ECLI:CZ:NSS:2010:6.AZS.55.2009:71
sp. zn. 6 Azs 55/2009 - 71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D.,
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: G. B., zastoupeného Mgr. Janem Špirkem,
advokátem, se sídlem Křižíkova 332/1, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného č. j. OAM - 496/VL - 11 - K04 - 2008 ze dne 22. 8. 2008, o udělení azylu, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
č. j. 32 Az 40/2008 - 27 ze dne 2. 4. 2009,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Janu Špirkovi, se p ř izn á vá
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2400 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dn ů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
22. 8. 2008, č. j. OAM - 496/VL - 11 - K04 - 2008, kterým mu nebyla udělena mezinárodní
ochrana podle ustanovení §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), s tím, že nebyly shledány důvody ani pro udělení azylu, ani doplňkové
ochrany podle téhož zákona. O nákladech řízení rozhodl krajský soud tak, že žádný z účastníků
nemá na jejich náhradu právo.
Krajský soud v Hradci Králové po podání kasační stížnosti proti předmětnému
rozhodnutí postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Stěžovatel podal v zákonné lhůtě kasační stížnost, aniž by uvedl konkrétní důvody,
pro které kasační stížnost podává. Současně požádal o ustanovení advokáta pro řízení o kasační
stížnosti, aby došlo k ochraně jeho práv. Kasační stížnost byla doplněna advokátem, jenž byl
stěžovateli ustanoven usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2009,
č. j. 32 Az 40/2008 - 48, a tímto citovaným usnesením vyzván k doplnění kasační stížnosti
o důvody podle §103 odst. 1 s. ř. s. s řádným odůvodněním ve stanovené lhůtě. Stěžovatel
výslovně uvádí, že kasační stížnost podává z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d)
s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Podle názoru
stěžovatele se krajský soud dopustil nezákonnosti tím, že nesprávně posoudil skutečno st,
zda stěžovatel splňuje podmínky pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu. Stěžovatel
má za to, že jsou na jeho straně důvodné obavy, že mu v případě návratu do Mongolska hrozí
pronásledování z důvodu členství v komunistické straně - Mongolské lidové revoluční straně,
a to v souvislosti s politickými nepokoji po parlamentních volbách začátkem července roku 2008.
Stěžovatel se dále domnívá, že mu měl být udělen humanitární azyl podle §14 zákona o azylu.
Stěžovatel odkazuje na obsah správního spisu, z něhož vyplývá, že v České republice žije
od roku 2004 a se svojí partnerkou, která také požádala o azyl v ČR, společně vychovávají
vlastního syna, který se jim narodil v České republice 7. 5. 2008. I když nejsou s partnerkou
oddáni, tvoří se synem rodinu, které s ohledem na politickou a hospodářskou situaci
v Mongolsku hrozí v případě návratu do země původu existenční potíže. Tyto skutečnosti
by měly být podle stěžovatele považovány za okolnosti zvláštního zřetele hodné,
které odůvodňují udělení humanitárního azylu. Dále stěžovatel uvádí, že podle jeho názoru došlo
k pochybení, když bylo v samostatných řízeních rozhodováno o jeho žalobě a žalobě jeho družky
a nezletilého dítěte, a soud tyto žaloby nespojil. Toto procesní pochybení stěžovatel považu je
za důvod přijatelnosti kasační stížnosti, protože přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Ze shora
uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný správní orgá n popírá oprávněnost
podané kasační stížnosti, neboť jeho rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany a stejně
tak i napadený rozsudek krajského soudu, byly podle jeho názoru vydány v souladu se zákony.
Žalovaný odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání ve věci žádosti stěžovatele,
na výpovědi stěžovatele učiněné během správního řízení a na vydané rozhodnutí. Stěžovatel
nesplňoval podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu a správní orgán nezjistil důvod
hodný zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu podle §14 téhož zákona. Na základě
výše uvedeného žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla po dána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný
důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabý val
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastn ích zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs
13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících
typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně -právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze
navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích důvodů uplatněných
v kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že jsou dány výše specifikované podmínky pro odmítnutí
kasační stížnosti pro nepřijatelnost.
Kasační námitky se v daném případě zaměřují zejména na zpochybnění posouzení právní
otázky soudem, přičemž mělo především dojít k nesprávnému vyhodnocení důvodů dle §12
písm. b) zákona o azylu s ohledem na potíže stěžovatele v zemi původu.
Podle ustálené judikatury „obecné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování
či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí,
za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány,
nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu“ - (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54). Ve světle konstantní judikakatury
„skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé
osoby (tyto potíže nebyly stěžovatelem uváděny) a má zde ekonomické problémy, není
bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle §12 zákona a azylu, ani důvodem pro udělení azylu
z humanitárních důvodů podle §14 téhož zákona“ - (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65). Pokud jde o přesvědčení stě žovatele, že výše
uvedené skutečnosti jsou důvodem alespoň pro udělení humanitárního azylu, pak Nejvyšší
správní soud odkazuje na svou předchozí judikatorní praxi vyloženou např. v rozsudku ze dne
19. 7. 2004, č. j. 5 Azs 105/2004 - 72, publikovaném pod č. 375/2004 Sbírky rozhodnutí NSS,
podle kterého udělení humanitárního azylu je výsledkem správního uvážení, a proto podléhá
soudnímu přezkumu jen v omezeném rozsahu (srov. §78 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). Ustanovení
§14 bylo do zákona o azylu, který jina k stanoví důvody pro jeho udělení velice přísně
a vypočítává je taxativně, vloženo proto, aby v případě nenaplnění podmínek pro udělení azylu
podle §12 tohoto zákona bylo možno zohlednit i skutečnosti obecně vnímané jako pro udělení
azylu z humanitárních důvodů obvyklé (např. osobám zvláště těžce postiženým nebo nemocným,
osobám přicházejícím z oblastí postižených humanitární katastrofou způsobenou lidskými
či přírodními faktory). V každém případě se vždy bude jednat o azylový důvod navýsost
výjimečný. Důvody, které stěžovatel v průběhu celého správního řízení uváděl, nejsou z hlediska
humanitárního natolik mimořádné, aby je bylo možné za zvláštního zřetele hodné považovat.
K námitce stěžovatele týkající se pochybení soudu, který nespojil ke společnému
projednání žaloby stěžovatele, jeho družky a nezletilého dítěte, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že v souladu s platnou právní úpravou podle §39 s. ř. s. může předseda senátu usnesením spojit
ke společnému projednání samostatné žaloby směřující proti tému ž rozhodnutí
nebo rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí. V daném případě k udělení azylu podle §13
zákona o azylu (tzv. azyl za účelem sloučení rodiny), který zohledňuje rodinné vazby a uplatňuje
se vůči zákonem vymezenému okruhu rodinných příslušníků azylanta, nebyl v případě stěžovatele
shledán zákonný podklad, neboť stěžovatel není rodinným příslušníkem azylanta, jemuž byl
udělen azyl podle §12 nebo §14 citovaného zákona. V případě stěžovatele o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného rozhodoval příslušný Krajský soud v Hradci Králové. Jak vyplývá
z obsahu správního spisu o žádosti partnerky stěžovatele a jejich nezletilého syna byla
samostatnými rozhodnutími správního orgánu jejich žádost o udělení mezinárodní ochrany
zamítnuta jako zjevně nedůvodná a o podaných žalobách rozhodoval příslušný Krajský soud
v Ostravě. Vzhledem k výše uvedenému nebyla námitka stěžovatele shledána důvodnou.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla totožně
posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem odůvodněno,
pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán a následně i soud
vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla- li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2009,
č. j. 32 Az 40/2008 - 48, pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát Mgr. Jan
Špirk; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.).
Ustanovenému zástupci náleží v souladu s ustanovením §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby po 2100 Kč spočívající v písemném podání
soudu ve věci doplnění kasační stížnosti ze dne 22. 6. 2009. a jeden režijní paušál po 300 Kč
podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává odměna za zastupování
v řízení o kasační stížnosti v celkové výši 2400 Kč. Požadovaná odměn a za jeden úkon spočívající
v přípravě a převzetí zastoupení nebyla přiznána, neboť podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b)
advokátního tarifu by odměna za převzetí a přípravu zastoupení náležela za splnění podmínky,
že se uskutečnila první porada s klientem, přičemž uskutečnění této porady ustanovený advokát
netvrdí.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu