ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.62.2018:33
sp. zn. 6 As 62/2018 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce:
NET and GAMES a.s., IČO: 283 30 633, se sídlem Bednářova 621/29, 619 00 Brno, zastoupen
JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem Lidická 57, 602 00 Brno,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno, týkající
se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2016, č. j. 2707/16/5000-10610-701638,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2018,
č. j. 30 Af 25/2016 – 66,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Předcházející řízení
[1] Rozhodnutím Specializovaného finančního úřadu (dále jen „finanční úřad“) ze dne
19. 10. 2015, č. j. 226181/15/4300-00805-050287 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byla
žalobci dle ustanovení §48 odst. 1 písm. d) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných
podobných hrách, v rozhodném znění (dále jen „zákon o loteriích“), uložena pokuta ve výši
130 000 Kč za spáchání dvou správních deliktů, kterých se měl dopustit tím, že a) provozoval
loterie a jiné podobné hry prostřednictvím Centrálních loterních systémů různých obchodních
názvů na koncových interaktivních videoloterních terminálech v jiném typu provozovny,
než mu bylo povoleno Ministerstvem financí ČR (dále jen „MF“), a b) ve dnech 13. 2. 2015
v čase od 22:00 do 23:00 a 24. 2. 2015 v čase od 20:00 do 21:00 nebyly kamerové záznamy
pořízené monitorovacím zařízením, jež zaznamenávají provoz elektromechanické rulety, jasné,
zřetelné a rozlišující, čímž žalobce porušil podmínku stanovenou v rozhodnutí MF.
[2] Rozhodnutím ze dne 19. 1. 2016, č. j. 2707/16/5000-10610-701638 (dále jen „napadené
rozhodnutí“), žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí - část textu výroku I. nahradil textem
tak, že upravil výrobní číslo jednoho z interaktivních videoloterních terminálů KAJOT VLT.
V ostatním zůstal text výroků prvostupňového rozhodnutí nezměněn.
[3] Žalobce se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí u Krajského soudu v Brně
(dále jen „krajský soud“), který rozsudkem ze dne 16. 7. 2018, č. j. 14 A 47/2018 - 23
(dále jen „napadený rozsudek“), žalobu zamítl.
[4] Co se týče prvního vytýkaného deliktu (provozování interaktivních videoloterních
terminálů v herně namísto v kasinu) nepřisvědčil soud žalobci, že v případě provozovny Jesenice
(„Herny Štístko“) se nejednalo o hernu, nýbrž o kasino, v němž byly dodržovány veškeré
podmínky pro provozování zařízení typu kasino stanovené v §36 až §38 zákona o loteriích.
Na adrese Budějovická 371, Jesenice se nacházejí dvě provozovny se samostatnými vstupy.
Jednou z nich je provozovna „Casino Happy Day“ (provozovatele odlišného od žalobce), druhou
provozovna žalobce – Jesenice, označená vně nad vchodem zřetelně a jasně názvem
„Herna Štístko“. Toto označení samotným žalobcem jasně vyplývalo z podkladů pořízených
během kontroly, a nešlo tudíž o svévolné označení pouze pracovníky finančního úřadu
a žalovaného. Pouze provozovna označená jako „Herna Štístko“ byla provozovnou žalobce
a v ní se také nacházely všechny dotčené interaktivní videoloterní terminály. Jelikož to jasně
vyplývalo z podkladů pořízených správními orgány, neprovedl krajský soud jako důkaz fotografie,
kterými žalobce dokládal, že došlo ke změně v označení provozovny Jesenice, údajně pořízených
již před provedenou kontrolou. Uvedená provozovna byla v době, kdy došlo k vydání povolení
k provozování kontrolovaných interaktivních videoloterních terminálů, schválena a využívána
pouze jako provozovna typu herna. MF přitom provozování interaktivních videoloterních
terminálů vázalo na určité podmínky, jimiž bylo mimo jiné jejich provozování na konkrétní
adrese v režimu kasina.
[5] Krajský soud se neztotožnil s argumentací žalobce, že reálně dodržoval všechny
podmínky stanovené zákonem o loteriích pro provoz loterií a jiných podobných her v režimu
kasina, a proto nemůže být za tuto činnost trestán. Smysl a účel zákona o loteriích spočívá
v regulaci provozování hazardu, tedy ve vymezení podmínek, za nichž vůbec může být tato,
pro společnost riziková, činnost realizována. Výjimka z obecného zákazu provozování loterií
a jiných podobných her je možná jen na základě rozhodnutí příslušného orgánu jako výsledku
povolovacího řízení. Jakákoliv činnost vymykající se vydaným povolením a závazným
podmínkám v nich stanoveným je zákonem zakázána. Vlastní dodržování podmínek provozu
kasina obsažených v zákoně o loteriích (§32 a násl.) samo o sobě nemůže postačovat k tomu,
aby bez existence povolovacího rozhodnutí příslušného orgánu sám provozovatel usuzoval na to,
zda jeho provozovna je kasinem a zda je v tomto režimu provozována, a požadoval,
aby na ni takto také bylo nahlíženo ze strany kontrolního orgánu. Žalovaný se v odůvodnění
napadeného rozhodnutí vyjadřoval k dodržování podmínek provozu kasina žalobcem
v provozovně Jesenice nad rámec rozhodovacích důvodů, neboť k závěru o spáchání
předmětného správního deliktu postačovalo, že provozovna Jesenice, zevně označená
jako „Herna Štístko“, nebyla pro provozování v režimu kasina schválena a povolena.
Proto nemohou na závěrech krajského soudu nic změnit ani námitky týkající se povinnosti
žalobce předkládat před zahájením provozu kasina schválené vzory hodnotových žetonů,
souvislostí mezi provozem kasina a zahájením živé hry, jakož i k otázkám souvisejícím
s případnou aplikací metodického pokynu MF.
[6] Dle krajského soudu byl skutek ve výrokové části rozhodnutí správních orgánů
dostatečně vymezen, byť výrobní číslo jednoho z interaktivních videoloterních terminálů
obsahovalo nepřesnost (finanční úřad uvedl č. 91100509007928 namísto 9110509007928,
žalovaný číslo opravil, ale dopustil se také nepřesnosti, neboť uvedl č. 911050907928). Skutek byl
i přesto vymezen dostatečně a nezaměnitelně s jinými, neboť v rozhodnutích správních orgánů
obou stupňů byl správní delikt v rámci výrokové části I. písm. a) vymezen nejen prostřednictvím
výrobních čísel jednotlivých interaktivních videoloterních terminálů, ale i prostřednictvím
specifikace jednotlivých rozhodnutí MF, která byla žalobcem porušena. Z povahy věci
pak ke spáchání vytýkaného správního deliktu nemohlo dojít provozem jiných interaktivních
videoloterních terminálů, než těch které jsou povoleny v rozhodnutích MF. Prostřednictvím
odkazu právě na tato rozhodnutí lze bez pochybností určit, o jaké interaktivní videoloterní
terminály se v nyní posuzovaném případě jednalo.
[7] Ve vztahu ke druhému správnímu deliktu, kterého se měl žalobce dopustit tím, že porušil
podmínku rozhodnutí o povolení provozu elektromechanické rulety v „Herně Držovice“,
konkrétně povinnost „zajistit monitorování a zaznamenávání provozu EMR kamerovým systémem v režimu
obrazového, nepřetržitého a samostatného záznamu. Obrazový záznam musí být jasný, zřetelný a rozlišující“.
Podle krajského soudu předmětné záznamy skutečně neodpovídají citované podmínce.
Nepřisvědčil, že by se jednalo o pouhá „drobná rozostření“ záznamů, neboť jednotlivá pole
ruletového kola jsou rozostřena takovým způsobem, který jen ve velmi omezeném rozsahu
umožňuje rozeznat jednotlivé znaky. Správní orgány nevycházely pouze z gramatického výkladu
podmínek stanovených v příslušném rozhodnutí a zabývaly se jejich smyslem a účelem. Obsáhle
rozebraly naplnění materiální stránky a společenské škodlivosti jednání žalobce a dospěly
k závěru, že byl narušen či ohrožen veřejný zájem na ochranu osob účastnících se loterií
a jiných podobných her. Pořízením nekvalitního a neprůkazného monitorovacího kamerového
záznamu může být ohrožen pozdější nárok, který by hráči mohli vůči žalobci vznést.
S tím se krajský soud ztotožnil, neboť z kamerových záznamů nelze seznat průběh hry tak,
aby byl zpětně plně přezkoumatelný a mohl sloužit ke kontrole ex post.
[8] Konečně neshledal krajský soud důvodnou ani námitku týkající se nedostatečného
odůvodnění či nepřiměřenosti uložené sankce. Upozornil, že rozsah soudního přezkumu
správního uvážení o výši sankce je omezený. Skutečnost, že v prvostupňovém rozhodnutí není
výslovně rozlišeno, na který ze dvou skutků připadá jaká výše sankce a je v něm pokuta vyčíslena
jedinou částkou, je projevem absorpční zásady, podle které se za vícero správních deliktů uloží
úhrnný trest, přičemž se tak děje podle ustanovení nejpřísněji trestného. Jelikož napadeným
rozhodnutím byly postihovány dva správní delikty, jež jsou sankcionovány podle stejného
ustanovení zákona o loteriích, není zde z povahy věci nutno činit úvahy o tom, který správní
delikt je nejpřísněji trestán. Zcela bez významu se proto v tomto ohledu jeví také hodnocení,
který ze skutků byl v tomto konkrétním případě tím určujícím. Odůvodnění rozhodnutí
finančního úřadu obsahuje dostatečné úvahy o konkrétní výši pokuty – polehčující i přitěžující
okolnosti. S ohledem na ně krajský soud neshledal, že by v daném případě došlo k překročení
zákonem stanovených mezí správního uvážení, ani ke zneužití tohoto institutu. Pokutu ve výši
13 % horní hranice 1 000 000 Kč nepovažoval za nepřiměřenou i s ohledem na závěry
o společenské škodlivosti obou deliktů. Tím spíše pak nepřistoupil k moderaci pokuty,
neboť nebyla uložena ve zjevně nepřiměřené výši.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření
[9] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl v záhlaví označený rozsudek krajského soudu
kasační stížností, kterou opírá o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a navrhuje
zdejšímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil.
[10] Stěžovatel se domnívá, že krajský soud nesprávně posoudil pojem „kasino“. Krajský soud
se opírá pouze o zjištění, že provozovna stěžovatele byla označena jako „Herna Štístko“.
To stěžovatel popírá a dokládal to i fotografiemi, které krajský soud bez dalšího odmítl provést
jako důkaz. Nadto z pouhého označení nelze vycházet. Způsob označení provozovny ani zákon
nijak neřeší. Aniž by se krajský soud blíže zabýval definicí pojmu kasino, či alespoň vymezením
jeho zákonných znaků, uzavřel, že se v případě provozovny stěžovatele nemohlo jednat o kasino.
To pouze výkladem obecně závazné vyhlášky obce Jesenice. Snažil se vyložit postup stěžovatele
jako účelový a za tuto nepodloženou domněnku stěžovatele postihovat. Řešil, zda je možné žádat
na jedné adrese povolení kasina se shodným názvem jinému provozovateli a jaké podklady
stěžovatel předložil k tomuto povolení. Za podstatné stěžovatel však považuje, zda skutečně
provozoval předmětné interaktivní videoloterní terminály v jiném typu provozovny, než mu bylo
povoleno. Jelikož zákon neobsahuje legální definici pojmu kasino, je stěžovatel nadále
přesvědčen, že rozhodující je, zda fakticky splňoval podmínky pro provoz kasina dle §36 až 38
zákona o loteriích. Tak tomu u stěžovatele bylo. Krajský soud měl vyložit, co je dle zákona třeba
splnit, aby se jednalo o kasino. To však neuvedl a zabýval se margináliemi.
[11] Dle stěžovatele byl skutek správními orgány nesprávně vymezen, když obě rozhodnutí
chybně označila výrobní číslo jednoho z interaktivních videoloterních terminálů. Krajský soud
to bagatelizoval a označil za pouhou písařskou chybu. Stěžovatel však neprovozoval
a neprovozuje interaktivní videoloterní terminál s výrobním číslem uvedeným v prvostupňovém
ani napadeném rozhodnutí. Je tedy trestán za provoz interaktivního videoloterního terminálu,
který nikdy neprovozoval. Písařská chyba ve vlastním výroku rozhodnutí obstát nemůže.
[12] Stěžovatel má za to, že záběry z kamery snímající elektromechanickou ruletu byly
dostačující pro naplnění účelu a smyslu příslušné podmínky povolení, byť nebyly perfektně ostré.
Povolení totiž blíže nerozvádí, jaké konkrétní parametry musí záběry splňovat. Nevyplývá z něj,
jak tvrdí krajský soud, že by z kamerových záznamů musel být seznatelný průběh hry tak, aby byl
plně přezkoumatelný a mohl sloužit kontrole ex post, a tedy i musely být rozeznatelné jednotlivé
znaky na ruletě. Krajský soud tak požaduje po stěžovateli více, než stanoví příslušná podmínka
povolení. Pro naplnění jejího smyslu (ochrana hráčů) byly záběry dostatečné, neboť je možné
přezkoumat celý průběh hry, všechna čísla i barvy polí. Není tak naplněna materiální stránka
deliktu.
[13] Podle stěžovatele nebyla výše pokuty přezkoumatelně odůvodněna, bez bližšího
odůvodnění byla uložena pouze jedna sankce za dva správní delikty. Z rozhodnutí správních
orgánů nevyplývá, že byla užita absorpční zásada. Postup správních orgánů krajský soud
dodatečně obhajuje. Již z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů ovšem musí být jasně
uvedeny jednotlivé kroky, které vedly ke stanovení konkrétní výše pokuty, jak plyne z judikatury
i odborné literatury. Pokud kroky správních orgánů vysvětluje soud, nepřiměřeně tím zasahuje
do správní diskrece. O užití absorpční zásady správními orgány stěžovatel pochybuje, neboť
pokuta je zcela zjevně nepřiměřená. Není ani zřejmé, které aspekty vzaly správní orgány
při určování výše pokuty v úvahu. Tím se krajský soud nezabýval.
[14] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s argumentací krajského soudu. Nesouhlasí
s výtkami stěžovatele ohledně posouzení režimu provozovny. Aby mohla být provozovna
stěžovatele považována za kasino, musel by stěžovatel disponovat povolením k provozu kasina
v dané provozovně. Žádost stěžovatele o takové povolení však byla zamítnuta.
[15] Dle žalovaného nezpůsobila chyba v psaní výrobního čísla jednoho z interaktivních
videoloterních terminálů chybné vymezení skutkového stavu, jak dovozuje stěžovatel.
Je nepochybné, čím se stěžovatel správního deliktu dopustil. Dále rozporovaný kamerový záznam
neumožňuje rozlišit jednotlivá čísla na ruletě, proto nebyla podmínka rozhodnutí o povolení
naplněna. Pokud krajský soud uvedl, že zřetelný kamerový záznam může sloužit ke kontrole hry
ex post, nijak tím podmínku rozhodnutí nerozšířil. Konečně se krajský soud zabýval dostatečně
i odůvodněním výše sankce a neobhajoval postup správních orgánů dodatečně, neboť žalovaný
(byť stručně) v napadeném rozhodnutí uvedl, že k uložení jedné pokuty správní orgán přistoupil
z důvodu totožné skutkové podstaty v zákoně o loteriích. V napadeném rozhodnutí jsou úvahy
o konkrétní výši pokuty podrobně rozebrány, námitky stěžovatele jsou proto nedůvodné.
Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí
netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[17] Kasační stížnost není důvodná.
[18] Námitce stěžovatele, podle níž se krajský soud nezabýval všemi žalobními námitkami,
kasační soud nepřisvědčil. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů je sice dána
i tehdy, opomene-li soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat
(srov. např. rozsudky ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 – 45, ze dne 29. 6. 2017,
č. j. 2 As 337/2016 – 64, a ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 – 74), tak tomu však
v posuzovaném případě není. Ve vztahu k režimu provozovny stěžovatele krajský soud
nepominul žádnou námitku. Pokud na každý jednotlivý argument (zejména na argumentaci
zabývající se tím, co musí být dodržováno v provozovně, která je kasinem – otázky provozování
živých her a závaznosti metodického pokynu MF) výslovně nereagoval, bylo to proto,
že tyto argumenty neshledal relevantními, neboť považoval za rozhodující skutečnost, zda byla
provozovna jako kasino povolena. Takové vypořádání žaloby je tudíž zcela dostatečné,
a pokud by nebyl správný závěr o irelevantnosti některých námitek stěžovatele, mohlo
by se jednat toliko o nesprávné právní posouzení věci, nikoliv však nepřezkoumatelnost
pro nedostatek důvodů, jak namítá stěžovatel. Krajský soud se podrobně zabýval i výtkami
o nepřiměřenosti uložené pokuty a nedostatečném odůvodnění její výše, proto napadený
rozsudek není nepřezkoumatelný.
[19] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce nesprávného a nedostatečného posouzení
pojmu kasino. Krajský soud se neopíral pouze o zjištění, jak byla provozovna stěžovatele v době
kontroly označena. Jasně a srozumitelně vyložil, že provoz kasina musí být povolen rozhodnutím
MF, jinak se o kasino ve smyslu zákona o loteriích nemůže jednat. Tím jednoznačně vymezil
základní zákonný znak tohoto pojmu. Je tedy zjevné, že stěžovatel v kasační stížnosti odůvodnění
napadeného rozsudku zkresluje a vyzdvihuje argumentaci, která byla reakcí na obsah žaloby,
nikoliv však hlavním důvodem rozhodnutí soudu. Stěžovatel obdobně jako v žalobě opakuje,
že pokud v provozovně plnil podmínky, které musí být dodržovány v kasinu, pak se jednalo
o kasino. Nijak však nezpochybňuje výklad soudu, že provozovat kasino lze pouze na základě
formálního povolení, které stěžovatel neměl. Stěžovatel převrací příčinu a důsledek - v důsledku
vydání povolení k provozu kasina, vniká provozovna, která má podle zákona režim kasina,
a proto v ní musí být plněny povinnosti stanovené zákonem pro tento režim. Opačně však nelze
dovozovat, že jsou-li fakticky plněny zákonné povinnosti stanovené těm, kteří povolení získali,
vzniká automaticky stejný režim i bez příslušného povolení. Takovým výkladem by byla popřena
jakákoliv regulace činností, které chce stát kontrolovat tím, že tyto činnosti mohou vykonávat
jen subjekty s příslušným povolením.
[20] To, že provozovna stěžovatele (bez ohledu na její označení) nebyla povolena jako kasino,
že v této provozovně byly umístěny předmětné interaktivní videoloterní terminály
a že se na stejné adrese nacházela provozovna jiného subjektu v režimu kasina („Casino Happy
Day“), nejsou pouze nepodložené domněnky soudu. To bylo přitom podstatné v daném případě
a stěžovatel to ani nezpochybňuje. Jestliže se soud zaměřil i na ostatní okolnosti daného případu,
pouze tím dokreslil celou situaci a reagoval na stěžovatelovy námitky. Stěžovatel mimo jiné tvrdil,
že když mu bylo povolení k provozu interaktivních videoloterních terminálů v kasinu vydáno,
musely správní orgány považovat provozovnu stěžovatele také za kasino a nemohly mu povolení
vydat, pokud měl pouze hernu. Proto soud vysvětlil, že povolení mu byla následně zrušena,
neboť správní orgány v důsledku jednání stěžovatele předpokládaly, že povolení je vydáváno
pro provozovnu „Casino Happy Day“. Rozebral též nad rámec nutného, že k další žádosti
o povolení provozovat interaktivní videoloterní terminály v „Casinu Happy Day“ pravděpodobně
stěžovatele vedla skutečnost, že zmíněné kasino bylo jediným místem, kde obec Jesenice povolila
provozování hazardních her. Krajský soud tak neargumentoval nijak účelově a nezaměřoval se
na irelevantní skutečnosti. Věc naopak posoudil komplexně a je to právě stěžovatel, kdo pomíjí
rozhodné závěry soudu a vybírá pouze podružné argumenty, aby rozhodnutí soudu zpochybnil.
[21] Nejvyšší správní soud dodává, že krajský soud neodmítl bez dalšího provést
jako důkaz fotografie předložené stěžovatelem, nýbrž svůj postup náležitě zdůvodnil s tím,
že na jeho závěrech předložené fotografie nemohly nic změnit. S tímto odůvodněním stěžovatel
nijak nepolemizuje. Nejvyšší správní soud se proto s krajským soudem ztotožňuje
a v podrobnostech odkazuje na napadený rozsudek.
[22] Stěžovatel zpochybňuje vymezení skutku v rozhodnutích správního orgánu z důvodu
chyby v psaní výrobního čísla a domnívá se, že byl potrestán za provozování interaktivního
videoloterního terminálu, který nikdy neprovozoval. Nijak však konkrétně nepolemizuje
s odůvodněním krajského soudu, který velmi důkladně vysvětlil, že v popisu skutku byly
předmětné videoloterní terminály vymezeny i jinými náležitostmi (nejen výrobními čísly)
a že přes vytýkanou písařskou chybu je skutek ve výroku rozhodnutí vymezen nezaměnitelným
způsobem. Není tedy pravdou, že by krajský soud chybu bagatelizoval, neboť se náležitě zabýval
jejími dopady na požadavek jednoznačného vymezení skutku. S tím se Nejvyšší správní soud
ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na argumentaci krajského soudu, neboť smyslem
soudního přezkumu není opakovat již jednou vyřčené.
[23] Krajský soud se ztotožnil se správními orgány, že z kamerových záznamů v „Herně
Držovice“ ze dne 13. 2. 2015 (v čase od 22:00 hod. do 23:00 hod.) a ze dne 24. 2. 2015 (v čase
od 20:00 hod. do 21:00 hod.) jsou rozeznatelná jen světlá a tmavá pole rulety, nebylo však možné
rozpoznat znaky na jednotlivých polích ruletového kola ani všechny okolnosti o průběhu hry
jako vystřelení, oběh a dopad kuličky na ruletovém kole. Stěžovatel tato konkrétní zjištění
nijak nerozporuje a pouze obecně namítá, že celý průběh hry bylo možné přezkoumat. Nejvyšší
správní soud souhlasí s krajským soudem, že předmětné kamerové záznamy, nebyly dostatečně
zřetelné tak, aby byl naplněn smysl a účel podmínky stanovené rozhodnutím MF. Bez rozpoznání
znaků na ruletě a pohybu i dopadu kuličky v ruletovém kole skutečně není možné dostatečně
přezkoumat celý průběh hry. Krajský soud po stěžovateli nepožaduje více, než stanovilo povolení
MF, dle kterého musí být obrazový záznam „jasný, zřetelný a rozlišující“. Z toho zcela jednoznačně
plyne i požadavek na rozpoznatelnost jednotlivých znaků na ruletě, neboť v opačném případě lze
záznam těžko označit za jasný, zřetelný a rozlišující. Pokud nelze jednotlivé znaky na ruletě
rozlišit, z povahy věci není záznam rozlišující. Stejně tak není zřetelný, když neumožňuje zřetelně
sledovat, kde se nachází kulička v ruletovém kole.
[24] Dle Nejvyššího správního soudu krajský soud nijak nezpřísnil podmínky, které stěžovateli
stanovilo příslušné povolení. Jestliže uvedl, že z kamerových záznamů musí být seznatelný
průběh hry tak, aby byl zpětně plně přezkoumatelný a mohl sloužit ke kontrole ex post,
pouze jinými slovy sdělil obsah stanovené podmínky, a zejména tím i vyslovil, co je jejím smyslem
a účelem. Reagoval tím mimo jiné na námitku stěžovatele, dle které v daném případě chyběla
materiální stránka správního deliktu. Krajský soud se proto správně zabýval podstatou stanovené
povinnosti stěžovatele a dospěl k závěru, že kvalita předmětných kamerových záznamů nebyla
dostatečná pro naplnění účelu, který byl sledován stanovením povinnosti pořídit jasný, zřetelný
a rozlišující kamerový záznam. Je tedy zcela nepřípadné tvrdit, že krajský soud požadoval něco,
co není obsahem rozhodnutí o povolení provozu rulety. Pokud krajský soud konstatoval,
že záběry musí být takové, aby byl průběh hry plně přezkoumatelný, připustil tím, že záběry
nemusely být dokonalé, pokud by dostatečnou kontrolu ex post umožňovaly. V daném případě
však dospěl k závěru, že kvalita je natolik nízká, že tomuto požadavku nevyhovuje. Úsudku
krajského soudu nelze v tomto ohledu cokoliv vytýkat.
[25] Konečně není důvodná ani námitka nedostatečného odůvodnění výše pokuty.
Zde stěžovatel opět pouze opakuje svou žalobní argumentaci a jediná polemika s krajským
soudem spočívá v obecné výtce, dle které krajský soud dodatečně obhajuje postup správních
orgánů, čímž nepřiměřeně zasahuje do správní diskrece. Takového pochybení se krajský soud
nedopustil, neboť v reakci na stěžovatelovy námitky pouze vysvětlil, že postup správních orgánů
je z prvostupňového i napadeného rozhodnutí zřejmý a jejich úvahy nejsou nepřezkoumatelné.
Byť požadavky na odůvodňování trestů za správní delikty jsou poměrně přísné, nesmí být
vykládány příliš formalisticky bez ohledu na jejich smysl. Tím je možnost účastníka řízení i soudu
seznat, podle kterého ustanovení byla sankce uložena, jakými úvahami se správní orgán řídil
a k jakým okolnostem přihlížel. Správní orgány musí vysvětlit svůj postup při užití zásady
absorpce, aby účastník řízení věděl, který z deliktů považují za závažnější, jaké ustanovení zákona
aplikovaly a proč. Tento striktní požadavek však postrádá smysl v případě stěžovatele,
který spáchal dva delikty, jež oba spadají pod totožnou skutkovou podstatu, a jsou tudíž totožně
trestné. Vysvětlovat, které ustanovení si správní orgán vybral v případě, že není z čeho vybírat,
je zcela nesmyslné. Správní orgány ani krajský soud tak žádným způsobem nevybočily z ustálené
judikatury, která požaduje, aby byla výše pokuty stanovena přezkoumatelně ve všech
svých krocích. Fakt, že zásada absorpce byla použita, pak z napadeného rozhodnutí plyne,
neboť za dva delikty byla uložena jedna pokuta, přičemž žalovaný v napadeném rozhodnutí
konstatoval, že došlo k uložení jedné pokuty za oba delikty, neboť se jedná o totožnou
skutkovou podstatu obsaženou v §48 odst. 1 písm. d) zákona o loteriích. Z toho je skutečně
zřejmé, že byla použita zásada absorpce, neboť ta spočívá právě v uložení jednoho trestu
souhrnně (resp. úhrnně) za několik spáchaných deliktů. Nadto jsou správní orgány v rámci
správního trestání k aplikaci této zásady povinny přistoupit, jak plyne z ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 10. 2008, č. j. 5 Afs 9/2008 – 328, publ. pod č. 1767/2009 Sb. NSS, ze dne 12. 7. 2017,
č. j. 6 As 116/2017 – 53, či ze dne 12. 4. 2018, č. j. 2 As 426/2017 – 62). O tom, že byla
aplikována zásada absorpce, tudíž nejsou žádné pochybnosti, a to ani s ohledem na konkrétní
výši pokuty.
[26] Obdobně Nejvyšší správní soud neshledal uloženou pokutu ve výši 130 000 Kč
z maximálně možných 1 000 000 Kč nepřiměřenou, tím spíše ne zcela zjevně nepřiměřenou.
Správní orgány se pohybovaly v zákonem stanovených mantinelech, přičemž finanční úřad
detailně vyčíslil, proč uložil právě 130 000 Kč a jaké okolnosti zohlednil (ty navíc konkrétně
ocenil). Které okolnosti to speciálně byly, rozebral již krajský soud, proto Nejvyšší správní soud
v podrobnostech odkazuje na napadený rozsudek (str. 13 a 14), který poskytuje dostatečnou
odpověď na kasační námitky stěžovatele. Lze tedy uzavřít, že správní orgány nijak nevybočily
ze zákonem stanovených mezí a své úvahy přezkoumatelně zdůvodnily.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] S ohledem na vše výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[28] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu