ECLI:CZ:NSS:2012:7.ANS.15.2012:15
sp. zn. 7 Ans 15/2012 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2012, č. j. 30 A 35/2012 –
38,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2012, č. j. 30 A 35/2012 – 38,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) se podanou žalobou domáhá ochrany před nečinností
Městského soudu v Praze. Protože při podání žaloby nebyl zaplacen soudní poplatek, krajský
soud vyzval stěžovatele k jeho úhradě a spolu s výzvou mu zaslal tiskopis vzor 060 o. s. ř.
(dále jen „tiskopis“) pro případ, že by požádal o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel
ve stanovené lhůtě poplatek nezaplatil a požádal o osvobození od soudních poplatků s poukazem
na své sociální poměry a nedostatek prostředků. Aniž by vrátil vyplněný tiskopis, připojil k této
své žádosti poštovní poukázku Úřadu práce, Krajská pobočka Pardubice ze dne 13. 4. 2012
o zaslání částky 3.410 Kč na adresu stěžovatele a čestné prohlášení, v němž mimo jiné uvedl,
že bydlí „polonájemním“ způsobem, je zatížen velkým množstvím peněžních závazků, je plným
invalidou a příjemcem státní podpory, což prokazují listiny orgánu státní správy uložené ve spisu
sp. zn. 30 Na 11/11. Na základě těchto skutečností dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatel
neprokázal skutečnosti rozhodné pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Tiskopis je
vzorem standardně používaným v případě žádosti o osvobození od soudního poplatku
a při řádném vyplnění poskytuje dostatečný obraz o tvrzených poměrech žadatele. Jsou-li v něm
uvedené údaje také řádně doloženy, je hodnotnou matérií pro úvahu o splnění podmínek
pro osvobození od soudního poplatku. Stěžovatel však nabízené možnosti nevyužil a skutečnosti,
k nimž byl vyzván, v potřebném rozsahu netvrdil a neprokázal. Proto krajský soud stěžovatelovu
žádost o osvobození od soudního poplatku zamítl.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž poukázal
na čestné prohlášení a stvrzenku o vyplacení přiznané státní podpory. Krajský soud tyto
skutečnosti v podstatě zamlčuje stejně jako to, že jsou mu známy poměry stěžovatele. Krajský
soud ani nedospěl k závěru, že přiznané údaje jsou nepravdivé. Tiskopis není předepsán zákonem
a judikatura způsob doložení nedostatečných poměrů čestným prohlášením připouští. Stěžovatel
dále namítal, že mu byl tiskopis zaslán v jediném vyhotovení a navíc je objemný, takže jeho
zaslání poštou je finančně neúnosné pro osobu v hmotné nouzi. Krajský soud pouze cituje zákon
bez rozmyslu ohledně možného odejmutí přiznaného osvobození a jeho negativní upravení
vedení řízení je nesrozumitelné. Nesprávné je i poučení o opravném prostředku, když odvolání
ani kasační stížnost proti usnesení o negativním upravení vedení řízení nejsou přípustné.
Proto stěžovatel navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti, protože nejsou
splněny dvě podmínky řízení. Především nebyl zaplacen soudní poplatek za řízení o kasační
stížnosti (§2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů; položka 19 sazebníku poplatků, který je přílohou citovaného zákona) a stěžovatel také
není zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Podle judikatury Nejvyššího správního soudu
„v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození
od soudních poplatků není třeba trvat na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném
zastoupení advokátem.“ (rozsudek ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37). Trvání na těchto
podmínkách, vzhledem k povaze napadeného usnesení, by vedlo k popření cíle, který účastník
podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být
zkoumán závěr, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv. Kasační
stížnost je proto nutno posoudit jako přípustnou.
Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační
stížnosti (§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4
věta před středníkem s. ř. s.).
Osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana
účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem poplatkové
povinnosti. Podle ust. §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.
Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru,
že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv
za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení
ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
Podle citovaného ustanovení je na účastníkovi, aby o osvobození od soudních poplatků
požádal a aby doložil (prokázal), že nemá dostatečné prostředky k tomu, aby soudní poplatek
zaplatil. Požádá-li účastník o osvobození od soudních poplatků, postupuje se obvykle tak, že je
mu zaslán tiskopis s tím, aby byl ve stanovené lhůtě vyplněn a s připojenými potřebnými
potvrzeními soudu vrácen, aby bylo možno na jeho podkladě o žádosti rozhodnout. Vyplnění
a odeslání tohoto tiskopisu není ovšem jediným možným způsobem, jak účastník může prokázat,
že nemá dostatečné prostředky. Účastník může nepochybně nedostatek prostředků pro zaplacení
soudního poplatku prokázat i jinak, ale vždy tak, aby to poskytovalo úplný obraz o jeho
majetkových a osobních poměrech.
Při zkoumání existence nedostatku prostředků je potřebné zdůraznit, že účastníka
zatěžuje jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Pokud chce tedy být se svou žádostí
o osvobození od soudních poplatků úspěšný, musí jednak uvést, v čem spočívá nedostatek
prostředků, v důsledku něhož nemůže soudní poplatek uhradit, jednak musí takové tvrzení řádně
doložit. Právní úprava institutu osvobození od soudních poplatků neukládá soudu povinnost,
aby za účastníka zjišťoval další skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti o osvobození
od soudních poplatků (k otázce dokládání nedostatku prostředků žadatelem o osvobození
od soudních poplatků viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz).
V dané věci se krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení zcela opomněl věcně
vypořádat s listinami založenými ve spise vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 30 Na 11/11,
na které stěžovatel ve svém čestném prohlášení odkazoval. Krajskému soudu byla přitom
existence tohoto spisu i listin v něm založených známa. V odůvodnění napadeného usnesení totiž
zmiňuje potvrzení o poskytnuté dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvku na živobytí
ze dne 6. 12. 2011 vydané Městským úřadem v Poličce.
Povinností soudu je věcně posoudit vše, co mu žadatel předloží k prokázání svých
osobních a majetkových poměrů. Přitom mu nic nebrání akceptovat i žadatelem předložená
sdělení, potvrzení či prohlášení, vytvářejí-li dostatečný podklad k posouzení jeho celkové osobní
a majetkové situace žadatele. Stěžovatel jistě čestným prohlášením a listinami založenými v jiném
spise vedeném v jeho věci u krajského soudu prokazoval svou nemajetnost a krajský soud byl
povinen posoudit, zda se jedná o důkazy, ze kterých by bylo možno dovozovat nedostatek
prostředků stěžovatele k placení soudních poplatků. S těmito skutečnostmi se však krajský soud
nijak nevypořádal. Proto je napadené usnesení nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů
ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu čestné prohlášení (ve spojení s listinami,
na které stěžovatel odkazoval) poskytlo krajskému soudu shodné či přinejmenším obdobné
množství informací, jaké by získal z vyplněného tiskopisu. Stěžovatel tak doložil své majetkové
a sociální poměry, čímž splnil svou povinnost tvrzení. V situaci, kdy účastník tvrdí, že nemá
žádné příjmy ani majetek větší hodnoty, nemůže být nucen k doložení tohoto tvrzení,
neboť negativní tvrzení nelze prokázat. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu
„postup krajského soudu, jenž zamítl návrh na ustanovení zástupce (§35 odst. 7 s. ř. s.) s odůvodněním,
že stěžovatelka neprokázala tvrzení o své majetkové situaci listinnými důkazy, přičemž tato tvrzení stěžovatelky
spočívala v tom, že nemá žádný majetek ani příjmy, je vadný a je důvodem pro zrušení takového usnesení. Krajský
soud svým postupem popřel tzv. negativní důkazní teorii, podle níž nelze dokazovat neexistující skutečnosti“
(srov. rozsudek ze dne 26. 7. 2006, č. j. 3 Azs 35/2006 - 104). V takovém případě může soud
zkoumat pouze pravděpodobnost a věrohodnost tvrzení účastníka, zejména v kontextu
jeho jiných tvrzení a obsahu spisu, případně jej vyzvat k prokázání skutečností, které prokázat lze.
Následně může (viz např. rozsudek ze dne 26. 7. 2011, č. j. 2 As 78/2011 - 27, www.nssoud.cz)
posoudit otázku, jedná-li se v dané věci o výjimečnou situaci, kdy jsou pro osvobození
od soudních poplatků zvlášť závažné důvody. Postup krajského soudu, který v lpěl na vyplnění
tiskopisu, ačkoliv disponoval informacemi, které mohl a měl v návaznosti na stěžovatelův návrh
vyhodnotit, lze považovat za nadbytečný formalismus.
Nedůvodná je však stížní námitka, že tiskopis byl stěžovateli zaslán v jednom vyhotovení.
Tato skutečnost neměla žádný vliv na jeho procesní práva ani zákonnost napadeného usnesení.
Stěžovatel ostatně ani nespecifikuje, o jaký vliv by se mělo jednat. Stejně tak nedůvodná je
námitka, že krajský soud nesprávně poučil stěžovatele o možnosti podat kasační stížnost
proti usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků. Podle konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce
a osvobození od soudních poplatků není rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení
(srov. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 – 47, publ. pod č. 108/2004 Sb. NSS,
www.nssoud.cz), a kasační stížnost proti němu je proto přípustná.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.). Ve věci
rozhodl bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ust. §109 odst. 2 s. ř. s.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. září 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu