ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.797.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 797/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2008 dovolání, které podal obviněný M. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 2 To 454/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 63/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 6 T 63/2007, byl obviněný M. Č. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Tímtéž rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 30. 3. 2007, sp. zn. 1 Zt 136/2006, pro skutek specifikovaný na str. 11 až 13 výroku rozsudku. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený subjekt odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. Č. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 2 To 454/2007, byl z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen v odsuzující části ve výroku o trestu a ve výrocích o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k poškozeným M. P. a V. K. Dále za splnění podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněného M. Č. podle §250 odst. 3 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. P. a V. K. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný M. Č. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení.
Obviněný namítl, že jeho jednání nemohlo naplnit skutkovou podstatu trestného činu podvodu, neboť všichni účastníci smluv si byli dobře vědomi toho, že si předmětné služby objednávají na 24 měsíců, věděli jaký telefon si objednávají a jaký tarif budou platit. Svým podpisem pak stvrdili správnost všech údajů. V této souvislosti obviněný zdůraznil, že neuváděl jiného v omyl ani nemohl využít omylu. Vyčíslená škoda, která je obsahem výrokové části rozsudku, nemůže odpovídat skutečnosti, neboť v celém řízení nebylo prokázáno, že by to byl právě on, kdo tuto škodu způsobil. Z těchto důvodů má za to, že je naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 6 T 63/2007, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouci, sp. zn. 2 To 454/2007, a Okresnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Úvodem vyjádření státní zástupce shrnul dosavadní průběh řízení. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Státní zástupce podotkl, že obviněný namítá, že neuváděl nikoho v omyl ani nemohl využít omylu. Neuvádí však žádnou konkrétní námitku, kterou by vytýkal nesoulad obsahu tzv. skutkové věty a objektivních zákonných znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. „uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti“. Takovéto námitky nevznáší ani ve vztahu k dalším zákonným znakům trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. nebo ve vztahu ke správnosti, resp. nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení.
Dále státní zástupce zdůraznil, že obviněný v podstatě tvrdí, že účastnické smlouvy byly řádně uzavřeny, přičemž odmítá tu část ve skutkových větách podrobně rozvedených skutkových zjištění, podle které osoby, se kterými sepisoval účastnické smlouvy, přesvědčil různými nepravdivými legendami o tom, že účastnické smlouvy budou legálně převedeny na jiné osoby, které uhradí poplatky za telekomunikační služby. Teprve na podkladě těchto primárně skutkových námitek namítá absenci některých zákonných znaků trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. V této souvislosti státní zástupce podotkl, že rovněž námitky ohledně výše škody se netýkají nesprávné aplikace hmotně právního ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., které stanoví zákonná kritéria pro stanovení výše škody. Obviněný se omezuje pouze na paušální tvrzení, podle kterého nebylo prokázáno, že to byl právě on, kdo škodu způsobil. Podle státního zástupce všechny dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani jinému důvodu dovolání obsahově neodpovídají.
Závěrem vyjádření státní zástupce s poukazem na výše popsané skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyjádřil souhlas, aby i případně jiné rozhodnutí o dovolání bylo učiněno v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. Č. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný M. Č. uplatňuje v dovolání výhrady, které deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Předně namítá, že všichni účastníci smluv si byli dobře vědomi toho, že si předmětné služby objednávají na 24 měsíců, věděli jaký telefon si objednávají a jaký tarif budou platit; svým podpisem stvrdili správnost všech údajů. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky ve své podstatě primárně zpochybňují správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze celé události obviněný dovozuje právní vadu ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, tj. že neuváděl jiného v omyl ani nemohl omylu využít. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. To platí i pro námitku obviněného, že vyčíslená škoda, která je obsahem výrokové části rozsudku, nemůže odpovídat skutečnosti, neboť v celém řízení nebylo prokázáno, že by tuto škodu způsobil. V posuzované trestní věci je pro dovolací soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Olomouci a podrobně rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Z odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je též patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Rovněž uvedl, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů. S těmito závěry se ztotožnil Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci. V této souvislosti v odůvodnění napadeného rozsudku mimo jiné konstatoval: „…Okresní soud všechny provedené důkazy správně vyhodnotil, když uznal obžalovaného vinným v rozsahu popsaném v odsuzující části výroku napadeného rozsudku a jeho jednání kvalifikoval jako trestný čin podvodu dle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., když obžalovaný ke škodě cizího majetku sebe a jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a zamlčel podstatné skutečnosti a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Obžalovaný sice popírá, že by se tohoto jednání dopustil, avšak v průběhu dokazování připustil, že některé SIM karty předal dalším osobám, např. svědkům S. a N. a je usvědčován výpověďmi svědků, se kterými uzavíral jednotlivé smlouvy, a kteří popsali, že to byl obžalovaný, který je utvrzoval v tom, že mohou zakoupit dotované mobilní telefony, přičemž ohledně SIM karet, které nechtěli a dalších zásilek mobilních telefonů, které rovněž nechtěli používat, vše sám zařídí, že je to obvyklé a legální. Dále je usvědčován listinnými důkazy ohledně výše způsobené škody a ohledně toho, že byl se svými právy a povinnostmi dealera řádně seznámen. Je usvědčován i výpovědí svědka M., který uvedl, jaké byly povinnosti obžalovaného, jaké problémy v důsledku jeho činnosti vznikly s tím, že dealeři pracovali samostatně a nikoliv ve skupinách, jak tvrdí obžalovaný. Svědci S. a N. pak uvedli, za jakých okolností od obžalovaného SIM karty obdrželi“ (vše na str. 6 rozsudku soudu druhého stupně).
V dovolání není namítáno, že předmětný skutek (viz jeho popis na str. 1 až 10 výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výhrady obviněného směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Olomouci (následně i Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného M. Č. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. června 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k