ECLI:CZ:NSS:2022:7.AZS.357.2021:23
sp. zn. 7 Azs 357/2021 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: I. B., zastoupen
JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1, Praha 10, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2021, č. j. 1 Az 26/2020 - 36,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2021, č. j. 1 Az 26/2020 - 36,
se z r ušuj e .
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2020, č j. OAM-422/ZA-ZA11-LE24-2019,
se z r ušuj e a věc se v rac í žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 3. 2020, č. j. OAM-422/ZA-ZA11-LE24-2019,
nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana dle §§12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále též
„městský soud“), který ji napadeným rozsudkem zamítl. Zdůraznil, že žalobce v soudním řízení
svůj azylový příběh značně pozměnil. Zatímco ve správním řízení uvedl jako důvod podání
žádosti výši penzí na Ukrajině a problémy s finanční správou, která po něm vymáhá údajný dluh
na daních, v žalobě argumentoval především zhoršenou bezpečnostní situací na Ukrajině,
obavami z možného nasazení do bojů v případě návratu a ekonomickou nemožností vnitřního
přesídlení. Brojil rovněž proti nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu. Městský soud připustil,
že bezpečnostní situace v Doněcké a Luhanské oblasti nebyla příznivá. Žalobce nicméně pochází
ze stovky kilometrů vzdálené Ivano-frankovské oblasti, kde k žádným bezpečnostním incidentům
nedocházelo. Ukrajina byla nadto krom Krymu a Doněcké a Luhanské oblasti považována
za bezpečnou zemi původu. Žalobce ani nezdůvodnil, jak se jej konflikt na východě země
konkrétně dotkl. Azylově relevantní důvod přitom nezakládá bez dalšího skutečnost, že následky
konfliktu negativně ovlivňují život v celé zemi. S ohledem na to, že žalobce žil mimo oblast
zasaženou konfliktem, byla jeho námitka nemožnosti vnitřního přesídlení mimoběžná.
Nedůvodné byly rovněž obavy žalobce z možného odvedení a nasazení do bojů důvodné. Jednak
v době vydání napadeného rozsudku neprobíhal na území Ukrajiny otevřený válečný konflikt,
a dále žalobce nesplňoval s ohledem na svůj věk a zdravotní stav odvodové podmínky. Městský
soud neshledal ani nedostatky zjištěného skutkového stavu. Ztotožnil se rovněž s tím, jak
žalovaný posoudil zbývající důvody žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný
podle něj postupoval správně a v souladu se zákonem. Opatřil si relevantní důkazy, které správně
vyhodnotil a své rozhodnutí náležitě odůvodnil.
III.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Zopakoval důvody podání žádosti o udělení
mezinárodní ochrany a namítl, že městský soud skutkové okolnosti jeho případu ignoroval.
Nevypořádal se se všemi prezentovanými důvody podané žádosti, ale naopak je nemístně
zlehčoval a zčásti ignoroval. Stěžovatel přitom jasně prezentoval své obavy z návratu do vlasti,
kde probíhá dlouhodobý vnitrostátní ozbrojený konflikt, který vytváří prostředí nestability,
nejistoty a beztrestnosti na celé Ukrajině. Ten navíc nepolevuje na intenzitě, ale naopak zesílil.
Nadto došlo nedávno k vojenské konfrontaci Ukrajiny s Ruskou federací v Azovském moři, což
zvýšilo mezi oběma státy napětí, které přetrvává. V případě povinnosti nastoupit do armády
se stěžovatel obává o svůj život. Nechce jít válčit také s ohledem na své vyznání. Dle stěžovatele
nebyla dostatečně vyvrácena jeho argumentace, která jednoznačně potvrzuje důvodnost žádosti
o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil městskému soud k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že dostatečně zjistil skutečný stav
věci, shromáždil relevantní podklady a podrobně se zabýval všemi tvrzeními stěžovatele. Městský
soud se v napadeném rozsudku rovněž vyjádřil podrobně a srozumitelně ke všem žalobním
bodům. S jeho právním názorem se žalovaný plně ztotožnil. K námitce týkající se vyznání
stěžovatele doplnil, že byla poprvé uplatněna až v kasační stížnosti a navíc není specifikováno,
o jaké konkrétní vyznání se jedná. K situaci na východě Ukrajiny žalovaný odkázal na možnost
vnitřního přesídlení. Skutečnost, že ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny nepřímo dopadal
na celé obyvatelstvo, podle něj není možné považovat za azylově relevantní. Žalovaný proto
navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Vzhledem k tomu, že v projednávané věci v řízení před městským soudem rozhodoval
samosoudce, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a odst. 1 s. ř. s. nejdříve otázkou
přijatelnosti kasační stížnosti. Posuzoval, zda kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako
nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší
správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů
stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v následujících
typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského (městského) soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] Stěžovatel založil svou argumentaci v žalobě a v kasační stížnosti na tom, že hrozí změna
poměrů na Ukrajině, neboť bezpečnostní situace je s ohledem na zvyšující se intenzitu bojů
probíhajících na východě země a sílící nárůst napětí mezi Ukrajinou a Ruskou federací velmi
nestabilní. V době rozhodování Nejvyššího správního soudu je přitom tato změna bezpečnostní
situace na Ukrajině zcela reálnou a všeobecně známou skutečností, kterou netřeba dokazovat
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2022, č. j. 10 Azs 537/2021 - 31,
ze dne 24. 3. 2022, č. j. 1 Azs 36/2022 - 31, či ze dne 7. 4. 2022, č. j. 8 Azs 55/2022 - 25).
Na Ukrajinu dne 24. 2. 2022 zaútočila vojska Ruské federace a vypukla válka, která zasahuje celé
její území, nikoli pouze východ Ukrajiny jako tomu bylo doposud. Z Ukrajiny proudí do Evropy
statisíce uprchlíků. Jde o válečný konflikt dvou států, který nemá v Evropě po roce 1945 obdobu.
[8] Nejvyšší správní soud musel ovšem uvážit, zda lze v posuzované věci nastalou změnu
bezpečnostní situace na Ukrajině zohlednit. Podle §75 odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že při přezkoumání
rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
Současně §109 odst. 5 s. ř. s. stanoví, že ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno
napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
[9] Již v rozsudku ze dne 11. 3. 2022, č. j. 6 Azs 306/2021 - 49, Nejvyšší správní soud
uvedl, že výklad provedený v usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 není plně využitelný, pokud
kasační soud zvažuje, zda je třeba výjimečně prolomit pravidla stanovená v §75 odst. 1 a §109
odst. 5 s. ř. s. a přihlédnout při posuzování kasační stížnosti ke skutečnostem, které nastaly
až po vydání rozhodnutí krajského (městského) soudu, aby bylo zajištěno dodržení norem
požívajících aplikační přednost ve smyslu čl. 10 Ústavy, jimiž ve věcech mezinárodní ochrany
budou zejména čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též
„Úmluva“) a zásada non-refoulement. V těchto případech je třeba se s otázkou, zda je prolomení
namístě, věcně vypořádat buď v rámci hodnocení přijatelnosti (viz např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 1. 6. 2017, č. j. 9 Azs 14/2017 - 30), nebo shledat přijatelnost kasační
stížnosti a uvedené otázce se věnovat v rámci meritorního přezkumu
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2021, č. j. 2 Azs 214/2020 - 46).
Také při aplikaci §104a s. ř. s. je totiž třeba postupovat tak, aby byly dodrženy mezinárodní
závazky České republiky plynoucí z čl. 2 a 3 Úmluvy a zásady non-refoulement.
[10] V posuzované věci přitom Nejvyšší správní soud shledal, že jsou splněny podmínky
pro prolomení pravidel zakotvených v §75 odst. 1 a §109 odst. 5 s. ř. s. kvůli zásadě
non-refoulement.
[11] Ve světle nových okolností ohledně války na celém území Ukrajiny již neobstojí závěr,
že bydliště stěžovatele na Ukrajině je v oblasti konfliktem nezasažené a že na dotčeném území
neprobíhá žádný otevřený válečný konflikt. Nelze rovněž tvrdit, že by snad stěžovatel mohl
využít vnitřního přesídlení. Hrozba, že stěžovatel bude odveden do armády, vystaven bojům
a ohrožen na životě, dostala zcela nový rozměr. Je proto namístě znovu posoudit žádost
stěžovatele, a to zejména s ohledem na ohrožení stěžovatele válečným konfliktem, byť se jedná
o důvod, který stěžovatel uplatňoval ve správním řízení spíše okrajově a vystavěl na něm plně
svou argumentaci až v řízení před soudy. Obdobnou situací jiných žadatelů o mezinárodní
ochranu pocházejících z Ukrajiny se Nejvyšší správní soud aktuálně zabýval v rozsudcích ze dne
24. 3. 2022, č. j. 1 Azs 36/2022 - 31, ze dne 31. 3. 2022, č. j. 9 Azs 13/2022 - 32, ze dne
7. 4. 2022, č. j. 8 Azs 55/2022 - 25, a č. j. 4 Azs 324/2021 - 46, či ze dne 8. 4. 2022,
č. j. 5 Azs 86/2021 - 33. Ve všech jmenovaných rozsudcích přitom zohlednil aktuální dění
na Ukrajině, tedy že tam v současnosti probíhá otevřený plnohodnotný vojenský konflikt.
Nejinak se o situaci na Ukrajině a jejím posouzení jako bezpečné země původu ostatně vyjádřil
Nejvyšší správní soud i v již výše zmiňovaném rozsudku č. j. 10 Azs 537/2021 - 31, ve kterém
se aktuální situací na Ukrajině poprvé podrobně zabýval.
[12] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené dospěl, obdobně jako ve výše uvedených
případech, k závěru, že není za této specifické situace namístě odkazovat stěžovatele na možnost
podat si novou žádost o mezinárodní ochranu. Žalovaný, jakož i městský soud založili závěry
stran možného udělení některé z forem mezinárodní ochrany na tom, že stěžovateli na území
Ukrajiny nehrozí nebezpečí, a to zejména v místě jeho bydliště v Ivano-frankovské oblasti. Tyto
výchozí teze však již neplatí, jak bylo vysvětleno výše. Nejvyšší správní soud považuje za vhodné
zdůraznit, že žalovaný i městský soud vycházeli správně ze stavu, který tu byl v době jejich
rozhodování, a ve svých závěrech postupovali v souladu s tehdy aktuální judikaturou Nejvyššího
správního soudu. V tomto ohledu jim nelze nic vytknout. S ohledem na bezprecedentní změnu
poměrů v zemi původu stěžovatele je však namístě prolomit pravidla zakotvená v §75 odst. 1
a §109 odst. 5 s. ř. s. kvůli zásadě non-refoulement.
[13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek městského soudu, jakož i rozhodnutí
žalovaného nemůže s ohledem na výše uvedené z hlediska práva obstát. Dle §110 odst. 2
písm. a) s. ř. s. proto zrušil rozsudek městského soudu, jakož i napadené rozhodnutí žalovaného
a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§78 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Žalovaný je vázán právním
názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 2 ve spojení s §78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším
řízení proto žalovaný opětovně posoudí žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany
ve světle nových skutečností, a to i z hlediska naplnění podmínek pro udělení doplňkové
ochrany.
[14] Podle §110 odst. 3 s. ř. s. platí, že zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského
(městského) soudu i rozhodnutí žalovaného správního orgánu, rozhodne i o nákladech řízení,
které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu. Podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. má
účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
[15] Soud nicméně rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení stěžovateli podle §60 odst. 7
ve spojení s §120 s. ř. s. Zvážil přitom, že stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti procesně
úspěšný toliko z důvodu změny bezpečnostní situace na Ukrajině, kterou nemohli předvídat
žalovaný ani městský soud. Nelze rovněž odhlédnout od kvality kasační stížnosti,
ve které se stěžovatel omezil na opakování svých tvrzení a závěry městského soudu rozporoval
pouze obecně bez toho, aby řádně specifikoval, v čem konkrétně jsou chybné,
či nepřezkoumatelné. Obdobným způsobem postupoval Nejvyšší správní soud také v rozsudcích
ze dne 24. 3. 2022, č. j. 1 Azs 36/2022 - 31, a ze dne 7. 4. 2022, č. j. 8 Azs 55/2022 - 25,
a č. j. 4 Azs 324/2021 - 46, ve kterých rovněž náhradu nákladů stěžovatelům nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2022
Mgr. David Hipšr
předseda senátu