ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.201.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 201/2012-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2012 dovolání, které podal obviněný Dipl. Ing. S. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 4 To 366/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 123/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Dipl. Ing. S. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 91 T 123/2011, byl obviněný Dipl. Ing. S. M. uznán vinným, že
dne 10. 3. 2010 v Brně ve Věznici Brno - Bohunice bezdůvodně nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. 4 T 45/2009, ve znění rozsudku KS Brno ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 390/2009, na dobu 1,5 roku do věznice s dozorem, přestože dne 5. 3. 2010 převzal výzvu soudu ze dne 11. 2. 2010 k nástupu uvedeného trestu nejpozději dne 10. 3. 2010, a do výkonu trestu odnětí svobody nastoupil až 24. 1. 2011, poté co byl realizován příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody MS Brno ze dne 2. 4. 2010, sp. zn. 4 T 45/2009.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku a obviněného odsoudil podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku obviněný Dipl. Ing. S. M. podal odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 4 To 366/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu, a to ve všech výrocích, obviněný napadl prostřednictvím obhájce dovoláním, jež opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), a to dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně připomněl, jak soudy obou stupňů ve věci rozhodly.
Obviněný konstatoval, že odvolací soud dospěl k závěru, že prvostupňový soud správně zjistil skutkový stav věci a vyvodil i odpovídající závěry právní, když kvalifikoval jeho jednání jako přečin maření výkonu rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Podle jeho mínění však soud druhého stupně opomenul, že odsuzující rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 390/2009, na jehož základě byla Městským soudem v Brně dne 11. 2. 2010 vydána výzva k nástupu výkonu trestu, mu nebyl v době jejího vydání řádně doručen, na což upozorňoval v odvolání. Přestože odvolací soud potvrdil závěr prvostupňového soudu, že mu byla výzva k nástupu výkonu trestu dne 5. 3. 2010 doručena, obviněný v dovolání setrval na tom, že mu tato výzva nebyla zmíněného dne doručena. Současně zdůraznil, že i pokud by tomu tak bylo, byla by tato výzva vydána na základě nepravomocného rozhodnutí soudu, a tudíž v rozporu s trestním řádem. Připomněl, že podle §321 odst. 1 tr. ř. vyzve soud odsouzeného k nástupu výkonu trestu poté, co se stalo vykonatelným rozhodnutí, podle něhož má odsouzený vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody.
Dále obviněný uvedl, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1l. 2009, sp. zn. 8 To 390/2009, mu byl doručován na adresu Ž., B., a zásilka byla vložena do domovní schránky, neboť adresát nebyl na uvedené adrese zastižen. Jednalo se však o rozhodnutí ve věci samé, které musí být doručováno do vlastních rukou adresáta s tím, že náhradní doručení je podle ustanovení §64 odst. 4 tr. ř. (ve znění účinném ke dni doručování předmětné písemnosti) vyloučeno. Podotkl, že na tuto skutečnost Nejvyšší soud upozornil Městský soud v Brně v přípisu ze dne 15. 6. 2010, když tomuto soudu vrátil bez věcného vyřízení spis s tím, že doposud nepočala běžet lhůta pro podání dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 390/2009, neboť nedošlo k jeho řádnému doručení obviněnému v souladu s trestním řádem. Konstatoval, že předmětný rozsudek mu byl doručen do vlastních rukou až dne 27. 7. 2010, přičemž žádná výzva k nastoupení výkonu trestu po tomto řádném doručení rozhodnutí mu nebyla doručena. V tomto směru odkázal na spis Městského soudu v Brně, sp. zn. 4 T 45/2009, a požádal, aby byl k důkazu připojen, když přípis Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 6 Tdo 674/2010, v kopii přiložil.
Jak obviněný shrnul, soudy obou stupňů posoudily skutek na základě nezákonně vydané výzvy Městského soudu v Brně k nástupu výkonu trestu ve věci sp. zn. 4 T 45/2009, když rozhodnutí, na jehož základě byla tato výzva vydána, nebylo v době jejího vydání pravomocné a vykonatelné, neboť rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 390/2009, mu nebyl v souladu s ustanovením §64 odst. 4 tr. ř. (ve znění účinném ke dni doručování předmětné písemnosti) doručen. Nemohl se tak dopustit skutku, který je mu rozsudkem prvostupňového soudu kladen za vinu, neboť v době popsané ve výroku o vině nebyly naplněny znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, když odsuzující rozsudek nebyl pravomocný a vykonatelný a výzva soudu k nástupu výkonu trestu byla vydána v rozporu se zákonem. V této souvislosti obviněný nastolil otázku, jak mohl v březnu 2010 mařit výkon úředního rozhodnutí, které nabylo právní moci a stalo se vykonatelným až na konci července 2010. Rovněž odvolací soud nesprávně posoudil skutek jako přečin, když jeho odvolání zamítl a nenapravil nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně, přestože v řízení před krajským soudem byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 4 To 366/2011, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2011, č. j. 91 T 123/2011-81, a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil jeho osobu obžaloby pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Současně shrnula, jak ve věci soudy obou stupňů rozhodly a obviněným uplatněné dovolací námitky.
Státní zástupkyně konstatovala, že podle výroku o vině z rozsudku Městského soudu v Brně se obviněný dopustil přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, jehož zákonné vymezení ocitovala s tím, že obviněný byl odsouzen pro variantu trestného jednání, která spočívá v tom, že mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu trest odnětí svobody. Rovněž připomněla zákonné znění §321 odst. 1 tr. ř., ze kterého plyne, že jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu písemně vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest odnětí svobody ve stanovené lhůtě v určené věznici nastoupil; odsouzený je povinný výzvu uposlechnout. Zdůraznila, že vykonatelnost rozhodnutí je vlastnost, která úzce souvisí s institutem právní moci. Vykonatelnost určuje podmínky, které musí být splněny, aby bylo možno přistoupit k výkonu rozhodnutí. Vykonatelnost znamená, že obsah rozhodnutí může být vynucen vůči tomu, komu ukládá nějaké povinnosti. Rozsudek se stává vykonatelným ve stejnou dobu, kdy se stane pravomocným. Právní moc a vykonatelnost časově splývají do jednoho momentu. Právní moc je tedy nezbytným předpokladem vykonatelnosti. Zákon nezná výjimky v tom směru, že by rozsudek byl vykonatelný než nabude právní moci.
Dále státní zástupkyně uvedla, že soudy obou stupňů nesprávně vyřešily předběžnou otázku o tom, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 390/2009, jímž byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 1,5 roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dodala, že toto rozhodnutí bylo totiž obviněnému doručeno vložením do domovní schránky dne 19. 1. 2010, čemuž v posuzované trestní věci bránilo ustanovení §64 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §64 odst. 4 tr. ř. S odkazem na to měl být rozsudek odvolacího soudu obviněnému doručen do vlastních rukou s tím, že takovou zásilku nebylo možné ani uložit. Doručení vhozením do poštovní schránky nebylo doručením, které by respektovalo práva obviněného garantovaná trestním řádem. Obviněný se tudíž nemohl dopustil přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, neboť již v průběhu doby, která je vymezena ve výroku rozsudku Městského soudu v Brně jako doba páchání trestného činu, uplatnil obhajobu o tom, že rozsudek, na jehož základě má výkon trestu nastoupit, není pravomocný. Ze strany soudů obou stupňů však byla tato obhajoba vyhodnocena jako zcela účelová. Obviněný tedy nejednal v právním omylu pozitivním, kdy by se domníval, že došlo k účinnému doručení rozsudku Krajského soudu v Brně, na jehož základě by měl nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody, když takový jeho omyl by bylo třeba řešit podle zásad o skutkovém omylu pozitivním, což by umožňovalo jeho jednání posoudit jako pokus předmětného trestného činu podle §21 odst. 1 k §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku.
Ve vyjádření státní zástupkyně uzavřela, že obviněným vytýkané vady jsou důvodné, neboť soudy obou stupňů se nezabývaly vyřešením předběžné otázky o tom, zda soudní rozhodnutí, na jehož podkladě měl být obviněný povinen nastoupit do výkonu trestu, je pravomocné. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 4 To 366/2011, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 91 T 123/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud by vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Městskému soudu v Brně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně navrhla, aby dovolací soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného Dipl. Ing. S. M. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V dovolání obviněný Dipl. Ing. S. M. v podrobnostech vznáší námitky ohledně nesprávného právního posouzení skutku jako přečinu, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí jsou zatížena tvrzenou právní vadou.
Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku spáchá ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu.
Podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem .
Ustanovení §321 odst. 1 věty první tr. ř. zakotvuje, že jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu příslušné věznici zašle nařízení výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest odnětí svobody ve stanovené lhůtě v určené věznici nastoupil .
Lze připomenout, že objektem citovaného přečinu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudů, přičemž jeho pachatelem může být jen osoba, které se rozhodnutí přímo dotýká. Odsouzený je povinen uposlechnout výzvy podle §321 odst. 1 věty první tr. ř.
Z tzv. skutkové věty, jak je popsána ve výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 91 T 123/2011 (viz její doslovné znění v úvodu tohoto usnesení), v podrobnostech plyne, že obviněný Dipl. Ing. S. M. bezdůvodně dne 10. 3. 2010 nenastoupil výkon trestu odnětí svobody do věznice, který mu byl soudy uložen, přestože dne 5. 3. 2010 převzal výzvu soudu ze dne 11. 2. 2010 k nástupu trestu nejpozději do dne 10. 3. 2010, avšak do výkonu trestu odnětí svobody nastoupil až dne 24. 1. 2011, poté, co byl realizován příkaz soudu k dodání obviněného do výkonu trestu. Zjištěným jednáním, které je blíže rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, i podle názoru Nejvyššího soudu obviněný naplnil všechny zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, neboť mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu trest odnětí svobody.
Je potřebné připomenout, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 390/2009, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2009, č. j. 4 T 45/2009-535, ve výroku o trestu ohledně obviněného Dipl. Ing. S. M., přičemž podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto a tomuto obviněnému byl při nezměněném výroku o vině uložen podle §161 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle §53 odst. 1, §54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč, a pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené době vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců.
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 390/2009, nebyl obviněnému Dipl. Ing. S. M. doručen do vlastních rukou ve smyslu ustanovení §64 odst. 1 písm. b) tr. ř. s vyloučením jeho uložení podle §64 odst. 4 tr. ř. (vše trestní řád v tehdy účinném znění), ale k doručení došlo dne 19. 1. 2010 vložení rozsudku do domovní schránky (viz údaje, které obsahuje doručenka na č. l. 600 spisu 4 T 45/2009). Nutno zdůraznit, že již dnem 25. 11. 2009 se toto rozhodnutí, a to ve spojení s příslušnou částí rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2009, č. j. 4 T 45/2009-535, stalo ohledně obviněného pravomocným a vykonatelným. Podle §139 odst. 1 písm. a) tr. ř. platí, že rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li zákon něco jiného i vykonatelný, jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští . Ze znění §245 tr. ř. plyne, že opravným prostředkem proti rozsudku soudu prvního stupně je odvolání , přičemž jeho výkladem a contrario lze dovodit, že zákon nepřipouští odvolání u rozsudku odvolacího soudu, tj. soudu druhého stupně. Proto nelze souhlasit s názorem vysloveným v dovolání, že uvedený rozsudek byl nepravomocný a nevykonatelný. Na této skutečnosti nemění nic fakt, že tento rozsudek byl obviněnému doručen do vlastních rukou až dne 27. 7. 2010.
Výzvou předsedy senátu Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2010, sp. zn. 4 T 45/2009 (č. l. 18 spisu), byl obviněný Dipl. Ing. S. M. vyzván k nastoupení trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, č. j. 8 To 390/2009-594, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2009, č. j. 4 T 45/2009-535, nejpozději do 27. 1. 2010 do Věznice Brno – Bohunice.
Na tuto výzvu obviněný reagoval v pořadí první žádostí o odklad výkonu trestu odnětí svobody podanou u soudu dne 27. 1. 2010 (č. l. 608 spisu 4 T 45/2009). Žádost odůvodnil tím, že je od 27. 1. 2010 hospitalizován pro závažné zdravotní komplikace, které mu brání nástupu výkonu uloženého trestu a vážně ohrožují jeho zdraví s tím, že zprávu zdravotního ústavu o hospitalizaci neprodleně dodá. Současně v příloze (1. - 8.) přiložil zdravotní dokumentaci (č. l. 610 - 617 spisu 4 T 45/2009). Zde je nutno uvést, že přílohou žádosti byly výhradně lékařské zprávy zejména z různých ambulancí z konce roku 2009, přičemž nebyl předložen žádný doklad o hospitalizaci. Teprve doplněným podáním ze dne 2. 2. 2010 obviněný předložil ambulantní kartu z Nemocnice Prostějov (č. l. 620 spisu 4 T 45/2009), z níž plyne, že až ode dne 1. 2. 2010 byl hospitalizován na chirurgickém oddělení citované nemocnice; důvod léčení nebyl uveden. Oznámení o ukončení této hospitalizace nebylo soudu předloženo.
Předseda senátu Městského soudu v Brně reagoval na žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody přípisem ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. sp. zn. 4 T 45/2009, který obviněný Dipl. Ing. S. M. osobně převzal dne 5. 3. 2010 (viz doručenka na č. l. 35 spisu). Z písemnosti (č. l. 624 spisu 4 T 45/2009) se podává, že předseda senátu připomněl výše citované pravomocné odsouzení obviněného a poukázal na ustanovení §322 odst. 1, 2 tr. ř. (týká se odkladu výkonu trestu odnětí svobody). Současně z předložených lékařských zpráv zjistil, že obviněný byl vyšetřován na neurologické klinice FN Brno, interní klinice FN Brno, přičemž z těchto zpráv nevyplývalo, že by byl ohrožen život nebo zdraví obviněného. Ze zprávy o hospitalizaci, kterou obviněný dodatečně doložil, rovněž neplynulo, z jakého důvodu je hospitalizován a zda by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví. Následně předseda senátu v přípisu adresovaném obviněnému konstatoval: „Vzhledem k tomu, že důvody pro odklad výkonu trestu nejsou zřejmě dány, když z lékařských zpráv a zprávy o hospitalizaci, které jste předložil, tyto skutečnosti nevyplývají, soud o Vaší žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodu nerozhodoval. Nařízení výkonu trestu odnětí svobody zůstává v platnosti a soud Vás vyzývá, abyste trest odnětí svobody nastoupil nejdéle do 5 dnů od doručení tohoto přípisu a zprávy o svém zdravotním stavu předložil nejpozději při nástupu výkonu trestu příslušné věznici.“ Obviněný byl rovněž upozorněn, že v případě, pokud výkon trestu nenastoupí, dopustí se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že v předmětné trestní věci nemohl předseda senátu Městského soudu v Brně postupovat podle §322 odst. 1 tr. ř. (stanoví, že předseda senátu odloží na potřebnou dobu výkon trestu odnětí svobody, jestliže z lékařské zprávy o hospitalizaci odsouzeného v lůžkovém zdravotnickém zařízení nebo z jiných skutečností vyplývá, že by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví ), neboť pro aplikaci tohoto ustanovení nebyly splněny zákonné podmínky. Předseda senátu totiž nemůže odložit výkon trestu odnětí svobody jen na základě zprávy o ambulantním léčení, ale zásadně na základě lékařské zprávy o hospitalizaci odsouzeného v lůžkovém zdravotnickém zařízení, ze které či jiných skutečností by plynulo, že by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví. Přitom obviněný nepředložil ke své žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody žádnou takovou zprávu. Je třeba poukázat na znění §322 odst. 2 tr. ř. (stanoví, že požádá-li odsouzený o odklad výkonu trestu odnětí svobody z důvodů uvedených v odstavci 1, avšak předseda senátu má za to, že takové důvody nejsou zřejmě dány, vyzve odsouzeného, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici. Zjistí-li věznice, že zdravotní stav odsouzeného mu neumožňuje podrobit se výkonu trestu odnětí svobody, podle povahy navrhne soudu jeho odklad nebo přerušení ). Z citovaných ustanoveních plyne, že pokud předseda senátu neshledá důvody pro odklad výkonu trestu odnětí svobody podle §322 odst. 1 tr. ř., nezamítá návrh odsouzeného na odklad výkonu trestu, ale podle §322 odst. 2 tr. ř. jej vyzve k předložení lékařských zpráv při nástupu výkonu trestu příslušné věznici, nikoli soudu (srov. rozhodnutí č. 49/2005 Sb. rozh. tr.). Postupovat podle §322 odst. 1 tr. ř. může předseda senátu také v případě, pokud by z jiných skutečností, např. lékařské zprávy specializovaného lékařského pracoviště vyplynulo, že zdravotní stav odsouzeného je tak vážný, že by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví. Tak tomu může být např. u osob, jež na tzv. revers odmítnou hospitalizaci v nemocnici, a to přesto, že je jejich zdravotní stav vážný. Zmíněná situace však v případě obviněného nenastala.
Nelze akceptovat tvrzení obviněného Dipl. Ing. S. M., že mu uvedený přípis předsedy senátu nebyl dne 5. 3. 2010 doručen. V této souvislosti nutno zmínit rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 91 T 123/2011, který poukazuje i na skutkové okolnosti ohledně zdravotního stavu obviněného. V tomto rozhodnutí soud prvního stupně na str. 3 - 4 mimo jiné konstatoval: „…tvrzení obžalovaného, že podpis na jeho doručence je pouze falzifikátem (viz č. l. 12 spisu) zpochybnil sám obžalovaný následnou změnou výpovědi u hlavního líčení, kdy svůj podpis potvrdil, nicméně hájí se tím, že příslušný přípis nebyl obsahem obálky. Také posledně uvedená obhajoba je však vyvrácena obsahem spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 4 T 45/2009. Z v pořadí druhé žádosti o odklad trestu založené na č. l. 631 citovaného spisu a navazujících k žádosti předložených zpráv je totiž zřejmé, že obžalovaný ihned 5. 3. a několik následujících dnů opakovaně navštěvoval různé lékaře v Nemocnici Prostějov, kde byl sice upozorňován na jeho špatný zdravotní stav a vhodnost hospitalizace, avšak vždy tuto odmítl! Poslední návštěva byla realizována u primáře MUDr. G. dne 9. 3. 2010 s tím, že obžalovaný žádal potvrzení pro soud a lékař tedy konstatoval, že eventuální nástup trestu může ohrozit zdraví i život nemocného, nicméně i zde byla hospitalizace odmítnuta. Téhož dne 9. 3. 2010 obžalovaný tak znovu požádal o odklad výkonu trestu a 10. 3., tedy v jemu stanoveném termínu, výkon trestu nenastoupil. Je tedy posledně citovanými listinami vyvráceno jednoznačně tvrzení obžalovaného, že se nacházel kontinuálně od 6. 3. až do konce dubna 2010 v Nemocnici Prostějov.“ Prvostupňový soud rovněž uvedl: „…až poté, co předseda senátu dne 2. 4. 2010 vydával příkaz k dodání do výkonu trest, obžalovaný se k hospitalizaci uchýlil dne 9. 4. 2010, což potvrzuje lékařská zpráva na č. l. 668 připojeného spisu.“
Z toho, co bylo dosud řečeno, je zcela evidentní, že obviněný bez závažného důvodu nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, přičemž jednal úmyslně ve smyslu znění §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť jeho protiprávní jednání bylo zjevně chtěné, jak soud prvního stupně oprávněně uvedl na str. 5 rozsudku. Krajský soud v Brně na str. 2 napadeného usnesení důvodně zdůraznil: „O tom, že obžalovaný odmítal dobrovolně výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody nastoupit, svědčí i listinné důkazy, jimiž byl proveden důkaz a z nichž bylo zjištěno, že při náhodné kontrole hlídkou městské policie dne 24. 1. 2011 odmítal obžalovaný opakovaně sdělit svou pravou totožnost.“
Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný Dipl. Ing. S. M. svým jednáním, které je ve výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Brně popsáno a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, naplnil všechny zákonné znaky přečinu, jímž byl pravomocně uznán vinným. Správnému právnímu posouzení předmětného skutku, s nímž se v napadeném usnesení důvodně ztotožnil též Krajský soud v Brně, odpovídá ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně i tzv. právní věta. Právní námitky obviněného, které v mimořádném opravném prostředku formálně relevantně uplatnil, tudíž nebylo možno akceptovat.
S poukazem na popsané skutečnosti Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Dipl. Ing. S. M., neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k