ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.1047.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 1047/2013-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. října 2013 v Brně dovolání obviněného Ing. R. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. 6 To 58/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 1/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. R. V. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 2 T 1/2009, uznal obviněného Ing. R. V. (dále jen „obviněný“) vinným pod bodem I) rozsudku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a pod bodem II) rozsudku zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Podle §209 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. 6 To 58/2012, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o náhradě škody.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
K provedenému dokazování a ke skutkovým zjištěním soudů obou stupňů namítl, že dokazování provedené soudy obou stupňů zůstalo neúplné, protože žádný z provedených důkazů neprokazuje, že by nakládal s půjčenými penězi jinak, než k jakému účelu byly poskytnuty. Soudy obou stupňů se měly důsledně zabývat jeho další podnikatelskou aktivitou a provést další důkazy, které navrhoval v průběhu trestního řízení. Dále poukázal na to, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy. Obviněný předkládá vlastní verzi průběhu skutkového děje a snaží se ji prosadit. Uvedl, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že finanční prostředky poškozených byly skutečně vloženy jako vklady do společnosti UNLIMITED Media CZ, s. r. o., (nyní v konkursu), se sídlem Palackého 2549, Pardubice, IČ : 49287974.
K subjektivní a objektivní stránce trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně dovodily jeho podvodný úmysl z jeho špatné finanční a majetkové situace. Poukázal na to, že půjčené finanční prostředky byly poškozeným většinou řádně vráceny včetně jejich zhodnocení. Uvedl, že pokud by si peníze půjčoval se záměrem je nevrátit, poškozeným by dluhy nevracel, a proto jeho podvodný úmysl od počátku jeho činnosti nebyl dán. Dále uvedl, že za své závazky ručil směnkami a že nedošlo k vrácení finančních prostředků kvůli jeho druhotné platební neschopnosti a také proto, že jeho zadržením a vzetím do vazby byl zmařen obchod, který měl přinést dostatek finančních prostředků k uspokojení všech věřitelů. Ve vztahu k zákonnému znaku uvedení v omyl či zamlčení podstatných skutečností uvedl, že někteří poškození mu poskytovali finanční prostředky na základě jednání či nabídek od jiných osob, neboť např. svědek R. K. svévolně oslovil řadu poškozených a ti mu finanční prostředky poskytli, a někteří poškození dokonce sami nabízeli obviněnému finanční prostředky ve snaze je zhodnotit. Ve vztahu k těmto poškozeným nejde o jednání, za něž by mohl být shledán trestně odpovědným. Obviněný namítl, že nebyla naplněna ani subjektivní ani objektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a jeho jednání bylo nesprávně hmotně právně kvalifikováno jako uvedené trestné činy.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. 6 To 58/2012, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že část námitek obviněného směřuje proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů. K takovému přezkumu však lze přistoupit pouze zcela výjimečně, existuje-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Uvedl, že obviněnému nelze přisvědčit, že došlo k nesprávné právní kvalifikaci skutku. Skutky pod body I) a II) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu mají po skutkové stránce společné to, že obviněný sliboval poškozeným nejen vrácení půjčených peněz, ale i jejich zhodnocení v rámci svého podnikání, i když to nebylo v jeho reálných finančních možnostech ani v očekávatelných perspektivách jeho finančních aktivit. Právní kvalifikace skutků soudy obou stupňů je proto správná. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že pouhá rámcová povědomost poškozených o větším počtu závazků obviněného bez reálné možnosti zjištění a ověření jeho celkové finanční situace v rozhodné době jim neposkytovala a ani poskytnout nemohla zcela jednoznačný obraz o jeho skutečné finanční připravenosti dostát platební povinnosti vůči nim. Dále poukázal na to, že soudy obou stupňů nemohly přehlédnout možnosti využití půjčených finančních prostředků v rámci podnikatelských aktivit obchodní společnosti UNLIMITED Media CZ, s. r. o., které obviněný od poškozených inkasoval. Soudy obou stupňů obviněnému správně nepřisvědčily jeho obhajobě, že poskytnuté peněžní prostředky byly jako vklady do podnikání společnosti UNLIMITED Media CZ, s. r. o., skutečně použity a pokud nedošlo k jejich vrácení a k vyplacení výnosu z nich, pak se tak stalo bez jeho zavinění, a to výlučně v souvislosti s výpovědí jednatele této společnosti svědka M. K., který tento obchodní subjekt přivedl do stavu úpadku. Nejvyšší státní zástupce správně posoudil subjektivní stránku. Poukázal na to, že v této trestní věci nemohl být přikládán důkazní význam ani pohledávce obviněného vůči společnosti STARTMENT INVESTMENT, Ltd., neboť o účelovosti údajného obchodu s touto společností svědčí již skutečnost, že tento obchod proběhl v období splatnosti převážné většiny půjčených finančních prostředků, a dále že na obou smluvních stranách figuruje paradoxně právě osoba obviněného. Takový právní úkon mohl posloužit k formálnímu pokrytí převodu nelegálně získaných finančních prostředků do zahraničí.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání posuzován pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu věci, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu věci, který byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání částečně uplatnil skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Judikatura Nejvyššího soudu vychází z názoru, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu 7/2002 – 408). Porovnáním námitek obviněného uplatněných v odvolacím řízení s námitkami, které uplatňuje nyní v dovolání, je zřejmé, že obviněný uplatňuje všechny podstatné námitky, s nimiž se odvolací soud v souladu se zákonem vypořádal.
Obviněný právně relevantně namítl absenci subjektivní a objektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud těmto námitkám nepřisvědčil a ztotožnil se se závěry odvolacího soudu. Ten v odůvodnění svého rozhodnutí správně uvedl, že obviněný věděl o vlastní tíživé finanční situaci spočívající v nedostatku disponibilních peněžních prostředků a v tomto období si postupně půjčil od poškozených vysoké peněžní částky s častým zcela konkrétním krátkým termínem vrácení a přísliby zhodnocení, které poté neplnil, aniž si byl jist budoucími reálnými příjmy ve lhůtách splatnosti jednotlivých půjček. Odvolací soud dále poukázal na to, že podle skutkových zjištění soudu prvního stupně žádný z poškozených nebyl v rozhodné době informován o špatné finanční situaci obviněného. K tvrzení obviněného, že poškození mu sami nabízeli zapůjčení finančních prostředků, odvolací soud správně uvedl, že taková skutečnost jej nezbavuje trestní odpovědnosti, neboť by se jednalo pouze o další zákonem předpokládanou formu podvodného jednání vymezeného v základní skutkové podstatě trestného činu podvodu spočívající v zaviněném zamlčení vlastní neschopnosti pachatele vrátit poškozenému ve sjednané lhůtě půjčené peněžní prostředky. Odvolací soud proto správně zjistil, že se obviněný obohatil uvedením poškozených v omyl, kterým způsobil škodu nevrácením půjčených finančních prostředků, a spáchal proto trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. S uvedenými námitkami se odvolací soud správně vypořádal ve svém rozhodnutí a Nejvyšší soud proto zcela odkazuje na správné závěry v příslušné části odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Tyto námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř .
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Ing. R. V. jako celek je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. října 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek