ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1403.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1403/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2008 dovolání, které podal obviněný Ing. V. D. T., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 4 To 88/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 141/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. 12. 2007, sp. zn. 2 T 141/2006, byli obvinění Ing. V. D. T. a Z. M. uznáni vinnými, že
společně s další nejméně jednou osobou po vzájemné dohodě poté, co obžalovaný Ing. V. D. T. prostřednictvím J. S., dříve O., zajišťoval ze zahraničí do ČR dodávky surového tabáku, deklarovaného u Celního úřadu Blansko jako tabák sušený neodřapíkovaný, a následně jeho navážení a skladování ve skladě v B. a pronajatém skladu v obci M., okr. B. – v., následně zajišťovali ve vzájemné součinnosti vyskladňování tabáku a jeho přepravu do P., okr. B., do pronajatého objektu rodinného domu a přilehlých prostor na ulici L. majitelky M. D., ve kterém nejméně od dubna 2003 do 29. 4. 2004 surový tabák dále zpracovávali, sušili a řezali na strojích, které si za tím účelem obstarali, a vyrobené tabákové výrobky v uvedeném objektu skladovali za účelem jejich další distribuce, aniž by k výrobě tabákových výrobků měli povolení, byli registrováni jako plátci spotřební daně z tabákových výrobků a měli zaregistrován daňový sklad u správce daně, přičemž tak jednali v úmyslu nelegální výrobou tabákových výrobků krátit spotřební daň, když dne 29. 4. 2004 v poledních hodinách po zajištění vozidla v P. naložili na ložnou plochu dodávkového vozidla zn. Mercedes Benz, celkem 56 ks igelitových pytlů naplněných vyrobeným řezaným tabákem o celkové hmotnosti 1.082,90 kg, kdy při jejich odvozu řidičem vozidla, obžalovaným Z. M., po zjištění této skutečnosti byly pytle s řezaným tabákem, včetně vozidla zajištěny, a rovněž tak vyrobený tabákový odpad v místě výroby řezaného tabáku v P. o hmotnosti 1.759,75 kg, přičemž výrobou tabákových výrobků, řezaného tabáku a tabákového odpadu, podléhajících spotřební dani ve smyslu zák. č. 353/2003 Sb., o spotřební dani, zkrátili spotřební daň v celkovém rozsahu nejméně 1.876.149,- Kč ke škodě státu zastoupeného Celním ředitelstvím Brno.
Takto zjištěné jednání obou obviněných soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák.
Za tento trestný čin byli odsouzeni:
- obviněný Ing. V. D. T. podle §148 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem; podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200.000,- Kč; podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců,
- obviněný Z. M. podle §148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců.
Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo uloženo zabrání věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 3 rozsudečného výroku.
Vůči tomuto rozsudku podali obvinění Ing. V. D. T. a Z. M. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 4 To 88/2008, byl podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání, které podal obviněný Ing. V. D. T. napadený rozsudek zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud rozhodl tak, že obviněnému výkon uloženého trestu podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného Z. M. zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu (výroky o vině i trestu) napadl obviněný Ing. V. D. T. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V podání obviněný shrnul dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů. Uvedl, že podle rozsudku prvostupňového soudu, který byl ve výroku o vině odvolacím soudem potvrzen, ve větším rozsahu zkrátil daň a byly u něj splněny podmínky pro užití kvalifikované skutkové podstaty podle §148 odst. 3 tr. zák., neboť čin spáchal nejméně se dvěma osobami a způsobil takovým činem značnou škodu. Konstatoval, že tyto závěry soudu nemají oporu v provedeném dokazování. Podle jeho názoru nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, jak to orgánům činným v trestním řízení ukládá ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Z obsahu spisu naopak vyplývají pochybnosti ohledně výše škody, jež měla být trestným činem způsobena. Spis obsahuje pouze odborné posudky Celně technické laboratoře, kdy např. odborný posudek Celně technické laboratoře ze dne 13. 7. 2004, zn. PH0549V/04, uvádí v sumarizaci výsledků, že vzorek neodpovídá svými vlastnostmi popisu tabákových výrobků uvedených v §101 zák. č. 353/2003 Sb. a upozorňuje se, že výkladem právních předpisů o spotřebních daních jsou pověřeny jiné útvary celní správy. Ačkoliv je z výsledků minimálně tohoto odborného posudku zřejmé, že se v žádném případě nejednalo u veškerého tabáku, který byl v souvislosti s tímto případem zajištěn, o krácení daně, přesto podle rozsudku soudu měl se spoluobviněným zkrátit spotřební daň v celkovém rozsahu nejméně 1.876.149,- Kč. V odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu se na str. 4 uvádí, že pokud jde o zajištěný řezaný tabák o celkové hmotnosti 1.082,90 kg a zajištěný vyrobený tabákový odpad o hmotnosti 1.759,75 kg, tak tento podléhá spotřební dani ve smyslu zák. č. 353/2003 Sb. o spotřební dani a došlo tím, s ohledem právě na tento zajištěný řezaný tabák a na zajištěný vyrobený tabákový odpad, ke zkrácení spotřební daně v celkovém rozsahu nejméně 1.876.149,- Kč. Podle obviněného je zřejmé, že se soud s výsledky předmětného odborného posudku ve svém rozhodnutí nevypořádal a bezpečně nezjistil výši způsobené škody, ačkoliv její výše je jedním z prvků podmiňujících použití ustanovení §148 odst. 3 tr. zák.
Dále obviněný namítl, že ve skutkových zjištěních ohledně stanovení výše škody soud vycházel z výsledků odborných posudků Celně technické laboratoře a na základě výkladu právních předpisů o spotřebních daních ze strany Generálního ředitelství cel, v situaci, kdy trestným činem měla být poškozena Česká republika zastoupená Celním ředitelstvím Brno a orgány celní správy byly na tomto trestním řízení účastny jako orgány činné v trestním řízení. Z obsahu odborných posudků je též zřejmé, že při určení, zda se na vzorky vztahuje povinnost odvodu spotřební daně, se jedná o složitou otázku, a tudíž soud neměl rozhodovat pouze na základě odborných posudků, ale ve smyslu ustanovení §105 odst. 1 tr. ř. měl přibrat znalce, který by ve znaleckém posudku zodpověděl, zda se jedná o zboží, jež podléhá povinnosti k úhradě spotřební daně. Závěry těchto odborných posudků obviněný označil za základní důkaz, který určuje, zda došlo ke spáchání trestného činu a je třeba odstranit veškeré pochybnosti, které jej znevěrohodňují.
Pokud jde o druhý prvek kvalifikované skutkové podstaty podle §148 odst. 3 tr. zák., tj. že se měl dopustit trestné činnosti nejméně se dvěma osobami, obviněný namítl, že tato skutečnost je v postatě výhradně dovozována z odposlechů telefonů různých osob. Současně však nebyla ztotožněna jeho osoba s osobou, která telefonovala z předmětného odposlouchávaného čísla. Připustil, že zařizoval většinu záležitostí spojených s dopravou tabákových listů do České republiky a s jejich další distribucí, jak uváděla svědkyně O. Závěr soudu, že byl organizátorem nezákonného zpracování těchto legálně dovezených tabákových listů na zboží, které podléhalo spotřební dani, však označil za spekulativní nemající oporu v provedeném dokazování. Nepopřel, že svědkyni O. pomáhal s jejím podnikáním a na toto jí i půjčil peníze, ale nic z toho, co dělal, není nelegální. Zopakoval, že v trestním řízení vznikly důvodné pochybnosti jednak o užití kvalifikované skutkové podstaty – ustanovení §148 odst. 3 tr. zák. a pochybnosti spojené s odbornými posudky a jejich závěry, kdy vyvstává otázka, zda vůbec došlo ke krácení spotřební daně a zda zboží zajištěné orgány činnými v trestním řízení podléhá povinnosti odvádění spotřební daně.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 4 To 88/2008, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby podle §265m tr. ř. sám rozhodl a jeho osobu podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.
K dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě pouze těch vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto se dovoláním nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje zmíněný důvod dovolání, je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci soudy prvního a druhého stupně učinily.
Dále státní zástupce uvedl, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění) a současně, je-li toto pochybení předmětem dovolání, což se však v posuzované věci nestalo.
Pokud jde o argumentaci obviněného předloženou v dovolání, v jejímž rámci tvrdí nesprávnosti v postupu soudů činných dříve ve věci při dokazování, zejména ohledně rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů a v důsledku toho zpochybňuje výchozí skutkové okolnosti, tak státní zástupce zdůraznil, že tato se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Dovolání, které se sice formálně opírá o zmíněný zákonný dovolací důvod, proto shledal v celém jeho rozsahu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i případně jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný Ing. V. D. T. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že skutkové závěry prvostupňového soudu, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, nemají oporu v provedeném dokazování. V této souvislosti vytýká nesprávné vyhodnocení nebo i hodnověrnost některých důkazů (zejména odborných posudků Celně technické laboratoře a odposlechů telefonních hovorů), na jejichž podkladě bylo – mimo jiné provedené důkazy – v soudním řízení o obžalobě rozhodováno. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů. Přitom z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, tj. že svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným, a to v kvalifikované a ani základní skutkové podstatě. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), který akceptoval též odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Břeclavi (následně v odvolacím řízení i Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k