ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.184.2017:47
sp. zn. 7 As 184/2017 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) D. M., a b) H. M., proti
žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 4, Praha 2, v řízení o kasační
stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2017,
č. j. 6 A 83/2017 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Podanou žalobou se žalobci domáhali ochrany před nezákonným zásahem žalovaného,
který spatřovali v protiprávním a neoprávněném zpracování jejich osobních údajů. Usnesením
ze dne 25. 5. 2017, č. j. 6 A 83/2017 – 42, městský soud nepřiznal žalobcům osvobození
od soudních poplatků.
[2] V odůvodnění usnesení městský soud uvedl, že žalobci sice soudu zaslali vyplněná
prohlášení a předložili určité dokumenty k doložení svých poměrů, vyplněná prohlášení však
nepodepsali s odůvodněním, že nemusí být pravdivá ani úplná. V podání ze dne 17. 5. 2017 pak
uvedli, že je jim znemožněno pravdivě tvrdit a prokazovat své majetkové poměry, aniž by ale
uvedli konkrétní důvody, které jim v tom brání. Obecné tvrzení ohledně „široké škály zásahů“ či
„četnosti zásahů likvidačních povah“ takovým důvodem není. Z předložených dokladů je mimo to
zřejmá jejich neúplnost. Břemeno tvrzení a důkazní o nepříznivé majetkové situaci tíží výlučně
žalobce. Jelikož žalobci soudu neposkytli úplný a věrohodný obraz o svých majetkových
a osobních poměrech, nebyly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků.
II.
[3] Proti tomuto usnesení podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) v zákonné lhůtě blanketní
kasační stížnost. V rámci odstranění vad ji doplnili obsáhlým a ne zcela srozumitelným podáním,
ze kterého se důvodů pro osvobození od soudního poplatku okrajově dotýká pouze pasáž
II. D. (odstavce 186 až 212) a pasáž II. F. (odstavce 218 až 229). Z n ich ve stručnosti vyplývá,
že stěžovatelé se cítí být obětí společnosti a že formulář o majetkových poměrech by neposkytl
přesný obraz o jejich finanční situaci s ohledem k tomu, že jsou obětí majetkových trestných činů
a že na obranu proti nim musí vynakládat nemalé množství finančních prostředků a času. Jsou
dotčeni nezákonnými zásahy státní správy a jiných osob, což je ohrožuje z hlediska existence
a důstojných životních podmínek; soudu vytýkají, že tyto skutečnosti nezohlednil. Současně
poukazují na svůj nepříznivý zdravotní stav, dlouhodobé a nákladné léčení. Městský soud
neposoudil ani sociální poměry stěžovatelů. Poukazují také na probíhající exekuce, neshody
s bankovními institucemi a jinými orgány. Domnívají se, že neosvobozením od soudních
poplatků jsou trestáni za protiprávní jednání orgánů státní správy a dalších osob. Z uvedených
důvodů stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s napadeným usnesením
městského soudu. Stěžovatelé nesplnili svoji povinnost tvrdit a prokázat, jaké jsou jejich
majetkové a osobní poměry tak, aby soud mohl posoudit, zda jsou jejich poměry takové, že by
odůvodňovali osvobození (ať už úplné nebo částečné) od soudních poplatků. V odůvodnění
napadeného usnesení je pak dostatečně a srozumitelně vysvětleno, z jakých důvodů má městský
soud za to, že tvrzení stěžovatelů a jimi předložené dokumenty považuje za nedostatečné k tomu,
aby umožnily soudu vytvořit si úplný a věrohodný obraz o majetkových a osobních poměrech
stěžovatelů. Soud nemá povinnost jakýmkoliv způsobem zjišťovat, jaké jsou poměry žadatelů
o osvobození od soudních poplatků. Povinnost tvrdit a prokázat všechny rozhodné skutečnosti
naopak mají žadatelé, kteří ovšem této povinnosti nedostáli, jak se podává z napadeného
usnesení. Městský soud tedy nemohl žádosti stěžovatelů vyhovět. Žalovaný proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost, ani na povinném zastoupení stěžovatelů advokátem v řízení o kasační
stížnosti. Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta
žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního
poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další
řetězení téhož problému. Trvání na těchto podmínkách, vzhledem ke specifické povaze
napadeného usnesení, by vedlo k popření cíle, jenž účastníci podáním žádosti sledovali,
a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom,
zda účastníci měli být od soudních poplatků osvobozeni či nikoliv (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77, a ze dne 31. 10. 2012 č. j. 4 As 64/2012 - 14). Z uvedených důvodů proto
Nejvyšší správní soud nerozhodoval o žádosti stěžovatelů ze dne 21. 7. 2017 o osvobození
od soudního poplatku za podanou kasační stížnost.
[8] Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s posouzením právní otázky splnění
zákonných podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ze strany městského soudu.
[9] Z §36 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že účastníkovi lze přiznat osvobození od soudních
poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka. Žadatel je povinen soudu prokázat věrohodným
způsobem své majetkové a sociální poměry. Je výlučně na účastníkovi, aby svoji finanční
a majetkovou situaci soudu dostatečně konkrétně popsal a předložil doklady
prokazující nedostatek finančních prostředků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní,
soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod
č. 537/2005 Sb. NSS) a žádost zamítne.
[10] Městský soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků s odkazem na břemeno tvrzení
a důkazní, které nese žadatel o osvobození od soudních poplatků. S posouzením věci městským
soudem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje, neboť stěžovatelé tato břemena neunesli tím,
že sami výslovně zpochybnili úplnost a správnost svých tvrzení. Prohlášení o osobních
a majetkových poměrech odmítli podepsat s tím, že za správnost a pravdivost v nich uvedených
informací neručí. Nevěrohodností či neúplností tvrzení stěžovatele o existenci předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků se zdejší soud již dříve zabýval a dospěl k závěru, že tato
okolnost vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno (viz rozsudek ze dne 26. 8. 2009,
č. j. 1 As 39/2009 - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS). Městský soud tedy postupoval správně,
pokud takové žádosti nevyhověl.
[11] Městský soud nespoléhal pouze na vyplnění formuláře o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech, nýbrž pokusil se potřebné informace shromáždit i ze samotných
podání stěžovatelů (srov. str. 1-4 napadeného usnesení). Postupoval tedy v souladu s rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2008, č. j. 4 Ads 90/2008 - 130 (k tomu srov. také
usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009 – 95, publ.
pod č. 2163/2011 Sb. NSS). Ani tímto způsobem však nedospěl ke komplexní představě
o majetkových poměrech stěžovatelů.
[12] Nutno podotknout, že kasační stížnost stěžovatelů se s odůvodněním usnesení městského
soudu v podstatných částech argumentačně míjí. Městský soud stěžovatelům nebránil,
aby uplatnili veškerá tvrzení o svých majetkových poměrech, včetně vyčíslení nákladů
na vedená správní a soudní řízení atd. To ovšem stěžovatelé ke své tíži neučinili. Z jimi
doložených informací přitom nevyplývá, že by jim jejich situace bránila soudní poplatek uhradit,
resp. že by požadavek na jeho uhrazení představovalo nepřekonatelnou překážku pro přístup
k soudu.
[13] Městský soud stěžovatelům dále vytkl, že poukázali na „širokou škálu zásahů“ či
na „četnost zásahů likvidačních povah“, přičemž neuvedli, o jaké konkrétní zásahy se jedná
a jakým způsobem jim znemožňují pravdivě a úplně tvrdit a prokázat jejich majetkové poměry.
Pokud tak stěžovatelé činí až v řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud k těmto
skutečnostem nemůže přihlédnout. Povinností stěžovatelů bylo uvést všechny tyto okolnosti
v řízení před městským soudem, k čemuž byli vyzváni a náležitě poučeni. Usnesení městského
soudu je podrobeno pouze omezenému přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu; princip
úplné apelace se zde neuplatní. Jinými slovy, stěžovatelé obecně nemůžou uvádět nové
skutečnosti a důkazy až v řízení před Nejvyšším správním soudem (§109 odst. 5 s. ř. s.).
[14] Nejvyšší správní soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že stěžovatelé si rizika,
že s žádostí pravděpodobně neuspějí, museli být vědomi, neboť již v minulosti u Nejvyššího
správního soudu neuspěli s obdobnými kasačními stížnostmi (viz rozsudky ze dne 29. 6. 2016,
č. j. 6 As 101/2016 - 35; ze dne 7. 6. 2017, č. j. 6 As 86/2017 - 32; ze dne 10. 4. 2017,
č. j. 7 As 85/2017 – 15; ze dne 20. 7. 2017, č. j. 10 As 127/2017 - 57).
[15] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že městský soud rozhodl o neosvobození
stěžovatelů od soudních poplatků v souladu se zákonem.
[16] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[17] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatelů na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto
bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů
nutných pro rozhodnutí, čímž odpadl důvod návrhu.
[18] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelé nebyli v řízení o kasační stížnosti úspěšní, proto nemají
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. září 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu