ECLI:CZ:NSS:2007:6.AS.79.2006
sp. zn. 6 As 79/2006 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: Ing. P. T., zastoupen Mgr. Janou Hansalanderovou, advokátkou, se sídlem
Rakovník, Husovo nám. 22, proti žalované: Rada Města Smečno, se sídlem Smečno, nám.
T. G. Masaryka 12, zastoupena JUDr. Lumírem Mondokem, advokátem, se sídlem Praha 10,
Hokejová 928/4, proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 3. 2006, č. j. 274/06, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 44 Ca 68/2006 - 19 ze dne
22. 8. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti částku
4800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jany
Hansalanderové, advokátky, se sídlem Rakovník, Husovo nám. 22.
Odůvodnění:
Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností na padá shora
uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno její výše uvedené
rozhodnutí a věc jí vrácena k dalšímu řízení. Zrušeným rozhodnutím zamítla stěžovatelka
odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu ve Smečně, kterým byla odmítnuta žádost
žalobce o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím.
Kasační stížnost je předně podána z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení dle ustanovení §103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“). Stěžovatelka
nejprve uvádí, že nesouhlasí s právním názorem krajského soudu vysloveným v napadeném
rozhodnutí, že všechny žádané zápisy ze všech zasedání zastupitelstva vydané v určitém
časovém období jsou informací ve smyslu zákona. Zápisy ze zasedání obsahují
dle stěžovatelky celou řadu informací a zápisy jsou jejich nositelem či zprostředkovatelem.
Informace je pak dle názoru stěžovatelky jen jedním z řady konkrétních údajů, případně
skupinou údajů vztahujících se k určité problematice. Stěžovatelka namítá, že ze zákona nelze
dovodit oprávnění žadatele obdržet všechny písemné výstupy z činnosti orgánů obce (vyjma
úzké v zákoně vymezené části údajů - §11 zákona), aniž by žadatel vůbec byť jen náznakem
specifikoval oblast či problematiku, o kterou má zájem.
Stěžovatelka v souladu se svým rozhodnutím tvrdí, že žadatel je povinen požadovanou
informaci blíže specifikovat. Takovou informací může být dle stěžovatelky i jednotlivý
konkrétní zápis z určitého jednání, nikoliv však všechny zápisy ze všech jednání. Pokud není
žádost o poskytnutí informace dostatečně konkrétní a je formulována tak obecně, jak tomu
bylo v posuzovaném případě, nemůže stěžovatelka splnit svoji povinnost informaci
poskytnout. Stěžovatelka nemůže vyloučit, že žádané podklady - zápisy - mohou samy o sobě,
případně ve spojení s dalšími informacemi obsahovat i informace dle ustanovení §11 odst. 1
nebo 2 písm. a) nebo c), tedy takové, které se neposkytují.
Stěžovatelka dále tvrdí, že zákon č. 106/1999 Sb. sleduje i významnou
celospolečenskou funkci – posílení kontroly veřejnosti nad činností samosprávy a orgánů
státu. Účelem zákona dle stěžovatelky není umožnit komukoliv vytvářet si vlastní věcně
ani časově neomezené archivy, které žádnou společenskou funkci neplní, a zvyšovat nároky
na administrativu u povinných subjektů, nadto s rizikem, že může dojít k poškození práv
třetích osob. Krajský soud dle tvrzení stěžovatelky napadeným rozhodnutím připustil věcně,
obsahově i časově neomezené požadavky na poskytování informací, či spíše podkladů
z činnosti orgánů obce, a tím současně podstatně ztížil možnost plnění ustanovení §11 odst. 2
písm. a) a c) zákona č. 106/1999 Sb. ze strany stěžovatelky a dokonce vytvořil prostor
k případnému zneužití práva na informace či dokonce k šikanóznímu výkonu tohoto práva.
Stěžovatelka dále tvrdí, že rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů rozhodnutí, popřípadě pro jinou vadu řízení před soudem. Stěžovatelka
napadá názor krajského soudu ohledně vztahu ustanovení §97 zákona o obcích a ustanovení
§11 odst. 2 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského
soudu, že uvedené ustanovení zákona o obcích neukládá obcím povinnost zveřejňovat zápisy
v předem stanovených pravidelných obdobích až do nejbližšího následujícího období
a nejedná se tudíž o zveřejnění ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 písm. b) zákona
č. 106/1999 Sb. Stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že svůj závěr učinil toliko na podkladě
porovnání konkrétní právní úpravy dané dvěma zákony, aniž by blíže zkoumal, nakolik
stěžovatelka povinnost danou ustanovením §97 zákona o obcích ve skutečnosti plní.
Podle názoru stěžovatelky i konkrétní způsob výkonu její povinnosti podle citovaného
ustanovení zákona o obcích má pro posouzení věci význam a krajský soud této otázce
nevěnoval náležitou pozornost nejen v rámci dokazování, ale ani v odůvodnění napadeného
rozhodnutí, které je tak dle stěžovatelky nepřezkoumatelné.
Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval svá tvrzení obsažená
v žalobě a dále uvedl, že dokazování skutečností, na které poukázala ve své kasační stížnosti
stěžovatelka, považuje za zcela nadbytečné a pro rozhodnutí v dané věci za právně
irelevantní. Žalobce upozornil na skutečnost, že stěžovatelka žádný návrh na dokazování
neučinila a výslovně souhlasila s tím, aby ve věci by rozhodnuto bez nařízení jednání.
K námitce stěžovatelky ohledně vytváření soukromých archivů stěžovatel uv edl,
že s požadovanými zápisy míní pracovat, pročítat jejich obsahy a s odstupem času
porovnávat, jaká usnesení zastupitelstva se podařilo v praxi realizovat. O poskytnutí nežádal
dle svých slov pouze proto, aby mu doma bez využití ležely. Navíc není dle zákona
č. 106/1999 Sb. povinen uvádět důvod, proč o poskytnutí informace žádá.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce požádal dne
16. 1. 2006 s odkazem na zákon č. 106/1999 Sb. o poskytnutí fotokopií všech zápisů
ze všech zasedání zastupitelstva města Smečna konaných v roce 2005. Zároveň požádal
o potvrzení předpokládané výše úhrady nákladů s odkazem na ustanovení §17 odst. 2 zákona
č. 106/1999 Sb. Přípisem ze dne 30. 1. 2006, č. j. 77/06, byl žalobce informován, že zápisy
ze zasedání zastupitelstva jsou zhotoveny v zákonné lhůtě a jsou k nahlédnutí na úřadě města.
Dále bylo v přípise uvedeno, že z žádosti žalobce není známo, zda jsou předmětem žalobcova
zájmu všechny informace nebo se jedná pouze o informaci týkající se určitého bodu
projednávaného zastupitelstvem, a že na základě tohoto se žalobce může dostavit na úřad
a tam nahlédnout nebo si pořídit výpisy či kopie ze zápisů zastupitelstva. Závěrem přípisu byl
žalobce informován o ceně za poskytnutí případných kopií dle místní vyhlášky. Na výše
uvedený přípis reagoval žalobce dopisem ze dne 1. 2. 2006, v němž poukázal na skutečnost,
že v žádosti ze dne 16. 1. 2006 uvedl zcela jasně a jednoznačně, že se jeho žádost o informace
netýká jen určitého bodu projednávaného zastupitels tvem, ale všech zápisů ze všech zasedání
zastupitelstva v roce 2005, a dále sdělil, že trvá na poskytnutí fotokopií za stanovenou cenu.
Zároveň žalobce uvedl, že město svým postupem ve vyřizování jeho žádosti porušilo
ustanovení §6 odst. 1 a ustanovení §14 odst. 3 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. a že tento
postup považuje v souladu s ustanovením §15 odst. 4 předmětného zákona za vydání
rozhodnutí, kterým bylo odepřeno informace poskytnout. Žalobce závěrem sdělil,
že proti tomuto rozhodnutí podává dle ustanovení §16 odst. 1 odvolání. Rada města na svém
jednání dne 8. 2. 2006 schválila odpověď městského úřadu na žalobcův přípis a odmítla
žalobcovou žádost s odkazem na ustanovení §14 odst. 3 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb.
V přípise bylo uvedeno, že žalobcově žádosti ze dne 1. 2. 2006 nemůže být vyhověno,
neboť nebyla specifikována informace, o kterou má žalobce zájem. Městský úřad dále uvedl,
že ze zákonné dikce vyplývá, že požadovaná informace se musí týkat konkrétní problematiky
projednávané na jednotlivých zasedáních zastupitelstva a že za takovou informaci nelze
považovat pouhé zápisy o průběhu zasedání, neboť samotný zápis není informací,
pouze informačním prostředkem. Dále bylo žalobci sděleno, že mu bude na městském úřadě
v úředních hodinách umožněno nahlédnout do příslušného zápisu, který bude obsahovat
konkrétní požadovanou informaci, a že má dále možnost průběžně se seznamovat
s předmětnými zápisy na úřední desce. Závěrem byl žalobce informován, že proti rozhodnutí
o odmítnutí žádosti může ve lhůtě 15 dnů od doručení podat dle ustanovení §16 odst. 1
zákona č. 160/1999 Sb. odvolání. Žalobcovo odvolání bylo městu doručeno dne 22. 2. 2006.
Stěžovatelka na svém zasedání dne 1. 3. 2006 odvolání zamítla a dne 6. 3. 2006 vydala
rozhodnutí o zamítnutí. V něm uvedla, že přezkoumala postup Městského úřadu Smečno
a ztotožnila se s ním. V rozhodnutí bylo opětovně uvedeno, že požadovaná informace se musí
týkat konkrétní problematiky projednávané na jednotlivých zasedáních zastupitelstva
a že za takovou informaci nelze považovat pouhé zápisy o průběhu zasedání.
Proti výše uvedenému rozhodnutí stěžovatelky podal žalobce dne 3. 5. 2006 žalobu.
V ní tvrdil, že žádost o poskytnutí kopií zápisů ze zasedání zastupitelstva lze považovat
za jednoznačnou žádost o všechny informace obsažené v těchto zápisech, přičemž obsah
zápisů, a tím i rozsah požadovaných informací, je dán zákonem o obcích. Žalobce uvedl,
že jako občan města S. má právo účastnit se veřejných zasedání zastupitelstva a nahlížet do
zápisů o jejich konání. Žalobce odůvodnil svoji žádost úmyslem archivovat si zápisy pro svoji
vlastní potřebu, nebyl však schopen si je vytisknout z internetu, neboť je město touto formou
nezveřejňuje. Žalobce dále namítl, že poskytnutí fotokopií připouští ustanovení §14 odst. 3
písm. c) zákona č. 106/1999 Sb.
Stěžovatelka ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce měl povinnost blíže
specifikovat informaci, o kterou měl zájem. Takovou informací může být dle stěžovatelky
i jednotlivý zápis z určitého jednání, nikoliv však všechny zápisy ze všech jednání.
Stěžovatelka upozornila na skutečnost, že je v některých případech povinna informaci
neposkytnout. Tuto povinnost by však nebyla schopna splnit například tehdy, pokud by žádost
o informace nebyla dostatečně konkrétní. V takovém případě nelze totiž dle stěžovatelky
vyloučit, že žádané podklady (zápisy ze zasedání zastupitelstva) mohou samy o sobě,
případně ve spojení s dalšími informacemi, obsahovat informace ve smyslu §11 odst. 1
nebo 2 písm. a) nebo c) zákona č. 106/1999 Sb., které se neposkytují. Dále stěžovatelka
namítla, že dle ustanovení §11 odst. 2 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. nelze poskytnout
informace, které jsou zveřejňovány dle zvláštního zákona. Tímto zvláštním zákonem je
i zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, dle kterého jsou zápisy z jednání zastupitelstva
zveřejňovány na úřední desce. Ustanovení §11 odst. 2 písm. b) je dle stěžovatelky nutno
vztáhnout na posuzovaný případ s tím, že zákon kategoricky stanoví, že žádaná informace
se neposkytne. Stěžovatelka závěrem uvedla, že obecně formulovaným žádostem o poskytnutí
informace nemůže být vyhověno i z ekonomických a personálních důvodů, neboť není možno
každému poskytnout všechny zápisy ze všech jednání orgánů obce, byť o ně zatím žádá
pouze žalobce. Smyslem zákona není dle stěžovatelky umožnit skladovat či archivovat doma
informační prostředky, jak to měl v úmyslu žalobce.
Krajský soud rozhodnutí stěžovatelky zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Soud
dospěl k závěru, že žádost žalobce o poskytnutí informací byla srozumitelná, jednoznačně
z ní vyplývalo, jaké konkrétní informace jsou požadovány, a nebyly tak dány důvody
pro její odmítnutí dle ustanovení §14 odst. 3 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. V případě,
že by zápis obsahoval údaje chráněné (§9 a §10 zákona č. 106/1999 Sb.) či informace,
jejichž poskytnutí může povinný subjekt ve smyslu §11 odst. 1 citovaného zákona omezit,
nebo dle ustanovení §11 odst. 2 písm. a) téhož zákona informaci neposkytne, nemůže
dle krajského soudu povinný subjekt odmítnout či odepřít poskytnutí takového zápisu,
nýbrž je povinen učinit potřebná opatření nutná k jejich ochraně, např. začerněním
příslušného textu. Krajský soud dále konstatoval, že ustanovení §97 zákona o obcích ukládá
obcím povinnost informovat občany o činnosti orgánů na zasedání zastupitelstva a dále jiným
způsobem v místě obvyklém. Toto ustanovení však dle krajského soudu neukládá obcím
povinnost zveřejňovat zápisy v předem stanovených pravidelných obdobích až do nejbližšího
následujícího období a nelze tedy v tomto případě aplikovat ustanovení §11 odst. 2 písm. b)
zákona č. 106/1999 Sb. Plnění povinnosti uložené obcím ustanovením §97 zákona o obcích
zveřejněním zápisu ze zasedání zastupitelstva na úřední desce obecního úřadu nelze tedy
dle názoru krajského soudu považovat za zveřejnění informace ve smyslu ustanovení §11
odst. 2 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. a důvod pro neposkytnutí není v takovém případě
dán. Krajský soud také odmítl názor stěžovatelky, že důvodem pro nevyhovění žádosti
o poskytnutí informace mohou být nedostatečné ekonomické a personální podmínky
povinného.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), tuto kasační
stížnost podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a uplatňuje v ní kasační důvody dle ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu
v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Právo na informace zaručuje Listina základních práv a svobod (čl. 17 odst. 1).
Dle odstavce 5 tohoto článku jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny
přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti, přičemž podmínky a provedení
stanoví zákon; tím je zákon č. 106/1999 Sb., v posuzovaném případě ve znění účinném
do 22. 3. 2006, tedy ve znění účinném v době vydání rozhodnutí stěžovatelky. Zákon
č. 106/1999 Sb., ve znění účinném do 22. 3. 2006, neobsahoval definici informace a povinný
subjekt si tento pojem musel při aplikaci zákona č. 106/1999 Sb. vyložit. Jak se již v jednom
ze svých rozhodnutí vyjádřil Nejvyšší správní soud (rozsudek ze dne 10. 10. 2003,
č. j. 5 A 119/2001 – 38, www.nssoud.cz), při výkladu pojmu „informace“ musí povinný
subjekt zvolit takový postup, který ve svých důsledcích fakticky nezužuje rozsah ústavně
zaručených práv, jinak by se orgán aplikující právo dostal do rozporu jednak s obecnou
zásadou výkladu ve prospěch základních práv a svobod a jednak s příkazem šetření smyslu
práv a nezneužívání možných omezení (čl. 4 odst. 4 Listiny).
V posuzovaném případě požadoval žalobce poskytnutí všech zápisů ze všech zasedání
zastupitelstva konaných v roce 2005, žádal tedy o poskytnutí informace o tom, co je
v zápisech za dané období uvedeno, resp. nepřímo o tom, co bylo na jednání zastupitelstva
v roce 2005 projednáváno. Stěžovatelka tak sice ve své kasační stížnosti správně uvádí,
že zápisy ze zasedání zastupitelstva obsahují celou řadu informací, mýlí se však
v předpokladu, že zápis ze zasedání zastupitelstva sám o sobě informací není. Nesprávně také
namítá, že ze zákona č. 106/1999 Sb. nelze dovodit, že by žadatelé o informace byli oprávněni
požadovat všechny výstupy z činnosti orgánů obce, aniž by specifikovali oblast, o kterou mají
zájem. Tento stěžovatelčin názor musí Nejvy šší správní soud odmítnout, neboť zákon
č. 106/1999 Sb., a to jak ve znění účinném do 22. 3. 2006, tak i ve znění zákona
č. 61/2006 Sb., pouze požaduje, aby žádost byla srozumitelná a bylo z ní zřejmé,
jaká informace je požadována. V posuzovaném případě žalobce zcela jasně a srozumitelně
požádal o zápisy ze zasedání zastupitelstva konaných v roce 2005 a z žádosti bylo tedy patrné,
že požaduje informace v těchto zápisech uvedené. Obecně je možno považovat žádost
o informaci za nejasnou či nesrozumitelnou tehdy, pokud ji povinný subjekt je schopen
identifikovat a následně vyhledat jen se zjevně nepřiměřeným úsilím. I z těchto hledisek
je nutno posuzovanou žádost žalobce považovat za naprosto jasnou a srozumitelnou,
neboť požadované informace (zápisy ze zasedání zastupitelstva) byly jednoznačně označeny,
týkaly se činnosti povinného subjektu, povinný subjekt je obligatorně pod tímto označením
vyhotovuje a lze předpokládat, že u obce o velikosti S. jsou zápisy ze zasedání zastupitelstva
za příslušný rok snadno identifikovatelné a vyhledatelné během velmi krátkého časového
úseku a jejich poskytnutí není pro povinný subjekt spojeno se zjevně nepřiměřeným úsilím.
Nejvyšší správní soud na okraj poznamenává, že výklad pojmu informace učiněný
krajským soudem v napadeném rozhodnutí je možno považovat za výklad v souladu s definicí
informace, která byla do zákona č. 106/1999 Sb. včleněna jeho novelou, zákonem
č. 61/2006 Sb. Dle ustanovení §3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., ve znění zákona
č. 61/2006 Sb., se informací pro potřeby tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část
v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu
na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového
nebo audiovizuálního.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stěžovatelky, že žádané podklady
mohou obsahovat informace ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 nebo 2 písm. a) nebo c)
zákona č. 106/1999 Sb., ve znění účinném do 22. 3. 2006 (dále již jen „zákon
č. 106/1999 Sb.“), tj. takové informace, které se neposkytují. Krajský soud ve svém
rozhodnutí správně uvedl, že povinný subjekt je sám povinen posoudit, zda požadovaný
písemný záznam obsahuje takovou informaci (t. j. informaci, která se neposkytuje) a následně
učinit opatření nutné k její ochraně, například začerněním příslušného textu. V případě
žalobcovy žádosti však stěžovatelka jako povinný subjekt možnost existence takových
informací v zápisu ze zasedání zastupitelstva posuzovat nemusela. Dle ustanovení §93
zákona o obcích je zasedání zastupitelstva obce veřejné, může se ho tedy kdokoliv zúčastnit
a veřejnost nemůže být z projednávání vyloučena. Zákon stanoví pouze minimální obsahové
náležitosti zápisu ze zasedání zastupitelstva obce, jimiž jsou údaje o počtu přítomných členů
zastupitelstva, schváleném pořadu jednání, průběhu a výsledku hlasování a o přijatých
usneseních (§95 odst. 1 zákona o obcích). Zápisy zpravidla obsahují i jiné údaje, nejčastěji
o průběhu diskuse nad jednotlivými body programu. Dle zákona o obcích musí být zápis
uložen na obecním úřadě k nahlédnutí (§95 odst. 2 zákona o obcích) a právo nahlížet do něj
a pořizovat z něj výpisy má občan obce, který dosáhl věku 18 let, a fyzická osoba vlastnící
na území obce nemovitost, a to za podmínky, že dosáhla věku 18 let (§16 odst. 2 písm. e/
a odst. 3 zákona o obcích). Zákon o obcích tak tyto osoby opravňuje k nahlížení do úplné
a originální podoby zápisů ze zasedání zastupitelstva obce. V tomto ohledu představuje zákon
o obcích lex specialis k zákonu č. 106/1999 Sb. a povinný subjekt nemůže ze zápisu
ze zasedání zastupitelstva vyloučit žádnou informaci, tedy ani případné informace ve smyslu
ustanovení §11 odst. 1 nebo 2 písm. a) a c) zákona č. 106/1999 Sb., jestliže žádost
o poskytnutí informací podává občan obce, jak tomu bylo v posuzovaném případě.
Nejvyšší správní soud dále posuzoval námitku stěžovatelky ohledně důvodnosti
žalobcovy žádosti o poskytnutí požadovaných informací. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje,
že žadatel o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb. není v žádném případě povinen
jakýmkoliv způsobem zdůvodňovat svoji žádost, neboť takovou povinnost zákon
č. 106/1999 Sb. v žádném svém ustanovení žadateli neukládá. Povinný subjekt není oprávněn
jakkoliv zkoumat a zabývat se otázkou účelnosti a důvodnosti žadatelovy žádosti
či jeho motivy. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelčiným tvrzením, že zákon
č. 106/1999 Sb. plní funkci kontroly veřejnosti vůči orgánům spravujícím věci veřejné, slouží
však také pro volbu postupu každého jednotlivého občana při správě věcí veřejných. Pokud
stěžovatelka argumentuje zvýšenými nároky na administrativu, což je v tomto případě
pouze hypotetické a nijak nedoložené tvrzení, je možno poukázat na důvodovou zprávu
k zákonu č. 106/1999 Sb., která předpokládá zvýšené finanční náklady na straně povinných
subjektů spojené s realizací předmětného zákona a případný nárůst počtu zaměstnanců,
kteří budou zákon aplikovat. Poskytování informací o činnosti orgánů veřejné moci
je v našem civilizačním prostoru obecným standardem demokratických právních států,
který logicky vyžaduje jisté finanční zatížení orgánů veřejné správy.
Nejvyšší správní soud i s ohledem na výše uvedené upozorňuje na ustanovení §6
odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., dle kterého může povinný subjekt místo poskytnutí
požadované informace pouze sdělit žadateli údaje umožňující vyhledání a získání zveřejněné
informace. Pokud povinný subjekt zveřejní zápisy ze zasedání zastupitelstva způsobem
umožňujícím dálkový přístup a zápisy se tak stanou zveřejněnou informací, která může být
vždy znovu vyhledána a získána (§3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., resp. §3 odst. 5 zákona
č. 106/1999 Sb. ve znění zákona č. 61/2006 Sb.), bude moci postupovat dle ustanovení
§6 odst. 1 citovaného zákona a žadateli pouze sdělit údaje umožňující vyhledání a získání
takto zveřejněné informace. Povinný subjekt pak požadovanou zveřejněnou informaci
poskytne pouze tehdy, bude-li žadatel trvat na jejím přímém poskytnutí (§6 odst. 3
citovaného zákona).
Závěrem se Nejvyšší správní soud zabýval namítaným nesprávným postupem
krajského soudu při posuzování vztahu ustanovení §97 zákona o obcích a ustanovení §11
odst. 2 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., který by dle tvrzení stěžovatelky měl mít za následek
nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Dle posledně citovaného ustanovení povinný
subjekt informaci neposkytne, pokud ji zveřejňuje na základě zvláštního zákona a v předem
stanovených pravidelných obdobích až do nejbližšího následujícího období. Poznámka
pod čarou příkladmo odkazuje na zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, a na zákon
č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. Podle zákona o státní
statistické službě zveřejňuje Český statistický úřad statistické informace (např. informace
o zahraničním obchodu, nezaměstnanosti, cenách či inflaci) v předem stanovených lhůtách
(§18 odst. 3 zákona o státní statistické službě). Česká národní banka je naproti tomu
například povinna jednou za tři měsíce informovat veřejnost o měnovém vývoji (§3 odst. 5
zákona o České národní bance). Smyslem ustanovení §11 odst. 2 písm. b) zákona
č. 106/1999 Sb. je ochrana informací, které mají být dle zvláštního zákona zveřejněny
v předem stanovených pravidelných obdobích, před jejich předčasným zveřejněním, a tím
zajištění rovného přístupu k nim všem zájemcům v jednom okamžiku. Povinný subjekt tak
dle tohoto ustanovení informaci neposkytne, jestliže má povinnost ji zveřejnit v určitý čas,
který v době podání žádosti ještě nenastal, jinými slovy neposkytne ji až do nebližšího
následujícího období, ve kterém má povinnost požadovanou informaci dle zvláštního zákona
zveřejnit. Z toho pak také vyplývá, že po samotném zveřejnění takové informace se výluka
dle ustanovení §11 odst. 2 písm. b) citovaného zákona nemůže uplatnit a povinný subjekt
může naopak využít ustanovení §6 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. a odkázat žadatele
na již zveřejněnou informaci, pokud bude informace v době podání žádosti splňovat definici
zveřejněné informace dle ustanovení §3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. (resp. §3 odst. 5
zákona č. 106/1999 Sb. ve znění zákon č. 61/2006 Sb). Z výše uvedeného vyplývá, že zákon
o obcích není zvláštním zákonem, který by povinnému subjektu stanovil povinnost
zveřejňovat zápisy ze zasedání zastupitelstva ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 písm. b)
zákona č. 106/1999 Sb., k čemuž dospěl v napadeném rozhodnutí i krajský soud ve vztahu
k ustanovení §97 zákona o obcích. Nejvyšší správní soud nadto poznamenává, že nakládání
se zápisy ze zasedání zastupitelstva upravuje ustanovení §95 odst. 2 zákona o obcích,
které povinnost periodického zveřejňování nestanoví. Zápis musí být uložen na obecním
úřadě k nahlédnutí, čímž však nedojde k jeho zveřejnění ve smyslu ustanovení §3 odst. 3
zákona č. 106/1999 Sb (resp. §3 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb. ve znění zákona
č. 61/2006 Sb.).
Stěžovatelčinu námitku, že krajský soud nijak nezkoumal konkrétní způsob výkonu
její povinnosti dle ustanovení §97 zákona o obcích, je třeba s odkazem na ustanovení §109
odst. 4 s. ř. s. odmítnout, neboť tuto skutečnost v předcházejícím řízení nijak netvrdila,
ani neprokazovala. I kdyby však stěžovatelka zápisy ze zasedání zastupitelstva na úřední
desce zveřejňovala, nemůže s ohledem na výklad uvedený v předchozím odstavci
argumentovat existující výlukou dle ustanovení §11 odst. 2 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb.
Nejvyšší správní soud tak s ohledem na výše uvedené uzavírá, že v souzené věci
neshledal stěžovatelkou namítaný důvod kasační stížnosti dle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. an i namítaný důvod dle písmene d) téhož ustanovení. Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů nenáleží. Žalobce byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem,
ve sporu byl úspěšný, a proto mu náleží úhrada nákladů řízení; v projednávané věci
jsou představovány odměnou advokátky a náhradou hotových výdajů, za dva úkony právní
služby zřejmé ze soudního spisu (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření ke kasační
stížnosti) a příslušnou paušální náhradu hotových nákladů. Výše odměny byla ur čena podle
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu