ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.124.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 124/2012 – 16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. února 2012 o dovolání, které podal obviněný R. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 7 To 69/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 95 T 161/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 95 T 161/2009, byl obviněný R. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále též „tr. zák.“), neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu „dne 20. 7. 2009 v době kolem 08.00 hodin v B. na ulici G. a V. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Peugeot 206 1.2, modré metalické barvy, registrační značky .........., přičemž byl na ulici V. stavěn a kontrolován hlídkou Policie ČR, ačkoli dne 25. 4. 2009 pozbyl řidičské oprávnění dle §123c odstavec 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, přičemž byl dne 29. 9. 2008 vyrozuměn oznámením Magistrátu města Jihlavy č.j. OD/17648/2008 ze dne 15. 9. 2008 o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a o pozbytí řidičského oprávnění, a nejpozději dne 15. 5. 2009 se dozvěděl o rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov č.j. OD/412/2009-4/Kop ze dne 23. 3. 2009 o zamítnutí námitek a potvrzení provedeného záznamu 12 bodů, které nabylo právní moci dne 25. 4. 2009“. Za tento trestný čin byl obviněný podle §180d tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu patnácti měsíců.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně. Usnesením ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 7 To 69/2011, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozhodnutí nalézacího soudu je stiženo vadami, jež lze subsumovat pod deklarovaný dovolací důvod a že odvolací soud předmětné vady neodstranil a v důsledku vadné aplikace hmotného práva je v plném rozsahu přejal do svého rozhodnutí. Vady napadených rozhodnutí podle svých slov spatřuje v nesprávném právním posouzení skutku. Vyjádřil přesvědčení, že závěr soudů dříve ve věci činných o tom, že spáchal trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., neboť se dopustil výše popsaného jednání, je v přímém rozporu se zásadou nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege. Poznamenal, že trestním zákonem, potažmo zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „tr. zákoník“), jsou chráněny určité objekty trestných činů před určitým konkrétním v zákoně uvedeným jednáním. Podle §2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, podle pozdějšího zákona tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Konstatoval, že jelikož řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění již podle trestního zákoníku není trestným činem, nemůže být po datu 1. 1. 2010 za takový trestný čin odsouzen. Zdůraznil, že trestní zákoník neobsahuje žádné ustanovení odpovídající trestnému činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Pokud jeho jednání již není ve smyslu trestního zákoníku trestným činem, je nepřípustné, aby byl tímto trestným činem uznán vinným, neboť takové rozhodnutí absolutně neodráží změny, které nastaly ve společnosti a trestněprávní nauce, tedy náhled společnosti na to, co je společensky škodlivé natolik, aby bylo trestné, a jak takový čin trestat. Pokud zákonodárce určitý typ jednání nadále nepovažuje za trestný, stalo se tak bez pochyby proto, že již nevyhovuje moderním požadavkům na trestání takového jednání. Dodal, že skutek, jehož se měl podle návrhu na potrestání dopustit, nelze právně kvalifikovat ani jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Upozornil, že jednání, které je mu kladeno za vinu, se měl dopustit v době před nabytím účinnosti trestního zákoníku, tedy v době, kdy přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v platné a účinné trestněprávní úpravě vůbec neexistoval. Přitom akcentoval, že při posuzování trestnosti jakéhokoliv činu je třeba respektovat zásadu zákazu retroaktivity zakotvenou v ústavně právní rovině v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a dále v §16 odst. 1 tr. zák. a v §1 tr. zákoníku.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) vydal ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. usnesení, kterým zruší výrok I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 7 To 69/2011, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 95 T 161/2009, a v souladu s ustanovením §265m tr. ř. ve věci sám rozhodne tak, že ho zprostí obžaloby, případně ve smyslu ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. přikáže věcně a místně příslušnému orgánu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Konstatoval, že dovolání považuje za zjevně neopodstatněné. Připomněl, že skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedl, že námitky obviněného jsou shodné s jeho obhajobou, uplatněnou již v předchozích stádiích trestního stíhání. Následně upozornil, že problematikou postihu vybodovaných řidičů se zabývalo již stanovisko Trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 302/2010 se závěrem, že obdobné jednání by bylo v současné době trestné podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť za odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu k odevzdání řidičského průkazu, příp. bylo pravomocně rozhodnuto podle §123f odst. 3 zákona o silničním provozu o zamítnutí námitek řidiče. Uzavřel, že vzhledem k citovanému stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu se napadené rozhodnutí jeví jako bezvadné.
Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby podané dovolání bylo v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 7 To 69/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném ustanovením §265e odst. 3 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V návaznosti na výše uvedené je možno konstatovat, že námitky obsažené v dovolání obviněného lze formálně pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud však shledal, že jde o námitky (a tím o dovolání jako celek) zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud v prvé řadě připomíná, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější (viz §2 odst. 1 tr. zákoníku).
Trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. spáchá, kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu. Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudů a dalších orgánů veřejné moci, a to v tomto konkrétním případě na výkonu rozhodnutí, jimiž byla určitá činnost zakázána nebo bylo odňato oprávnění k jejímu výkonu.
Odborná literatura k problematice, jež je předmětem dovolací argumentace obviněného, mj. uvádí, že podle převažujícího názoru je příkladem „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu” odnětí řidičského oprávnění na základě dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení porušení povinností stanovených zákonem o silničním provozu. Za rozhodnutí ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku podle tohoto názoru je třeba považovat ta rozhodnutí, na základě kterých došlo k odebrání bodů, a to ať už po uznání pachatele vinným trestným činem nebo přestupkem (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 2911).
Nejvyšší soud konstatuje, že s tímto právním závěrem se ztotožnilo též Trestní kolegium Nejvyššího soudu, když dne 27. 10. 2010 přijalo pod sp. zn. Tpjn 302/2010 stanovisko, podle něhož za „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu“ ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů, a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, resp. v případě podání námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, bylo pravomocně rozhodnuto tímto obecním úřadem podle §123f odst. 3 zákona o silničním provozu o zamítnutí námitek řidiče, neboť je neshledal odůvodněné. V důsledku toho, pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, naplňuje znaky trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.“
Z uvedeného plyne, že ustanovení §180d tr. zák. pro některé případy, konkrétně právě případy pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů, a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem s rozšířenou působností oznámení a výzva podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu (příp. bylo pravomocně rozhodnuto podle §123f odst. 3 zákona o silničním provozu o zamítnutí námitek řidiče proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů), nahradil přísněji trestný přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jinak řečeno, řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění z důvodu dosažení dvanáctibodové hranice je trestné i po 1. 1. 2010, a to jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud uzavírá, že právní závěry soudů nižších stupňů vyhovují pravidlu podle §2 odst. 1 tr. zákoníku ohledně časové působnosti trestněprávních předpisů. Přitom pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované trestní věci nejedná.
Namítl-li obviněný, že při posuzování trestnosti jakéhokoliv činu je třeba respektovat zásadu zákazu retroaktivity, pak je zapotřebí uvést, že tato obecně platná zásada nemohla být v dané věci porušena. Její podstatou je skutečnost, že čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán. Předmětný čin (skutek) obviněného byl z hlediska této zásady trestný již za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb.,trestního zákona, a určující tak bylo posouzení časové působnosti trestních zákonů ve smyslu §2 odst. 1 tr. zákoníku. Tuto otázku, jak již uvedeno, soudy nižších stupňů vyřešily správně.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud dovolání obviněného v souladu s citovaným ustanovením zákona odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. února 2012
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý