ECLI:CZ:NSS:2021:8.AO.25.2021:14
sp. zn. 8 Ao 25/2021-14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra
Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci navrhovatele: Mgr. M. M., proti odpůrci: Ministerstvo
zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné
povahy – mimořádného opatření odpůrce ze dne 26. 8. 2021, čj. MZDR 14601/2021-
23/MIN/KAN, v části čl. I, bodu 12, písm. d),
takto:
I. Návrh se odm ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem podaným dne 1. 9. 2021 se navrhovatel domáhá zrušení mimořádného opatření
odpůrce ze dne 26. 8. 2021, čj. MZDR 14601/2021-23/MIN/KAN, a to ve shora označené části.
Navrhovatel danou část ani mimořádné opatření v návrhu konkrétně neoznačil, nicméně
výslovně uvedl, že napadá platné mimořádné opatření odpůrce, přičemž odcitoval jeho část
spočívající v tom, že „vzdálenost diváků od sportovní plochy musí být nejméně 2 m“. Ta se nachází právě
ve shora označené části daného mimořádného opatření (v době podání návrhu i rozhodování
soudu platného i účinného).
[2] Navrhovatel uvedl, že jako vozíčkář navštěvuje hokejová utkání HC Kometa Brno, při
nichž je vyhrazeno 14 bezbariérových míst přímo u ledové plochy. S ohledem na výše citovanou
část mimořádného opatření provozovatel haly zakázal obsazení těchto míst, i když již může být
zaplněno 100% kapacity hlediště k sezení. Navrhovatel má za to, že přenos nákazy využitím
daných míst nehrozí, neboť mezi diváky a hrací plochou je minimálně 3 metry vysoké plexisklo
s hrazením, přičemž diváci jako navrhovatel nemohou být ze zdravotních a provozních důvodů
usazeni na jiných místech v hledišti. Navrhl proto zrušení dané části mimořádného opatření.
[3] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínky aktivní procesní legitimace
navrhovatele. Bez splnění této podmínky totiž nemůže případ věcně posoudit.
[4] Podle §101a odst. 1 věty první s. ř. s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí
je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem,
zkrácen. Aby byl aktivně procesně legitimován, musí navrhovatel tvrdit, že existují určitá jemu
náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. Jinak řečeno musí
„logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy“
(viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb.
NSS, bod 34; ve vztahu k mimořádným opatřením viz již rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2021,
čj. 8 Ao 1/2021 - 133, bod 34). Zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí
na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním napadeným opatřením
obecné povahy (viz citované usnesení rozšířeného senátu čj. 1 Ao 1/2009-120, bod 34).
[5] Zároveň je nutné, aby měla napadená regulace přímý a nezprostředkovaný vztah k právům
navrhovatele. Soudy ve správním soudnictví jsou povolány k ochraně veřejných subjektivních
práv fyzických a právnických osob (§2 s. ř. s.), přezkum tzv. actio popularis zákon nepřipouští.
Proto nestačí, tvrdí-li navrhovatel, že je opatření obecné povahy nezákonné, aniž by současně
tvrdil, že se tato nezákonnost dotýká jeho subjektivních práv (viz citované usnesení rozšířeného
senátu čj. 1 Ao 1/2009-120, především body 31, 36 a 41). Ve vztahu k mimořádným opatřením
to především znamená, že nelze umožnit napadnout omezení adresovaná provozovatelům
či organizátorům každému potenciálnímu účastníkovi (divákovi) určité kulturní či sportovní akce.
Mezi regulací činnosti organizátora (provozovatele) a právní sférou návštěvníků (diváků,
resp. účastníků akcí či aktivit) totiž přímý a nezprostředkovaný vztah bez dalšího neexistuje (viz
např. rozsudek NSS ze dne 21. 5. 2021, čj. 8 Ao 7/2021-44, body 25).
[6] Podle napadené části mimořádného opatření se „stanovují podmínky pro konání koncertů
a jiných hudebních, divadelních, filmových a jiných uměleckých představení včetně cirkusů a varieté, sportovních
utkání, zápasů, závodů apod. (…) a to tak, že (…) vzdálenost diváků od jeviště nebo jiného místa určeného pro
vystupující nebo sportovní plochy musí být nejméně 2 m“.
[7] Přestože tedy napadené mimořádné opatření v daném bodě oproti jiným svým částem
nestanovuje povinnosti výslovně pouze organizátorům či provozovatelům (viz např. čl. I, bod 5
napadeného opatření), je zjevné, že u většiny typů kulturních představení či sportovních utkání
tato regulace určuje povinnosti právě a pouze organizátorům (provozovatelům), kteří možnost
diváků přiblížit se k jevišti či sportovní ploše ovlivňují svými opatřeními. Typicky tomu tak
bude – jako v nyní projednávané věci – právě i u sportovních utkání v profesionálních soutěžích,
které jsou hojně navštěvovány diváky, přičemž vstupenky jsou prodávány do konkrétního sektoru
(či dokonce na konkrétní místo). Jinak řečeno, bude tomu tak především tehdy, není-li
na libovolné úvaze diváka, odkud (z jaké vzdálenosti k jevišti či sportovní ploše) bude dané
sportovní utkání (představení) sledovat. Výše uvedené je ostatně plně v souladu s tím,
co v nynější věci tvrdí v návrhu samotný navrhovatel. Sám totiž výslovně poukazuje mimo jiné
na to, že to je provozovatel haly, kdo určuje, jaká místa a kým mohou být při hokejových utkání
HC Komety Brno obsazena. Lze dodat, že sám navrhovatel také uvádí, že hokejová utkání toliko
navštěvuje. Je tedy třeba vycházet z toho, že je divákem a nikoliv jejich organizátorem či snad
provozovatelem haly, v níž se konají.
[8] Nejvyšší správní soud samozřejmě nezpochybňuje existenci silné vazby některých
sportovních příznivců k jejich oblíbenému týmu. Stejně tak lze rozumět tomu, že mnoho
příznivců upřednostňuje osobní sledování sportovních utkání, přičemž je jistě také žádoucí, aby
tato utkání mohly navštěvovat i pohybově hendikepované osoby. Z hlediska shora vymezených
podmínek nutných k přezkumu napadené části mimořádného opatření je nicméně v souladu
s existující rozhodovací praxí správních soudů nutno setrvat na tom, že mezi právní sférou
návštěvníka (diváka) a regulací činnosti organizátora (provozovatele) přímý a nezprostředkovaný
vztah v dané věci neexistuje. Z toho důvodu proto nemůže být v tomto ohledu dána aktivní
procesní legitimace navrhovatele.
[9] Pro úplnost soud uvádí, že navrhovatele nevyzýval podle §37 odst. 5 věty první s. ř. s.
k doplnění návrhu, neboť v dané věci nešlo o situaci, že by návrh neobsahoval žádná tvrzení
ve vztahu k aktivní procesní legitimaci (viz usnesení rozšířeného senátu čj. 1 Ao 1/2009-120,
bod 32, a contrario). Tato tvrzení v návrhu obsažena byla, soud je však vyhodnotil jako
nerelevantní (viz např. rozsudky NSS čj. 1 Ao 9/2021-90, bod 37, a čj. 8 Ao 8/2021-52, bod 30).
[10] Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru o nedostatku aktivní procesní
legitimace navrhovatele, proto jeho návrh odmítl podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako návrh,
který byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
[11] Lze dodat, že s ohledem na odmítnutí návrhu se Nejvyšší správní soud v projednávané
věci nezabýval tím, zda Ing. František Černý, který se do řízení o daném návrhu přihlásil jako
osoba zúčastněná na řízení, v návaznosti na uplatněná tvrzení naplňuje podmínku přímého
dotčení na svých právech a povinnostech vydáním napadeného mimořádného opatření (§34
odst. 1 s. ř. s.).
[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 věty první s. ř. s. tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. září 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu