žalovaného a krajského soudu, že totiž neměl z hlediska dodržení zásady
transparentnosti sám o sobě význam fakt, že se opravená nabídková cena oproti ceně zveřejněné
nesnižovala, ale zvyšovala, takže provedená změna uchazeče ve srovnání s ostatními mohla spíše
znevýhodnit. Nelze totiž vyloučit nejrůznější motivace uchazečů k dodatečné manipulaci
s jejich nabídkami. Například by se mohli dva uchazeči dohodnout, že jeden z nich, potenciální
vítěz, přepustí veřejnou zakázku dalšímu uchazeči v pořadí. Stejně tak by mohl uchazeč
svou nabídku záměrně podhodnotit a teprve kdyby zjistil, že jeho nabídka je nejnižší s velkou
rezervou, mohl by usilovat o její dodatečné zvýšení, aby dosáhl vyššího zisku.
[19] Nejvyšší správní soud závěrem zdůrazňuje, že zohlednil následující výjimečné okolnosti
nyní posuzovaného případu: a) oprava nabídkové ceny oproti ceně zveřejněné se týkala drobné
částky, b) šlo o banální početní chybu, jež byla lehce vysvětlitelná a nevyžádala si doplnění
žádných údajů, jež by v nabídce nebyly již dříve obsaženy, c) oprava neměla ani hypotetický vliv
na pořadí uchazečů, d) žalovaný nenabídl soudu žádné další důvody, jež by mohly vést
k pochybnostem o férovém a řádném průběhu zadávacího řízení. V takové situaci nemohlo dojít
k porušení zásady transparentnosti a zásah žalovaného byl tudíž v rozporu s účelem a smyslem
zákona o veřejných zakázkách, ačkoliv z formálního pohledu byl jistě obhajitelný.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud uzavírá, že v daném případě na rozdíl od žalovaného a krajského
soudu neshledal, že by stěžovatelka jako zadavatel veřejné zakázky porušila svým postupem
zákon o veřejných zakázkách. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud zrušil nejen rozsudek
krajského soudu, ale též napadené rozhodnutí předsedy žalovaného a společně s tím i rozhodnutí
žalovaného jako správního orgánu prvního stupně. Pravomoc Nejvyššího správního soudu
k současnému zrušení rozhodnutí správního orgánu není vázána na návrh stěžovatele. V daném
případě je zřejmé, že rozhodnutí správního orgánu měl krajský soud pro nezákonnost zrušit
a že krajský soud by s odkazem na tento rozsudek pouze přenesl závazný právní názor svým
novým rozsudkem správnímu orgánu. Nejvyšší správní soud proto podle §110 odst. 1 s. ř. s.
zrušil kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu. Věc mu však nevrátil k dalšímu
řízení, neboť podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. současně zrušil žalobou napadené rozhodnutí
předsedy žalovaného. Podle §78 odst. 3 s. ř. s. aplikovaného přiměřeně na základě §110 odst. 2
písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí žalovaného. Věc vrací
Nejvyšší správní soud k dalšímu řízení žalovanému podle §78 odst. 4 s. ř. s. , v tomto řízení je
žalovaný podle odstavce 5 téhož ustanovení vázán právním názorem v tomto rozsudku
vysloveným.
[21] Nejvyšší správní soud tak je posledním soudem, který o věci rozhodl, proto musí
rozhodnout též o náhradě nákladů celého soudního řízení. Podle §60 odst. 1 s. ř. s.,
aplikovaného na základě §120 s. ř. s., má úspěšný stěžovatel právo na náhradu důvodně
vynaložených nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka uhradila soudní
poplatky ve výši 3 000 Kč za podání žaloby a 5 000 Kč za podání kasační stížnosti [položky 18
a 19 přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].
Stěžovatelka byla v obou stupních soudního řízení zastoupena advokátem. Pokud jde o úkony
právní služby, soud vycházel ze skutečností zjevných ze soudního spisu. Za zastoupení v řízení
před krajským soudem přísluší odměna za tři úkony právní služby v plné výši: převzetí a příprava
zastoupení, sepsání žaloby a repliky k vyjádření žalovaného [§11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů]. Za zastoupení v řízení před Nejvyšším správním
soudem přísluší odměna za dva úkony právní služby v plné výši, a to sepsání kasační stížnosti
a repliky k vyjádření žalovaného [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Celkem jde tedy o pět
úkonů právní služby, přičemž odměna za jeden úkon činí podle §7 bodu 5, aplikovaného
na základě §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, 3 100 Kč. Podle §13 odst. 3 advokátního
tarifu je třeba k odměně za každý úkon přičíst 300 Kč na úhradu hotových výdajů.
Jelikož zástupce stěžovatelky doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje
se mu přiznaná odměna o 21 % čítajících výši této daně na celkových 20 570. Celkové náklady
řízení pro žalobkyni tedy představuje částka 28 570 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. září 2018
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu