ECLI:CZ:NSS:2016:6.AS.36.2016:29
sp. zn. 6 As 36/2016 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: M G, zastoupen
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2014, č. j. KUZL-4700/2014, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2016, č. j. 62 A 48/2015 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 15. 4. 2013 Městská policie Luhačovice zjistila, že řidič vozidla Opel, registrační
značka x, nerespektoval dopravní značku č. IP13c (parkoviště s parkovacím automatem),
přestože parkovací automat byl plně funkční. Vzhledem k tomu, že se řidič na výzvu policie
pro nepřítomného řidiče nedostavil na služebnu policie k projednání přestupku, bylo oznámení
o podezření ze spáchání přestupku postoupeno Městskému úřadu Luhačovice (dále jen městský
úřad).
[2] Městský úřad zaslal žalobci výzvu dne 24. 5. 2013, č. j. MULU 8261/2013,
sp. zn. 7266/2013/262/149 k zaplacení částky 500Kč dle §125h odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). V ní žalobce jako registrovaného provozovatele
vozidla Opel r. z. x současně vyzval ke sdělení osoby, která měla v rozhodnou dobu toto vozidlo
řídit. Výzva byla žalobci doručena dne 27. 5. 2013 i s poučením, že toto sdělení se současně
považuje za podání vysvětlení (§125h odst. 6 zákona o silničním provozu). Žalobce, zastoupený
na základě plné moci společností FLEET Control s.r.o., jejímž jménem jednal pan J. K., k výzvě
dne 6. 6. 2013 sdělil, že v uvedené době měl k užívání vozidlo G. G.; J. K. také sdělil, že označený
řidič je zastoupen zmocněncem P. K., kterého je třeba kontaktovat a který prokáže, že jednání
pana G. nebylo přestupkem.
[3] Městský úřad dle §66 odst. 3 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) dne 12. 8. 2013 podezření ze spáchání
přestupku odložil s tím, že bude dále řešena jako správní delikt provozovatele vozidla dle §125f
odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“).
[4] Dne 13. 8. 2013 vydal městský úřad, jako orgán I. stupně příkaz, jímž uznal žalobce
vinným ze spáchání správního deliktu; proti tomuto podal žalobce odpor.
[5] Poté, co se žalobce ani jeho zástupce nedostavili k ústnímu jednání, k němuž byli na den
4. 11. 2013 předvoláni, rozhodl městský úřad dne 2. 12. 2013 pod č. j. MULU 19883/2013,
sp. zn. 7266/2013/262/149, tak, že žalobce uznal vinným ze spáchání správního deliktu
dle §125f odst. 1 zákona o silničním provozu, kterého se dopustil tím, že jako provozovatel
vozidla Opel registrační značky x nezajistil, aby při užití jeho vozidla na pozemní komunikaci dne
15. 4. 2013 ve 14:00 hodin v Luhačovicích na placeném parkovišti v ulici U Štávnice byly
dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto
zákonem. Za výše uvedené jednání uložil žalobci pokutu ve výši 2.000 Kč, spolu s povinností
uhradit náklady řízení.
[6] K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 2. 2014, č. j. KUZL-4700/2014,
sp. zn. KUSP-4700/2014/DOP/Ti, změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že upravil výrokovou
část rozhodnutí tímto způsobem: „M. G., (dále jen „povinný“) se dopustil správního deliktu dle §125f
odst. 1 zákona o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů tím, že jako provozovatel motorového vozidla
Opel r.z. x v rozporu s §10 nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti
řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, když blíže neustanovený řidič
povinným provozovaného vozidla nesplnil povinnost řidiče k zaplacení parkového na placeném parkovišti ulice U
Šťávnice u penzionu Růža v Luhačovicích dne 15. 4. 2013 ve 14:00 hodin. Tato povinnost vyplývá z dopravní
značky IP13c – parkoviště s parkovacím automatem. Řidič tak porušil §4 písm. c) zákona o silničním provozu.
Tím povinný jako provozovatel vozidla porušil povinnost provozovatele vozidla stanovenou v §10 odst. 3 zákona
o silničním provozu“.
[7] Žalobu podanou žalobcem Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 1. 2. 2016,
č. j. 62 A 48/2015-29. Rozsudek krajského soudu je, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí
správních soudů, dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj pro stručnost zcela odkazuje.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[8] Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Namítl,
že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku nezákonnosti zahájení řízení s provozovatelem
vozidla, z části pak navazující závěr krajského soudu učiněný shodně s žalovaným o účelovosti
oznámení řidiče vozidla pana G. nemá oporu ve správním spise. Uplatnil tak důvody podle §103
odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
[9] Stěžovatel již v žalobě namítal, že správní orgán I. stupně s ním zahájil řízení
jako s provozovatelem vozidla, ačkoliv mu byla známa totožnost řidiče vozidla a nebyly naplněny
podmínky dle §125f odst. 4 zákona o silničním provozu. Krajský soud však zastal názor,
že osoba řidiče G. byla oznámena účelově. Dovodil to z toho, že stejná osoba měla být jako řidič
oznámena i v dalších řízeních, že zástupce tohoto řidiče (p. K.) má určitou spojitost se zástupcem
žalobce ve správním řízení, a dále z toho, že pan G. má trvalé bydliště v Bulharsku. Podle
stěžovatele z těchto skutečností nelze závěr o účelovosti oznámení učinit. Řídí-li jedna osoba více
vozidel různých provozovatelů, existují proto vysvětlení, např. že je zaměstnancem taxislužby
provádějící též odvozy vozidel opilých řidičů, nebo že si půjčuje vozidlo od přátel, nebo s vozidly
obchoduje, tudíž je převáží v době, kdy změna v registru vozidel není ještě provedena.
[10] Rovněž trvalé bydliště v Bulharsku není relevantní, když navíc v rozhodném období
uvedený řidič v České republice podnikal, jak zjistil i krajský soud, a stěžovatel nemůže ovlivnit,
zda se osoba, jíž vozidlo půjčí, přihlásí k pobytu na území, ani není zřejmé, proč by tak měla
učinit, žije-li střídavě zde a v Bulharsku.
[11] Nemůže obstát ani argument soudu, že zástupcem řidiče vozidla je stejná osoba
jako jednatel zástupce žalobce, když jde o odlišné osoby, z nichž jedna jedná za společnost
zastupující žalobce a druhá jedná za žalobcem oznámeného řidiče. Podle stěžovatele je důvodem
to, že „Společnost FLEET Control, s.r.o. má uzavřenou smlouvu se společností, pro kterou působil pan G., o
tom, že zastoupí klienty, proti kterým v důsledku činnosti některého z řidičů předmětné společnosti bude zahájeno
řízení o správním deliktu provozovatele vozidla. Pan G. je pak zastoupen P. K., aby měl zajištěnu případnou
kvalitní obhajobu v případě, že bude neoprávněně obviněn z dopravního přestupku, neboť jak se podává z
osobních webových stránek P. K., „z níže uvedených citací je zřejmé, že mé názory jsou výrazně kvalitnější, než
názory soudců Nejvyššího správního soudu“, a vzhledem k tomu, že panu G. přišly protiargumenty na webových
stránkách P. K., směřující proti argumentům Nejvyššího správního soudu, dle jeho slov „lépe odůvodněné“, měl k
takové osobě důvěru, a to i přes to, že společnost FLEET Control, s.r.o. - se kterou však dle veřejně dostupných
zdrojů nemá P. K. žádnou souvislost - může hájit zájmy odlišné.“
[12] Stěžovatel shrnuje, že tak nebyla prokázána účelovost oznámení řidiče, přitom stačilo,
aby byl provozovatel vozidla vyzván k podání vysvětlení a k prokázání, aby své tvrzení doložil,
k tomu však nedošlo. Tímto postupem správní orgán I. stupně pochybil, neboť stěžovateli nedal
najevo, že jeho tvrzení nevěří a stěžovatel proto důvodně předpokládal, že přestupek
bude projednán s jím označeným pachatelem. Závěr o účelovosti označení pachatele přestupku
vyplynul až z příkazu ze dne 13. 8. 2013 vydaného vůči provozovateli vozidla, a tedy v době,
kdy již nebylo možné vést řízení o přestupku. Krajský soud proto posoudil právní otázku splnění
podmínek pro zahájení řízení s ním jako provozovatelem vozidla nesprávně.
[13] Současně závěr krajského soudu o účelovosti oznámení tvrzeného řidiče nemá oporu
ve spise, neboť žalovaný přestupek určité osoby zcela ignoroval a závěr o účelovosti
jejího oznámení nijak důkazně nepodložil.
[14] Nadto stěžovatel tvrdí, že pokud by jeho vyjádření ohledně označení identity řidiče
bylo nepravdivé, byl by obviněn z přestupku podle §125c odst. 2 zákona o silničním provozu
a správní orgán by z moci úřední byl povinen takové řízení při existenci podezření ze spáchání
tohoto přestupku zahájit. K tomu nedošlo a lze tak předpokládat, že správní orgán podezření
z účelovosti označení řidiče neměl.
[15] Stěžovatel dále napadá i argumentaci krajského soudu, že měl uvést další okolnosti
zapůjčení vozidla, popř. navrhnout svědky či vysvětlit proč pan G. užíval v Luhačovicích jeho
vozidlo. Oponuje tím, že nebyl k doložení takových skutečností vyzván, nelze mu proto klást k
tíži, že tak neučinil, a naopak splnil vše, co od něj správní orgán požadoval. V žalobě přitom
zkrácení na svých právech namítal, neboť správní orgán rezignoval na postup dle §125h odst. 5
zákona o silničním provozu. Není mu zřejmé, proč by měl zjišťovat datum narození a bydliště
případného svědka, nebo dohledávat jakoukoli smlouvu, argumentace soudu se mu proto jeví
jako nemístná.
[16] Ani další důvod nevěrohodnosti označení řidiče užitý žalovaným, totiž že pan G. při
podpisu plné moci nenapsal písmeno „G“ cyrilicí, ale „zcela jinak“, nemůže obstát. Krajský soud
se s tímto názorem ztotožnil, přitom jde o skutečnost irelevantní. Je-li pan G. jednatelem
společnosti v České republice, přichází s latinkou do styku, navíc jaké písmo používá nemůže mít
vliv na věrohodnost jím podaného vyjádření. Tvrzení o nepravosti podpisu je tak pouhou
spekulací.
[17] Krajský soud tak chybně posoudil postup žalovaného jako správný. Nejvyšší správní soud
by měl vyslovit, že závěr o účelovosti oznámení řidiče provozovatelem nelze učinit dříve,
než správní orgán vyzve provozovatele k tomu, aby své tvrzení prokázal.
[18] Stěžovatel nesouhlasí rovněž s vypořádáním žalobní námitky, že správní orgán prvého
stupně nedoručil předvolání k podání vysvětlení zástupci žalobce, ačkoliv byl zastoupen. Krajský
soud odkázal na spis, dle něhož předvolání k ústnímu jednání bylo doručeno jak žalobci,
tak jeho zástupci. Toto tvrzení soudu je nedostatečné, protože v žalobě byla zpochybněna
doručenka předvolání a soud měl provést dokazování a ověřit, zda písemnost skutečně
byla jeho zástupci doručována.
[19] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na obsah spisu, včetně doručenek
s tím, že odůvodnil, proč bylo nadbytečné doručovat panu K. do Panamy, jak vyplynulo z
konkrétní přestupkové věci, v nichž se o doručení P. K. jako zmocněnci pana G. neúspěšně
pokoušel.
[20] Současně odkázal na článek z internetového serveu www.idnes.cz ze dne 14. 7. 2013,
nazvaný „ Muž nabízí pojištění proti pokutám, úřady ho nahánějí na kanárech“, který popsané
skutečnosti jen potvrzuje, neboť v článku je citován P. K. slovy: „Hrajeme si s doručovacími adresami i
na Kanárských ostrovech, to je pravda. Je to legitimní součást postupu, děláme to kvůli tomu, že úředníci jsou z
toho vyplašení, řekl K.“.
[21] Dále uvedl, že P. K. si dne 11. 10. 2011 zřídil datovou schránku fyzické osoby
a zpřístupnil dne 16. 10. 2011, den předtím pak požádal o její znepřístupnění.
Poté měl doručovací adresu, resp. bydliště v místě x. V červnu 2013 byla do informačního
systému evidence obyvatel zavedena panu K. přičemž zhruba do konce roku 2013 P. K. ve
správních řízeních požaduje doručovat na X nebo XX. V dubnu 2014 P. K. požádal o zavedení
nové doručovací adresy. Dne 19. 12. 2014 pak došlo k znovuaktivování jeho datové schránky.
Správní orgány tak v kontextu uvedeného učinily vše, co bylo racionální ke zjištění osoby řidiče
(viz rozsudek NSS 1 As 237/2015 - 31).
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[22] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[23] Kasační stížnost není důvodná.
[24] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval okruhem námitek týkajících se nesplnění
podmínek pro zahájení řízení o správním deliktu ve smyslu §125f odst. 4 písm. b) zákona
o silničním provozu.
[25] Podle §125f odst. 4 zákona o silničním provozu správní orgán projedná správní delikt
provozovatele vozidla teprve tehdy, učinil-li nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku,
ale nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení
řízení proti určité osobě [§125f odst. 4 písm. a)], nebo řízení o přestupku zastavil,
protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno [§125f odst. 4 písm. b)].
Toto ustanovení vyjadřuje subsidiaritu odpovědnosti za správní delikt provozovatele vozidla vůči
odpovědnosti za přestupek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014,
č. j. 1 As 131/2014 – 45). „Přednost“ odpovědnosti za přestupek je patrná i z §125h
odst. 6 zákona o silničním provozu, podle kterého správní orgán poučí provozovatele,
jehož vozidlem nezjištěný řidič spáchal přestupek, o možnosti sdělit údaje o totožnosti řidiče
vozidla v době spáchání přestupku.
[26] Při posuzování, zda správní orgán učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku,
ale nelze ztrácet ze zřetele smysl a účel úpravy správního deliktu provozovatele vozidla,
kterým bylo postihnout tzv. problematiku osoby blízké. V případech překročení maximální
povolené rychlosti naměřeného pomocí automatických radarů a v případech nesprávného
parkování, správní orgány často jednoznačně zjistily spáchání přestupku, ale při zjišťování
totožnosti pachatele byly odkázány na vysvětlení podané registrovaným provozovatelem vozidla.
Pokud provozovatel odepřel podání vysvětlení s tím, že by jím vystavil postihu osobu blízkou
(§60 odst. 1 věta za středníkem zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů), správní orgány se ocitly ve stavu důkazní nouze a věc odložily, protože při množství
podobných dopravních přestupků bylo vyloučeno zjišťovat totožnost přestupců jinými způsoby.
Cílem zavedení úpravy správního deliktu provozovatele vozidla bylo, aby zmíněná deliktní
jednání nezůstala nepotrestána a aby za ně v případě nezjištění totožnosti pachatele odpovídal
provozovatel vozidla, kterému byla §10 odst. 3 zákona o silničním provozu stanovena povinnost
zajistit, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních
komunikacích (viz zápis z hlasování v Poslanecké sněmovně o návrhu novely zákona
o silničním provozu vráceném Senátem ze dne 6. 9. 2011, dostupný
na http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/021schuz/s021045.htm). Kasační soud
se vyjádřil k účelu úpravy, jež byla do zákona o silničním provozu vložena novelou provedenou
zákonem č. 297/2011 Sb., v rozsudku ze dne 11. 12. 2014, č. j. 3 As 7/2014 – 21: „Evidentním
primárním úmyslem zákonodárce v právní úpravě správního deliktu dle ustanovení §125f zákona o provozu
na pozemních komunikacích je postihnout existující a jednoznačně zjištěný protiprávní stav, který byl způsoben
provozem resp. užíváním vozidla při provozu na pozemních komunikacích. Podle názoru Nejvyššího správního
soudu je zcela přiléhavé, pokud zákonodárce zvolil objektivní formu odpovědnosti samotného provozovatele
vozidla, jenž je jako vlastník věci - nástroje spáchání protiprávnosti - z hlediska veřejného práva primární
identifikovatelnou a konkrétní osobou.“
[27] V rozsudku ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015 – 46, Nejvyšší správní soud
upozornil, že by bylo „proti smyslu úpravy správního deliktu provozovatele vozidla vyžadovat po správních
orgánech rozsáhlé kroky směřující k určení totožnosti přestupce, nemají-li pro takové zjištění potřebné indicie
a případné označení řidiče provozovatelem vozidla k výzvě podle §125h odst. 6 zákona o silničním provozu
zjevně nevede, resp. nemůže vést k nalezení a usvědčení pachatele přestupku. Budou-li mít správní orgány
(ať již na základě označení řidiče provozovatelem vozidla nebo na základě jiných skutkových okolností) reálnou
příležitost zjistit přestupce, musí se o to pokusit. Dobrý příklad poskytuje věc řešená Krajským soudem v Hradci
Králové v rozsudku ze dne 28. 8. 2014, č. j. 30 A 92/2013 – 27, kde provozovatelem vozidla
byla autopůjčovna, která na základě výzvy poskytla správnímu orgánu údaje o subjektu, jenž měl v době spáchání
přestupku vozidlo pronajaté, a přiložila příslušnou nájemní smlouvu; krajský soud uzavřel, že správní orgány
měly vyvinout větší úsilí ke kontaktování označené obchodní společnosti a jejího jednatele, který dle sdělení
provozovatele vozidlo osobně přebíral. Naopak pokud provozovatel vozidla k výzvě správního orgánu označí
za řidiče osobu, kterou nelze dohledat nebo se jí nedaří doručovat, případně označí osobu, která odepře
podání vysvětlení z důvodu podle §60 odst. 1 věty za středníkem zákona o přestupcích (srov. citovaný rozsudek
3 As 7/2014 – 21), nebo dochází-li k řetězení označených osob (označený řidič označí dalšího řidiče atd.),
je podmínka učinění nezbytných kroků ve smyslu §125f odst. 4 zákona o přestupcích naplněna a správní orgán
po odložení či zastavení řízení o přestupku projedná správní delikt“ (tuto argumentaci zopakoval
i v rozsudku ze dne 24. 8. 2016, č. j. 2 As 85/2016 – 33, a rozsudku ze dne 1 As 237/2015 - 22).
[28] V posuzované věci po doručení výzvy městského úřadu stěžovatel zmocnil ke svému
zastupování společnost FLEET Control s.r.o. Její jednatel J. K. jménem stěžovatele poskytl k
výzvě vyjádření, v němž označil za řidiče vozidla v době spáchání přestupku pana G. G. s
adresou v Bulharsku, současně uvedl, že zmocněncem tohoto označeného řidiče je pan P. K. s
adresou tohoto zmocněnce v cizině (Cuidad Panamá) a adresou pro doručování p@yahoo.es.
Výslovně zdůraznil, že je nutno dále kontaktovat tohoto zmocněnce označeného řidiče. Městský
úřad podezření z přestupku dle §66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích odložil dne 12. 8.
2013, neboť dospěl k závěru, že postup stěžovatele byl účelový. Ke stejnému závěru dospěl k
námitce stěžovatele i žalovaný a krajský soud. Účelovost postupu byla spatřována v tom, že
stěžovatel označil za řidiče osobu, která bývá označována jako řidič v obdobných případech
opakovaně a současně je zmocněncem takové osoby P. K., jemuž se rovněž opakovaně nedaří
doručovat, přičemž samotného provozovatele vozidla zastupuje společnost FLEET Control s. r.
o. s tímto zmocněncem provázaná.
[29] Nejvyšší správní soud se shoduje s krajským soudem, že stěžovatel formálně zákonnou
povinnost označit řidiče vozidla na výzvu správního orgánu, splnil. Věrohodnost tvrzení,
že řidičem v době spáchání přestupku byl pan G., byla však nesporně důvodně zpochybněna tím,
že „z vícero řízení, přičemž bez významu není fakt, že v těchto řízeních vždy figuruje spolu se společností
FLEET Control, s.r.o., resp. s bratry Kocourkovými či jinými subjekty, s nimiž je činnost těchto osob spojena
(např. Motoristická vzájemná pojišťovna, družstvo). Posledně jmenované subjekty se podle svých webových stránek
(např. www.nechcipokutu.cz) zabývají „pomocí“ řidičům ve věcech dopravních přestupků a správních deliktů,
přičemž svojí službu nabízejí jako pojištění, když v případě neúspěchu slibují úhradu uložených pokut a dokonce
refundaci připsaných bodů v bodovém hodnocení řidiče. Do toho zapadá i uvádění osob (někdy fiktivních, někdy
skutečných, případně osob, jejichž identitu nelze z pozice správních orgánů ověřit) s pobytem v zahraničí, které
měly řídit vozidla, jejichž provozovatelé jsou činěni odpovědnými za vybrané správní delikty. Odvolací orgán také
uvádí, že G. G. se shodnými osobními údaji figuruje ve veřejném (obchodním) rejstříku jako jednatel právnické
osoby BEZK, s.r.o., která má sídlo v Praze, přičemž dotyčný zároveň není přihlášen k pobytu na území ČR. Na
plné moci (resp. všech, které má odvolací orgán dosud k dispozici) je podpis pana G. vyveden náznakem psací
latinkou, ač Bulharsko patří k zemím, jejichž písmo se označuje jako azbuka nebo cyrilice. V ní psací „G“
vypadá zcela jinak. Odvolací orgán z těchto známých skutečností považuje za zcela nevěrohodné, že pan G. řídí
vozidla různých osob nejen po Zlínském kraji, ale po celé České republice“, jak žalovaný uvedl již v žalobou
napadeném rozhodnutí. Tento závěr žalovaný ve vyjádření k žalobě navíc podepřel odkazem na
konkrétní vedené správní spisy, z nichž je jemu i správnímu orgánu I. stupně známo, že P. K.k
nepotvrzuje zprávy doručené mu e-mailem a zásilky z uváděných adres ať už v Panamě
nebo na Tenerife se vracejí jako nedoručitelné (např. ve věci KUSP 1748/2014/DOP/Ti,
kde měl vozidlo v Poličce řídit G. G., zastoupený rovněž P. K.). Jako další příklad neúspěšného
pokusu o doručení uvedl žalovaný spis č. KUSP 38869/2013/DOP/Ti.
[30] Krajský soud důvody pro odložení podezření z přestupku dle §66 odst. 3 písm. g) zákona
o přestupcích a splnění podmínek pro zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla
dle §125f odst. 4 zákona o silničním provozu správně aproboval.
[31] I podle Nejvyššího správního soudu podstatným pro posouzení účelovosti označení
uvedeného řidiče je, že stěžovatel, prostřednictvím jím zvoleného zástupce, společnosti FLEET
Control s.r.o., oznámil pana G. G., který je touto společností, v postavení zástupce ve správních
řízeních vedených s provozovateli vozidel, označován jako údajný řidič vozidel „v přestupku“
opakovaně, různými provozovateli různých vozidel a skutečně napříč celou Českou republikou,
jak uvedl krajský soud. Skutečnost, že žalovaný či krajský soud neuvedl konkrétní výčet případů,
kdy se tak stalo, Nejvyšší správní soud neshledal vadou řízení, která by mohla mít vliv na
zákonnost rozhodnutí, neboť i jemu je postup, který společnost FLEET Control s.r.o. při
zastupování svých klientů volí a který je její „procesní strategií“ znám z úřední činnosti.
[32] Například i ve věci Nejvyššího správního soudu vedené pod sp. zn. 4 As 101/2015,
byl jako řidič provozovatelem, zastoupeným toutéž společností, označen G. G.. Jako řidič se měl
dopustit přestupku dne 18. 7. 2013 v Plzni. V této věci pak následně provozovatel vozidla, ač k
výzvě správního orgánu takto označil řidiče, který se měl přestupku dopustit, zvolil následně
jinou „procesní strategii“, a to, že policistům, kteří přestupek zjistili, muselo být zřejmé, že
přestupcem, a tedy řidičem, byl sám provozovatel. Ve věci Krajského soudu v Hradci Králové
vedené pod sp. zn. 30A 80/2015 se měl dle vyjádření provozovatele pan G. dopustit dopravních
přestupků v Rychnově nad Kněžnou, a to opakovaně ve dnech 8. 4. 2013, 9. 4. 2013, 13. 5. 2013,
14. 5. 2013 a 30. 5. 2013, přitom uvedená společnost zastupovala provozovatele vozidla a pan P.
K. byl rovněž označen v obou uvedených případech za zmocněnce označeného řidiče, s adresou
v cizině, popř. doručovací e-mailovou adresou, na kterou se nepodařilo účinně doručovat.
[33] V posledně označené věci Krajského soudu v Hradci Králové vedené
pod sp. zn. 30A 80/2015 (a zde nemá vliv na posouzení výsledek tohoto řízení u uvedeného krajského soudu),
dokonce z vyjádření žalovaného k žalobě vyplynulo, že je znám případ, kdy společnost FLEET
Control s.r.o. zastupovala v jiném řízení pana F. Š., a tento prohlásil, že nikoho nezmocnil k
zastupování a osobu jménem G. G. nezná a nikdy ji neviděl; tato argumentace nebyla
zpochybněna. Existují tak i případy, kdy společnost FLEET Control s.r.o. zneužívá při
zastupování svých klientů k označení údajných řidičů i osobní údaje cizinců z veřejně dostupných
registrů.
[34] Námitce stěžovatele, že pro závěr o účelovosti oznámení uvedeného řidiče argumenty
žalovaného a soudu nesvědčí, protože jedna osoba může řídit více vozidel různých provozovatelů
a existují vysvětlení (bod [9]) nelze přiznat opodstatnění. Společnost FLEET Control s. r. o.
při zastupování provozovatelů vozidel ve správních řízení užívá obdobnou procesní taktiku
opakovaně, a to nejen, že jako údajný řidič je oznámen cizinec (např. rozsudky NSS ve věci
sp. zn. 1 As 237/2015 - 31, sp.zn. 6 As 208/2016), jemuž se nedaří doručovat, stejně jako jejich
obecným zmocněncům, jimiž jsou různé osoby, k nimž patří i P. K. (viz rozsudek Krajského
soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice č. j. 52 A 58/2014 - 77, též i rozsudek. NSS sp. zn. 8
As 109/2014), ale jako údajný řidič jsou oznámeny dokonce i osoby, které vozidlo v době
spáchání přestupku prokazatelně řídit nemohly pro svůj zdravotní stav (např. rozsudek NSS č. j. 6
As 73/2016 - 40) a nemohly se bránit ani ve správním řízení, protože ještě před jejich označením
provozovatelem vozidla k výzvě správního orgánu zemřely (toto jednání soud označil za účelový
hyenismus a zjevnou procesní obstrukci). Konečně jako údajný řidič bývá provozovateli vozidel,
zastupovanými společností FLEET Control s.r.o., označen i sám P. K. (např. rozsudky NSS č. j.
8 As 110/2015-46 a č. j. 6 As 239/2015), k problémům, ke kterým pravidelně dochází při
doručování P. K., se vyjádřil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 9. 2015, č. j. 8 As
57/2015 – 46).
[35] Zpochybňuje-li stěžovatel dílčí argument žalovaného, a to podpis údajného řidiče G. G.
na plné moci k zastupování, udělené zmocněnci P. K., lze k tomu toliko dodat, že dle dostupných
údajů v obchodním rejstříku je tento cizinec G. J. G. (datem narození a adresou shodný s
označeným řidičem) skutečně jednatelem společnosti BEZK s.r.o., jeho podpis však nelze ověřit
dle podpisového vzoru, neboť jej zastupoval dle smlouvy o převodu obchodního podílu dle plné
moci J. P. Tato dílčí argumentace žalovaného, stejně tak jako poukaz žalovaného na to, že osoba
takto označená nemá bydliště v České republice, však nemůže mít na posouzení závěru
o účelovosti označení uvedené osoby vzhledem již ke shora uvedeným doloženým případům vliv.
[36] Namítá-li stěžovatel, že krajský soud ztotožnil osobu zástupce označeného řidiče
s osobou jednatele jeho zástupce, nelze mu přisvědčit zcela. Lze připustit, že soud tak učinil
v části odůvodnění rozsudku, jímž vyvracel námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, v dalším
odůvodnění však již správně uvedl, že jde o shodné příjmení zástupce údajného přestupce
s příjmením jednatele společnosti FLEET Control, s.r.o., kterou byl žalobce během správního
řízení zastoupen. Vyplývá-li z odůvodnění rozhodnutí žalovaného, že jde o bratry (P. K. a J. K.),
nemůže dílčí nepřesné vyjádření krajského soudu zvrátit jeho závěr, že i tato spojitost mezi
osobou jednající za stěžovatele a osobou zmocněnce označeného údajného řidiče nasvědčuje
vzájemné spolupráci, a je „pravděpodobné, že údajný přestupce je zastoupen osobou, jež s touto společností
spolupracuje“.
[37] Konečně stěžovatel sám, aniž by ovšem takové tvrzení doložil, poskytuje v kasační
stížnosti vysvětlení tohoto spojení, resp. spolupráce, když tvrdí, že „Společnost FLEET Control,
s.r.o. má uzavřenou smlouvu se společností, pro kterou působil pan G., o tom, že zastoupí klienty, proti kterým v
důsledku činnosti některého z řidičů předmětné společnosti bude zahájeno řízení o správním deliktu provozovatele
vozidla. Pan G. je pak zastoupen P. K., aby měl zajištěnu případnou kvalitní obhajobu v případě, že bude
neoprávněně obviněn z dopravního přestupku,…“.
[38] Vysvětlení, které následně stěžovatel soudu podává a jímž zdůvodňuje, proč si pan G. G.
zvolil jako zmocněnce P. K., nelze přiznat relevanci ve vztahu k projednávané věci. Stěžovatel
tvrdí, že pan G. tak učinil, „aby měl zajištěnu případnou kvalitní obhajobu v případě, že bude neoprávněně
obviněn z dopravního přestupku“, přitom vyšel z tvrzení na osobních webových stránkách P. K., z
nichž podle stěžovatele panu G. přišly protiargumenty na webových stránkách P. K., směřující
proti argumentům Nejvyššího správního soudu, dle jeho slov „lépe odůvodněné“, a měl k takové
osobě důvěru, „a to i přes to, že společnost FLEET Control, s.r.o. - se kterou však dle veřejně dostupných
zdrojů nemá P. K. žádnou souvislost - může hájit zájmy odlišné.“. Toto originální a intelektuálně unikátní
vysvětlení představuje toliko tvrzení stěžovatele/či jeho zástupce/o subjektivním náhledu údajně
samotného p. G. na právní argumentaci. I pokud by se p. G. s tímto důvodem volby svého
zmocněnce P. K. samotnému stěžovateli svěřil, spojení mezi zmocněncem údajného označeného
řidiče a osobou zastupující stěžovatele v řízení před správním orgánem to nevylučuje, stejně tak
to ani nevyvrací účelovost tohoto spojení, jíž opakované postupy zúčastněných zástupců svědčí.
[39] Nejvyšší správní soud nesdílí náhled stěžovatele, že k vyvrácení účelovosti oznámení
řidiče stačilo, aby byl provozovatel vozidla vyzván k podání vysvětlení a k doložení svého tvrzení,
a že tak správní orgán prvního stupně pochybil a krajský soud posoudil právní otázku nesprávně,
vytkl-li mu, že měl uvést další okolnosti zapůjčení vozidla a doložit je.
[40] Kasační soud musí nutně upozornit na skutečnost, že stěžovateli byla doručena výzva
ze dne 24. 5. 2013, a to dne 27. 5. 2013, která obsahovala poučení, že sdělení poskytnuté na výzvu
se podle §125h odst. 6 zákona o silničním provozu považuje za podání vysvětlení. Již v tomto
vysvětlení tedy mohl stěžovatel uvést nejen, kdo vozidlo v rozhodné době řídil, ale i za jakých
okolností a z jakého důvodu tomu tak bylo, popř. navrhnout či doložit pro své tvrzení důkazy.
Nelze proto přisvědčit stěžovateli, že nebyl k podání vysvětlení vyzván. Stejně tak mohl učinit
poté, co mu byl doručen příkaz dne 13. 8. 2013 v podaném odporu a opakovaně tak mohl učinit
i při jednání, které bylo v dané věci nařízeno na 4. 11. 2013, k němuž se ani on, ani jeho zástupce
nedostavili. Shledal-li krajský soud, že stěžovatel nebyl zkrácen na svých právech postupem
správního orgánu a ten nemusel činit další kroky ke zjištění pachatele přestupku, a to z důvodu
účelovosti zvolené procesní taktiky, postupoval v souladu se zákonem, neboť vyšel z obsahu
správního spisu a v reakci na žalobní výtky zdůvodnil, proč za daných skutkových okolností
nebylo další opakované vyzvání žalobce jako provozovatele vozidla potřeba. Byly-li splněny
podmínky pro projednání správního deliktu, mohl se stěžovatel zbavit odpovědnosti pouze
prokázáním jednoho ze dvou liberačních důvodů podle §125f odst. 5 zákona o silničním
provozu, neučinil však tak. Tvrzení o důkazech k prokázání totožnosti přestupce navíc kasační
soud nepovažuje za důvěryhodné, neboť stěžovatel nepředložil žádné důkazy v průběhu
správního ani soudního řízení.
[41] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku stěžovatele, že se krajský soud
dostatečně nevypořádal s jeho tvrzením, že nebylo doručeno „předvolání k podání vysvětlení“
jeho zástupci. Předně je ze spisu zjevné, že stěžovatel si zvolil svého zástupce až poté,
co mu byla shora uvedená výzva k podání vysvětlení doručena a jeho zvolený zástupce
mohl zevrubným podáním na tuto výzvu reagovat a vysvětlení podat. Krajský soud také správně
a v souladu se spisem uvedl, že následné předvolání k ústnímu jednání nařízené na den
4. 11. 2013 bylo jak stěžovateli, tak jeho zástupci, společnosti FLEET Control s.r.o. doručeno.
Vyplynulo-li z předloženého správního spisu, že „oznámení o zahájení řízení a předvolání k ústnímu
jednání ze dne 17.10.2013, č.j. MULU 17050/2013, sp.zn. 7266/2013/262/149, bylo doručováno
jak žalobci, tak jeho zástupci (společnosti FLEET Control, s.r.o. bylo doručeno dne 17.10.2013 a žalobci dne
22.10.2013)“, jak uvedl krajský soud, a společnosti FLEET Control, s.r.o. bylo toto předvolání
doručeno do datové schránky, nelze tvrzení stěžovatele o neprověření doručenky přisvědčit.
[42] Obecně platí, že je čistě na rozhodnutí provozovatele, komu své vozidlo svěří,
a musí být rovněž připraven nést případnou objektivní odpovědnost za jednání takové osoby,
pakliže se tato osoba projednání přestupku vyhýbá. Zároveň účastník řízení nese následky jednání
zástupce, kterého si sám zvolí. S ohledem na okolnosti daného případu tak nebylo možné
spravedlivě požadovat, aby správní orgány činily další úkony ke zjištění osoby pachatele
přestupku.
[43] Argumentace stěžovatele uvedená v bodě [14] tohoto rozsudku se zcela míjí
s odůvodněním napadeného rozhodnutí žalovaného; stěžovatel ani neuvedl, na základě
čeho dovozuje, že by měl být postižen za přestupek dle §125c odst. 2 zákona o silničním
provozu (Fyzická osoba se dopustí jako provozovatel vozidla přestupku tím, že v rozporu s §10
odst. 1 písm. d) přikáže nebo svěří samostatné řízení vozidla osobě, o níž nezná údaje potřebné k určení
její totožnosti). Námitka proto rovněž není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[44] Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek krajského soudu nezákonným,
proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[45] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu