ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1426.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1426/2018-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 21. 11. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. K. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 2 To 19/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 61/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2017, č. j. 4 T 61/2017-458, byl obviněný M. K. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, za což byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Vrchní soudu v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2018, č. j. 2 To 19/2018-499, podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným při nepatrném upřesnění skutkové věty, zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, a odsoudil jej podle §185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. O náhradě škody rozhodl podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2 tr. ř.
Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2012 do roku 2015 v obci XY, čp. XY, v prostorách nemovitosti a jinde, za účelem uspokojení pohlavního pudu, opakovaně donutil k pohlavnímu styku v různých formách poškozenou nezletilou, nar. XY, jejíž věk znal, a když se začala poškozená bránit odmítáním, křikem nebo jeho odstrkáváním, nerespektoval její odpor a opakovaně ji osahával na prsou a přirození, kam jí zaváděl prsty, prováděl jí orální praktiky, vyžadoval, aby mu sála pohlavní úd a přikládal jí penis ke konečníku, a tímto jednáním jí způsobil posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní projevovala nejméně od června 2016 do 12. 6. 2017 poruchami spánku a soustředění, vtíravými myšlenkami a vzpomínkami na prožité události, v pocitech úzkosti, vyhýbavém chování, sebevražedných úvahách, přetrvávajícím strachu a obavách a v depresivním ladění.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že závěry odvolacího soudu jsou v rozporu se zákonem. Ve věci je extrémní rozpor mezi důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými, a současně poukázal na konkrétní skutkové okolnosti, ve kterých tento rozpor shledává. Některé důkazy soudy opomenuly, nehodnotily je, a pokud je hodnotily, pak se dopustily jejich deformace. Vytkl soudům, že výpověď poškozené vzaly jako jakési zcela pravdivé dogma a výpovědi svědků podávají pouze zprostředkované informace od poškozené. Nebylo a ani nemohlo být bezpochyby prokázáno, že by se jednání vůči poškozené dopustil právě on. Podle obviněného netvoří provedené důkazy ucelený logický řetězec a došlo k porušení zásady in dubio pro reo.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že v něm obviněný pouze opakuje svoji obhajobu uplatněnou již v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se soudy obou stupňů bezezbytku vypořádaly. Veškeré jeho výhrady jsou jen polemikou s tím, jakým způsobem soudy hodnotily důkazy a k jakým závěrům dospěly. Soud prvního stupně věnoval dokazování náležitou pozornost a provedl je v dostatečném rozsahu. Důkazy hodnotil řádně, v souladu s jejich obsahem a bez známek jakékoliv deformace. Odvolací soud řádně přezkoumal odvolání obviněného a vyjádřil se k jeho výhradám, přičemž dílčí nedostatky rozsudku soudu prvního stupně napravil. Pokud soudy nevyhověly návrhu obviněného na doplnění dokazování, tento svůj postup řádně odůvodnily. Výpověď poškozené není zatížena žádnými rozpory a je v souladu s výpověďmi dalších svědků, přičemž závěr o pravdivosti skutečností uváděných poškozenou je podpořen znaleckým posudkem. U poškozené nebyly zjištěny žádné znaky patologické lhavosti ani sklony ke konfabulaci. Námitky obviněného stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného směřující do skutkových zjištění soudů a provedeného dokazování, jsou námitkami, které obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky zločinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z charakteru dovolacích námitek obviněného je však zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu. Takto koncipované námitky proto nemohou na základě uvedeného obsahově naplnit uplatněný dovolací důvod, ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010).
Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy a jejich hodnocením neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Pečlivě hodnotily důkazy jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Nadto je nutno poukázat, že pokud shledal odvolací soud v rozsudku soudu prvního stupně určité dílčí nedostatky, tyto ve svém rozhodnutí napravil, když upřesnil skutkové okolnosti tak, aby odpovídaly výsledkům dokazování. Nicméně tato skutečnost neměla vliv na právní kvalifikaci jednání obviněného. Obhajoba obviněného byla vyvrácena výpovědí poškozené nezletilé, výpověďmi svědků M. M., K. O., F. M. a dalších, jakož i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychiatrie a psychologie a výslechy znalců MUDr. Aleny Gayové a PhDr. Štěpána Vymětala, Ph. D. Soud prvního stupně se obšírně vyjádřil k výpovědím svědků D. M., B. M. a K. M. a k jejich snaze výpověď poškozené znevěrohodnit (str. 12 rozsudku soudu prvního stupně). Rovněž tak řádně odůvodnil, proč zamítl návrh na doplnění dokazování (str. 10 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud pak rozvedl odůvodnění stran zamítnutí návrhu obviněného na zopakování dokazování (odst. 12 rozsudku odvolacího soudu). Pokud obviněný ve svém dovolání poukázal na skutková zjištění, ve kterých spatřuje extrémní rozpor, pak lze v tomto směru odkázat na rozsudek odvolacího soudu (odst. 11), kde se se shodnými námitkami uplatněnými obviněným již v odvolání vypořádal soud druhého stupně. Pro úplnost je třeba ještě upozornit, že usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1597/2017, na které obviněný v dovolání odkázal, nedopadá na projednávaný případ, neboť skutkové okolnosti v uvedené věci jsou odlišné. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, nelze dovolací argumentaci obviněného na základě uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo pak také nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat uplatněný dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Námitky obviněného se zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu