ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.413.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 413/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. dubna 2014 o dovolání, které podal obviněný MVDr. J. F. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 9 To 417/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 53/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 9. 2013, č. j. 37 T 53/2013-202 , byl obviněný MVDr. J. F. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
dne 1. 3. 2013 v době kolem 11:45 hodin řídil v obci Ú. , okr. P.-v., na ulici Š. ve směru k silnici č. ... osobní motorové vozidlo Volvo V70, s přívěsným vozíkem ....., kdy při této jízdě byl kontrolován hlídkou PČR, ačkoliv na základě oznámení, které bylo vydáno dne 30. 5. 2012 Městským úřadem v Přelouči po č. j. DSA-7/2012/WEŘ-12B-Zi, pozbyl dne 19. 6. 2012 řidičské oprávnění ve smyslu §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, kdy s tímto byl seznámen nejméně dne 5. 2. 2013 při silniční kontrole hlídkou PČR, přičemž mu byl zadržen řidičský průkaz.
Obviněný byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku a §67 odst. 2 písm. b) a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k peněžitému trestu třiceti denních sazeb ve výši 300,- Kč, tj. v celkové výměře 9.000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovení lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2013, č. j. 9 To 417/2013-231. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze (a též rozsudku soudu prvního stupně) podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Procházky dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávnost právní kvalifikace skutku spatřuje v tom, že soudy nevyslyšely jeho „naříkání v tom smyslu, že rozhodnutí o… námitkách o dosažení počtu 12-ti bodů ke dni jejich rozhodování nenabylo právní moci“. Obviněný poukazuje na to, že bezprostředně poté, co mu bylo rozhodnutí řádně doručeno, proti němu podal tzv. námitky. Podle ustanovení §85 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., má rozhodnutí o námitkách, včetně odvolání včas podaného, odkladný účinek. S konečnou platností bylo o jeho námitkách rozhodnuto až rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 2. 1. 2014, č. j.: KrÚ 106/2014/ODSH/14, které mu bylo doručeno do datové schránky až 9. 1. 2014. Toto rozhodnutí je dle dovolatele prejudiciálním rozhodnutím pro naplnění skutkové podstaty přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a Okresnímu soudu Praha-východ věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) po stručném shrnutí předchozího průběhu řízení a dovolatelem vznesených námitek uvedl, že jejich podstatou je zpochybnění objektu přisouzeného přečinu. Souhlasí s názorem obviněného, že je třeba se vždy zabývat tím, zda ve věci existuje vykonatelné rozhodnutí veřejné moci, jehož výkon měl pachatel mařit. Existenci takového rozhodnutí si orgány činné v trestním řízení hodnotí samostatně jako otázku předběžnou, neboť jde o posouzení viny obviněného. S námitkou dovolatele však nesouhlasí v tom směru, že v jeho případě v okamžiku činu vykonatelné rozhodnutí neexistovalo. Rozhodnutí o dosažení 12 bodů v bodovém ohodnocení bylo obviněnému, z důvodu jeho nezastižení, doručeno fikcí s účinky, které nastaly dnem 11. 6. 2012. Podotýká, že dovolatel zmíněné námitky podal teprve dne 14. 3. 2013 a tedy v podstatě dva týdny po spáchání projednávané trestné činnosti. S odkazem na ustanovení §123 zákona o silničním provozu zdůraznil, že podání námitek několik měsíců po doručení oznámení o dosažení 12 bodů nemá bez dalšího vliv na skutečnost, že obviněný pozbyl řidičského oprávnění marným uplynutím pětidenní lhůty k odevzdání řidičského průkazu. Podle státního zástupce rovněž nelze souhlasit s námitkou obviněného, který mylně podání námitek přisuzuje odkladný účinek, neboť suspensivní účinek je s nimi spojen pouze tehdy, pokud jsou podány ve lhůtě pěti dnů od doručení sdělení o dosažení 12 bodů. Závěrem dodal, že pokud by i opožděně podané námitky byly následně shledány důvodnými, měla by tato skutečnost vliv i na případnou trestní odpovědnost obviněného a mohla by být důvodem pro obnovu trestního řízení. O takovou hypotetickou situaci se však v posuzované věci nejedná. Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Dovolání obviněného je nezbytné pokládat za formálně naplňující jím uplatněný dovolací důvod, neboť z jeho argumentace je nezbytné vyvodit, že jím namítá nedostatek objektivní stránky přečinu, jímž byl uznán vinným, tj. že mařil výkon rozhodnutí orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, pro kterou příslušné oprávnění pozbyl. Obviněný nenamítá nedostatek znaku rozhodnutí orgánu veřejné moci , nýbrž (tvrzením o nástupu odkladného účinku opravného prostředku spojeného s jím podanými námitkami) že nelze učinit poznatek, že by vykonával činnost, pro kterou příslušné oprávnění pozbyl.
V mimořádném opravném prostředku tak uplatňuje námitku, kterou v celé své šíři již uplatnil v řízení před soudy nižších stupňů, jež se jí náležitě věnovaly. Nalézací soud ve vztahu k obviněným uplatněné obhajobě uvedl, že (str. 4 rozsudku) obviněnému „bylo oznámením ze dne 30. 5. 2012 … sděleno dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení s výzvou k odevzdání řidičského průkazu z důvodu pozbytí řidičského oprávnění“. Protože si zásilku zaslanou na adresu K. n. L. nevyzvedl, „fikce doručení nastala dne 11. 6. 2012, blokace řidičského oprávnění dne 19. 6. 2012“. Dále činí zjištění, že obviněný byl s vydáním tohoto oznámení seznámen při kontrole v obci D. dne 5. 3. 2013 a že teprve podáním ze dne 14. 3. 2013 „… v bodě II. podání podal námitky do oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení ze dne 30. 5. 2012, neboť v době, kdy mu bylo oznámení doručováno, pobýval mimo území České republiky“. Soud dále konstatuje, že v bodě III. tohoto podání se obviněný domáhal určení neplatnosti doručení a navrácení v předešlý stav a dále cituje obsah navazujících rozhodnutí Městského úřadu v Přelouči (usnesení ze dne 28. 3. 2013) a Krajského úřadu Pardubického kraje (ze dne 29. 5. 2013). Odvolací soud v reakci na odvolací námitky obviněného vůči závěrům soudu prvního stupně ve svém rozsudku (str. 3) uvedl, že se ztotožnil „s jeho úvahami a závěry týkajícími se následného námitkového řízení, které obžalovaný vyvolal u správního orgánu až dne 14. 3. 2013, tedy až po spáchání nyní posuzovaného jednání, když na tomto závěru nic nemění ani obžalovaným k odvolání přiložené listinné důkazy, kterými odvolací soud doplnil dokazování, neboť je třeba uvážit, že oznámení o pozbytí řidičského oprávnění z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení nebylo v předepsaném řízení nikdy zrušeno a je tak třeba ho plně respektovat, zejména když nebyly zjištěny žádné vady v postupu doručení tohoto oznámení obžalovanému, které nastalo tzv. fikcí“.
Na toto posouzení věci soudy nižších stupňů může navázat soud dovolací tím, že ani z listinných důkazů, které obviněný přiložil ke svému mimořádnému opravnému prostředku, neplyne nic, co by mělo svědčit ve prospěch petitu učiněného v jeho dovolání.
Ustanovení zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), konkrétně ustanovení
§123c odst. 3, dle něhož: Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně nebo elektronickou cestou oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno.
§123c odst. 5, dle něhož: Řidič, který pozbyl odbornou způsobilost podle odstavce 3 je povinen výzvu podle odstavce 3 splnit.
§123f odst. 1, dle něhož: Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.
§123f odst. 4, dle něhož: Podá-li řidič námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, běh lhůt stanovených v §123c odst. 3 se přerušuje ode dne doručení námitek příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do dne, v němž rozhodnutí podle odstavce 3 nabude právní moci.
lze z hlediska řešené problematiky vyložit pouze tak, jak již učinil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 951/2012, tj. že účinky dovozované obviněným lze s podáním námitek spojovat jen v případě, že byly uplatněny v průběhu lhůty pěti pracovních dnů od doručení oznámení o dosažení 12 bodů.
Lze proto zcela odkázat na argumentaci obsaženou v označeném rozhodnutí, v němž Nejvyšší soud uvedl, že „v projednávané věci se jedná o rozhodnutí podle ustanovení §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., podle něhož příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno. Podle ustanovení §123f odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., podá-li řidič námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, běh lhůt stanovených v §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. o silničním provozu se přerušuje ode dne doručení námitek příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do dne, v němž rozhodnutí podle odstavce 3 §123f zák. č. 361/2000 Sb. nabude právní moci. Jak vyplývá z judikatury i komentářové literatury, je toto ustanovení v praxi někdy mylně vykládáno tak, že námitky proti záznamu, kterým bylo dosaženo 12 bodů, mohou být podány toliko do pěti pracovních dnů ode dne doručení oznámení. S ohledem na dikci ustanovení §123f odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. je možné námitky podat kdykoliv (není zde stanovena žádná lhůta pro jejich podání), ovšem pouze v případě, že jsou uplatněny v průběhu lhůty pěti pracovních dní od doručení oznámení o dosažení 12 bodů, která je stanovena v §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., lze s jejich podáním spojovat právní následek přerušení lhůty, po jejímž uplynutí dojde ze zákona k pozbytí řidičského oprávnění. Jde o lhůtu k provedení úkonu, který je v dispozici držitele řidičského oprávnění, přičemž nedodržení lhůty má za následek ztrátu možnosti úkon úspěšně provést, tzn. provést tak, aby měl za následek přerušení běhu lhůty pěti pracovních dnů od doručení oznámení o dosažení 12 bodů.“
Dovozovat právní závěr, že v době řízení motorového vozidla dne 1. 3. 2013 obviněný nejednal způsobem, který vyjádřila napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů (tj. že mařil výkon rozhodnutí orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, pro kterou příslušné oprávnění pozbyl) odkazem na ustanovení §85 odst. 1 správního řádu (dle něhož: Nestanoví-li zákon jinak, má včas podané a přípustné odvolání odkladný účinek. V důsledku odkladného účinku odvolání nenastává právní moc, vykonatelnost, ani jiné právní účinky rozhodnutí. ), je nepřípadné proto, že v citovaném ustanovení upravuje dovolatelem zmiňovaný zákon suspensivní účinek (jen) ve vztahu k označenému opravnému prostředku – odvolání. Z jeho znění proto nelze dovozovat, že by se tomuto opravnému prostředku přiznaný účinek, mající vliv na vykonatelnost rozhodnutí, měl vztahovat na řízení vyvolané podáním námitek, tj. na realizaci oprávnění upraveného pro řidiče ve vztahu k zápisu bodů do registru řidičů zněním §123f odst. 1 zákona o silničním provozu. Nelze tak činit již proto, že účinek dovozovaný obviněným (ovšem nesprávně) skrze ustanovení §85 odst. 1 správního řádu ve vztahu k pozbytí oprávnění k řízení motorových vozidel upravuje speciálně ustanovení §123f odst. 3 zákona o silničním provozu. Tím spíše nelze tvrdit, že by dovozená trestní odpovědnost měla být vyloučena na základě podání námitek až po spáchání skutku, který je předmětem trestního řízení.
Vliv takto realizovaného oprávnění obviněným na výsledky trestního řízení by mohl nastat pouze v případě, pokud by odvolací správní orgán na základě opožděně podaných námitek dospěl k závěru o jejich důvodnosti, kdy sama tato skutečnost by mohla následně být důvodem pro obnovu trestního řízení podle §277 a násl. tr. ř. Ze spisového materiálu je však zřejmé, že obviněný podal námitky do oznámení proti dosažení 12 bodů v bodovém ohodnocení dne 30. 5. 2012, kterým Městský úřad v Přelouči usnesením ze dne 28. 3. 2013, č. j. MUPC 5200/2013 nevyhověl. Následnému odvolání obviněného proti tomuto usnesení nevyhověl ani Krajský úřad Pardubického kraje rozhodnutím ze dne 15. 7. 2013, č. j. KrÚ 49998/2013/ODSHI14 (č. l. 179-181), neboť podané odvolání zamítl a napadené usnesení potvrdil. Následným rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 12. 8. 2013, č. j. KrÚ 57081/2013/ODSH/14 (č. l. 191-194) bylo sice rozhodnutí Městského úřadu Přelouč, oddělení dopravně správních agend, ze dne 29. 5. 2013, vydané pod č. j. MUPC 9333/2013 zrušeno a věc byla tomuto orgánu vrácena k novému projednání, avšak nově vydaným rozhodnutím Městského úřadu Přelouč, odboru vnitřních věcí oddělení dopravně správních agend ze dne 9. 10. 2013, č. j. MUPC 16506/2013 byly námitky obviněného zamítnuty, přičemž rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 2. 1. 2014, č. j. KrÚ 106/2014/ODSH/14 (č. l. 240-242) došlo k zamítnutí odvolání obviněného a k potvrzení napadeného rozhodnutí. Je proto zjevné, že ani rozhodnutím, které obviněný přiložil ke svému dovolání, nedošlo ke změně, která by vedla k závěru o nesprávnosti právních závěrů obsažených v dovoláním napadených rozhodnutí (v důsledku nesprávně zjištěného skutkového stavu věci) a tím k nesprávnosti právního posouzení skutku, jímž byl obviněný shledán vinným. V posuzovaném případě se nejedná ani o onu hypotetickou procesní alternativu, kterou jako možnou, v případě následně provedených změn v rozhodnutích správních orgánů, naznačil ve svém vyjádření státní zástupce.
Protože obviněný své dovolání uplatnil zjevně neopodstatněně, bylo o jeho mimořádném opravném prostředku rozhodnuto způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil