ECLI:CZ:NSS:2020:6.AS.250.2019:48
sp. zn. 6 As 250/2019 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní
věci žalobce: Ing. P. R., zastoupeného Mgr. Tomášem Markem, advokátem, sídlem Na Hutích
661/9, Praha 6, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO
41197518, sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí ředitele žalované
ze dne 26. října 2016, č. j. VZP-17-03598018/Z721, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2019, č. j. 3 A 181/2017 – 98
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2019, č. j. 3 A 181/2017 – 98, se ruší
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze 20. prosince 2017 se žalobce domáhá
zrušení rozhodnutí ředitele žalované, jímž zamítla jeho odvolání proti rozhodnutí o neposkytnutí
požadovaného výpisu z osobního účtu zemřelého pojištěnce – žalobcova otce.
[2] Rozsudkem ze dne 24. května 2018 č. j. 2 As 112/2018 – 28 Nejvyšší správní soud zrušil
usnesení městského soudu ze dne 27. února 2018, č. j. 3 A 181/2017 – 19, jímž soud žalobci
nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
[3] Rozsudkem ze dne 13. prosince 2018, č. j. 5 As 323/2018 – 18 Nejvyšší správní soud
zrušil usnesení městského soudu ze dne 7. září 2018, č. j. 3 A 181/2017 – 48, jímž soud žalobci
opět nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
[4] Usnesením ze dne 16. dubna 2019 č. j. 3 A 181/2017 – 70 městský soud žalobci přiznal
částečné osvobození od soudních poplatků v rozsahu dvou třetin. Kasační stížnost žalobce
proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 21. srpna 2019
č. j. 2 As 161/2019 – 22.
[5] Usnesením ze dne 24. září 2019 č. j. 3 A 181/2017 – 95 městský soud žalobci uložil,
aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Usnesení
považoval za doručené fikcí dne 10. října 2019, lhůta pro zaplacení poplatku uplynula dne
25. října 2019.
[6] Protože žalobce soudní poplatek nezaplatil, městský soud zastavil řízení o žalobě
usnesením označeným v návětí výroku tohoto rozsudku.
II. Kasační stížnost
[7] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost.
[8] Namítl, že mu nebyl řádně doručen rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 2 As 161/2019 – 22 o zamítnutí kasační stížnosti, ani usnesení městského soudu
č. j. 3 A 181/2017 – 95 ukládající mu uhradit soudní poplatek. Při doručování těchto písemností
totiž nebyl poučen o následcích nevyzvednutí zásilky v desetidenní lhůtě, proto nemohla nastat
fikce doručení. Odkázal na obsah výzev České pošty k vyzvednutí zásilek, v nichž není
proškrtnuta kolonka u textu „K této výzvě je připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s obsahem
zásilky.“
[9] Zásilka s usnesením městského soudu mu nadto nebyla vhozena do schránky.
[10] Současně uvedl, že se po celou dobu, včetně celé úložní doby k vyzvednutí zásilky
s usnesením městského soudu, nezdržoval na adrese pro doručování písemností.
[11] O usnesení městského soudu ukládajícím zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů
se stěžovatel dozvěděl z napadeného usnesení, které mu bylo podle jeho slov doručeno dne
18. listopadu 2019.
[12] Stěžovatel upozornil, že doručenka je pouze jedním z důkazních prostředků, proto závěr
o nesprávně vyplněné doručence a o nedoručení může vyplynout i z jiných důkazů (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 1. března 2006 č. j. 1 Afs 43/2005 – 103).
[13] Závěr o nedoručení kvůli neproškrtnutí kolonky o zanechání poučení podpořil odkazem
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. dubna 2014 č. j. 2 Afs 69/2012 – 124
a ze dne 24. května 2019 č. j. 2 As 112/2018 – 28, bod 18. Druhý z rozsudků, vydaný ve věci
stěžovatele, podle něj svědčí o dlouhodobých a opakovaných pochybeních při doručování
soudních písemností stěžovateli.
[14] Právní fikci podle stěžovatele nelze uplatnit v případě nesplnění zákonem stanovených
předpokladů (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 92/01).
[15] Věrohodnost doručenky a objektivnost případné výpovědi zaměstnanců České pošty
stěžovatel zpochybňuje také poukazem na případnou odpovědnost České pošty za škodu
způsobenou vadným doručováním. Opakované porušování právních předpisů při doručování
podle stěžovatele plyne také z kontrolních zpráv Českého telekomunikačního úřadu a jiných
orgánů.
[16] Dále stěžovatel městskému soudu vytýká, že se ani v napadeném usnesení nevypořádal
s jeho dřívějšími žádostmi o pokračování v řízení bez předchozího zaplacení soudního poplatku.
Takovou žádost uplatnil dne 20. března 2018 na straně 15 kasační stížnosti proti usnesení
městského soudu ze dne 27. února 2018 č. j. 3 A 181/2017 – 20 a dále dne 14. dubna 2019
na straně 13 kasační stížnosti proti usnesení městského soudu ze dne 27. února 2018
č. j. 3 A 181/2017 – 70. Napadené usnesení proto považuje také za nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů. Městský soud podle stěžovatele nebyl oprávněn řízení zastavit bez toho,
aby nejprve rozhodl o tomto návrhu a stěžovatele následně marně vyzval k úhradě soudního
poplatku.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[17] Kasační stížnost je důvodná.
[18] Výzvu k zaplacení soudního poplatku městský soud doručoval stěžovateli poštou,
zásilkou určenou do vlastních rukou podle §49 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
V takové situaci platí, že pokud doručující orgán adresáta nezastihne, písemnost uloží a zanechá
mu vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Pokud si adresát písemnost
nevyzvedne ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost
za doručenou posledním dnem lhůty k vyzvednutí zásilky. Podle §50h odst. 2 o. s. ř. patří mezi
náležitosti takové výzvy i poučení o následcích, jestliže písemnost nebude vyzvednuta.
[19] Podle doručenky založené v soudním spise byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí
dne 30. září 2019 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Do domovní schránky
byla vložena dne 11. října 2019.
[20] Ze stěžovatelem předložené výzvy k vyzvednutí zásilky ze dne 30. září 2019 podacího
čísla RR1124382345U plyne, že adresát byl poučen o tom, že si zá silku uloženou 30. září 2019
může vyzvednout nejpozději 10. října 2019, pak bude vložena do domovní schránky. Na rubu
výzvy není zaškrtnuto políčko před textem „K této výzvě je připojeno poučení o právních důsledcích
souvisejících s obsahem zásilky“.
[21] Nelze tedy vyloučit, že výzva doručujícího orgánu postrádala náležitost podle §50h
odst. 2 o. s. ř., proto nebyly splněny zákonné podmínky pro právní fikci doručení soudní
písemnosti.
[22] Výzva městského soudu k zaplacení soudního poplatku tak nebyla doručena fikcí dne
10. října 2019, a proto městský soud nemohl zastavit řízení o žalobě pro nezaplacení soudního
poplatku.
[23] Nejvyšší správní soud uznává výjimečnost nástroje, jímž je právní fikce doručení
uplynutím stanovené doby i vůči tomu, kdo písemnost fakticky nepřevzal, případně se o jejím
doručování ani nedozvěděl. Nezpochybňuje, že takový nástroj lze použít jen za splnění
stanovených podmínek, a uznává, že by bylo nepřípustné zasáhnout uplatněním fikce do práv
adresáta, který nevěděl o možných následcích nevyzvednutí zásilky v úložní době, protože o nich
nebyl poučen, jak ostatně v dané věci stěžovatele již jednou rozhodl (rozsudek ze dne
24. května 2018 č. j. 2 As 112/2018 – 28).
[24] Nejvyšší správní soud však současně nemohl přehlédnout, že stěžovatel opakovaně
namítá nedostatek poučení o následcích nevyzvednutí zásilky v úložní době a zpochybňuje
splnění podmínek pro uplatnění fikce doručení, pokud pošta ve výzvě k vyzvednutí zásilky
nezaškrtne příslušné políčko, a nestvrdí tak připojení poučení. Jen v této věci (žaloba proti
rozhodnutí žalované) městský soud i Nejvyšší správní soud stěžovateli doručovaly do vlastních
rukou podle §49 o. s. ř. množství písemností. K doručování písemností používaly
standardizované obálky, jejichž součástí jsou předtištěná poučení, jež pošta oddělí od obálky
a přiloží je k zanechané výzvě k vyzvednutí zásilky. Ze založených doručenek plyne, že na
příslušné adrese stěžovatel nebyl nikdy zastižen a žádnou z písemností si nevyzvedl v úložní době
(písemnosti městského soudu: výzva č. j. 3 A 181/2017 – 18, usnesení č. j. 3 A 181/2017 – 19,
usnesení č. j. 3 A 181/2017 – 48, napadené usnesení č. j. 3 A 181/2017 – 98; písemnosti
Nejvyššího správního soudu: výzva č. j. 2 As 161/2019 – 17, rozsudek č. j. 2 As 161/2019 – 22,
přípis č. j. 2 As 161/2019 – 27). Doručení některých písemností stěžovatel zpochybnil, doručení
některých uplynutím desátého dne od uložení sám výslovně potvrdil (například doručení druhého
usnesení městského soudu o neosvobození od soudních poplatků č. j. 3 A 181/2017 – 48,
nebo napadeného usnesení o zastavení řízení č. j. 3 A 181/2017 – 98), doručení ostatních
nekomentoval. Není proto pochyb o tom, že dříve obdržel alespoň některá ze standardizovaných
poučení o následcích nevyzvednutí zásilky v úložní době.
[25] V kasační stížnosti stěžovatel i ze samotné výzvy k vyzvednutí zásilky (obsahující výzvu
k úhradě soudního poplatku) dovodil, že městský soud doručoval „zjevně dle §49 odst. 2 o. s. ř.
ve spojení s §50h o. s. ř., jak plyne z výzvy k vyzvednutí zásilky…, protože v ní uvedená úložní doba je
stanovena na 10 dní“.
[26] Stěžovatel tedy velmi dobře zná právní úpravu doručování, včetně následků nevyzvednutí
zásilky doručované do vlastních rukou v úložní době; tím je ostatně naplněn účel, pro který je
zákonem (§50h odst. 2 o. s. ř.) vyžadováno poskytnutí poučení o následcích, jestliže písemnost
nebude vyzvednuta.
[27] Pro pořádek Nejvyšší správní soud příslušná pravidla, jež jsou obsahem poučení, o němž
stěžovatel tvrdí, že se mu nedostalo, stěžovateli ještě jednou zopakuje.
[28] Doručování písemností do vlastních rukou upravuje §49 o. s. ř. Podle §49 odst. 2 o. s. ř.:
„Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem
písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán
písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce
výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu.“
[29] Následky nevyzvednutí zásilky v úložní době určuje §49 odst. 4 o. s. ř.
takto:
„Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje
se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán
po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud
i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu
soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.“
[30] Nejvyšší správní soud proto bude napříště ve věci stěžovatele vycházet z toho,
že stěžovatel již byl ve smyslu §50h odst. 2 o. s. ř. opakovaně poučen o následcích nevyzvednutí
zásilky v úložní době spočívajících v tom, že se taková zásilka považuje za doručenou posledním
dnem úložní doby. Zásilky takto doručované stěžovateli bude Nejvyšší správní soud nadále
považovat za doručené fikcí i pro případ, že pošta na výzvě k vyzvednutí zásilky opomene
zaškrtnout políčko před textem „K této výzvě je připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících
s obsahem zásilky.“, neboť by za takové situace bylo bezduchým formalismem považovat zásilky za
nedoručené jen proto, že pošta nezaškrtla políčko potvrzující připojení příslušného poučení
k výzvě k jejímu vyzvednutí, a způsobovat tak další průtahy v řízení.
[31] Aby však nebyl tento právní názor Nejvyššího správního soudu pro stěžovatele
překvapivý, v tomto případě ještě Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl a napadené
usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[32] Pro další postup městského soudu bude určující následující.
[33] S výzvou a jejím obsahem se stěžovatel podle svých slov seznámil nejpozději dne
18. listopadu 2019, kdy mu bylo doručeno napadené usnesení o zastavení řízení. Lhůta stanovená
ve výzvě k zaplacení soudního poplatku nemohla po zastavení řízení před městským soudem
z povahy věci začít běžet, zrušením usnesení o zastavení řízení se však ruší jeho právní účinky
a řízení před městským soudem se vrací do fáze, v jaké bylo před jeho vydáním. To znamená,
že výzva k zaplacení soudního poplatku (usnesení městského soudu č. j. 3 A 181/2017 – 95)
bude nadále účinná a stanovená lhůta počne běžet právní mocí tohoto rozsudku Nejvyššího
správního soudu. Jinak řečeno, není žádný důvod k tomu, aby městský soud znovu stěžovatele
vyzýval k zaplacení soudního poplatku, resp. vydával další usnesení s takovou výzvou a doručoval
je.
[34] Nejvyšší správní soud rovněž zdůrazňuje, že osvobození stěžovatele od soudních
poplatků v rozsahu 95 % dle usnesení č. j. 6 As 250/2019 - 21 ze dne 27. ledna 2020 se týkalo
pouze řízení o kasační stížnosti, jak je výslovně uvedeno ve výroku I citovaného usnesení.
Na další řízení před městským soudem nemá toto usnesení žádný dopad. V dalším
řízení před městským soudem platí osvobození od soudního poplatku v rozsahu
2/3 dle pravomocného usnesení č. j. 3 A 181/2017 - 70 ze dne 16. dubna 2019,
přičemž kasační stížnost stěžovatele proti němu byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu
č. j. 2 As 161/2019 - 22 ze dne 21. srpna 2019 zamítnuta. Tento fakt je stěžovateli taktéž znám,
jak vyplývá z jeho kasační stížnosti, navzdory tomu, že tvrdí, že citovaný rozsudek mu
taktéž nebyl řádně doručen, neboť pošta ani v tomto případě příslušné okénko o připojení
poučení nezaškrtla.
[35] Výzva k zaplacení soudního poplatku obsahovala rovněž poučení o tom,
že i přes nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, je-li tu nebezpečí z prodlení,
v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, jestliže poplatník ve stanovené lhůtě sdělí
soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl soudní
poplatek dosud zaplatit.
[36] V napadeném usnesení městský soud uvedl, že podmínky pro postup podle §9 odst. 4
písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nejsou v případě stěžovatele splněny.
Nejvyšší správní soud nemůže městskému soudu vytknout, že se podrobněji nevypořádal
s dřívějšími žádostmi stěžovatele o pokračování v řízení bez předchozího zaplacení soudního
poplatku podle §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, neboť je uplatnil v dřívějších
kasačních stížnostech adresovaných Nejvyššímu správnímu soudu, kterými se domáhal zrušení
usnesení, jimiž mu městský soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel totiž ani
jednu žádost o postup podle §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích neučinil vůči
městskému soudu. Ten není povinen zkoumat a vypořádávat argumentaci uplatněnou
v kasačních stížnostech proti jeho rozhodnutím. Uvedené ustanovení zákona o soudních
poplatcích navíc míří na situace, kdy je poplatník připraven soudní poplatek uhradit, přechodně
mu v tom ale brání vnější okolnosti, a netýká se rozhodování o osvobození od soudních
poplatků. Žadatel také soudu musí sdělit okolnosti osvědčující nebezpečí z prodlení a doložit,
že dosud nemohl zaplatit bez své viny, což stěžovatel neučinil. Jinak řečeno, stěžovatelova
námitka, že městský soud nerozhodl o jeho žádostech podle §9 odst. 4 písm. c) zákona
č. 549/1991 Sb., důvodná není.
IV. Závěr a náklady řízení
[37] Kasační stížnost je důvodná [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.], proto Nejvyšší správní soud
zrušil napadené usnesení [§110 odst. 1 věta první s. ř. s.] a věc vrátil městskému soudu k dalšímu
řízení. Městský soud, vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku [§110 odst. 4
s. ř. s.], vyčká postupu stěžovatele, jemuž právní mocí tohoto rozsudku počne běžet lhůta 15 dnů
k zaplacení soudního poplatku.
[38] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud ve svém novém
rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. září 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu