ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.263.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 263/2014 -28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. března 2014 o dovolání podaném obviněným A. M. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2013, č. j. 5 To 233/2013-1695, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 113/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 4. 2013, č. j. 14 T 113/2012-1695 byl obviněný A. M. G. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným jednak (ad I./1,2) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jednak (ad II.) přečinem padělání pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil způsobem popsaným v jeho výrokové části.
Za to byl obviněný odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku mu byl (jakož i spoluobviněným K. H. a J. S.) uložen trest propadnutí věci týkajících se věcí specifikovaných ve výrokové části rozsudku na str. 5-7.
Rozsudkem obvodního soudu bylo rozhodnuto též o vině a trestu spoluobviněných K. H. a J. S.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění G. a H. rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze, který usnesením ze dne 20. 8. 2013, sp. zn. 5 To 233/2013, podle §256 tr. ř. obě odvolání zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení (v dovolání nesprávně „rozsudku“) odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Umara Switata dovolání , jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neboť má za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá rozpor mezi učiněným právním závěrem a skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, jemuž vytýká, že přeceňuje hodnocení důkazů, jež netvoří ucelený okruh. Zpochybňuje skutkový závěr o svém pachatelství na činu tvrzením, že provedené důkazy takový nesprávný závěr soudu vylučují. Argumentaci soudu považuje za poněkud nesrozumitelnou, odvolacímu soudu vytýká učinění spekulativního závěru v otázce množství vyrobeného metamfetaminu. Tvrzením, že „obecné soudy porušily zásadu libovůle moci soudní v rozhodování, která představuje jednu z hlavních zásad trestního řízení, a postupovaly v rozporu s principem presumpce neviny“, dovolatel namítá porušení čl. 8 odst. 2 Listiny.
Protože jeho vina nebyla bezpečně a nepochybně prokázána „zejména pro rozpor s čl. 7 odst. 1 Listiny, čl. 8 odst. 2 Listiny, čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 36 Listiny, čl. 5 odst. 1 Úmluvy, čl. 6 Úmluvy, čl. 8 odst. 1 Evropské Úmluvy, čl. 3 Ústavy a čl. 10 Ústavy“ navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř., současně zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a tomuto soudu věc vrátil, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnuté učinil v neveřejném zasedání.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání podala osoba oprávněná [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jinými slovy řečeno, v mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení může záležet jak ve vadném posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního práva hmotného, tak v nesprávném posouzení hmotně právních otázek jiných právních odvětví. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Povahu právně relevantních námitek proto nemají námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Po vyhodnocení námitek, které obviněný ve svém dovolání uplatnil, je třeba dospět k závěru, že tyto jím deklarovaný dovolací důvod nenaplňují. Je tomu tak proto, že obviněný, byť namítá (bod I/1 dovolání) nesprávné právní posouzení skutků uvedených v rozsudku nalézacího soudu v bodu I. jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a v bodu II. jako přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, žádné konkrétní výhrady hmotně právního charakteru (ve smyslu např. chybějícího znaku základní či kvalifikované skutkové podstaty, apod.) nevznáší. Jeho argumentaci je nezbytné vnímat jako polemiku s hodnocením důkazů soudy, ovšem navíc vedenou spíše v obecné rovině, neboť ani v tomto směru (např. poukazem na konkrétní obsah toho či onoho důkazu) nerozvádí, v čem dle jeho hodnocení spočívá jím tvrzený „rozpor mezi právním závěrem, který byl učiněn a skutkovými zjištěními soudu“ (bod II/2 dovolání) . Namítá-li obviněný, že „soud argumentuje poněkud nesrozumitelným způsobem“ , resp. že odvolací soud postupoval spekulativně, pak tyto výhrady nesměřuje vůči právnímu posouzení skutku, jenž je v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně vymezen, nýbrž vůči odůvodnění rozhodnutí. K tomu nezbývá než poznamenat, že takto v rámci dovolacího řízení postupovat nelze (§265a odst. 4 tr. ř.: Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné ).
Přezkoumání napadeného rozhodnutí postupem podle §265i odst. 3 tr. ř. není způsobilé vyvolat ani tvrzení dovolatele o porušení jeho ústavních práv učiněné poukazem na údajný rozpor s jednotlivými články Listiny, Ústavy či Úmluvy, neboť i ve vztahu k nim jde ze strany obviněného o pouhé obecné vyslovení nesouhlasu se skutkovými a od nich se odvíjejícími právními závěry soudů nižších stupňů. Plyne-li z citovaného ustanovení trestního řádu, že dovolací soud přezkum napadeného rozhodnutí provádí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání , pak je nezbytné uzavřít, že není jeho úkolem, aby domýšlel za dovolatele, v čem má jím uplatňovaná (avšak nekonkretizovaná) vada napadeného rozhodnutí spočívat, resp. v čem má spočívat tvrzený rozpor s ustanoveními právních předpisů, na které dovolatel bez specifikace souvislostí s posuzovanou věcí toliko obecně odkazuje.
Dovolání obviněného žádnou argumentaci, která by relevantním způsobem jím deklarovaný dovolací důvod věcně naplnila, neobsahuje.
Protože se obviněný argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodů rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod jím deklarovaný dovolací důvod (avšak současně ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje dovolací soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Pokud jde o návrh, který obviněný učinil ve vztahu k předsedovi senátu soudu prvního stupně, poté je nezbytné uvést, že návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. vůči Nejvyššímu soudu z jeho strany učiněn nebyl. Před dovolacím soudem proto nevyvstal úkol, aby ve smyslu citovaného ustanovení usnesením o přerušení výkonu trestu rozhodoval. Předseda senátu Nejvyššího soudu pak neshledal důvod k tomu, aby o přerušení výkonu trestu obviněného rozhodl způsobem upraveným v ustanovení §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. března 2014
JUDr. Ivo Kouřil
Předseda senátu